Lepší je jít za sluncem, než za svým stínem.

Přátelé buďte vítáni!

Duben 2011

O dobývání Nového Světlova.

26. dubna 2011 v 21:37 | Přemysl Čech |  Fotoblogy o městech i přírodě.
Přátelé, v minulých dnech mě boty zavedly do Bojkovic, protože chtěly, abych zjistil, jak se to má vlastně s Novým Světlovem. Pokud vám to nic neříká, pak vězte, že se jedná o zámek, vlastně hrad, ne přece jen zámek..., ale ne býval to vždycky hrad, ale kuš, je to přece zámek... No a o to mi šlo zjistit, jak se to má s jeho údajně obnovenou nedobytností.... Ale po pořádku. Nový Světlov byl původně hrad, který v minulosti prakticky nikdo nedobyl, ale mělo to ty fatální následky, že dobyvatelé ze vzteku vyplenili všechno kolem hradu a tak se nedivte lidem, že u tak nedobytného "stavení" nechtěli bydlet.. A tak bez poddaných, silně osamělý pán hradu, jej raději nechal přestavět na zámek a ejhle, hned se tam začalo rozrůstat město Bojkovice... Ze začátku to byl přímo ideální vztah, ale v minulém století, zvláště po listopadu 89, kdy začalo spousta lidí podnikat v turistickém ruchu, začal být hrad místním podnikatelům trnem v oku. Asi se podivíte proč, taky jsem to nechápal a právě proto jsem zavítal do Bojkovic a na zámek na inspekční cestu. Přátelé, nebudete mi to věřit, ale přišel jsem na to hned, když jsem hledal nějakou výkrmnu pro můj kručící labužnický žaludek. Bylo půl hodiny před polednem a všechny místní restaurace se zdály nedobytné... No, jak jsem zjistil, dobytné byly až od dvanácti hodin. Podle hoteliera Mlaskova, právě kvůli tomu "pitomému" zámku. Zakopaný pes je totiž v tom, že tento bývalý "hradozámek" je na kopci, docela daleko od města. A turisté mají podle restauratéra ten "pitomej" zvyk, že letí od nádraží prvně na ten zámek a na bojkovické podnikatelé díky tomu se..... Promiňte, ale musel jsem jeho slova vytečkovat...
Z hradu totiž obvykle turisté sestoupí přímo zpátky na nádraží a místní podnikatelé, tak musí odírat jen vlastní lidi, což se jim značně ekluje... Tak vymysleli plán, jak učinit ze zámku opět nedobytný hrad a ve vlastním městě nakamuflovat několik potěmkinovských lákadel...

Zde je výsledek mé inspekční cesty. A pěkně po pořádku.


Hned po příjezdu vlakem vás přivítají "zrcadla" slunečních kolektorů velmi vkusně umístěných do krajiny, pochopitelně na opačné straně, než je zámek a člověk fakt při pohledu na tu technologickou krásu zapomene, na co se jel vlastně podívat...

Vydáte se dál kouknout, co dalšího pro vás bojkovští podnikatelé připravili... Tak předně rozšířili pověst, že se bude zámek po opravě slavnosně otvírat a jediná ulice vás nasměruje až k něčemu, co by to jako i mohlo pro neznalce být....


Po bližším ohledání zjistíte, že se jedná o kamufláž... Je to nějaký obytný dům "zakrytovaný" slavnostní plachtou už několik měsíců právě pro zmatení...

A když už jste tam pozvou vás místní do své unikátní rezervace (není jinak nikde na světě)... Stojí to určitě za to ji kouknout...


Je zde chráněná lokalita přímo smetanková....


....taky tisícikrásková...


A přátelé pozor, tohle je světový unikát u kterého "zelení" drží hlídky... tady se dotýká a částečně prolíná pampelišková a sedmikrásková lokalita... Ale nejen příroda láká do Bojkovic...


Zavedli zde sušení jablek přímo na stromu a každý návštěvník může ochutnat a má to zadarmo...


Přátelé, jedině v Bojkovicích se budují cyklostezky i mezi mraky...

Ale bohužel místní měli smůlu, nebyl jsem na kole a ten údajně nedobytný zámek mě opravdu zajímal... Jak to ti místní opevnili...????


Už ve městě bylo umístěno výmluvné varování... Ale to bych nebyl já, abych nešel dál... Hned na začátku mě překvapil opravdu bezvadný počin místního, ekologicky založeného občana...


Přátelé, tohle nezná nikdo na světě... Tento podnikavý člověk si jednak zatepluje dům tím, že chladné zdivo prorůstají kořeny, čili dům pozvolna přeměňuje v dřevostavbu a pak přímo z okna může sklízet vydatné dřevo na topení.... Neutíkejte nikam, jako já blbec, už to má patentované...

Konečně jsem se ocitl na cestě k hradu...a mé nohy zjistily, že je náročná...


Hned zkraje cesty byl spadnutý padací most, ale já se nerad vzdávám....a šel jsem dál...


Schody do kopce byly nekonečné a končily snad v nebi....


Z cesty jsem musel odházet překážky, abych se mohl prodrat nahoru... Dokonce i lucerna bránila v cestě a nejen tím, že asi už ani v noci nesvítila...


Konečně po útrpné cestě jsem si mohl marně zalomcovat s uzamčenou branou, ale to bych nebyl já, abych si nevšiml, že vedle brány vlastně není plot...a tak jsem vstoupil pod tento na světě jediný opevněný zámek...


Dalšímu postupu bránily odpadky navršené do ochraného valu...


...a do naježena seřezané keře...ale...


..i uzavřená hlavní brána, ale to bych nebyl opět já, abych nepronikl a nezdokumentoval největší pikantnost tohoto zámeckého "obrněného" prostoru...


Přátelé dobře si všiměte, co nenápadně "ukrývá" tento vykotlaný strom... Je to kábel. A víte proč?
Se zámkem se počítá na tajná jednání politických stran a jistě uznáte, že tajné jednání bez odposlechu by v Česku ani snad nemohlo proběhnout...takže už teď je tu zabudován... A kam vede?


Do nenápadného odposlechového domečku... Na tento rok jej má objednaný jistý pan Bárta.. Příští rok je zatím volný.. Pardon, je tam prý už napsaná nějaká sova...
Ale ještě zpátky k ochraně zámku...


Hlídá jej i velmi zlý a nekompromisní pes, málem mně sežral.... svačinu, co mi nedopatřením spadla na zem..


Nepotkáte tam člověka, všechno tam dělají duchové...vozí dokonce i kolečka s hnojem...


Podplacení ptáci bombardují z vrchu...


A pokud už někdo až sem pronikne, mají pro něj přichystány "sebevražedné" sedačky... Ten zámek je opravdu obrněný... Sám jsem to vzdal, ale na ústupu se mi podařilo pro vás nafotit jednu jedinou celistvější fotku... Neděkujte mi za odvahu, udělal jsem to pro vás rád.


A tak při ústupu na nádraží si říkám, raději zůstanu příště v těch Bojkovicích dole... Je to tam méně nebezpečné... Naposledy se ohlížím za svou letošní největší odvahou a jdu do místní restaurace na nějakou flákotu...



Zdolal jsem ji líp.... Abych furt nekecal, vaří tam fakt dobře, hlavně v jedné restauraci u této říčky..
Jinak, krom poslední věty, za nic, co jsem napsal neručím.... I dopisovatel může být snad s.r.o.

O kontrole parku.

13. dubna 2011 v 21:25 | Přemysl Čech |  Fotoblogy o městech i přírodě.
Přátelé vydal jsem se zkontrolovat, jak si vede na jaře park v Uherském Brodě, zda už si vůbec uvědomil, že přišlo jaro.. Ono, jak se říká, důvěřuj, ale prověřuj...
Ještě, aby nám ta příroda zblbla, jako ti politici, ale to až příště z Luhačovic.


Nejdříve mě kroky zavedly ke dvou stromům, co se vyskytly velice blízko sebe.. Tak, k čemu je asi to jaro asi motivovalo??. Nejdříve foto z počátku jara.


A v době včerejší kontroly..


Jóóó... Láska, jako strom...nebo trám?...ze stromu???



Kos pod stromy mlčel a zobák se zamilovanou žížalkou cudně schovával za listem...



To pupeny stromů vybuchovaly do listů, aby prostor dostal barvu naděje...


Pod stromy spousta zlata...


A na něm spousta zlatokopů...


Kolem, zamilované Ruměnice....



A nad nimi zaláskované pupeny do "negativu" berušek...



Po zemi se válí "housenky" z jehněd...



Ale tyhle housemky kosi nežerou a raději stávkují... Tak je v té činnosti ponechme, hlavně, že jaro do parku přišlo, stromy se opět navzájem milují... a máme tak inspiraci pro svůj život.

O tom, že jaro už musí být snad i na "Aljašce"..

2. dubna 2011 v 21:46 | Přemysl Čech |  Fotoblogy o městech i přírodě.
Možná si ještě vzpomenete, jak jsem se loni "dohadoval" s paní Růženkou o tom, zda u nás jaro už je a nebo ne. Po pravdě řečeno mi to nevěřilo tenkrát víc lidí, někteří mi dokonce i poslali fotku, jako dokumentaci, kolik je u nich ještě sněhu... A snad se na mě nezlobí, že jsem všechna tato místa v Česku, kde přichází jaro jaksi váhavěji, označil za "Aljašku"... Letos, doufám, si užívají stejného jara, jako my, co na té Aljašce nebydlíme...
Po pravdě, letos zaskočil příchod jara i mě. Kdo by jej taky čekal už kolem 10.ledna... A tak mi dovolte připomenout tu letošní jarní anabázi pěkně po pořádku.
Je 11.1.2011 a v Bánově je jaro, jako vyšité...

Nakvétaly Primulky, kvetly sedmikrásky i...



..i Čemeřice... Počasí, v době, kdy bývají nejtužší mrazy, se prostě zbláznilo...

Pak se však madam zima vrátila, i když už né v té nejledovější povaze...a začala kouzlit ty své zimní krásna...

..a třeba i drze na listech...

...a taky se snažila "zazdít trávu" sněhem, ale neměla už tu sílu...
Ještě v únoru ukazovala své čím dál menší svaly, až březnu to konečně vzdala a otevřela prostor přírodě...
A ta toho okamžitě využila, aby dala o sobě vědět paletou svých barev.
Prostě po černo - bílé zimě přichází barevný život stejně, jako po černo - bílé svatbě... V tom dobrém a možná i v tom zlém. Ale život není o čekané pohodě, život je víc o té chtěné... Jo barvy dokážou být někdy zákeřné a umí i zaslepit.. Ta černo - bílá je tak jasná, máme vše prostě černé na bílém... Ale v rámci krásna se stáváme rádi barvoslepými bez klinické příčiny. Žít mezi barvami je prostě svým způsobem umění...
A tak jaro nás na ně připravuje zvolna... Musíme se prostě každý rok znovu učit...


Krokusy to odstartovaly už v první polovině března...


Přidaly se i Ruměnice...

A dokonce i tanečnice ze suché "travičky" se nechaly prozářit jarním sluncem..

Vedle starých "koček" jsou ještě i "koťátka"...


To lískáče už dokvétaly...a zakládaly na chutnou oříškovou čokoládu...


A tak Koniklece mohly definitivně uzavřít zimu do klece a vypustit jaro... A tak se stalo, že právě na apríla vykvetly pampelišky...
Sluníčka a zároveň "zlatý" plevel. Jsou jako život, co prožíváme... Ty nejkrásnější věci, často dovedou nejvíc zklamat... V jednu chvíli těší a v druhé, proti nim musíme třeba i bojovat..

Krása a drzost s jakou se prosazují.. To je, ale jen běžný život a krása zůstává krásou, pokud nás neoslepí.. Tak třeba, jako včelky...ty ale spíš opíjí...

A aby sluníčkové barvy nebylo dost, rozkvetly petrklíče..


Žluté, ale na jaře není nikdy dost, konečně je to další barva po zimní bílé a příroda jde ráda po pořádku...


A tak Zlatice je logicky kvetoucím keřem jara, ale ta "škodovka" na reklamě za ní, že by taky...?? Asi se letos nezbláznila jen zima, ale i auta... Prostě si klidně vykvety taky jarně...??.