Lepší je jít za sluncem, než za svým stínem.

Přátelé buďte vítáni!

Srpen 2011

O tom, kde je Kaďáfí...

27. srpna 2011 v 18:49 | Přemysl Čech |  Fotoblogy o městech i přírodě.
Přátelé, než se o tom rozepíši dovolte, abych poděkoval svému multiagentovi Zdenálovi Bondovi, známého asi nejvíc pod zkratkou WC 7. To on mě po mé reportáži z loňska, kdy jsem viděl Znojmo pouze dvojmo, upozornil na zajímavý fakt... a to, že toto město disponuje rozsáhlým podzemím..


Ano to podzemí je daleko víc tajemné, jak by jsme si v Česku dovedli vůbec představit... A proč a co z toho plyne? Tak o tom je tahleta reportáž... Zdenále dík...a prosimtě neocumlávej tu agentku CIA, když na tebe mluvím...

Věc se má tak, že když KaĎáfí zmizel ve svém několik desítek let budovaním podzemním labyrintu, okamžitě jsem pochopil, že jej musím hledat jedině ve Znojmě. Jednak se tam blíží vinobraní a tím i burčáková sezona a tu Kaďáfí nikdy nevynechal, teda, od té doby, co propojil to své podzemí s tím znojemským..
Když jsem dorazil do města věděl jsem hned, že právě odtud se ten arabský monarcha posmívá povstalcům a bezpilotním letadlům "ropné" smlouvy...
A co mě k tomu vedlo? No jen pohleďte sami a budete vidět, že my se, se Zdenálem, nikdy nemýlíme.


Tak třeba ve Znojmě rostou fazole hojně na stromech a ty Kaďáfí přímo zbožňuje...


Ve Znojmě žije supertetovač, který slíbil Kaďáfímu, že jej celého "ztetuje" takovou barvou, že bude záležet jestli se vykoupe v kyselině, zásadě, či peroxidu a jeho pokožka podle toho bude měnit barvu, od černé, rudé, žluté až po bílou a tím znesnadní jeho hledání... A že ho v Líbii ti blbci hledají...
No určo tam není, protože tu jsou i další dvě indície jeho pobytu ve Znojmě..

Znojmo proslulo svou výrobou léčebného psího sádla. Asi proto tu o psa ani nezakopnete..

A o Kaďáfím je známo, že jej doprovází zvláštní bezsádelnatá rasa psů...
A já jednoho zastihl na ulici, byl to mžik, jsou velmi rychlí, ale pro své čtenáře dokážu vyfotit cokoliv...

Přátelé, ale v této chvíli musím říct, že tak, jak jsem mu děkoval, tak i jsem na něj nasr... No samosebou na Zdenála. Protože je multiagentem, nenapadlo ho nic hloupějšího, než informovat místní lidovce a ti se rozhodli čelit Kaďáfímu tím, že začali okamžítě budovat hradby a nepropustné brány... No zaplatili naštěstí ti lakomci Zdenálovi míň, než si myslel, že by vzhledem k informaci bylo slušné a tak jim neřekl o podzemí. To častečně zmírnilo mou nasra.... A vlastně jsem se i bavil při pohledu na ty zbytečné stavby...

No uznejte, copak tohle může zabránit v průniku??? A to i s boží pomocí???

Ale krom burčáku a tetovači měl Kaďáfí ještě jeden důvod, proč utéct zrovna sem... Chce zůstat na vždy zvěčněný světu.. No a od svých cifršpionů se dozvěděl, že ve Znojmě v kapli vystavuje jistá A.Č. posmrtné masky živých lidí... Že to zní blbě? Ale sama A.Č. nám to pregnantně vysvětlila. Nesnímá masky mrtvých lidí, ale živých.. A každá bude jednou posmrtná...
To se Kaďáfímu líbilo, že by mohl mít posmrtnou masku ještě za živa a to byl asi ten největší důvod, že tajnou chodbou nezamířil do mauzolea V.I.Lenina. ale do Znojma omrknout právě výtvor A.Č., když sejmula obličej F.M., výtvarníka, co jednou BUDE.. Tak proč by nesejmula i jeho... Teda plasticky..
Vydal jsem se tedy na místo výstavy, do kaple.


Přátelé a slavil jsem úspěch, nachytal jsem takříkajíc Kaďáfího na hruškách... Marně se snažil chlapec splynout s ledničkou..místního faráře..


Když pochopil, že je prozrazený, vydal se do podzemí, směrem k Leninovi do Moskvy...


Unikl tímto vchodem. Je velmi pregnantně označený, až tak moc pregnantně, že by to nikoho nenapadlo.. Ano, ulička z České země...
Ale kdo má na mě a na Zdenála, že jo... My víme všechno... :D

O další cestě za stromy...

18. srpna 2011 v 20:53 | Přemysl Čech |  Fotoblogy o městech i přírodě.
Tak přátelé jdu zítra naposledy do práce a nastupuji, nejdříve řádnou a posléze "neřádnou" dovolenou.. Mnoho lidí v práci si myslí, že jsem neřád, když tak mladý si dovolím jít do důchodu...Smějící se No chápu je, oni půjdou do něj, pokud vůbec ještě půjdou až někdy v sedmdesáti.. No a v důchodu se chci ještě víc věnovat dokumentaci přírody a" zajímavostí" měst i menších míst, už jen proto, abych se donutil k pohybu... V posteli by mi už nejspíše steřeli svaly..Smějící se
A tak jsem se vydal opět na tůru ke skupině stromů, které letos dokumentuji. Nejdříve to bylo v rozkvetlé řepce a posléze v dozrávající. V současné době je pole pokosené a to, byl ten hnací důvod k cestě. Na pole jsem šel kratší cestou podél silnice... Díky holému poli se dalo pohodlně dojít i ke stromům... Tak jsem ten "lesulínek" prozkoumal, prý tam byl kdysi i pomníček na nějaké neštěstí.. Nic jsem nenašel, ani houby, no vlastně jsem našel "houby"... Ale těch pár stromů je možná takovou malou "infekcí", na budoucí les... A tahle "infekce" je jednou z mála přijatelných..
Tak vás zvu na cestu do kapesního lesíku a pak hlavně na cestu přes louku domů...

Pohled na ten "lesulínek" z dálky...

A z blízky...

A pak už jsem se vracel přes pole zpátky k domovu... Pole vypadalo, jako mrtvé nebýt odolného svlačce a bělásků, kteří bůh ví, co na poli hledali.. Možná je lákal smrad rozkládajících se zbytků řepky.. Nic k focení, ale to už jsem se blížil k louce, tam jistě bude živo, jako na "Václaváku"...


A bylo...

Jen koukněte jaké fešáky jsem na monotématicky modře rozkvelé louce nafotil...


Tady tohohle oranžového motýlka jsem viděl snad poprve v životě...
Ale nepotkal jsem jenom ty baleťáky louky, ale i vážku...

Asi koštuje list, možná je vegetariánka...

Když jsem vyšel z louky, vydal jsem se podél potoku... Rostly tam "něco, jako kopřivy", jen velmi zajímavě kvetly, skoro jako macešky..


To zato ty pravé kopřivy přímo dokazovaly, že sice nejsou hezké, ale o to víc zdravé.. No jenom zdravé rostliny si mohou oblíbit, tak podivné housenky a že jich na kopřivách bylo...

Vypadají jako UFOuni s anténama...

No nejsou vůbec hezké, ale víte, jak se říká, že v nejlepším je nejlepší zkončit, možná pro tentokrát udělám vyjímku a zkončím v nejhorším.. Promiňte.Smějící se

O sluníčkách - slunečnicích.

13. srpna 2011 v 20:11 | Přemysl Čech |  Fotoblogy o městech i přírodě.
Stál jsem s fotoaparátem ve slunečnicích a pozoroval cvrkot... Včely a čmeláci vysávali tu "sladkou energii", jako by šlo o "ropná" pole cukru.... Tolik sladkosti, tak dostupná přistávací plocha, že by se i ochlastaný čmelák musel trefit, ale přesto na tom bylo něco podivného.. Kolem pole, na mezích, na jejich polních květech spousta motýlů a na poli plném krásných sluníček s nádhernou přistávací dráhou, motýl ani jeden.. Dokonce i mouchy je vyhledávaly, ale jen proto, aby to nedělaly "na císaře pána", ale na odvrácenou část květu.. Že by to jemné čichové ústrojí motýlů cítilo a proto bojkotují slunečnice?


Ale včely a čmeláci to vynahrazovali za ty nevkusné muchy a marnivé motýly, kterým z neznámých důvodů, není květ slunečnice dost dobrý..

A kolektivní práce tu není žádnou zvláštností...


Slunečnice nejsou jen realistická, ale i surealistická sluníčka...

Jinak jsou ale pěkně do kulata a i čmelákům se při pracovním "pochodování" z nich dokáže pěkně zatočit hlava...

No netvoříme krásné obrazce...?

Začali jsme se škaredou muchou, tak zkončime s něčím hezčím...

Jo, na zlatě slunečnic se vyhřívá kde, kdo rád, jen ti motýli jsou nějak divní a mlsají, vzhledem k velkým stokarátovým slunečnicim, na naprosto bezvýznamných květech. Ale asi to tak má být. Ti motýli jim vlastně zvedají jejich, slunečnicemi, pošramocené sebevědomí...
A pak, že nemají motýli srdce...Usmívající se