Lepší je jít za sluncem, než za svým stínem.

Přátelé buďte vítáni!

Červen 2015

O ptačím ostrově.

30. června 2015 v 12:21 | Přemysl Čech |  Fotoblogy o městech i přírodě.
Od doby, co nemám auto, jezdím dost často vlakem po trati z Hodonína do Velkých Pavlovic. A právě před první stanicí na této trati se nachází Mutěnické rybníky.. Vždy jsem se z vlaku díval na jeden z nich uprostřed něhož je ostrov na kterém hnízdí snad největší kolonie vodních ptáků, co jsem kdy v Česku viděl.. Opravdu úžasný pohled a tak jsem se rozhodl se k nim vydat s fotoaparátem a dalekohledem. Nejsem ovšem žádným znalcem ptáků, jen mě fascinuje, že když se na to místo dostanete, tak si připadáte, jako v nějaké cizokrajné zemi, která je pro důchodce finančně vzdálená.. A najednou zjistíte, že i za pár korun můžete vidět stejnou krásu, jako za desetitisíce korun.. V podstatě se dostanete svým způsobem na dohled "ostrova pokladů", protože příroda je tím pokladem největším, co máme a opravdu to tam stojí za cestu se tam podívat, ale pozor - NERUŠIT.

A tak jsem i já, jednoho dne letošního června, vystoupil na vlakovém nádraží v Mutěnicích a vydal se k rybníkům.. Hned za obcí mě přivítal čáp, který se procházel po čerstvě sečené trávě..


Tráva byla už hodně suchá.. Dělníci, co ji sekali mi říkali, že vždycky, když začnou s pokosem, tak ten čáp přilétá.. Co kdyby se tam pro něj objevila nějaká laskomina dosud skrytá v trávě?..


Po cestě jsem potkával spoustu motýlů a brouků, ale byly daleko víc neposední, jako ten čáp a tenhle zvláštní a krásný motýl, který připomíná podzimí list spadlý do trávy ze stromu..


Po několika kilometrové cestě jsem měl ptačí ostrov na dohled..



Ale nejdříve mě přivítala jeho miniatura u které jsem vyplašil nechtíc kachny..


Chvilku mě pozorovaly, ale pak si řekly, že lepší bude ukázat mi své péřové zadky..


A posléze se vznesly a plachtily k rybníku..


No tak promiňte, opravdu jsem nechtěl rušit..


Letěly ale jenom na rybník, protože na ostrově už je opravdu těsno.. Vyhlíží to, že si ho snad pronajali rackové jen pro sebe...


Ale různých vodních ptáků je tu mnoho, jen ti rackové mají naprostou převahu..



A těm, kterým se nechce mačkat na ostrově si užívají v klidu vodní hladinu..

Najedno se ale začala zatahovat obloha a tak bylo na čase opustit ptačí říši a vydat se zase zpátky do Mutěnic.. Nakonec proč po tomhle, díky rackům, hlučném místě nenavštívit nějaký tichý sklípek plný sudů s vínem.. A že to mutěnické je výborné, tak o tom žádná.. Rozhodně ale nedoporučuji to obrátit a jít nejdříve do sklípku a pak za ptáky.. Mohli by jste jich pak vidět dvakrát víc a to už by jste se mohli octnout i ve filmu Hitchcocka.

Pro ty, co by chtěli vědět víc o vodních ptácích žijících v této krásné lokalitě dávám odkaz na hezký a poučný blog.

http://zaprirodou.infoblog.cz/clanek/mutenicke-rybniky-bahnaku-raj-35850/

Klíněnka..

23. června 2015 v 21:01 | Přemysl Čech |  Fotoblogy o městech i přírodě.
Když jsem včera jel na rybníky u Mutěnic, zastavil jsem se podívat na kaštany v Hodoníně.. Překvapilo mě, že i při zpožděném jaru, je zde už nyní tak silný výskyt klíněnky.. U nás ve vsi zatím na kaštanech není a pokud někde snad ano, pak v nepatrném rozsahu.. Prostě je zatím nepozorovatelná. Docela bych uvítal, kdyby jste mě, ať už vás mám v přátelích na facebooku nebo jste místní "blogaři", mohli informovat o tom, jak to vyhlíží s kaštany právě teď u vás, zda mají ještě "čisté" listy a nebo už i u vás jsou takové nekrotické projevy klíněnky.. Předem děkuji.




Zahrada

21. června 2015 v 8:32 | Přemysl Čech |  Básničky - prasničky

O jeřábovém turnaji..

18. června 2015 v 18:18 | Přemysl Čech |  Objevy novin Jerevan.
Přátelé, v Uherském Hradišti se konal první turnaj v šemu jeřábů na světě.. Vítězem se stal hbitý jeřáb s pozemních staveb (ten vpravo), který porazil poněkud těžkopádně se pohybující jeřáb z výškových staveb.. Je jen z podivem, že na tak výjimečné akci nebyl, kromě novin Jerevan, nikdo jiný ze seriozních novin, jak je Šíp či Blesk a pohybovali se tam jen podivní reportéři, co měli loga na tričku, jako - Nasere vás zpráva z Práva, nebo - Nejlepší jsou hotovky, proto čtěte Lidovky, či - Noviny Babišky, pro kočky a pro myšky..
Ale nakonec, krom našich novin, stejně nikdo zprávu z turnaje neotiskl, protože by údajně čtenáře nezaujala a pouze použili fotografie poražených jeřábů v černé kronice, protože prý lidi baví stejně nejvíc číst to, že někdo dopadl ještě hůř, jako oni.. Přátelé optimistických informací nebojte se, my v našich novinách se černo-kronikovým médiím nikdy nepřidáme a to i za cenu, že by nemělo cenu dál pokračovat ve vydávání našich novin pro nezájem čtenářů, neboť stále vám věříme a to stejně, jako tomu, že šerm jeřábů se jednou stane součástí olympijských her..Mrkající

Dvě Arabky..

16. června 2015 v 17:49 | Přemysl Čech |  Srandofotky.
Jako kdyby dvě Arabky.. Mrkající

Pozor.

14. června 2015 v 17:45 | Přemysl Čech |  Básničky - prasničky

Jak se píše pro Jerevan.

13. června 2015 v 19:54 | Přemysl Čech |  Objevy novin Jerevan.

Náš redaktor právě píše z místa, kde je prý blaze, zaručeně pravdivou reportáž.. Mrkající


Pták na střeše..

12. června 2015 v 20:56 | Přemysl Čech |  Srandofotky.

Někteří chlapi vystavují svého ptáka na střeše auta.. Ono totiž už jen auto žádnou ženu nezaujme.. Smějící se


Ženská...

9. června 2015 v 7:11 | Přemysl Čech |  Básničky - prasničky

O slovenském kosmodromu skoro u nás.

7. června 2015 v 18:21 | Přemysl Čech |  Objevy novin Jerevan.
Přátelé, po mém taktickém ústupu z facebooku jsem se rozhodl obnovit "slávu" mých novin Jerevan. A protože, když se něco obnovuje, zároveň se to i inovuje a tak jsem udělal i facelift svého redakčního ksichtu.. Tímto děkuji Dominikánské republice za nepřehlédnutelné brýle, které mi umožní opět vidět věci, jak by mohly být, kdyby jen chtěly.. A tak předem nové tiskové zprávy "Novin Jerevan" o slovenském kosmodromu mé exkluzívní foto, aby jste náhodou nepodávali, či nečetli informace od někoho, kdo se za mě jen vydává..



Tak to by jsme měli a teď k samotné senzaci.

Zatím je to až do zveřejnění mého článku přísně tajné, proto pochybuji, že by někdo z vás věděl, že Slovensko vybudovalo na pomezí s Moravou na Velké Javorině ve výšce 970 m nad mořem svůj kosmodrom a právě dnes jsem byl svědkem prvního úspěšného startu národní rakety. Ale musím po pořádku. Jistě vás zajímá proč právě právě zde bylo postaveno kosmické středisko.. Tak jednak to bylo z taktických důvodů, protože kdyby se start nevydařil byla by 50% naděje, že trosky rakety nedopadnou na Slovensko, ale potěší se s nimi Morava. Také bylo velmi důležité umístit odpalovací rampu na vysoké, ale přístupné hoře.. Je to z důvodů, že kapitáni slovenského kosmického průzkumu si přečetli jednu z geniálních myšlenek Járy Cimrmana, že čím výš umístíme raketu, tím blíž má do nebe.. Jára už tenkrát uvažoval ekonomicky a zároveň ekologicky.. S oblibou říkal - "I pouhých 500 metrů ušetří palivo a sníží zaneřádění ovzduší spalinami.." A slovenští inženýři šli ještě dál.. Ale nejdříve snímky ze startu a letu..


Raketa je připravena na odpalovací rampě. Kvůli svému utajení jsem musel fotit z daleka.. Opatření slovenské kosmobrany byly fakt přísná a přímo prachotěsná..


Přátelé a tady už vidíte let rakety po úspěšném startu.. Možná vás překvapí, že nevidíte s tryskových motorů ani šlehat plameny ba ani dým.. Díky mé fotce máte jedinečnou příležitost být mezi prvními, co vidí zázrak slovenské techniky a to první eko raketu na iontový pohon.. A tohle určitě nebylo od Cimrmana okopírováno, protože ten o iontech neměl ještě ani páru, ten pouze, když tvořil své geniální rakousko-české vynálezy, tak si tak maximálně šlehl joint marihuany..
Naše slovenské vědecké přátele napadlo využít, mezi mladými lidmi tak oblíbené iontové nápoje, jako paliva. Vtip je v tom, že raketa naplněná poměrně levným a neškodným životabudičem se umístí na kopec, kde je nejen větší blízkost k orbitální dráze, ale i větší pravděpodobnost zásahu blesku a ono se na Slovensku - ne jen nad Tatrů blýská, ale i nad Javorinů.. No a blesky promění iontový nápoj v raketě v palivo a tak start se může konat vždy až po kvalitní bouřce a nesmí se moc otálet..

Přátelé pokud uvidíte na Velké Javořině, jak ji říkáme my v Česku, stát raketu, tak klidně vyčkejte, protože budete mít, jako já dneska jedinečnou příležitost vidět na vlastní oči start kosmoplánu do vesmíru.. Od vztyčení rakety, po iniciaci bleskem a vlastní start, to trvá maximálně týden a to se dá vydržet, protože to fakt stojí za to..
Věřit mně a mým novinám Jerevan, to se prostě musí vyplatit.. Smějící se

Kachna učí racky..

6. června 2015 v 15:21 | Přemysl Čech |  Srandofotky.

Takhle se létá lenoši.. Usmívající se

Šmikavá říkanka

5. června 2015 v 18:11 | Přemysl Čech |  Básničky - prasničky

Protože jsem neměl obrázek kominíka, dovolil jsem si použít fotku kominíčka.. Však on doroste.. :-)


O pokládku na stříbrných jezírkách..

4. června 2015 v 21:07 | Přemysl Čech |  Fotoblogy o městech i přírodě.
Kdyby si jednou natáčel film "Poklad na stříbrném jezeře" pro trpaslíky, tak jistě by se dal točit v přírodní lokalitě na Rasové, která tam vznikla po vytěžení pískovcového lomu.. Vznikla tam nádherná jezírka orámovaná zbytky skal a zelení, která postupně proniká do kamenů.. Tim, že na toto místo neexistuje prakticky žádné upozornění, chodí do této lokality spíš jen místní lidé a tak to tu neni tolik zaškareděné odpadky po "civilizovaných" turistech.. Je jen škoda, že jezírka kdysi obývaná hojně obojživelníky, po vysázení ryb nějakými rybomily, ztratila tyto vzácné obyvatele.. Jen žábám se tu daří stále daří.. Hodně se tu vyskytují vodní letci - vážky, po kamenech se producírují jinde nevidění brouci, kvetou zde orchideje, prostě ráj pro oči..


A nyní už jen fotky, tak jak jsem je na tomhle místě zachytil..



Brouk samotář..


A brouk, který druhému řekl, aby mu vlezl na záda..


Květena..



Vážka modelka.. Protože jediná byla ochotná pózovat bude mít víc obrázků.. Inu za ochotu rád propaguji..




No krasavice přece.. Vážek tam bylo víc druhů, ale byly neposedné a tak snad příště..




Jsem Svižník lesní, fešák né?


Ještě kuk na vás a jdu si zase po svých..


Voda tu kvete..


Voda tu žije..


Vybalíte si svačinu a už vám ji někdo prověřuje..


No prostě je tu nádherně, tak zase někdy naschledanou na "stříbrném jezeře" plném pokladů...Usmívající se

O tom, jak láska usnadní bloudění v lese.

2. června 2015 v 22:21 | Přemysl Čech |  Výlety.
Přátelé neříkejte mi, že někdy někdo z vás nezabloudil v lese, jako se to stalo dnes mně, ale bylo to nakonec bloudění s bezvadnou tečkou, kterou "zajistila" tak nějak láska..
Ale ještě k tomu bloudění z minulosti. Vzpomínám si z dětství, že když na vycházce v lese řekl otec, že půjdeme zkratkou, tak jsme s bráchou i mamkou věděli, že se dostaneme domů hodně pozdě.. Kdysi jsem to vyprávěl v pubertě kamarádovi, tak ten mi prozradil, že on nejraději bloudí svou dlaní krajinou ženy.. Prý je na ni všechno, jako v přírodě - kopečky, údolí, lesy, jeskyně, rovina i studánka a je to prý ještě víc vzrušující.. Tak nevím raději ani, jak to přesně myslel, ale určitě to má něco do sebe.. Ovšem já se raději vrátím k tomu lesu.
Rozhodl jsem se dneska zajít podívat na Modrou vodu, což je několik km vzdálená lokalita se studánkou a zatopeným lomem.. Podotýkám, že mě tam ještě nikdy nohy nezanesly, tak jsem zjišťoval přes mapy na netu, jak se tam vlastně dá dostat. Nakonec jsem si vybral nejvhodnější trasu a vydal se na cestu. Ze začátku šlo všechno, jako po másle.. Šel jsem po zelené a jako na zelenou. Ale pak se stalo OUHA.. Z poloviny se mi odlepila podrážka na "adidaskách" a po pravdě na to už měla nárok, protože boty už asi nějaký rok přesluhují.. Jenže, co mi to pomohlo, když jedna bota kolabovala a podrážka se odlupovala čím dál víc a pokud by se utrhla úplně, šel bych prakticky jednou nohou na boso, jako chytrá Horákyně.. Přemýšlel jsem, jak to jen vyřešit a napadly mě pouze dvě věci.. Dva mikrotenové sáčky jsem svázal dohromady a zajistil jsem ovázáním body podrážku. Jenže věděl jsem, že je to jen z nouze cnost a za chvíly i tohle padne za vlast. Tak jsem se při cestě díval po nějakém stromu ze kterého by tekla pryskyřice, že by se pokusil to s ní ještě nouzově slepit.. Bota zatím držela, značky byly stále na dohled a já si říkal, tady by mohl zabloudit jen debil. Jenže pak se mi do mozku dostal ten faktor, co z nás často ty debily dělá.. Začal jsem myslet na někoho, který něčekaně probudil mou dlouhodobě spící zaláskovanost.. A jak myslíte s láskou na lásku, tak jaksi přestanou dobře fungovat ostatní smysly. Když mě pud sebezáchovy bůh ví po jaké době probral, zjistil jsem, že sice jdu ještě po zelené, ale nebyla už taková mezi těmi bílými proužky, ale v úplně jiném tvaru.. Měl jsem za to, že to asi má ten tvar, neboť cesta vedla do strmého kopce.. No bodejď by ne, když jsem se později dozvěděl od místního dřevorubce, že je to značka, co vede ke zřícenině hradu.. Ale nepředbíhejme.. Než jsem toho dělníka potkal, zapackoval jsem o větev a instiktivně jsem se zachytil stromu.. Přátelé ten strom lepil víc, než kanagon. Konečně!! Pryskyřice z něj tryskala skoro všude.. Vzal jsem nůž a nabíral ji a natíral podrážku boty.. Pak jsem si na ni stoupnul a ona lepila a lepila.. Horší, že lepila i na rukách a nešla vůbec nijak odstranit, potkat nějakou babu a podat si s ní ruku, tak už se jí asi nezbavím.. Ještě horší byla představa, že by se mi chtělo čurat...
Přátelé, ale to nebyl ledajaký strom a po chvíli jsem došel na to, proč je tak polepený tou smolou.. Ani jsem nemohl uvěřit svým očím, ale v tom stromu tak asi metr a půl nad zemí se zabydleli velcí mravenci.. To jsem opravdu ještě nikdy v životě neviděl.. Kdyby nebyli hajzlíci, tak kousaví jistě bych se na ně díval mnohem déle. Tak jsem jim poděkoval za lepidlo a šel po té divné zelené dál.. Pak jsem přišel na širokou cestu a dal se instiktivně do prava.. Asi po sto metrech mi ten dřevorubec prozratil, že jdu na zříceninu a ne na Modrou vodu a ukázal mi správný směr.. Cestu jsem nakonec zase objevil, Modrou vodu nalezl včetně zatopeného lomu a ta bota vydržela dalších 16 km až domů..
Ale proč vám to všechno píši.. Někdy je prostě dobré se i spolehnout na lásku, kterou Bůh dává i bere. Mám s tím už ve svém životě ty největší zkušenosti.. Prostě kdybych se citově nezamyslel a nesešel z cesty, asi bych těžko mohl jít kolem jediného stromu s tekoucí, praskyřicí, kdybych u něj nezakopl, tak jsem ho nejspíš přešel a bota by určitě zkolabovala a já sní.. A hlavně pak to nevšední mraveniště, to je zážitek, který se v mém životě nikdy nekonal a těžko ještě konat bude.. A pak, že všechno špatné není alespoň občas pro něco dobré..
A teď už pár fotografií z cesty..


Že to bude smolně - šťastná cesta mi naznačil hned zkraje slepýš, který mi "přeběhl" přes cestu..


Aj černý brouk signalizoval, že něco nebude OK...


Stejně tak tmaví pulci, co pomalu dostávalí žabí tvar..


Ani černý čmelda mě dostatečně asi nevaroval..


Pryskyřice, na kterou jsem se přilepil a která mi zachránila botu..




Šikovní ti Ferdové, jen nechápu, že se nepřilepí také.. Oni snad tu pryskyřici mlsali a nebo přímo fetovali.. Tak je to nakonec jen jejich věc.. Kriminálku určitě na ně volat nebudu.. A taky ode dneška vím, že smůla se nesmí lepit na paty, ale na boty, tam to má smysl.. Usmívající se