Lepší je jít za sluncem, než za svým stínem.

Přátelé buďte vítáni!

Jára Cimrman a Hilda

O tom zda byl, či nebyl Jára Cimrman v lázních v Ostrožské Nové Vsi..

17. června 2016 v 15:41 | Přemysl Čech
Přátelé, už dlouhá léta se vedou spory o tom, zda můj předek Jára Cimrman se léčil v těchto lázních, nebo zda se o ně nějak jen zasloužil svými nápady a nebo zda tyto lázně i při své všudybylské povaze úplně minul.. A pokud je minul, tak zda záměrně či jen nepřízní osudu.. Pro to záměrné minutí by mohl svědčit incident, který ztropil v lázních Leopoldov, kam se přijel léčit z přepracovanosti a vzápětí odjel se slovy, že v takové smraďavce se nebude koupat a už vůbec ji nebude pít.. Od té doby jsou lázně známé, jako Smraďavka.. No a protože v Ostrožských lázních je podobně smradlavá voda, je možné, že se tomu místu Cimrman záměrně vyhnul, možná jej však minul a možná tam i byl.. Pojdmě se podívat na fotografickou dokumentaci a snad si každý udělá svůj obrázek o tomto problému s neznalostí kousku důležité historie našeho génia..


Před lázeňskou budovou je mohutný jehličan o kterém se traduje, že jej možná vysadil sám Jára, ale také jsou řeči, že ho nesadil a dokonce i existuje fáma, že strom už tu byl a Jára poradil u něho vybudovat lázeňský dům..



Tuhle poměrně novou kolonádu určitě Cimrman nenavrhoval, protože v jeho odkazu nálézáme spíš smysl pro velké věci a tak kolonáda by musela být mnohem širší.. Ovšem je zase fakt, že i v lázních navrhoval mimo velkolepých kolonád, (jako byla třeba tu Gagarinovu v Karlových Varec) i tak zvané únikové uličky směrem k WC pro ty. co to s léčením přehnali.. Tak je dost i možné, že se v těchto lázních rozhodli už kvůli sirouhlíkové vodě pro jeho uličku..



A protože sulfatanů obsahuje voda hodně původní nápad Cimrmana na uličku vylepšili zde tak, že WC je umístěno na začátku uličky, tedy velmi blízko u pramenu..



Ale je důležité, že zdejší voda umí s pacienty zázraky a přichází tu na zcela jiné a pozitivní myšlenky a čem svědčí pacientem vtipně umístěná šiška.. A zase můžeme být na pochybách, zda ji tam nedal sám Cimrman, když stejně nikdo neví, zda žije nebo umřel..



Ptal jsem se těchto dvou drozdů.. Jeden říkal, že viděl, jak ji tam dává Jára a druhý, že to byla Jarka, tak čert se v tom vyznej..



Tohle dětské hřiště svědčí o tom, že tu mohl být, protože je známá jeho myšlenka, že pacienti si musí hrát, jako děti a tak zapomenou na nemoc a nemoc zapomene na ně.. Ale na druhou stranu, Cimrman vždycky propagoval dřevěné hračky do nemocnic, protože se dobře desinfikují ohněm...



Ani tyto sluneční hodiny, které určují pacientům čas, kdy jít na procedůry nedávají na přítomnost Járy jasnou odpověď.. Samotný fakt, že tu jsou svědčí pro jeho přítomnost, protože je vždy propagoval z důvodů, že nedělají žádný hluk, ale to, že jsou použity římské číslice zase proto, že v tomto nemá prsty..



Ale s těmito slunečními lázněmi nemá Cimrman určitě nic společného, protože o něm je známo, že nesnášel žádné grilování a to ani na slunku..
V tom ohledu je i dost kuriozní, že to byl on, kdo pojmenoval místa kde se slunili u moře lidé nazí, jako nuda pláže.. On totiž rád pozoroval lidi oblečené, aby zjistil, jak moc jsou jeho módní nápady lidmi noseny a tak se nedivme, že nahý člověk byl pro něj nudný.. Teď si uvědomuji, že navrhoval i plavky.. Tak že z profesního zájmu mohl navrhnout i sluneční lázně..



Tak u tohoto mostu přes téměř nic by se mohlo jednat o jeho práci, protože je z jeho oblíbeného dřeva, ale zase na druhé straně tu tabulku o tom, že to tam klouže by tam jistě nedal, protože pragmatisky věděl, že pacient s vironem kotníku se bude více věnovat léčení, jako randění s jinými pacientkami.. Jak s oblibou říkal, na neplodnost jsou Františkovi lázně a ne tyhle..



A vzhledem k tomu, že zmíněbý kluzký mostek vede k tomuto šmajch altánu můžeme v tom vidět i nevidět záměr našeho genia..



Přátelé, tahle kuřárna je dřevěná a odpovídá i názoru Járy, že kouřit se má na zdravém vzduchu..



Ovšem to, že ve zdejších lázních chovají hrdličky, co zvou ku lásce svým hlasem, tak to na Járu opravdu nevypadá.. Hrdličky prý jenom v těch Fanynových lázních..



To, že jsou na několika místech v lázních včelíny svědčí o zapracování Cimrmanova poznatku, že žihadla léčí a med vylepšuje k pití tu smradlavou léčivou vodu..



Tenhle stojan na kola už je velmi dávný járův nápad.. Kdysi bylo jen trochu problémem, že po každé topné sezoně se musel udělat nový.. Dnes už je jiná doba, lidé těžké věci nekradou, pokud tedy nejsou z kovu..



Přátelé a to už je dneska všechno.. Pokud jste se napili minerálky, navštívili blízké WC můžete se vydat kolonádní uličkou směrem k vlaku a při tom jistě budete přemýšlet, zda tu Cimrman byl a nebo ne.. Pro obě varianty je tu spousta argumentů..
Tak zase někdy na společném výletě tady přátelé..Mrkající

O Floře pod taktovkou Cimrmana..

23. října 2011 v 17:46 | Přemysl Čech
Přátelé, první část zprávy o Floře Olomouc jsem zakončil obrázkem "zeleninové umělecké plastiky", která byla inspirována právě dílem Járy Cimrmana, kterého děsně rozčilovalo (když o tom přemýšlel na WC, tak přímo sr...), že se na zkrášlování obydlí používají pouze květiny, okrasné keříky a stromečky. Přitom ovoce a zelenina jsou taky krásné a barevné. Rozhodl se proto v sídlech některých pokrokových průmyslníků dělat tato aranžmá....no stalo se tak nakonec pouze u jednoho. Problém byl v tom, že než toto náročné dílo dokončil, bylo už z větší části snězené a ta zbývající část brzo zasmrádla..
A tak jsem rád, že si Olomoučtí na svého krátkodobého rodáka vzpoměli a věnovali mu část výstavy..

A nejednalo se jen o náročná aranžmá, hlavně ze zeleniny, ale i o některé předměty, které po Járovi v Olomouci zůstaly, než zmizel... Kam? Tak to až zase někdy příště.

A nyní mi dovolte několik nádherných ukázek z výstavy..


Zelí Jára pro své aramžmá přímo miloval, protože se jím rychle zaplňoval prostor a hlavně mu ho nikdo za jeho zády neujídal...


Jak vidíte i Olomoučtí správně pochopili, jak je zelí dekorativní i tím, že se neztrácí...


A tak Cimrman doporučoval zelí i do aranžmá lákavě barevné zeleniny... Říkal, alespoň něco tam vydrží...


Je nutno říct, že mistr používal k výzdobě hodně i dyně, ale ne tyhle drobné, které si riskli pořadatelé...


Jára propagoval dyně pořádné, které jen tak někdo neodnese a docela dlouho vydrží...


Aranžmá s ovocem moc nebylo, souvisí to s tím, že právě ovoce se ztrácí nejrychleji, Jára doporučoval tyto artefakty potírat místními tvarůžky, ale z nějakých důvodů se to neujalo...


Zato se tu ujal jiný jeho nápad a to cukrovinky z tvarůžků... Jak vidíte, je to hit a stále jsou vyprodány... Zlé jazyky tvrdily, že tam nebyly z důvodů vykoupení, ale kvůli pořadatelům, aby jim výstava nenasmrádla... No kdo ví, jak to je...


Dokonce i česnek byl uzavřen do skleněného "trezoru" a těžko říct, zda také z důvodu smradu či strachu z krádeže..


Tak o tuhle dekoraci pořadatelé strach neměli... Byla upomínkou na slavný Járův výrok...
Nejzdravější ovoce je to nemocné... Vycházel ze zkušenosti, že v jistém roce během první světové války bylo všude ovoce napadnuté škůdci a nemocemi krom těch mist, kdy byl použit yperit..


Obdiv sklidil i jiný z nápadů Járy a to budky pro kukačky.. Doufal, že je tím odnaučí "zanášet" a kdyby se ochočily, staly by se okrasou každé kuchyně...


A tohle je z bohaté včelařské činnosti Járy ještě v Letohradě. Jedná se o včelín, který však nebyl nikdy použitý a proto se zachoval i ve velmi dobrém stavu. Jára tyto domečky pro včelky, jak jim říkal, pletl z levného materiálu a tak se včelařem mohl stát i chudál. Bohužel nějak nedomyslel, jak z včelínu dostat ven med a právě proto, se nám použité včelíny nezachovaly díky nutnému rozpletení...


Cimrman měl opravdu velké srdce a myslel i na ty, co by rádi včelařili, ale měli strach ze žihadla... Jeho tehdejší včely ze dřeva, ale pro svou velikost spíš vzbuzovaly hrůzu, to dnes díky umělé hmotě jsou skoro k nerozeznání od pravých..


Přátelé dovolte abych se s vámi rozloučil vrcholným dílem génia a to přenosným včelínem. Lidem, co jej nosili na zádech se říkalo opylovači a byla to sezoní živnost. Chodili na pole s řepkou i do sadů rozkvetlých jabloní a pár dnů tam postáli..

Přátelé, tak mě dodatečně ještě napadlo, že mám i maličký důkaz, že musím být potomek Járy Cimrmana a Hildy... Ty dyně jsem převzal po nich a tady je důkaz....


Těm, co mi to všechno věří, přeji hezkou noc, sladkou jako med..Usmívající se

O tom, jak zase někdo ukradl nápad mého předka Cimrmana.

30. května 2011 v 22:21 | Přemysl Čech
Přátelé, nejde to bohužel říct jinak, ale jsem zhnusený. Zase jedna firma si klidně využila vědecky podložený nápad mého předka Cimrmana. Kdy už konečně s tím vyzobáváním hrozinek z jeho slavného díla bude konec. A to jsem tu krádeš duševního vlastnictví objevil čirou náhodou.
O co vlastně jde.
Jára Cimrman si ve své době době celkem geniálně uvědomil, že jak se zhušťuje provoz na cestách, začíná se stávat alkohol, v té době běžný nápoj všech vozků a šoférů, pohromou pro dopravu. Oni nám ti kočí a šoféři často neviděli dobře na výstražné značky, protože se jim rozdvojily a oni byli z toho pak zmatení. A právě Jára Cimrman navrhl, aby se specificky u cest dávali vždy dvě stejné značky, které se opilcům díky optickému klamu spojí v jednu a oni ji budou tak zase dobře vidět, no a střízlivým to bylo jedno.
No a teď se přátelé zadívejte na tuto fotku z dnešního dne...



Pivovar, který na sebe umístil dva majáky, aby pijáci piva dobře viděli kam jít, kde hledat a nenarazit, či nerozbít se o sucho....

Přátelé a tady už jesně vidíte zneužití nápadu mého předka... Normální lidé nepochopí, proč musí mít pivovar dva majáky, když se vždy všude stavěl maják pouze jeden a to se už dnes ukazuje, jako chyba, protože v minulosti nemuselo tolik lodí ztroskotat. Opilí lidé a tudíž i kdysi námořníci (a rum se kvůli mořské nemoci, čepoval, jako lék) při pohledu na jeden maják, vidí dva a jsou tak zmatení, že většinou přestanou pít, protože mají pocit, že už mají dost, jenže neukočírují pak kvůli "nedostatku paliva" svou loď správným směrem a "přistávají do skalisk..." Ovšem když jsou majáky dva, opilému se spojí do jednoho, ví tudíž, že může chlastat dál a pak nezmatkuje... Taková loď třeba pak skalisky propluje hned napoprve.... A tak pivovar došel na to, že u svých věrných zvýší konzumaci, tím, že je ošálí a bude signalizovat jejich mozkům, že ještě jsou ještě pořád střízliví, tak mohou další škopek...
A ještě líp to půsabí na střízlivého... Ten zahlédne rozdvojený maják a řekne si, bože já mám dnes draka.. A jde ho nakrmit do hospody....
Dva majáky prokazatelně zvyšují konzumaci piva. Sám jsem vyzkoušel... Ten první snímek byl za úplného střízliva. Ten druhý je po dvou pivech...


Sami dobře vidíte, jak se komíny přiblížili k sobě...
Po dalších dvou pivech...


......už je maják pouze jeden... A tak můžete konečně s čistým svědomím začít chlastat..
Jo to umí někdo vydělávat na mých, pardon, Cimrmanových nápadech, ale já to tak nenechám a poženu to až k evropskému soudu...

O žehlení.

3. prosince 2010 v 23:04 | Přemysl Čech

Přátelé, naše mateřština je na tolik mnohoznačný jazyk, že stojí se za to, nechat jím každý den okouzlovat.
Třeba takové slovo žehlení, vždyť to je jedna z nejčastějších partnerských činností, která přichází po drobných průšvizích... Ale často musíme i něco "žehlit"v práci, v rodině i v okolí..
Mám v současné době docela štěstí, že žiji s těmi nejbližšími, tak nějak v rovnováze, dokonce i s antihmotou a tak nemám potřebu nikde nic žehlit.
Horší je to s tím žehlením skutečným. Kdysi jsem to tady už psal, že tahle činnost určitě nebyla vynalezená pro mě, neb k žehlení přistupuji s naprostým odporem, až takovým, že nemám rád, snad ani jakékoliv hladké povrchy. Trochu nedbalého pomačkání by přece někdy mohlo přijít do módy a jestli ne, budu se toho muset nejspíš ujmout sám. Naštěstí mi jedna kamarádka v minulosti poradila dobrý fígl s natřepáním prádla před pověšením na šňůru. Od té doby třepu fest a žehličku nechávám klečet v koutě, aby mě hloupě neprovokovala. Ale nedávno jsem k ní přece jen získal jakýs, takýs vztah, to když jsem si přečetl o zlepšováku žehličky, dle návrhu mého předka Jary Cimrmana.. Ostaně, víte proč se nechal ve středním věku přejmenovat na Cimrmana, protože většinu svých vynálezů "objevil" v cimře...jeho jméno mělo evokovat něco, jako "pokojový muž"... A právě i tento skvělý vynález objevil při žehlení Hildiny hladké sukně. Prostě se mu najednou zdálo, že pro vyhlazení takového rozsáhlého kusu prádla (Hilda měla kolem metráku), by se lépe uplatnila velkoplošná žehlička. Tenkrát se ještě nepoužíval k vyhřívání tohoto domácího přístroje elektrický proud, ale dřevěné uhlí. Jára nechal žehličku ihned zkonstruovat u pana Kolbena. Když v ní poprve zatopil, bylo to jako v krbu. Tato žehlička měla obrovskou výhodu v tom, že díky velkému topeništi, se dal do ní použít i ostravský koks a tak mohla být bezúdržbově dlouho v provozu. Také sukně Hildy vyžehlila velmi rychle. Bohužel měla jednu necnost a tak se nakonec neujala... Ženy ji neunesly a muži odmítali tímto způsobem posilovat. A je fakt, že i Jára ji více používal na topení, než na žehlení, to hlavně po tom, co se mu díky koksu jednou, tak rozhajcovala, že z Hildiny sukně se staly bikiny.. Tedy ta spodní část, což Jára okamžitě uložil do své knihy nápadů.. Škoda, že se mu ztratila a tak si na tom namastil kapsu nějaký nálezce.... Musím říct, že nápad Járy používat žehličku i k topení se mi zalíbil a dotáhl jej do vítězného konce. Vyrobil jsem odkládací část na žehličku, k ní instaloval silný plech, který po odložení žehličky, se opřel svou plochou o plochu žehlící. Tím se plech ohříval a stal se tak rychlým přímotopem, vybaveným dokonce i kvalitním termostatem.. Tím dostalo odkládání žehličky i praktický význam - topila. Později jsem to vylepšil o žehličku napařovací vyvrtáním v plechu několika děr a kromě velmi levného topidla jsem získal i zvlhčovač vzduchu. Je fak, že mnoho lidí, co vyzkoušelo můj vynález raději topilo, jak žehlilo...Ale jen do doby, než vyhořeli...
Co říci na závěr, cesta žádného vynálezu nemá před sebou ustlanou cestu a dokonce v tomto případě, přímo vyžehlenou. Prostě někdy a někde, je invence skoro trestná.

O tom, na co zemřel Casanova.

31. července 2010 v 18:07 | Přemysl Čech
Přátelé, když jsem si četl v poznámkách mého předka J.Cimrmana poznámku, kterou měl v encyklopedickém slovníku napsánu u jména - Casanova, moc jsem ještě tenkrát nechápal, kam tím tento náš genius mířil. Ta poznámka zněla - "Sexnul, exnul"... Také má příbuzná Hilda, známá svým chladem vůči sexu, měla ve svém deníčku napsáno - "Jenom nedopadnout, jako Casanova.., to raději, ať mi pukne srdce"...
Marně jsem si lámal hlavu nad tím, co nám tito dva největší čeští vizionáři, jaksi pod čarou, vlastně chtěli sdělit. A protože my v Jerevanu se nikdy nevzdáváme, opět jsme slavili obrovský úspěch. A opět nám k tomu dopomohla náhoda. Omylem jsem dnes na iDNES klikl na magazín pro inteligentní ženy, protože je plný vědeckých poznatků. Asi ten omyl zopakuji častěji. Jak jinak bych se mohl dozvědět takovou zásadní vědeckou informaci....

Její znění - "Pravidelný sex podporuje růst mozku, zjistili vědci z Princeton University."

Ano je to tak přátelé, při pravidelném sexu roste mozek. A u nadměrného sexu, kterým se Casanova vyznačoval, došlo k takovém zvětšení mozku, že mu stářím oslabená lebeční kost praskla. Smrt to byla rychlá a vysvětluje i poznámky obou českých geniu...

Jak však zjistil Jerevan, k prasknutí lebky při enorbním růstu mozku dochází velmi vzácně, převážně se stane následující situace. Mozek roste a jsa omezen lebkou, tlakem na ni, začnou se ztrácet mozkové závity, až je mozek zcela hladký... Jedním z projevů je alzheimerova choroba...
Mozek začne růžovět, přechází do ruda, pak modrá a po smrti zezelená... Prostě zcela ztratí svou zdravou šedou barvu...
Bylo mi divné v tomto světle, zda jde vůbec o pozitivní zjištění... Až teprve další věta v článku mi to osvětlila, cituji -
"Experti z Princetonu sledovali vliv sexu či jeho absenci na růst buněk v mozku hlodavců."

Konečně je mi jasné, proč se hlodavci dožívají tak málo roků...

Jediné, co jsem se tedy v článku nedozvěděl, jak je to u dětí. Těm přece roste mozek nejrychleji a zároveň s hlavou... A spíš v momentě, kdy začnou myslet na sex, tak se ten růst zastaví.
Ale já naprosto věřím vědcům, však oni nám to jednou vysvětlí....

O objevu s velkým O.

17. července 2010 v 10:49 | Přemek.
Přátelé, tak tento okurkový objev se zapíše zlatým písmem do tohoto dusného léta. Je fakt, že nad tímto problémem si "vylámali" hlavy mnozí vědci i laičtí snílci.
Kauza - co bylo dřív, zda vejce nebo slepice...
A včera jsme se konečně dočetli na netu skvělou zprávu.

Britští vědci prý dokázali, že nejdřív byla slepice...

"Dlouho jsme měli tušení, že nejdřív bylo vejce, ale nyní máme vědecký důkaz, že první byla slepice", tvrdí Colin Freeman ze Sheffieldské univerzity.

Pokud je problém postaven takto, asi mají tito vědci pravdu, protože už i můj předek Jára Cimrman si do svých poznámek napsal, že první musela být slepice, protože vejce by se samo nevysedělo...
Já osobně jsem jeho teori rozšířil o poznání, že v tomto sporu prostě nějakou záhadou všem uniklo, že celá ta otázka byla špatně položená. Všichi se jen zabývají vajíčky a slepicemi, ale na ten nejdůležitější článek tohoto hlavolamu naprosto zapomínají. Napíši teď pouze jediné slovo a každému průměrně inteligentmímu člověkovi musí být jasné, že každá záhada má své jednoduché řešení.


KOHOUT!!!


Ano přátelé, je to tak, nejdříve byl kohout, z jeho "žebra" vznikla slepice a ta začala snášet vajíčka. Ráj se prostě jen opakoval...


Jako jistý drobný podpůrný důkaz připojuji již dříve na blogu zveřejněnou fotku, která se asi pro svůj lehce vědecký podtext stala nejvíce vyhledávaná.....

Jooo, život v ráji byl tak jednoduchý... To jen lidi se rozhodli všechno zamotat do neprůhledna, aby se tím odmotáváním mohli úspěšně živit.

Má předkyně Hilda razila heslo, že jednoduchá řešení nejsou v oblibě, protože jsou často zadarmo.

Přátelé nezapomeňte, že v tom vedru nejlépe osvěží kvašáky... Jdu na ně.

O okurkové sezoně bez okurek.

2. července 2010 v 19:15 | Přemek.
Přátelé, jak už jsem psal, přihřátou zimu s pofiderním názvem - jaro, vystřídalo letní dusno pro dietu.
Správně měla začít i okurková sezona na polích i v tisku. Tak mám nějak pocit, že nezačala nikde. Na poli se šklebi, na rychlou smrt plísněmi čekajicí, rostliny okurek a v novinách to je tak nějak podobné, až na bulvár, kde je jaksi ta sezona pernamentní... A tak mi nezbývá, než okurkouvou sezonu zachraňovat za solidní noviny v Jerevanu.

Okurky byly a snad ještě někdy budou, můj život. Své znalosti o nich jsem získával od dětství třeba poznáním, že spucování pětilitrovky nakládaných okurek způsobí dost otravnou kopřivku.. Později mě má láska k okurkám zapojila i do jejích pěstování.
A tak nepřekvapí, že se staly právě okurky i námětem mé diplomové práce. Už tenkrát se projevily mé geny po Cimrmanovi a vybral jsem si za námět slepou uličku a to mechanizovanou sklizeň okurek. Má pesimistická diplomka mě moc neproslavila, zato snímek na titulní straně zahradnického časopisu - okurkokombajnu s okurkocimrmanem byl bombou pro všechny zahrádkáře... Všichni si jej chtěli zmenšit na zahrádku. Ze zmenšeného Přemka by měli nakonec i pěkného trpajzlíka ke skalce...



Ale teď chvilku vážně. Když píši o okurkách, musím se zmínit i o Kiwánu. Je to svým způsobem také okurka, která roste v tropech a já ji naučil růst a plodit ve Velkých Pavlovicích a dokonce na poloviční Aljašce v Bánově. A dařilo se mi vypěstovat lepší plody, než ty, co se daly koupit třeba v Makru. Musím říct, že Kiwáno přímo miluji a nejen pro jeho vhled. Jeho účinek na krk byl přímo fantastický (škoda, že nemám hudební sluch a hlas, chudák pak i Gott) a i jako pleťová maska působil skvělé... Na rozdíl od okurky je dužina Kiwána polotekutá, slizovitá a hydratační.
Ale musím se přiznat, že všichni, komu jsem kdy Kiwáno věnoval, jej použili většinou jen jako exotickou výzdobu bytu.

Jerevan k tomu dodává, kdyby si udělali z něj raději pleťovou masku mohli omládnout až do dětsví, proníká totiž do hloubky, až do mozku, jako nejmenovanému redaktorovi našich novin...


Tak to jsou mí klucí Kiwánoví.....
Přátelé, sklizeň těchto plodů se stává jednou velikou akupunkturou...
Tato plodina je totiž tak zdravá, že všechny pohřební ústavy se třepou strachem, aby se nerozšířila.. Jerevan má dokonce zprávy, že Kalousek chtěl Kiwáno zařadit mezi zakázané drogy, aby se mu nezhroutil důchodový systém.

O zázračném pleťovém krému.

31. března 2010 v 23:00 | Přemek.
Přátelé musím konstatovat, že lidé zatím stárnou na truc všem zázračným pleťovým krémům. A ty nám toho, díky svému unikátnímu složení, už tolik naslibovaly. Ne jen, že zabrání tvorbě nových vrásek, ale že dokonce i ty staré vyhladí... Ale bohužel všechny tyto vylepšovací masti trpí jedním hlavním problémem a to svým "prd" efektem, jak to kdysi rádoby vtipně popsal můj vzdálený příbuzný Jára Cimrman. Dokonce, i má pra, pra... geniální uklizečka Hilda prohlásila, že sádlo je levnější a udělá v konečném efektu stejnou službu. Je ale smutné, že tito moji předci, ač měli pro to všechny předpoklady, nic proti "vyděšeným pohledům" do zrcadla neudělali... V poznámkách Járy jsem našel pouze větu - "Musí to být něco silného" a Hilda k tomu problému pouze poznamenala po večerní kosmetice - "Který blb mi osolil to sádlo"... A Jára taktně mlčel, protože pochopil, že i tento pokus byl slepou uličkou.....
Rozhodl jsem se tedy využít fatálního selhání mých příbuzných a tuto po géniích nazaplněnou skulinku naplnit svým "zištným darem" světu lidí po třicítce...
Navázal jsem tam, kde předci ukončili bádání a vyloučil jsem sůl.... Ne však sádlo. Začal jsem jej míchat i s výživnými látkami, které jsem v minulosti vyzkoušel při objevování vlasového siliče... Slepičáky jsem vyzkoušel taky, ale přestalo mě časem bavit jezdit v prázdných autobusech... A pak vrásky se spíš tím smradem ještě zvýraznily... Ve vědeckém světě mě ale oprávněně provází pověst pedanta a žádná možnost nemůže být dost špatná, abych ji nevyzkoušel.
Přátelé už jsem ztrácel s léty naději, ale jako vždy v mém životě zasáhla šťastná náhoda, dostal jsem povolávací rozkaz k vojenskému cvičení na Aljašce. A když máte jít do takové sibérie, to musíte mít dobře naglobinované "kanady"...
Přátelé, když hned první vrstva zacelila praskliny na starých, ale kvalitních "bahamských" botách (říkal jsem jim tak, protože byly kupodivu kožené), okamžitě mi došlo do mozku, že jsem vlastně objevil levný a efektní krém na vrásky. Zatím bohužel jen černý a hnědý, ale i to je přece výběr...na který jsme notabene z minulosti zvyklí... Mým cílem, je vyrobit pestrou paletu těchto senzačních mastí, všech politických odstínů... Zatím na tom pracuji...

Přátelé, mohu vás ubezpečit, že jste tu na blogu Novinek první na světě, kteří spatří na vlastní oči, jak efekně si tento krém poradí s každou vráskou a jak doslova zkrášlí dokonce i ksich...
Nebudu už to dál okecávat, ať má vědecká práce přímo za mně promluví a změní dějiny kosmetiky...




To čumíte s otevřenou pusou, v takový efekt jste si netroufli doufat, ani v té nejbujnější fantazii... Ale proč nebýt skromný, i mně to zaskočilo.

Přátelé hledám odvážné a krásy chtivé dobrovolníky pro druhou generaci mého krému. Ten bude obohacen o jisté množství kyseliny sírové, která tím, že rozpustí starou a opotřebovanou pokožku, uvolní místo pro tu svěží, tak aby nedocházelo k "jojo" efektu, po vysazení krému.
Počítačovou simulací jsem došel k tomu, jak bych vypadal po intenzivní léčbě tímto krémem. Musím přiznat, že zatím je to víc nadějné, jak průserové, ale raději bych ty dobrovolníky...

Já po aplikaci zmlazovacího krému druhé generace.



Přátelé, moc vás prosím, nezavalte mě objednávkami, posílejte zatím jen zálohu.. A nebojte se, přesně za rok, opět na 1.apríla, začnu slíbené krémy zasílat.

O jarní únavě.

4. března 2010 v 0:54 | Přemek.
Přátelé, to jsou zase dny. Tak nejdřív nám do skladu občas dojede zelenina, jak po jarní únavě, pak nám tu pan Kašík píše o jarní únavě a dnes, pardon už včera, minuta po půlnoci.., tak včera dostal jarní únavu i můj mobil a prostě si mrcha jen tak zkolaboval. Proč vám to ale píši. Tady jde o velký omyl, už můj předek Jára Cimrman psal, že o jarní únavu jde až od 21.3. Do té doby jde o únavu zimní a tak bych prosil i pana Kašíka, aby se laskavě opravil.... Já se tedy opravuji, zelenina měla zimní únavu a zkončila v kompostu a i u mého mobilu se jednalo o typickou zimní únavu...
Snad se nebudete na mě zlobit, když vám poradím, jak nad zimojarní únavou zvítězit...
Tak předně, když se jí chcete vyvarovat, nechejte se zaměstnat ve skladu zeleniny. Tam se "nadýcháte" tolika vitamínů, že žádnou takovou únavu nepoznáte. Ovšem je pravda, že poznáte únavu každodenní.. A ta je někdy "sviňská".. Alespoň já první rok léčení od jarní únavy, jsem se musel hodinu přemlouvat k tomu, abych vůbec vstal do práce....
Pak je tu ta druhá možnost - Místo masných výrobků, jíst jen zeleninu.. Staňte se prostě v zimě a na jaře více méně vegetariánem... Neurážet se, když vám někdo řekne kozo, ale tou kozou se stát... Jen tak si zajistíte dostatek v vitamínů.
Já vím, namítnete, že stačí se nacpat práškovými vitamíny a zatrhnete únavě tipec. Přátelé, musím vás ale upozornit, že váš záchod určitě jarní ani zimní únavou netrpí a je zbytečné do něj ty vitamíny lít... Tyhle vitamíny jen protečou. Pokud se opravdu bez chemie neobejdete, doporučuji vitamín E a koenzym Q10. Než jsem začal pracovat v lůně zeleniny, tak se mi to na "doporučení antihmoty" osvědčilo.
Jinak, když vzpomenu na dětství, tak můj táta říkal jarní únavě - malátnost. Strašně moc jsem to slovo nesnášel a nesnáším jej do dnes. Pro mě je to výraz pro pernamentní jarní únavu....
A na závěr varovná básnička.


Proměna jara v životě.

V pubertě každé dívky bylo málo
prostě na něj pořád lezlo jaro
Po létech to byla děsná otrava
to už na něj lezla pouze jarní únava

O parlamentní uklizečce Hildě a globálním oteplení.

23. února 2010 v 17:28 | Přemek.
Nikdo neví, jak se vlastně do parlamentu dostala pracovat, ale je fakt, že je asi jediná, která tam skutečně i pracuje... Zlé jazyky některých, na sebe hodných poslanců říkají, že se tu poprve vyskytla pozdě večer 30.dubna i se svým pracovním nástrojem. Když se ohlásila u hlavního šéfa parlamentu Vlčka stal se z něj rázem Vlk...a proč ne, taky už má konec fukce zajištěný..
Pracovitost Hildy ovšem některé méně letargické poslance sra... po našem štvala, protože měli dojem, že je chce zesměšnit tím, že pracuje víc, jak oni a při tom bere "zřejmě" míň... A Hilda je po pravdě taky dovedla pěkně dráždit, tak třeba prohlašovala, že náš parlament je jediné místo na světě, kde zažívá ledové vedro...prý je to první budova v přechodu...
Taky pěkně rozmázla, když našla v parlamentní odpočívárně objemější oranžové "boxerky" a modré kalhotky...Když se o ně nikdo nepřihlásil, přišpendlila je na nástěnku s dovětkem - nedělejte mi tu z toho opoziční bordel...
Ještě víc si však u jistých poslanců pohoršila, když vyslepičila "Rytmu hnoje" jejich zapálenou debatu o tom, kdo je blbější.. To křičel jeden na druhého, ty blbe, já říkal, dosaďte do čela té vlády statistu a ne ty kreténe - statistika...
Poslední s čím poslance dopálila, je jejich cesta do Peru. Vykecala, proč se nejede na seminář do Horní - Dolní, ale na pobyt do jižní Ameriky.. No stalo se to, protože se mají vzdělávat v boji proti praní špinavých peněz.. A na jednání komise se zeptel jeden poslanec druhého - "Co ty, taky pereš?" a ten odvětil podle pravdy neb žije osamiceně - "Peru".. Další se zrovna vzbudil a napsal - Peru, dost bylo teorie v Horní - Dolní.
Ale co nejvíc poslance popuzovalo, byla její namyšlenost, třeba prohlášení, že před ovládnutím měsíce tam budou muset nejdříve nastoupit uklizečky a vyluxovat ten svinskej prach...
A nebo ta její teorie, proč byla letos ruská zima v rámci globálního oteplení... Pečlivým měřením teploty v parlamentu Hilda zjistila, že globální oteplení se šířilo z naší poslanecké sněmovny od rozpálených hlav politiků... A pak to někdo splete, do čela vlády dosadí statistika, politici ostrouhají mrkvičku, vychladnou jim hlavy a máme tu hned hnusnou zimu až do února. Naštěstí se blíží volby a jejich hlavy zase začínají vyzařovat teplo...a tak bude už jaro. To nečekané oteplení zaznamenal i HAARP na Aljašce, bohužel pozdě a tak zemětřesení nebylo na Kubě, ale v Haiti. A už máme zase jednu arbitráž na krku...Kdyby to ovšem Hilda nevynesla se smetím mezi lidi v černém...lámali by si s tím jejich vědci hlavy podstatně déle.
Raději se už zpátky nevrátila, zjistila nakonec, že i v senátu je co vymetat...Stačí, stejně jak v parlamentu, nadzvednout koberce...

O tom, co se přitahuje.

20. prosince 2009 v 19:40
Říká se, že protivy se přitahují. Samosebou se nejedná o protivné lidi, ti se konečně spíš odpuzují.. V neživém světě se přitahuje kladný a záporný pól magnetu a elektron obíhá kolem nukleonu, jako věčně zaláskovaný a nepřipuštěný bloud. Také opačná pohlaví se přitahují, i když v dnešní době se přitahuje, kde co. Například jsem nedávno četl v černé kronice o jednom svérázném pasákovi..
Ale vraťme se raději k těm protivám, nebo-li protikladům. Já myslím, že každý jsme si tím prošli. Zajímavý nebyl ten, co nám byl podobný, ale ten, na kterém nás zaujala ta odlišnost a měli jsme pro to hned dva důvody. Jednak nás přtahovalo, čím se naše "protiva" baví a zkoumali jsme, zda by to bylo i něco pro nás. Taky nám připadal kvůli tomu nesmírně zajímavý, prostě netuctový.. Pak si takového člověka vezmeme do osobního vlastnictví a zjistíme, že on neudělal totéž. Zůstal věrný svému životu a vy se najednou cítíte opuštění, strádáte a jenom čekáte, kdy si všimne, že mimo svých aktivit je ještě i něco doma. A když to trvá dýl, tak je to na prášky, alkohol, flirtování či přímo nevěru. Původně přitahující se protiklady se začnou silně odpuzovat.
A pak je tu ten druhý důvod a ten je ještě daleko horší. Podléhají mu zejména lidé, kteří mají potřebu měnit svět skrze svého partnera. Přátelé, svět nezměnili ani vůdcové, ani masy. Svět může změnit tak akorát nedostatek masa. Chtít měnit partnera k obrazu svému je obrovská bláhovost, která hraničí až z hloupostí. Spolehlivě tak zničíte život nejenom měněnému, ale i sobě. A v této kategori se nachází jedna obzvláště vytrvalá a o to šílenějši skupina "měnitelů". Propadnou touze udělat z alkoholika abstinenta a často je až zarážející, že když neuspějí u jednoho, zkouší to s dalším a dalším až do "úplného vítězství". V 90% je vítězstvím to, že tu posedlost vzdají a najdou si v domově důchodců někoho "běžného"...
Má vzdálená příbuzná z minulosti Hilda, mimo jiné, milenka Járy Cimrmana napsala do své knihy mouder tuto větu -
Čim více se budou protiklady přitahovat díky slepotě lásky, tím více se budou odpuzovat díky otevřeným očím zhnusenosti.
Její rádoby učitel Jára jí oponoval slavnou, ale pravda trochu divnou větou - Protiklady se přitahují, aby nezažily nudu, protože bolest rozhodně nenudí...
Co k tomu dodat. Děkuji životu, že jsem protiklady přestal vyhledávat daleko dřív, než až v tom domově důchodců.
Přátelé je to opravdu krásný pocit nemuset někoho měnit a nebýt nikým měněn, protože, když jste stejní, tak není rozporů. Někdo to řeší zrcadlem a já to našel v RAJi.

O vyzařování.

17. prosince 2009 v 17:57
Kdysi dávno, v pravěku svého života v době studii, vystupoval jsem s partou přátel po klubech většinou s komponovnými pořady do kterých jsem vymýšlel mluvené slovo. Básničky, povídky a taky scénky. A právě jedna scénka měla při vší skromnosti velký úspěch. S kamarádem jsme si v ní zahrály vysoké pece. Samosebou nešlo o nějakou duchaplnost, ale o tu nadsázku v rámci socialistického realismu... Bohužel mi vůbec nedošlo, že to co jsem napsal se nakonec na východě opravdu stane. O co šlo. Scénka začíná tak, že si oba stoupneme na stoličky, protože jsme přece vysoké pece, začali jsme hicovat a vést mimo jiné tento dialog.

- Představ si, že se do mně zamiloval atomový reaktor...

-Atomový redaktor?

- Nee, reaktor...

-No to se máte, ty bývají vášniví..

-No to mi povídejte.. Chtěl kvůli mně vytáhnout jednu ze svých dlouhých tyčí... a rozžhavil se do ruda a tak jsem utekla raději sem na Ostravsko...až sem cítím z východu to jeho žárlivé záření..atd...


Kdo mohl tenkrát vědět, že bouchne Černobyl...

Naštěstí záření má i pozitivní význam, vždyť někdy záříme štěstím, spokojeností i radostí. Zářit tímto způsobem celý národ, kolik by jsme asi ušetřili za veřejné osvětleni... Ale nejde to. Z nějakých pro mě neznámých důvodů existují v naprosté rovnováze (optimistická varianta) k zářičům i pohlcovači záření, takže nula od nuly pojde. A pak jsou ještě lidé, co nic nevyzařují, ani nepohlcují.
Můj prapředek Cimrman je ale kvalifikoval jinak. Řekl - Co vyzáří, okamžitě zase pohltí, ani ne tak z lakomosti, jako ze strachu, že o jiné pozitivní záření nezavadí... Ovšem má prapředkyně Hilda ( o tom, jak se spustila s Cimrmanem popisuji v diskuzi u blogu - O vánočním šílenství.) byla na rozdíl od racionálního Cimrmana i vizionářka.
Ve své knize Proroctví Hildy napsala mimo jiné - A po útrapách příjdou útrapy... Šťastní lidé se budou muset uskromnit a nešťastní na to doplatí. V ulicích budou chodit lidé z dozimetrem a pokud někoho přichytí, že vyzařuje víc štěstí, než je přípustné, bude se zjišťovat, zda nekradou. Zvýšené vyzařování se bude tolerováno jen při placení členských příspěvku..
Na to ji Jára vždy říkal - Vzpamatuj se, jen blb by zářil při placení...
No stalo se, co naděláme, stále máme tu naději, že nebude třeba zapínat to veřejné osvětlení, protože Jakeš s Bilakem na jedno vyzařování zapoměli neb asi nevěděli o co jde. Zapoměli na vyzařování z lásky a zapoměli to korigovat. Smetlo je to tím, že láska zvítězila nad nenávistí..
A tak mi zamilovaní jsme teď největší nadějí pro Zelené, jednou nás bude zářit tolik, že Černobyl se studem propadne do země...

A na závěr básničku.


VÍLA Z TEMELÍNA


Víte proč mám v pupku kýlu
protože jsem zvedal vílu

Mlžné tělo měla plné svodů
skrývalo však těžkou vodu

Snad i proto tančila tak líně
potkal jsem ji v Temelíně

A jak celá zářila
září vše kde tančila
 
 

Reklama