Lepší je jít za sluncem, než za svým stínem.

Přátelé buďte vítáni!

O zdraví a "léčení"..

O zázraku.

1. listopadu 2010 v 22:00 | Přemek

Tak jsme se dnes dozvěděli opět zajímavou zprávu z "velké země" z Ruska. Někdy se zdá, že čím větší zem, tím větší, až neomezené, možnosti... Co nám ona zpráva tak sezačního přináší...

V Rusku existuje více léčitelů než odborných lékařů. Uvedla to agentura RIA Novosti s odkazem na předního ruského psychologa Andreje Jureviče z Ruské akademie věd.

Těžko říct proč, zda je tradiční medecína v této zemi na tak zoufalé úrovni, že lidé vyhledávají placené služby těch, co slibují zázraky. Já si myslím, že při takové koncentraci léčitelů bude Rusko i prvním státem, kde tito neobyčejní lidé začnou léčit i bolavé zuby tím, že vám přiloží ruku na ústa a všechny kazy se samy dobrovolně zacelí... Je možné, že stomatologická komora už musí mít teď z ruského příkladu hlavu, jako balon a kdo ví, zda i ona nebude muset nasadit na sebe nějakého mága, aby zase dobře šlapala.
Nemám nic proti léčitelům, zvláště těm, co využívají tradiční bylinky, másáže, homeopatii i jiné techniky, pokud prokazatelně člověku pomohou a v podstatě mi je jedno, zda se bude jednat o placebo efekt. Vadí mě ti, co slibují zázraky za peníze. A nemusí to být jenom léčitelé, ale i vůdcové sekt a jiní lidé, co mají pocit své vyjímečnosti a často se přitom jedná jen o jejich psychickou poruchu. Zázraky přátelé neexistují, všechno na světě jde logicky a vědecky vysvětlit, když ne dnes, tak třeba za 50 let, či později. Zárak je pouze nepoznaná věc, protože všechno ve vesmíru má své logické fyzikální, chemické a biologické vysvětlení.
Mně osobně, tím, že jsem si pro sebe vytvořil teorii informační antihmoty, připadá už teď každé vyslovení o něčem, že se jedná o zázrak, jako úsměvné.
Ale je fakt, že i já mám jednu slabost. I když vím, že je to absolutně nevědecké, pak pro mě přece jen jeden zázrak existuje a to - "zázrak lásky"... Láska je totiž něco tak krásného, že odmítám si připustit skutečnost, že se jedná jen o nějaký chemicko-fyzikální stav.

O ladění imunity virozou a trojském koni.

20. října 2010 v 19:56 | Přemek

Přátelé, tak jsem rád, že už se mé tělo doléčuje z virozy. Nebyla nijak těžká, ani jsem nemusel v podstatě přerušit práci a jít na neschopenku. Asi se budete divit, ale nejsem jen rád, že už je mi zase dobře, ale jsem i rád, že mě i navštívila. Tuhle drobnou nemoc v době respiračních viroz prostě i svým způsobem miluji a skoro toužebně na ni čekám. Já vím, že to zní blbě, ale je tomu paradoxně tak. Už tak 10 roků se mi to osvědčuje, protože jsem zjistil, že je lepší zkraje podzimu lehce onemocnět tou méně závažnou infekcí, jak později se nechat zklátit hnusnou chřipkou... Prostě čertíkem, vyháním z těla ďábla a je fakt, že nevím ani, koho máme na obvodě za lékaře. Imunita je pěkný prevít, když je horší, a kupodivu i když je až příliš skvělá. Ono se říká, že často nemocný člověk umírá paradoxně většinou až po člověku, co byl dříve stále zdravý. Jeho tělo si zvykne bojovat, tak nějak i uvnitř a ne jen "na hradbách"..
Je to jako se slavnou a neslavně končící Trojou. Taky si zvykla na každodení odrážení útoků na hradbách, ale v momentě, kdy se nepřítel, za dokonce vlastního přispění, dostal dovnitř, obranyschopnost se dostala na nulu, protože na to nebyla připravená. Naš imunitní systém se projevuje podobně, pokud je dobrý, dokáže dlouhodobě odrážet útoky, ale odvykne si časem na boj s průnikem méně častých patogeních činitelůa svým způsobem zpohodlní. A pak stačí nějaké neobvyklé, před tím nepoznané oslabení organizmu a masívnější útok a imunitní systém nezvyklý na tuto situaci se dostane do chaozu, najednou se s neumí s nemocí vypořádat, protože podlehl před tím rutině a lenosti. Náš imunitní systém je svým způsobem zvláštní z hladiska našeho uvažování, ale ne z hlediska přírody. Rozhodně ho neposilují léky, vitamíny a všechny ty uměle dodávané věci v době, kdy jsme zdraví, ale naopak, zvykání si v menší míře na chlad, na bakterie, na viry, kvasinky, prostě na na to, co se v přírodě více či méně vyskytuje. Proto, to nejhorší, co člověk může udělat pro dítě, je vychovávat ho ve sterilní čistotě. Pak se rodiče diví, že děti jsou víc nemocné, jako ty méně opečovávané. Příroda se od věky věků nebrání absolutní imunitou či sterilností prostředí, ale naopak, zvykáním si na spolužití v jistém nepřátelském prostředí a na jeho jistou tolerancí, protože patogen, který pronikne do "vnitřní stavby" a nevyvolá šokovou reakci těla i imunitního systému, zůstává bez očekávané odezvy a je imunitním systémem těla rychle likvidovaný. A možná je i dobré svému imunitnímu systému věřit a podporovat jej svou psychikou.
Kdysi v dětství se mi stala téměř humorná i nadpřirozená situace, ale tenkrát jsem z ní byl nepěkně vyděšený. Trpěl jsem totiž dost častými angínami..i pětkrát do roka. Docela jsem byl ně zvyklý a zajišťovali mi, že jsem nemusel chodit pořád do školy.. Jenže, když mi bylo 9 roků má mamka řekla a DOST, musíš jít na operaci mandlí... Byla zdravotní sestrou a domluvila to v dětské nemocnici v Brně. V životě si nepamatuji, že by mě něco tak vyděsilo, ten pocit, že se mi při vědomí bude někdo hrabat s kleštičkama v krku a já se budu dávit, byl hrozný. Na nic jiného jsem tenkrát nemyslel, jako na to, aby ty mandle nějak zmizely, protože mamka se už obměkčit nedala. Pořád jsem se díval v zrcadle do krku a pororoval je s nadějí... Přišel den D a já byl přijatý v dětské nemocnici na předoperační vyšetření a provedení výkonu.
Krční specialista se na mě vystrašeného podíval a k uklidnění nepomáhal ani slib zmrzliny po vytrhnutí... Začal mi prohlížet krk a do dnes vidím, jak s překvapením říká mé mamce, ale paní, on už má ty mandle dávno odstraněné.. To byla pro mě nepředstavitelná úleva a je fakt, že od té doby jsem už nikdy neměl angínu a měl jsem raději školu, jako ty "domácí pobyty"... Jen mamka, jako zdravotní sestra se cítila výrokem krčního specialisty "zneuctěna", vždyť sama i obvoďákem ty mé baculaté mandle tak dobře viděla.. Nakonec jsem je viděl i já.. Ještě ten večer před dnem D. Je fakt, že ráno jsem se z hrůzy raději nedíval a dodnes nevím, jak a proč mi za tu noc z krku zmizely..
Jo, asi prostě "výchova" imunitního systému a projevená důvěra, je tou nejlepší prevencí proti chorobám...

O tom, že abstinenti si za to mohou sami.

29. července 2010 v 19:17 | Přemysl Čech
Přátelé, než se dostanu k meritum věci, dovolte mi malou vzpomínku na první "podprahovou" reklamu za socialismu... Ono tenkrát ani nešlo o větší zisk, z toho snad ani tehdejší zřízení nemůžeme podezřívat, šlo spíš o to zmírnit ztráty. To bylo prostě tak, že se plánovala výroba i spotřeba a když se to prostě nepotkalo (a to se potkalo málo, kdy), tak bylo potřeba zmírnit ztráty... U průmyslu to bylo hrozně těžké, zvláště, když se vyráběl vědomě zmetek, ale výroba nešla přerušit, protože, jak by to vypadalo, kdyby pracující museli zůstat doma, než se věci narovnají. Vzpomínám si, že se kdysi na Slovensku se vyráběly akumulační kamna nebezpečné v provozu, o kterých se vědělo, že je zase někdo bude muset demontovat... Vyráběla se na sklad budoucí demontážní firmě a tak zaměstnanost u nás jen kvetla...
Ale byly tu i zemědělské výrobky, které se s tou spotřebou nepotkaly. A bylo to naprosto cyklické. Když bylo jeden rok něčeho málo, mohl jsem si vsadit na to, že příští rok nebudem vědět, co s tím dělat. A tu přišla na pomoc reklama, tak trochu ta "podprahová", protože to vlastně reklama na objednávku prodávajícího nebyla, ale byla na objednávku "zoufalého" státu, který opět špatně plánoval. Vzpomínám si, jak jeden rok bylo málo česneku a tak příští rok, bez ohledu na to, že nastaly příznivé podmínky pro pěstování, se snad poprve masivně dovezl česnek ze zahraničí. Nastal problém, česneku, jak se lidově říká, bylo jej najednou v republice plná pr... no prostě moc.
A tak noviny na pokyn odpovědných pracovníků začaly nenápadně vkládat do tisku články o prospěšnosti česneku a to téměř na vše. A už tenkrát se vědělo, že nejlépe zabírá, když se napíše, že podporuje potenci. Jo, česnek se tenkrát stal socialistickou viagrou a tu skutečnou, předběhl tak o mnoho let. A zodpovědně mohu říct, že prodej šel nahoru, ale jestli i účinky té "česnekviagri"....., tož to asi nebudu raději ani komentovat. Spíš bych řekl, že po masivním požití česneku nastala vzájemná asexuální nálada.
A proč o tom píši? Dnes jsem se dočetl, že alkohol, samosebou v "kulturní" míře", podle výzkumu v cizině, mimo jiné (jako cévní choroby, rakovina...) dobře působí proti revmatické artritídě...
Přátelé musím říct, že už jsem se snad o všem dočetl, že je to v malé míře prospěšné, včetně marihuany. Ale pokud se týká alkoholu ve formě vína, beru to naprosto vážně. Chci běhat, jak křepelka až do stovky, tak vám udělám radost a náhle ukončím tento článeček. V ledničce se mi totiž chladí Rulándské.

P.S. Ta nová moderní úsporná vláda by měla prosadit, že "fanatičtí abstinenti" si budou platit vyšší zdravotní pojištění, aby se zmírnily ztráty pojišťoven z léčení jejich chorob...

O čistění očí přípravkem na rez a vodní kámen.

19. června 2010 v 20:02
Přátelé, dopoledne nás zahalily v Bánově mraky, tak jsem se rozhodl rozjasnit domácnost úklidem. Už vím, že jsem to neměl dělat, neboť se potemnilo i v ní. Do této chvíle vlastně nevím, jak se to stalo. Máme u nás v Bánově strašně tvrdou votu, tak tvrdou, že nejde někdy ani pokousat. Ale na druhou stranu společně s výtečnou bánovskou slivovicí zabraňuje prý sklonu k infarktu i jiným chorobám.
A tak tu díky ní umírají lidé často úplně zdraví. Ta voda má ovšem jeden velký neduh, tak jako pomáhá nezanášet srdce, o to víc zanáší bojlery, trubky a ty usazeniny prostě "kvetou" všude...
Tak jsem vzal na pomoc jeden nejmenovaný, ale o to víc u mě oblíbený přípravek na rez a vodní kámen.
Opravdu nevím vůbec, jak se to mohlo stát, ačkoliv jsem ten přípravek aplikoval směrem od sebe, najednou mi skončil v očích. Pravda, v pravém míň, protože jsem jej instinktivně zavřel dřív, jak levé..(jestli to není tím, že s ním mrkám na holky...). To levé ovšem dostalo přímý zásah na bělmo, zornička se i přes zpomalenost víčka nedostala naštěstí do nejprudší palby. Bylo to, jako by mě zasáhl plamenomet. Okamžítě jsem běžel do koupelny hasit. K radosti firmy -Vodovody a kanalizace-, jsem spotřeboval alespoň hektolitr vody. I tak mi v očích "hořelo", zvláště v tom šuchtavém. Opravdu mě po dlouhé době svíral pocit vyhruzenosti.. K radosti "Vodovodů" jsem proplachoval dál, až do odjezdu autobusu, ve směru naší okresní nemocnice. Před cestou jsem si mázl oči hežmánkovou mastí na opruzeniny, neb jsem nic jiného doma neměl. Už v té veřejné dopravě si oči asi uvědomily, že je vezu do nemocnice a začaly pro jistotu méně štípat. Znám své tělo, jak vidí bílé pláště, zázračně podstupuje sebehojení... Kdysi před léty, v dětství trpěl můj krk tak, čtyřikrát do roka angínou a mamce se jistě zdálo, že je to ještě víckrát, tak mě objednala na trhání mandlí. Musím říct, že slíbená zmrzlina, jako následná léčebná péče, mě vůbec nezklidnila. Na předoperačním vyšetření řekl lékař mé mamce: "Ale on ty mandle už má vyoperované"..! Načež mu maminka odvětila, že je zdravotní sestra a určitě by to věděla. Faktem je, že od té doby už mě angína netrápila. Mé tělo bylo asi vystrašené ještě víc, jak já a mandle si odoperovalo samo.. :-))
Faktem taky je, že když jsem dnes vstoupil do ordinace na pohotovosti, oči mě přestaly pálit. Najednou se tvářily, že jsou v pohodě. Lékař ve snaze mi zachránit peníze řekl, že není očař, ale pokud ho dobře vidím, tak že si mám v lékárně koupit mastičku. Zachránil mě tak od pohotovostního poplatku, mé tělo bylo spokojené, že jsem něco pro něj chtěl udělat (je děsně ješitný) a mé oči přátelé, po vyčistění přípravkem na rez a vodní kámen se tváří, že líp vidí. Ale raději svou ostrozrakost tímto způsobem už zlepšovat určitě nebudu.

O kávě od "Maryši"

13. února 2010 v 11:15
Právě jsem dopil svou oblíbenou kávu a nebudu prozrazovat značku, aby se nejednalo o nepovolenou reklamu a nedej bože ji pak už nesehnal v obchodě...
Káva je pro mě tím nejzvláštnějším nápojem, protože v podstatě tu chut, co po ni zůstane nemám rád. A tak se mi i líbí restaurace, které vám automaticky ke kávě podají i skleničku vody na zapití. Je to také jediný nápoj, který musím mít oslazený a to dost hodně, neboť se ještě nikdy nikomu a ani mě, nepovedlo ji přesladit. A že se o to v minulosti přátelé pokoušeli. Tak se i stává, že když někam příjdu na návštěvu, přináší cukr dřív, než samotný nápoj, aby mě neponechávali ve stresu, že snad bych to kafe měl vypít hořké. Káva vlastně pro mě není ani nápojem, je spíš takovým navozením pohody, zklidněním myšlenek a to za roky, už tak vymakaným, že u mě funguje líp, než prášek na spaní. Kdysi dávněji, když mě na transfuzce před "upíří seancí" naměřili dost zvýšený krevní tlak, docela mě to vylekalo, protože i díky tomu problému mi zemřela hodně brzo mamka, tak jsem se rozhodl v ten samý okamžik s kávou přestat. Nepil jsem ji několik měsíců a její chuť mi nějak nescházela, ale to navození klidu v duši asi ano. Ale pak přišlo takové mé období, kdy jsem ze zvědavosti začal svým přátelům stahovat z toho svého antihmotného internetu, které potraviny jim prospívají a které ne. Docela mě to bavilo a bylo i příjemné se dovědět od někoho, že po tom, co mu vyšlo špatně, třeba mívá alergickou reakci. Dost mě při tom "výzkumu" negativně překvapila jedna věc o které chci napsat někdy příště, ale mělo to i pozitivum. Dozvěděl jsem se, že dva šálky kávy nemají v mém případě na můj tlak žádný vliv, ale že mým "úhlavním nepřítelem" je sůl a já tenkrát dost solil. A tak jsem ze dne na den přestal solit a vrátil se k relaxaci kávou. Došlo tak na zvláštní paradox, to co jsem měl rád, jsem vyměnil za to, co mi až tak nechutnalo, ale nějak jsem to asi k životu víc potřeboval. Ono už to tak na tom světě prostě chodí, že často si musíme vybrat to meší zlo, protože čekání na dobro se může protáhnout až do smrti.
Sem tam rád svým přátelům říkám - "V každém menším zlu může být ukryté velké dobro, jen to není vidět na první pohled".. V tom mém případě se solí a kávou to zafungovalo přímo ukázkově. Mám jen jediný problém, v hodně restauracích mi připadají jídla až nechutně moc přesolená. Vám ne???



K lepšímu pocitu u kávy zase jednu mou nepěknou a starou básničku....




Novodobé Maryše



Dneska vám to pánové už napíši
o klišé co se poutá k Maryši

Dala prostě Vávrovi
jen pořádný jed do kávy
natáhl pak po něm ty svý bílý rukávy

Smrt přilétla jako tichý rapid
nechtěla jej pouze trápit

To v dnešní době pár vychytralých žen
otravují muže v každý vhodný den

Činí tím na vás chlapi hrozné bezpráví
tou občasnou trochou jedu
šponují vám pouze rukávy

O homeopatii.

20. července 2009 v 8:50 | Přemek.
Na homeopatii jsem neměl nikdy v životě nějaký vyhraněný názor, připadala mi vždy stejně možná jako nemožná. Potkal jsem hodně lidí, kterým pomohla, nepomohla a dokonce i lidi, kterým ublížila. Kupodivu, právě díky těm, co spíš ublížila, jsem získával pocit, že na té homeopatii musí něco být, protože tito lidé reagovali, byť negativně a nemohlo se tudíž jednat o placebo efekt. Nakonec mě o možnostech homeopatie přesvědčila vlastní zkušenost, ačkoliv jsem nikdy sám žádného homeopata nevyhledal. To bylo tak. Udělal se mi v oboočí a mezi ním ekzém. Začal jsem jej na radu kožního lékaře léčit, nejdříve jakousi smradlavou dehtovou mastí, ale ekzém měl zřejmě na rozdíl ode mě plynovou masku a vesele se šířil dál do čela. Tak přišly na řadu masti s corticoiidy. Ty z počátku celkem dobře zabíraly, ale ekzém byl zřejmě hodně vyčuraný a oblékl si i protichemický oblek vzor - anticorticoid. Tento nezasažitelný bojovník brzo začal obsazovat i "prastaré zákopy" vrásek na čele a s nezdolnou vytrvalostí se blížil po mém čele k čelu "leninskému". Až jednou, když jsem v hrobovém tichu před zrcadlem pozoroval to "spáleniště" na čele, odkapla z vodovodu hlasitě kapka vody a další se chystala na cestu. Nevím, co mě to napadlo, vzal jsem tu další kapku a jal se s ní natírat ekzém. Těch kapek jsem spotřeboval několik a stal se z toho můj ranní rituál. Světe div se, ten nezničitelný ekzém se zřejmě s obyčejné vody podělal strachy a dal se na ústup. Nejurputněji se bránil v oboočí, ale nakonec i odtamtud ho ta zázračná voda vytlačila. No nenapadlo mě nic lepšího, než si říct, že máme v Bánově zřejmě zázračnou vodu. A co teprve, kdyby nebyla chlorovaná!! Tak jsem poprosil pracovníka, co chlorování měl na starosti, zda by mi nedonesl vzorek neupravené vody. Stalo se a já hodlal pokračovat v boji až do konečného vítězství. Ale chyba lávky, po několika týdnech na mě ekzém opět drze vykoukl z obbočí a řehtal se mé blbosti. Pochopil jsem, žádná zázračná voda, ale právě ty mizivé zbytečky chloru ve vodě se zřejmě zachovaly jako jako kuriozní a takřka všelidové homeopatikum. Vratil jsem se tedy k běžné, ale odstáté vodě z našeho vodovodu. Stačí mně občas se natřít touto vodou jako bych používal nějakou mast a mám pokoj. Ale vím, že úplně zničit ho nelze, stále tam někde číhá a čeká darebák na mou sklerozu.

O vysokém čele.

10. července 2009 v 18:00 | Přemek.
Když jsem seděl posledně u holiče na kultivaci přerosteného zbytku vlasů, vytanula mi na mysl vzpomínka z páté třídy. Zřejmě politicky snaživá učitelka nám tvrdila, že V.I.Lenin byl vysoce inteligentní, což je na první pohled vidět už z toho, jaké měl vysoké čelo.. Pro mě to byla bohužel tenkrát velmi slabá útěcha neboť můj porost na hlavě již v dětství byl bezútěšný a ze všeho nejmíň jsem toužil po Leninově "bystrém" čele.. S tím, jak mě roky hnaly do puberty, toužil jsem po jediné "genialitě" a to objevit nějaký přípravek, který by mým vlasům dodal potřebnou sílu a hustotu. Nejdříve jsem investoval do "zaručených" přípravků nabízených v drogerii i samotnými, často již plešatými, holiči. Ale co by člověk pro svou pubertu neudělal, že ano... Pár přípravků jsem si přivezl i z Francie... Ale v zrcadle stále děs a hrůza. Tak mě napadlo pustit se do vývoje sám.. Výluhy kopřiv a jiných bylin, vaječné žloudky, pivo a když jsem se dozvěděl, že na nějaké slepičí farmě ve Skotsku, začali pracovníkům, co zpracovávali slepičí trus, růst bujné vlasy...přišel na řadu i on. Hlava mi smrděla během hodinové kůry jako kurník a přišlo poznání, že žádný šampon to nedokáže smýt "bez ocásku" na konci své vůně. Výzkum je holt i o vlastních obětech... Naštěstí konec puberty a manželství zastavilo mou další "vědeckou" činnost na těchto projektech. Zjistil jsem, že ani husté vlasy, ani "leninské čelo" nemají v normálním životě žádnou důležitost. Ironií osudu, někdy po padesátce, v době, kdy už jsem musel být alespoň 2 krát chytřejší jak Vladimír Iljič, přišel jsem náhodně na gelový přípravek, který jsem použil tak trochu v nouzi na vlající zbytky vlasů a světe div se. Ukončil ústup vlasů ke krku, ztmavly mě po něm i ztloustly. Samo sebou ale, že "letiště už zůstalo letištěm".

P.S. Pro ty zvědavější, ten přípravek se používá na nohy. Přeji hodně úspěchů v bádání.

O vitaminech.

25. června 2009 v 21:46 | Přemek.
Náhodou se mi dostal do ruky nějaký magazím o vitamínech a vzpoměl jsem si na příhodu z poloviny 90 let. To tu ještě nebyly tak všudy přítomné super a hypermarkety. Stál jsem ve frontě v normální prodejně zeleniny (žádné brázdění s koši mezi regály). Když po dvaceti minutách čekání, zůstala přede mnou jediná paní, ožil jsem z tupého zírání po karfiolech a připravoval si objednávkovou řeč. Ale chybička se vloudila. Ta paní se snad umanula nakoupit vše, co se netvářilo "unaveně". Po dvacátém vážení, začala za mnou už opatrně reptat celá fronta. Ale paní jako by neslyšela, ládovala pojízdnou tašku a několik "hladových" igelitek. Když platila, fronta zahučela úlevou. Teprve nyní si paní uvědomila svou "sledovanost" a s omluvným úsměvem začala vyprávět.
Víte, já měla obvodního doktora a ten mi předepisoval a doporučoval spoustu vitamínú, minerálů a jiných doplňků. Stálo mě to celý majlant, ale co člověk neudělá pro zdraví... A pak lékař odešel do důchodu, přišel nový a ten se nad tím zhrozil.. - To všechno polykáte, neblázněte, za ty peníze, co dáváte do vitamínů si raději kupte ovoce a zeleninu. Po té radě nebylo daleko k činu. Od té doby nevím jak pilulky vypadají a jím hodně ovoce a zeleniny. Cítím se mnohem lépe, pochutnám si a stojí mě to polovinu toho, co ty vitámíny... A pak ta žena až reklamě kypící zdravím noblesně odkráčela a "fronta" vykoupila obchod..ač mnozí přišli jenom pro brambory..
K čemu vlasně "jíst" pilulky, když je k dostání ovoce a zelenina. A a pak nekontrolované užívání těchto různých preparátů může spíše ublížit. Přinejmenší ty vitamíny vyčuráme... Neměl jsem p.Julinka moc v oblibě, ale v jednom měl pravdu. Lidé nadávají na 30 korun za recept, ale jsou schopni utratit stovky korun za blbosti.. Máme však svobodu vlastního rozhodnutí - někdo rád zdravé potraviny a někdo je obchází s vitamínama.. Proti gustu žádný dišputát.
 
 

Reklama