Lepší je jít za sluncem, než za svým stínem.

Přátelé buďte vítáni!

Květen 2014

Krotitelka slepic.

28. května 2014 v 17:41 | Přemysl Čech |  Fotky pro radost.
Má bezvadná kamrádka se předvedla, jako nejlepší krotitelka slepic v Česku..Smějící se


Na druhé straně

26. května 2014 v 10:02 | Přemysl Čech |  Básničky za víčky.

Jak jsem zachraňoval zlatohlávka..

22. května 2014 v 20:48 | Přemysl Čech |  Makra.
Zlatohlávek zlatý nemá bohužel a pro něj i buhudík žádný karát, nevyhlíží ani vůbec zlatě, protože je zelený, byť kovově.. A právě v tomto období jich asi můžeme nejvíce potkat ať už v přírodě, tak už i ve městě.. Toho o kterém píši jsem potkal na chodníku, jako by na dvoře, nožky měl nahoře a marně se snažil na ně obrátit..

Obrátil jsem ho tedy na nohy..

Buď byl ale nešika a nebo prostě zaltohlávci to po betoně neumí a za chvilku byl opět "kopýtky" nahoře..

Tak jsem k němu přiblížil prst a on se mě chytil silou svých "pacek" a drápků..

Ani pustit se mě nechtěl, když jsem ho dával po několika metrech ke starému pařezu do malé oázy přírody mezi betonem.. Nakonec si přece jen dal říct.. Taky asi si potřeboval dočistit o trávu lidskou cestou zašpiněné krovky.. Trochu jsem mu je před odchodem mechem otřel, aby byl zase parádník..

Tak adié zlatohlávku a příště už nelez do lidské betonové džungle..

Proč mlčet

20. května 2014 v 18:24 | Přemysl Čech |  Básničky za víčky.

O močálu.

17. května 2014 v 17:48 | Přemysl Čech |  Ekologie.
Asi se to podnebí fakt nějak mění.. Měli jsme u nás močál, který za socializmu nevysušily ani meliorace..

Házel o haldinu krásné odrazy.. I když každým rokem menší.. Kapitalistické sucho ho přece jen na rozdíl od bolševíka doběhlo..

Dnes už neháže dávno žádné odrazy a tváří se velmi suše.. A jinde jsou zase přebytky vody..
Příroda si holt všechno dělá po svém..

Být sobě rebel.

12. května 2014 v 21:54 | Přemysl Čech |  Básničky za víčky.

O rvačce mocností..

6. května 2014 v 9:45 | Přemysl Čech |  Ostatní.
Už jsem nechtěl na blog na iDNES ani psát, ale jedna demagogická paní na Faceboku, kterou jsem musel, jako první a asi jedinou vyřadit z přátel, protože už jsem neměl chuť ani pohledem zavadit o její jednostrané výklady světa.. A tak mě to vnitřně rozhodilo, že jsem musel se uklidmnit ironicky laděným článkem. A vzhledem, že tady si to nechci zasírat politikou, tak jsem se byl zklidnit právě tam a byl jsem překvapený, jak byl kladně přijatý..

http://premekcech.blog.idnes.cz/c/408419/O-tom-ze-bude-asi-brzo-rvacka-o-to-kdo-Ukrajinu-nechce.html

O vernisáži v "Blaze"..

2. května 2014 v 18:01 | Přemysl Čech |  Kultura.
V březnu mě pozvala kamarádka (tak dlouhodobá, že už se stala mou nepokrevní sestrou..) na vernisáž výtvarných počinů jejich a třech přátel..


A proto, že jsme rodina, tak pozvala i vnuka Horáce s maminkou..

Tak pro ty, co se tam nedostali podívat, pár vzpomínkových fotek se zahájení výstavy..
Na samý začátek vernisáže, jak se sluší a patří po milém uvítání přišla na pořad i uvítací hudební produkce, která se konala v nádherném historickém sálu konzervatoře.. Produkce se ujali - má multimediální sestra a její přátelé.. (máme to v rodině po Cimrmanovi všichni, tak nějak "multi")..
Bohužel jsme koncert neviděli do konce, protože vnuk se tak rozradostnil, až nahlas vykřikoval.. Nebylo to ale kvůli hudbě, ale díky pejskovi, který byl také mezi diváky.. Aby jsme nerušili produkci, raději jsme se vzdálili krmit.. Tedy ne nás, ale Horáce, protože mu vyhládlo.. Naštěstí jsme si výstavu stihli prohlédnout ještě před zahájením, tak kulturní škoda na nás nebyla zase tak veliká..

Nina ladí zahájení... A Horác opatrnost při setkání..

s ježibabou.. Ještě, že je v bezpečné náruči..

Klavír se v duchu ladil na večerní produkci.. Výstavní prostory jsou hodně stísněné ve sklepních prostorech, tak aranžmá vystavených věcí zabírala každý smysluplný prostor..

Pro pozvané bylo nachystáno zdravé pohoštění a chutnalo..

Náladu a kulturní zážitek umocnilo i dobré víno.. Vnuk se cítil značně ošizen.. Ale i koláčem vzal za vděk..

Tady mu trochu zatrnulo, ale ostatní vystavené věci už jej tak moc neděsily..







Na závěr se očima vnuk zapsal do knihy návštěv a duchu si odškrtl první navštívenou vernisáž.. Určitě nebyla poslední..Mrkající