Lepší je jít za sluncem, než za svým stínem.

Přátelé buďte vítáni!

Červen 2018

Roční období zařadilo zpátečku..

30. června 2018 v 18:31 | Přemysl Čech |  Vejšpechty z FA.

Roční období jde určitě pozpátku. V zimě byl podzim, na jaře bylo léto, teď v létě je jaro a na podzim bude nejspíše zima.. Úžasný


Na louce v Popovicích..

28. června 2018 v 15:49 | Přemysl Čech |  Fotoblogy o městech i přírodě.
Pro dnešek to budou jen fotky z louky po které jsem šel na Bukovinu v Popovicích.. Snad se budou líbit..














Tak jak jsem začal, tak i končím, protože je to pro dnes opět FŠECKO. Příště o tamějších rybnících.

O věštění z ruky v Popovicích na Bukovině.

26. června 2018 v 15:46 | Přemysl Čech |  Objevy novin Jerevan.
Přátelé, pro teď jen lehce úsměvnou historku z dneška.. Byl jsem se podívat na své oblíbené místo blízko vesnice Popovice.. Tam je toho k focení a pozorování vždycky dost, ale o tom až v dalším blogu.. Dnes jen takový kratší vtipulínek, protože i komisním reportérům novin Jerevan se občas dějí nekomisní věci..

To bylo tak..


Fotil jsem tady toho drobného motýlka a asi jsem se mu zalíbil..



Tak mi přeletěl na kalhoty.. Ale ani to mu nestačilo a přelezl na nabídnutou ruku..



Prošel se po ní a než odletěl, tak mně prozradil, že mi věštil z dlaně.. Prý když potkám alespoň jednoho "černého", tak budu mít po zbytek roku štěstí..



No a já potkal černou včelu drvodělku.. Pro srovnání její velikosti je na obráku i její známější soukmenovkyně.. Ale černým nebyl konec.



Při cestě domů jsem v Uherském Brodě potkal kominíka.. A nejen, že jsem ho potkal, on se mnou i jel autobusem a nejen, že jel se mnou autobusem, on se mnou i vystoupil v Bánově. Přátelé nedá se nic dělat, přece to štěstí nebudu od sebe odhánět..Úžasný

Letošní příhoda s mým vnukem.

24. června 2018 v 16:03 | Přemysl Čech |  Dědečkův Horác.
Přátelé, kdyby existovalo povolání čichač, tak můj vnuk je na správné cestě k němu.. On má naprosto citlivý vztah k vůním a hlavně zápachu.. A může to být klidně při velké straně i jeho vlastní smrádek a jako že ho umí dobře!.. Kdyby existovala plynová maska pro mláďata, tak ji určitě má.. Jednou na mě volal ze záchodu - "Dědo, nemohl bys sem stříknout tu vůni, co máš? Ptám se ho jestli je tam smrad a on mi odpoví, že ještě ne, ale brzo by mohl být.."
Jinak on třeba nemá nějak moc v oblibě zvířata a já si myslím, že je to jen kvůli tomu, že mu prostě nevoní. Naopak rostliny má celkem rád a dokonce se je rád učí, jak se jmenují..
No a my tak jedeme v květnu vlakem do Prahy v kupé s jedním starším pánem, který seděl u okna naproti vnuka. Zapředl jsem s ním řeč. A vnuk hned vystartoval - "Dědo, ty toho pána znáš?" Říkám, že ne. Tak proč se prý s ním bavím, když je tu on, můj vnuk, kterého znám.. Pán měl naštěstí pochopení, protože to znal od svého vnuka.. Ale to horší teprve mělo přijít..
Ve Starém Městě po rozjezdu vlaku najednou vnuk vstal a rezolutně řekl - "Tady něco smrdí!" (Ještě, že řekl něco a ne někdo..)
No a já věděl, že mi nic plynného neuteklo a říkal jsem si, probůh, snad ne tomu pánovi.. A on si nejspíše myslel to stejné o mě..
Poradil jsem vnukovi aby si tedy sedl na kraj kupé k uličce. Pořád jsem ale žádný smrad necítil.. Až po trapně tiché minutě jsem to ucítil také..
Ony se totiž u nás ve Starém Městě střídají lokomotivy, tu naftovou nahradí elektrická. No a když ta naftová po odpojení projela kolem vlaku na odstavnou kolej, tak klimatizace nasála smrad z jejího výfuku a vydechla ji přímo do citlivého nosu mého vnuka. Sláva, záhada byla vyřešena a nikdo už nebyl do konce cesty v podezření.. Dokonce mi bylo občas dovoleno s pánem vést dědečkovský rozhvor, ale nesměli jsme to ani trochu přehánět..Úžasný

Hledání..

24. června 2018 v 7:19 | Přemysl Čech |  Vejšpechty z FA.
Hledám nějakou hudebně nadanou "vlaštovku" pro přehrání této partitury..Úžasný


O tom, jak se vyplatí naslouchat své vnitřní informatice..

22. června 2018 v 15:59 | Přemysl Čech |  O vesmíru a informatice.
Už se mi to stalo častokrát, že mi můj vnitřní hlas řekl třeba - nechoď tam, nejez to, nepij to, připrav se na to a podobně.. Když jsem na něj dal dopadlo vše OK, když ne, tak jsem toho většinou litoval..

No a zase se mi to stalo, byl jsem u příbuzných na sklepě, po obědě a za hodinu a půl, jsem měl jet místním motorákem na rychlík do Zaječí, který jezdí přímo až do Starého Města, kde přesedám na vlak do Uherského Brodu. No a zase slyším ten "vnitřní hlas" - Jeď o půl hodiny dřív do Hodonína a tam nastup.. Pomyslel jsem si, že to možná bude lepší až tam nasednout na ten rychlík, protože se mohu proběhnout trochu po Hodoníně.. Tak tedy jsem šel na courák do toho Hodonína a když jsem tam dojel, už jsem byl na cestě do cukrárny na zmrzlinu, když tu hlásí, že právě dojíždí EuroCity vlak, kterým ale celkem nerad jezdím, protože tam málo kdy bývá místo k sezení, ale můj vnitřní hlas mi přímo nařizuje - jeď s ním.. No tak jsem pro sichr poslechl a nasedl, ku podivu se mi podařilo i najít místo a jeli jsme.
Za stanicí Bzenec - Přívoz najednou vidím obrovský dým a vlak normálně projížděl požárem trávy a lesa.. Vyhlíželo to docela děsivě, ani vidět pořádně nebylo. Po chvilce jsme z toho naštěstí vyjeli a tak jsem dojel do Starého Města, no pak jsem pokračoval dál domů.. Teprve z televize jsem se dozvěděl, že po našem vlaku už žádný neprojel a ještě kolem sedmé večer nefungovala náhradní přeprava. Vlaky obnovily provoz až kolem půlnoci.
Kdybych jel původně zamýšleným vlakem, tak ani nevím, zda bych se včera vůbec dostal domů.. Ještě, že ta vnitřní informatika tak skvěle funguje..Úžasný

Pár vejšplechtů z FA..

20. června 2018 v 8:12 | Přemysl Čech |  Vejšpechty z FA.

Vždy jsem si myslel, že jeden počítač nahradí 30 úředníků a ono naopak jich je potřeba o 30 víc!





Co je EVOLUCE?
To je vývoj od lovců mamutů k lovcům WiFi..






Někteří budou mít za 50 roků na náhrobku -

PROKLIKAL SE ŽIVOTEM.😎





Happy Premo a jeho maják vám bude celý týden svítit,
aby jste se mohli velmi dobře cítit.. :-) :D :D
Fotka uživatele Přemysl Čech.

Vzpomínka na Jarmark před 2 roky..

18. června 2018 v 6:49 | Přemysl Čech |  Vejšpechty z FA.
Dnes na řemeslném jarmarku azurová obloha. Potkal jsem jednu známou, která, když se potkáme, vždycky mě zve na kávu domů, dnes přitvrdila a zvala mě rovnou na řízky.. Ale opět jsem ji připomněl, že k ženám, co bydlí samy zásadně domů nechodím, abych tam náhodou nezkysl na dýl.. 3:)Říkala, že to je hrozný být pořád sama a nemít si komu ani postěžovat, což je také kámen úrazu, protože lidi, co si pořád na něco stěžují mně stačí vidět jednou za měsíc na pár hodin, To ještě vydržím, poslechnu si a pak dám dobrou radu.. Dal jsem jednu takovou i té paní u kávy v restauraci.
Říkám ji - dělej to jako já. Já když nemůžu se sebou vydržet v pokoji, tak odejdu do ložnice.. :-) No netvářila se moc, že by si to vzala k srdci.. 3:)
Ale tak už to na světě chodí, cizímu vždycky poradíme líp, jako sobě.. :-)
Fotka uživatele Přemysl Čech.

O místech, která rostla se mnou..

17. června 2018 v 15:40 | Přemysl Čech |  Fotoblogy o městech i přírodě.


Přátelé dovolte mi, aby má starobylost vás provedla některými místy, které měla ráda má mladobylost.. Tahle místa se nacházela hlavně kolem řeky Svratky, i když se jí později říkalo i smradka, což mělo i důsledek pro místo, kam jsme se chodívali koupat kdysi v "pravěku" do říčních lázní na Riviéru..

Ale po pořádku. Nejdříve ten drobný návrat do místa, kde jsem byl moc šťastný a spokojený.


V tom bíle okachličkovaném domě jsem bydlel od školky až do 7. třídy..



Z domu jsme se přímo dívali na řeku Svratku a pamatuji ji ještě nezregulovanou.. To jsme se chodili před barák do ní koupat.. Kuriozitou naší ulice bylo, že v době veletrhů po ní přejelo více vlaků, jako aut.. Vedla po ní totiž, a dosud vede, železnice na veletržní výstaviště..



Přes řeku jsme se dívali na nemocnici Milosrdných bratří, která je nejstarší, souvisle fungující, nemocnicí na Moravě..



Ale, jako děti jsme se vydávaly na toulky podél řeky směrem k tomu výstavišti. Bylo kolem ní krásně a také tam byly opuštěné zahrádky, protože se tam mělo začít stavět.. Víceproudá silnice, ubytování pro cyklisty, Riviera.. No a na těch zahrádkách jsme doplňovali vitamíny..



Na původní Riviéře se koupalo v řece.. V době, když už jsem se odstěhoval se předělala kvůli hygiéně na říční lázně s bazény, které ale už byly od řeky oddělené a voda se do nich čistila.. Z důvodu stáří bazénu z nich začalo unikat hodně vody a tak se právě tento víkend otevřely tyto lázně po rozsáhlé opravě s nerezovými barény. Asi je to praktické, ale do přírody to jaksi nezapadá..



Ale věřím, že koupat se tam bude skvěle..



A vodní atrakce budou vytížené..


Vedle tohoto koupaliště, prakticky na tom původním místě, kde se kdysi opalovalo při koupání v řece vyrostlo kryté dopravní hřiště pro děti.. Vedle stojící zámeček teď slouží pro učebny dopravní výchovy..


Pod střechou ani déšť výuku dětí nepřeruší..



Ale teď k výstavišti. Ti, co nepřijedou autem se k němu dostanou šalinou po asi jediném lehce klopeném a hlavně obloukovém mostě u nás..



Ještě pře areálem je Letohrádek Mitrovských ve kterém se konají různé výstavy..



Když vejdete do areálu výstaviště po levé ruce máte pavilon Morava, který patří k těm původním prvorepublikovým..



Za nim je odpočinkový parčík s výhledem na administrativní budovu..



A tady asi ten nejznámější prvorepublikový pavilon A.



A zde neméně známá vyhlídková věž.. Určitě to byla první vyšlapaná rozhledna v mém životě..



Z poválečných pavilonů je určitě nejznámější pavilon Z.. Stavěl se v době, když jsem byl v třetí a čtvrté třídě a vzpomínám si, že jsem se pravidelně chodil dívat na to, jak roste.. Na tu dobu a vzhledem k mé maličkosti mi připadal obrovský a fascinoval mě.. V současné době je mimo výstav využívaný i na sport a na koncerty.. Má průměr 120 metrů..

A na samý závěr dnešního povídání jeden novější pavilon, který už ale veletržním pavilonem není.. Byl přebudovaný na VIDA science centrum pro zvídavé děti od 5 do 105 roků..


Tak to je onen pavilon..

Za nim vlevo vykukuje panelový hotel Voroněž. Jeho zajímavostí je, že byl postaven z panelů dovezených z Maďarska.
V jeho restauraci jsem zažil obrovské překvapení s "Omeletou s překvapením".. Asi tu sladkou dobrotu znáte, jde o teplou omeletu plněnou zmrzlinou.. Jednou jsme tam byl s mou bývalou manželkou na obědě a koukáme, že tu omeletu tam měli docela levnou a to tak, že bylo škoda si jí nedat.. Musím podotknout, že já ji už kdysi jedl, ale má žena ještě ne a ani nevěděla v čem je to překvapení.. Schválně jsem ji napínal. Ta laskomina byla výborná, tím překvapením v horké amoletě byla samo sebou ta zmrzlina, ovšem, když došlo na placení, má žena pochopila a já vlastně také, že tím hlavním překvapením je zcela něco jiného.. Její cena byla totiž skoro třikrát větší, než na jídelním lístku.. Když jsem se pohoršeně zeptal, jak je to možné, ukázal nám číšník malými písmenky pod tím napsáno, cena alkoholu dle toho použitého koňaku.. No to nás ve chvíli objednání vůbec nenapadlo, že použitý alkohol není v ceně zakalkulován.. Pro ty, co neví na co alkohol, tak ten se používá polití amolety a zapálení.. Tím amoleta se stane horkou, bez toho, aby se zmrzlina předčasně rozpustila.. Nezbylo, než vytřepat peněženky a zaplatit.. Od té doby, ale na to překvapení mohu alespoň s úsměvem vzpomínat, jak bylo hned dvojnásobné.. Úžasný

A to už je přátelé opravdu pro dnes FŠECKO.Mrkající

O adrenalinovém Oltecu..

14. června 2018 v 17:49 | Přemysl Čech |  Objevy novin Jerevan.
Přátelé, který z Brňanů a to i těch žijících v Praze, by neznal Oltec, tedy Staré Brno.. Já myslím, že daleko lépe by znělo Starobylé Brno, ale to je věc názoru. V každém případě je v této části Brna nejvíce "vzpomínkových" domů a krásná divoká příroda. Nevěříte? Věřte!

Tak ku příkladu krásné staré pavlačové domy, které by klidně mohly být na seznamu památek UNESCO, tak tyto domy jsou v této části města cizinci nejvíce obdivované, neboť si je fotí, jako o závod..


Jeden z těchto nádherných domů v letní úpravě, kde musel majitel cizincům zakázat parkování, protože vybydlující nájemníci vůbec neměli soukromí..



Protože jsem dlouhá léta v této čtvrti žil, tak prostě vím, jak tu lidé lpí na soukromí, zeleni a výzdobě zdí..



Svěží květinové záhony směrem k veletržnímu areálu dokreslují lásku místních k zeleni..



Za tímto "domkem" je přátelé pravá a nefalšovaná džungle.. Pokud vás zajímá, co je napsáno v okně, pak je tam prosba, aby jste za ním nevenčili své miláčky. Mohli by se vám v porostu nenávratně ztratit..



Zeleni to kazí ještě v jednom místě provokativně komín, ale ještě pár roků a ona pohltí i jej..



Džungle je i u krásných paneláků.. Děti tam musí pro jistotu nosit GPS lokátor, kdyby se v ní ztratily a domovník musí vlastnit psa cvičeného na vyhledávání lidí v místy neprostupném terénu.. Přátelé, jak těm dětem závidím, to za mého mládí jsme tu nic tak hezkého a tajemného neměli..



Přátelé, tak sem chodí starobrňané, tedy oltečáci, na úřad.. Něvěříte?



Věřte..



Lidi tu mají občanskou vybavenost o jaké se vám ani nezdá, tady třeba kavárna a stará dobrá prodejna smíšeného zboží, kde seženete fšecko, aj...no aj to..



Z piva se nejvíc v hospodách čepuje prasák, protože my oltečané nejsme pokrytci..



A protože Brňané žijící v Praze chtějí, aby jejich rodné místo bylo i nadále čisté a činané, dalovali Starém Brnu exkluzivní čistící stroj.

A to je pro dnešek přátelé z našich novin Jerevan FŠECKO.. Jen malý dovětek, pokud chcete zažít adrenalin navštivte Staré Brno. Ale pozor, mačeta do džungle, kompas, lékárnička, GPS lokátor, potraviny a voda na týdení přežití nutností. Toaletní papír netřeba, bo bio lopuchových listů je zde dost.Úžasný

O oáze v poušti - Bzenci.

12. června 2018 v 16:03 | Přemysl Čech
Asi mnozí ví, že okolí mezi Moravským Pískem, Strážnicí a Bzencem se říká "Moravská Sahara".. Když jsem kdysi dávno jezdíval z VŠ na vojenský výcvik, hlavně ve střelbě, tak se jezdilo právě na cvičiště v Bzenci. Mělo to tam jednu výhodu, i když se plazilo, či střílelo vleže, tak jste se ani po dešti neušpinili od bláta, stačilo jen po oschnutí smést ze sebe písek. Stali se tam z nás prostě na čas takové přerostlé děti, co si hrají na vojáky na obrovském pískovišti..
Naposledy jsem byl v Bzenci před třemi roky, tak jsem byl zvědavý, co je tam nového a nebo, co starého, objevím, jako nové. A bylo toho dost přátelé. Rozhodně vám návštěvu v tomto hlavním městě Sahary doporučuji, ale nejlepší je se s příjezdem tam strefit do času po dešti. To tam nelítá v ovzduší tolik jemného písku, není taková žízeň a nebudou se o vás pokoušet mdloby z přehřátí organizmu. Místní už jsou na svou písčitou domovinu zvyklí a tak jsou mnohem odolnější, jako my cestovatelé. Možná bych místním doporučil, aby pro turisty zřídili půjčovnu velbloudů, bylo by to jednak stylové a taky prospěšné na cestování v tom suchém vedru..
Jinak vám přátelé doporučuji, pokud se do té oázy na písku rozjedete, pak nejdříve navštívíte informační centrum, je tam velmi ochotná paní a dozvíte se, co stojí za to zhlédnout. Tak se vám nestane, jako mně, že už jsem byl v Bzenci alespoň po desáté a já ostuda teprve objevil.. No nebudu předbíhat co..
Tolik na úvod a další už tradičně u obrázků..



Ještě před třemi a možná i dvěma roky vás vítal tento pohled z města na místní jediný kopec s rozvalinou kaple.



Jediné, co na rozvalině bylo zajímavé, že se turista dozvěděl, že Iveta miluje Petra, nebo Petr Ivetu a dost možná, že se milují dodnes. Ale to už se asi nikdy nedozvíme, protože tady nastala v minulém roce ta největší změna v Bzenci.



Nad městem už se tyčí opravená, no spíš úplně nová kaple. A je to hned krásnější pohled.. Nahoru k ní vedou dvě úzké pěšiny proložené schody a jedna zpevněná cesta, která by právě mohla sloužit turistům jedoucích na těch případných velbloudech..
Mimochodem ta jakoby menší kaplička u které stojí červené auto je tak zvaná "hotařská búda", která v minulosti sloužila hlídačům vinic..



Přátelé, každá cesta, co vede dolů, vede i nahoru a naopak. Někdy ta jedna je příjemnější, jako ta druhá, tady to neplatí, protože se na té poušti ocitnete v oáze zeleně a cesta po které před pár hodinami třeba tekla voda vás rozhodně nezablátí..



Na kopci se před vámi objeví kaple se sochou sv.Floriána, patrona to hasičů. Přátelé věřte, že hasiči jsou potřeba i na té Sahaře a nejen na hašení žízně, ale i písku.. Nevěříte? Za chvíli pochopíte..
Pokud se v duchu ptáte, kam se ten patron dívá, tak vězte, že právě na tu oázu v poušti, na Bzenec.



Třeba na zámek, který z vrchu vypadá, jako opravený, ale chyba lávky, to je prostě jen taková ta známá pouštní - fata morgána..



To u města neplatí, tady opravdu vidíte, co je, protože centrum Bzence je docela hezky opravené..



Trochu bližší pohled, vlevo kostel, vpravo náměstí.. Na svahu kopce je vysázený vinohrad, který ne a ne se pořádně chytit a pořádně růst a to právě kvůli tomu zdejšímu suchu. Musela být tedy po vinohradu rozvedena kapková závlaha a cisternu ze které se zavlažují musí právě ti hasiči pravidelně zavážet vodou a hasit tak tu žízeň písku a hlavně vinice..



Bodláky, které rostou na kopci hasit žízeň nepotřebují, to spíš ji na nich hasí brouci..



A motýli..



Poslední pohled na kapli, která je otevřená jen v pátek odpoledne a o víkendu, kdy slouží i jako rozhledna..



Po cestě dolů fotím dva hezké vinné sklepy..



To je ten druhý, no a byl nejvyšší čas na oběd.



Přátelé, kdykoliv jsem v Bzenci, tak na oběd mířím sem a ještě nikdy mě tu nezklamali.. Tak nějak se dá říct - "Levně a chutně"..



Posilněn obědem, mířím do zámecké zahrady konečně se poprvé podívat na zdejší bzeneckou raritu a to tisíciletou lípu. Díky ní i vznikl název známkového vína - "Bzenecká lipka".. Vřele doporučuji milovníkům vína. Já ji v mládí měl rád a vlastně až teď jsem spatřil strom po kterém získalo to víno své jméno. No jsem ostuda..



Zde informace, jak bylo stáří stromu určeno..



Strom bohužel nejde vyfotit vcelku, protože je rozeklaný všemy směry..



Pro názornost jedna z větví..
V parku blízko rostla ještě jedna lípa, která měla 500 roků, bohužel rostla rovnou nad klembou vinného zámeckého sklepu, tak že po zásahu nějaké vyšší moci, asi blesku zanikla, je tam teď jiný strom a možná, že i trochu obrašila z kořenů..



Z parku jdu kolem zámku podívat se k vinařským závodům.. Tady vidíte, že až na novou střechu ho hlodá zub času. Prý je na prodej, tak kdyby přátelé někdo z vás nevěděl, co s penězi..



To sousedící zámecké vinařství, které je napojené na zámecký sklep, jenž má v pronájmu, tak to naopak vyhlíží utěšeně.. A možná, že se vám to bude zdát po delším koštu i o zámku, protože jistě znáte ono - "líbíš se mi až po litru vína"..



A výběr je určitě skvělý, na Sahaře do vás každé zdejší víno jenom zasyčí.. Aby se tak nestalo a vychutnali jste si ho, je potřeba, aby nejdříve zasyčela minerálka nebo voda a zdejší víno jste pili pozvolna, už jenom na chuť..



A po návštěvě vinařství, jsem se konečně poprvé v životě dostal i k zámeckému rybníku, na kterém kdysi panstvo "pěstovalo" lodičky.. Škoda, že rybník už není součástí parku, ale spíše Penny marketu.. Inu, mezi zámeckým parkem a rybníkem byla postavena místní sportoviště..



Přátelé a na závěr kalorickou bombu a zážitkový bombonek. Stavte se v této jedinečné cukrárně, kde dobroty pro vás dělají "puberťačky i puberťáci" a věřte mi, že váš návrat do puberty může být pro vás tím nejsladším zákuskem dne. A že tu vychovali skvělé cukrářky, tak o tom nemůže být žádná pochyba. Sám jednu bezvadnou trošku znám.. (Místo trošku by se dalo i říct, že z rychlíku.. Úžasný )

A to už je pro dnešek přátelé opět fšecko. :-)

O dnešním, tak trochu už obvyklém snu.

10. června 2018 v 9:31 | Přemysl Čech |  Osobní.
Dnes se mi opět zdálo, že jsem si zapoměl píchnout. A zdává se mi to poslední dobou tak nějak nejčastěji, jen v různých obměnách. Jsem v práci a najednou si uvědomím, že jsem si už pár dnů neoznačil příchod a ani odchod z práce. Lehce vyhruzený jsem začal vzpomínat, kdy jsem v minulých dnech přicházel do práce, co jsem dělal a kdy jsem odcházel. Hned, jak jsem si to srovnal v hlavě, tak jsem se vydal najít mou píchnutím neposkvrněnou píchačku. Došel jsem na místo, kde ty "holky" mezi pícháním odpočívají a zjistil jsem, že jejich zastrkávací domeček je umístěný tak dva metry nademnou. Rozhodl jsem se rychle najít žebřík, dřív než skleroza opět zaúřaduje. Nakonec jsem ho našel tak 2 km od vrátnice, naložil jsem ho na rameno a trmácel se k píchčkám. No a když jsem vyflusnutý dorazil na místo píchání vidím jednu paní, jak točí jakousi klikou a spouští ty píchačky dolů. No nenasralo by to i vás přátelé? A ještě to pomyšlení, že ten žebřík budu muset zanést zpátky.. Jediné štěstí, že jsem se v té chvíli probudil a to mě zachránilo od žebříkového strádání.. Tak že přátelé, kdyby jste viděli u nějaké vrátnice opřený žebřík, tak to prosím na mě neprásknite, mně se fakt už nechce odnášet..Úžasný

O síle informace..

9. června 2018 v 17:19 | Přemysl Čech |  O vesmíru a informatice.
Každá informace má svou sílu, která je závislá na tom, jak moc se vás dotýká a jak je podprahová. Na informaci je založená práce lékařů, psychologů a v neposlední řadě i léčitelů. Já sám na sobě byl svědkem toho, jak doslova bleskově mě informace uzdravila. Stalo se to za dob studií, už jsem o tom tu kdysi dávno psal. Prostě jsem cítil tlak a bolest v hrudmíku, nejdříve jsem tomu nevěnoval pozornost, ale později už jsem si toho začal všímat a uvažoval o všem možném, jako třeba i infartu.. Asi po měsíci trvalých bolestí jsem šel na vyšetření do fakultní nemocnice v Brně a udělali mi tenkrát snad všechno, co šlo udělat.. A ve finále mi doktor po vyhodnocení výsledků řekl, že jsem zdravý jako řepa. Přátelé, snad jen 5 vteřin po tom, co to dořekl mě ta bolest opustila..
No a tento týden jsem si tu událost zase připoměl v souvislostí s kávou.. Já mám jednu kávu odzkoušenou, že mi chutná a jinou nekupuji. Mám rád směs arabiky a robusty. Ale minulý týden jsem v Lídlu uviděl zcela novou kávu, také ta směs a měla i velmi příznivou zaváděcí cenu, no nekupte to. No a tento týden na začátku jsem psal článek na blog o té Litovli a když jsem ho večer dodělal uvědomil jsem si, že jsem ještě neměl ten den kávu, tak jsem si tu novinku udělal, i když normálně večer kávu už nepiji, ale to víte, nechtěl jsem se ošidit.. Přátelé já celou noc pak nezahmouřil oči a vůbec se mi nechtělo spát, občas, jak už jsem se cítil otlačený od postele, tak jsem se prošel po bytě. Ráno jsem při tom byl čerstvý, jako bych spal. Myslel jsem si, že to kvůli té kávě a tak jsem ji začal pít pro jistotu hned po obědě. No a v pátek mě napadlo podívat se na obal kávy, čí je to vlastně výrobek. A málem jsem se picnul. Na kávě bylo napsáno, že je bezkofeinová.. A tak s tím vědomím už ji klidně vypiji i večer a spím zase jako dřevo..
Proto vám přátelé radím, dávejte si pozor na to, co říkáte svému tělu i v myšlenkách.. Ono kolikrát chce jen vyhovět vašim představám.. Úžasný


Tak to je ta bezkofeinová káva.. Kdybych uměl cizí jazyky, tak jsem možná nemusel probdět noc..

V příštím životě bych se chtěl narodit v Litovli.

6. června 2018 v 12:02 | Přemysl Čech |  Fotoblogy o městech i přírodě.
PROČ? No protože to tam musí být pro děti přímo kouzelné město a místo pro dovádění a hry.. Skoro jsem zalitoval, že mi není 5 roků a nemohu si tam s vnukem společně "zařádit".. A největší podivností na tom je, že vlastně dnes chci psát o muzeu v Litovli, ale po chvilce uvidíte, jak hodně s dětmi i ono souvisí..
Ale nejdřív se ještě musím vrátit do místa, které když někam dojedu vyhledávám, jako první informační centrum a musím říct, že za dobu, co objíždím města za účelem reportáže z nich jsem měl vždycky štěstí na bezvadné a velmi ochotné zaměstnance a nebylo tomu jinak, ani v Litovli.


Informační centrum najdete v tomto domě a jistě budete i vy velmi ochotně obslouženi informacemi, jako já. Mají tu i dostatek informačních materiálů, tak ještě doma můžete potom vstřebávat, co jste viděli a co vám uniklo. Nakonec do tak hezkého města není na škodu se vypravit ještě jednou a "dosbírat" ty opomenuté zážitky..



V rámci informačního cetra je momentálně i výstava vyšívek, z nichž jsem pro vás vyfotil tuhle, protože mohu s čistým svědomím říct, že se mi v Litovli moc líbilo, tak si nemusím nic "pořizovat".. Jinak samo sebou v dnešní době se to říká víc sprostě, jistě sami víte jak, ale naši předci byli prostě asi víc slušní..

No a nyní šupito presto do muzea. Jeho tvář ve směru od parku už jsem ukazoval v minulém blogu, dnes tedy z druhé strany..



Muzeum se nachází v budově, která sloužila kdysi, jako součást střelnice.. A má velmi netradiční skladbu. Prakticky skoro celé přízemí slouží jako...



Ano, čtete dobře, slouží PRCKOVIŠTI.. Je to kavárna, cukrárna, kde možná větší prostor slouží pro hry dětí, jak pro posezení rodičů, tedy spíš maminek a babiček..



Jedna herna..



Druhá herna..

Třetí herna..



Čtvrtá herna..



A ta pátá je u venkovního posezení.. No prostě ráj pro děti a chvíle klidu pro doprovod..

Ale teď už k vlastnímu muzeu..



Začíná o patro víš.. Přátelé, možná si všimnete, že jsem se dostal do kadeřnického salonu z dob dávno minulých. Došel jsem na to až doma při úpravách fotek. Můžete mi věřit, byl to omyl, má holá hlava už žádnou kadeřnici nepotřebuje..



Jak ukazuje předchozí snímek, tak i z tohoto je zřejmé, že se jedná o expozici řemesel převážně z první poloviny 20.století..


Když jdete do dalšího a posledního patra, vlastně do podkroví, na stěně u schodů visí zvláštní obrazy. Ještě štěstí, že jsem měl bezvadného a ochotného průvodce, tedy zaměstance muzea, který mně vysvětlil, že se jedná o historické terče.. Vlastně asi ony jediné připomínají k čemu kdysi budova a přilehlé okolí sloužilo.. Budova byla postavena kdysi za hradbami a našli zde ubytování a stravování ti, co sem si přijeli zastřílet právě na ty krásné terče.



Některé ani terč vůbec nepřipomínají, spíš umělecké obrazy.. Jen otvory po kulkách to prozrazují..



No nejsou krásné?



Jsou cenné i z hlediska toho, že ukazovaly, jak budova střelnice kdysi vyhlížela..



V podkroví pak byla výstava hracích strojků, starých gramafonů a rádií..

No a v druhé části podkroví byla výstava o životě slavného obyvatele Litovle a to siláka a zápasníka Gustava Frištenského.



Část expozice..



Čínky se kterými silák cvičil.. Všechny jsou pro sichr zabezpečeny před použitím namachrovaných chlubilů, aby si náhodou přeceněním sil neublížili..



Je tu i kopie jeho posilovacího stroje, kterou si návštěvník může, na rozdíl od čínek, vyzkoušet..



A tady si návštěvník může zase zkusit, jak je silný v páce..



Tak já to daleko nepřetlačil, jen po toho chlapíka se špenátovými svaly..

A to je pro dnešek přátelé FŠECKO, jen bych chtěl ještě říct, že je tu ještě k vidění muzeum harmonik a mnoho dalších věcí, které už jsem nestihl, ale není všem dnům konec, určitě se tam rád vrátím a tak zážitky z tohoto města zkompletuji.. Ještě mám v plánu napsat srandoblok z města, jak to rád dělám ze všech navštívených měst..
Tak zase na shledanou příště přátelé..Usmívající se

O Litovli, druhá část.

4. června 2018 v 13:41 | Přemysl Čech |  Fotoblogy o městech i přírodě.
Podle pověsti založil město syn bohatého zemana jménem Ljut (význam - litý, divoký), protože se s ním otec nepohodl a svůj majetek blízko tohoto města dal dcerám. A tak se založená osada jmenovala podle něj Ljut, ale později Litovel, protože jeho sestry tak té osadě začaly říkat, protože bratra litovaly. Ať už je pověst pravdivá či ne, je to moc krásné místo k životu a každý může třeba litovat, že tam nebydlí..


Náměstí vévodí krásná radnice s vysokou věží na kterou je přístup v určitých hodinách po přihlášení na informačním centru. Jak jsem psal v minulé reportáži, věž se nachází nad jedním z ramen řeky Moravy, to se vynořuje před radnicí, ale jen na pár metrů. Při pohledu na radnici si toho místa z dálky ani nevšimnete, musíte přijít až k němu. Je to sice vodní prvek na náměstí, ale myslím si, že nějaká kašna s tekoucí vodou či fontána, zvláště v parném létě, by se tu hodila..



Tohle je až na dva dny v roce uzavřené a tak k osvěžení to nepomůže..



Náměstí s minimem zeleni a vody působí dost suše, je to bohužel bolest většiny měst..



Ještě jedna fotka z náměstí.. V pravo morový sloup na památku ukončení moru ve městě, který postavil r.1724 olomoucký sochař Václav Render..



V popředí je kostel sv. Marka, vedle trochu víc v pozadí je pozdně gotická kaple sv. Jiří z r.1484 a je tak nejstarší dochovanou stavbou v Litovli.. Za domem vedle kaple vykukuje věž radnice..



Když se popojdete jen o kousek dál z náměstí, dostanete se na velice hezká místa. Ramena řeky napájí i dva rybníky, které jsou skoro v centru města a jejich okolí je opravdu velmi krásné..



Tady je přes rybník pohled na gymnázium Jana Opletala, postavenou v roce 1901.. Je to velice krásná budova a studoval v ní i právě člověk po kom je gymnázium pojmenované. Vystudoval zdejší školu a později byl za během protinacitistických demonstrací postřelen a na následky zranění dne 11. listopadu 1939 zemřel. Po demonstracích při pohřbu a po něm bylo 1200 studentů posláno do koncentračního tábora a 9 studentů a organizátorů bylo 17. listopadu popraveno. Od té doby byl tento den vyhlášený jako den studenstva..



Jeho památník je právě u tohoto gymnázia, které se zrovna opravuje..



Blízko je sokolovna, kde je zase socha a památník Gustava Frištenského, který v tomto městě žil převážnou část svého života, ale o tom až příště..



Další pohled přes rybník na opravdu překrásný park..



Divoké kachny jsou tu naprosto domácí a včetně mladých "zobou" skoro z ruky..



Penzion pro důchodce je na velice krásném místě..



Cesta mezi oběma rybníky.. Škoda jen, že u rybníků není alespoň nějaké sezoní posezení s kávou a zmrzlinou..



Parků a dětských hřišť je ve městě hodně..



V jednom z parků je i velmi zajímavé místní muzeum s neméně zajímavou kavárnou pro rodiče s dětmi, ale o tom až příště..



No a když se čas nachýlí a je čas k odjezdu musíte se zase "propasírovat" z širokého náměstí uzoučkou uličkou na cestu k nádraží.. A to už je pro dnešek zase FŠECKO.