Lepší je jít za sluncem, než za svým stínem.

Přátelé buďte vítáni!

Leden 2011

O obchvatech.

17. ledna 2011 v 19:57 | Přemek
Obchvat může mít několik významů i rozměrů, může přinést dobro, ale i nedobro. Tak kupříkladu docela nedávno byl u nás otevřený obchvat Bánova. Většině lidí přinesl úlevu od hluku kamionů, náklaďáků i osobních aut... A že jich tu jezdilo.... Ovšem obchodníci a provozovatelé restaurací naopak získali pocit, že díky tomu by mohli i zkrachovat. To už je holt ta horší strana mince.
Ale, jak jsem psal na začátku, ty obchvaty mohou být různé. Kupříkladu tuto lednovou "jarní" neděli jsem při návratu do Bánova udělal "obchvat" svého bytu a tím i gauče s tím, že se ještě projdu se svým jednookým digitálním kamarádem... A tak nám dovolte takovou malou společnou prezentaci obchvatů....

...
Na obloze ten den mraky obcházely slunce a rtuť teploměru se šplhala hodně vysoko...a tak jsem vyšel dost na lehko, jen v jarní výbavě..

...
Pupeny šeříku obcházel strach, že puknou a příjde žiletkový mráz...

...
To Primulky si klidně kvetly beze strachu...

...
Krtci jsou šikovní, protože se umí vzajemě obejít i pod zemí...

...
Slepice rychle vyběhly na "ďobací" obchůzku...

...
Za jarně zeleným polem je část Bánova kolem, které vede nová silnice..

...
A to už jsem na mostě nad silnicí, na straně k Uh.Brodu je jarní část...

...
a na straně ke kopcům a Slovensku její zimní část....

...
Ale celkově je teplo tak, že led by se neudržel ani v děravém kýblu, a tak místo těch pravých bruslí jsou dobré i ty kolečkové...

...
Jdu dál a obcházím kousíček trávy uvězněný v bahně, bych do něho sám nespadl...

...
Kolem pole, kde někdo ponechal, co ponechat neměl...

....
Tady někdo obešel oficiální skládku, aby si založil ve větrolamu tu neoficiální...

...
Přátelé, kdyby někdo potřeboval tento díl, nachází se v katastru obce Suchá Loz, můžete se na mně obrátit, upřesním jeho polohu...

...
To tenhle barel alespoň slouží nějakému většímu ptákovi....ale být jim, tak tam nebydlím, ten smrad z něj asi nikdy "nevybledne"...

...
A tady mě zrovna nějaký "pták" z vysoka obchází....

...
V posledních paprscích slunce se lesknou korálky vody na listech řepky...

...
Jsou seřazené, jako vojáci proti suchu...

...
Na západě se ukládalo slunko ke spánku a ....

...
..na východě dorůstal měsíc...

Vydal jsem se zpátky ke gauči.....

...
Šel jsem kolem delt stékajících se potůčků v polích...

...
Kolem plačící borovice....

...
...směrem k ptákům, co letěli vstříct "mrakům" z komína, prostě do Bánova...

...
Šel jsem kolem stromků v bílých maskáčích proti slunku...

...
...že by proto, aby splynuly s břízami....?

Bože tolik pochlebování a pak se klidně obejdeme... Jako by jsme byli dvě nic. Je to zvláštní, obejít se je tak snadné i těžké zároveň..

Doma se dívám na teploměr, je podvečer 16.1.2011


O...Obchází mě zima, je teplo...

O pokračování chemické války.

15. ledna 2011 v 17:51 | Přemek.
Přátelé, jak zjistily naše noviny Jerevan, revanšisti, komunisti a imperialisti, co nás chěli pohltit během druhé světové války se rozhodli pokračovat proti naší zemi ve válce a to jak chemické, tak i radioaktivní... Dobře si jistě vzpomínáte, jak nás chtěli napájet fridexem, ukrytém ve víně, jak nám posílali radioaktivní spad z východu a teď ta chemická válka vyvrcholila dioxinovými vejci a vepřovým masem.. To se zase pro změnu do nás chemicky naváží náš západní souded.
My v Jerervanu se bráníme tím, že jíme zasadně česká a moravská vajíčka a úplně nejlepší by bylo jíst ty vejce vlastní, ale ruku na srdce, kolik lidí by si mohlo dovolit slepice chovat v paneláku..
Takže, v obchodě třeba já zásadně hledám právě ty naše, třeba...

....
Přátelé a taky bych rád dementoval zprávu nějakého dementa, který prohlásil, že když rozbil české vejce na volské oko, vyskočilo z něj kuře a proneslo.. Guten tag, ich bin "pi pi" dioxin..
Tak tomu by jste snad ani nemohli věřit... I když....

O hledání jara č.1.

13. ledna 2011 v 16:20 | Přemek.
Přátelé, když jsem loni mnohem později napsal svůj příspěvek o jaru, někteří mě podezřívali, že jsem do něj použil fotky z předchozího jara. Pro jistotu tedy místopřísežně prohlašuji, že vše je nafoceno dne 11.1.2011 a těžko asi někdy už tento svůj rekord v "nalezení" jara překonám. Tento článeček bych chtěl hlavně věnovat těm, co v rámci Česka bydlí na "Aljašce"...

Když jsem šel z práce, počasí mělo vlídnou a laskavou tvář. Zastavil jsem se u výstavky dětských výtvorů ještě k vánocům. Výkresy, jako by nekorenpondovali s téměř jarním dnem, ale jen zdánlivě, protože se v nich skrývala stejná vlídnost a laskavost dne.

O jaru.
Zvláště pak se mi líbil jeden obrázek, na děvčátko s MŠ nesmírně krásný...

O jaru.
A tak jsem se i kvůli Julince rozhodl jít poprve letos hledat jaro...

O jaru.
Když protáhne kdokoliv u nás v Bánově pohled do krajiny, musí jen zkonstatovat, že sníh je fuč... A tak jsem se pustil do focení prvních jarních fotek...a fotil jsem hodně na tělo...no prostě má milovaná skoromakra...

O jaru.
V blízké zahrádce kvete čemeřice...

O jaru.
Tak krásný květ určitě musel vykvést na počest nového roku...

O jaru.
 Cotoneaster jinde pokrýval zem místo trávníku a jeho červené plody, jako by chtěly nahradit nedostatek květin...

O jaru.
Ale to bych nebyl nejlepší redaktor Jerevanu, abych ještě nějaké ty květy nenašel....


Třeba Ericu... 
O jaru.
nebo...

O jaru.
...rozkvetlé sedmikrásky....
To je toho, řeknete si, ale i jejich něžná bílá barva, jako by převzatá od sněhu, když z nich "sleze", potěší jarem... Ale musím se pochlubit, já objevil ještě jarnější květ... Co je sluníčkový i bez sluníčka, no koukněte na tu barvu v lednu, cožpak není jarní????

O jaru.
Tak už mi to dnešní jaro v Bánově věříte?? A já vám chtěl dát mnohem víc jara, prostě i něco pro štěstí. Měl jsem kamarádku a ta když se sehnula v jeteli, vždycky našla čtyřlístek. I já jsem ho chtěl pro vás najít, bohužel, ještě nikdy se mi to nepovedlo, tak promiňte, ale budete si ho muset najít sami....

O jaru.

Pokud bude mít v tom někdo štěstí, tak mi to nahlaste, jen prosím vás mi nepište, že čtyřlístek nejen, že neumím najít, ale ani vyfotit...

O jaru.
To pátrač po houbách jsem výborný a navíc mám tu výhodu, že je nejím, takže pátrám nezištně...


O jaru.
Zem zatím prorážejí něžné "nože" jarních květin...

O jaru.
Jiné jen zdánlivě bázlivě proráží vzduch...

O jaru.
...i brilianty rosy se stejně třpytí, když je příroda vykouzlí a pak je jedno v kterém ročním období, ale tyhle mají jarní vůni už teď....tu vlahou vůni naděje. Naděje, že po zimě musí nutně přijít jaro, tak na to nezapomínejme a netrapme se v duši blbostima. Vždyť jsou tak trapné proti jaru.

O zvyšování fyzické kondice

10. ledna 2011 v 20:22 | Přemek.
Tak nějak začínám mít pocit, že má "antihmota" má velkou starost o mou fyzickou kondici. Přiznám se, že pokud nemám motivaci, stávám se poměrně líným člověkem, no a když to dostane už větší rozměr, osud mi postaví do cesty "výzvu" a já začnu nějakým způsobem cvičit... A někdy může být to cvičení i docela příjemné, ale většinou je to jen řehole... Kdysi před deseti roky, mě hrozně bolely záda a bolely až tak, že jsem i celou noc ležel na "Kuzněcovi", což je taková pichlavá podložka, jako pro fakíry. No a když už to bylo nesnesitelné, začal jsem cvičit a světe div se, po několika měsících bolesti zad prakticky zmizely.
Ale proč to vlastně píši. Včera asi měl zase někdo starost o mou fyzickou kondici, ale nebyla to tentokrát má přísná "antihmota", ale silničáři. V sobotu celý den oznamovali v televizi, že po dešti bude v noci ledovka, ale silničáři jsou chudí a nemají ani na rádio.
Ráno jsem šel na autobus, neb jsem musel do práce. Silnice byla jako hokejové hřiště v Pardubicích... Dnes se prostě tento sport dal provozovat po celé její délce. Autobus samozřemě nedojel, protože se v kopcích zpříčily a zapříčily dva kamiony. Tak mi nezbylo, než vydat se do práce pěšky. Těch 7 km mě pěkně nastartovalo do nového dne. Když jsem o půl deváté ráno přicházel k Brodu, potkal jsem první sypač silničářů, ale to už sluníčko pomalu pracovalo za ně. Přemýšlím zda pro ně nezorganizovat sbírku na cokoliv, co by je informovalo o tom, že je zima a tvoří se náledí a nebo se na to vykašlat a raději si utužovat kondici...

O rakvích a rakvičkách.

4. ledna 2011 v 11:41 | Přemek

Přátelé, tak už nás Novinky dnes v 11 hodin definitivně odřízly. A víte proč jim to trvalo tak dlouho? Redaktor novin Jerevan vyšťoural pozadí celé věci. Už několik měsíců měl šéf pro blogy připravenou rakev. Bohužel na silvestra v ní usnul jeden zmožený redaktor a odmítal ji opustit.

Táhne mi na nohy...
A pak tu nastal problém, jak kvalitně oddělit blogy od Novinek, když lékaři se rozhodli hromadně, jako, že prchat do ciziny za eurama... V takové situaci nebude žádný chirurg riskovat, že operace přejde plynule v pitvu... Nakonec musel už ze zoufalství požádat požádat šéf Novinek, svého známého řezníka z Vysočan o provedení toho delikátního řezu. Musím ho pochválit, řez byl čistý, ale žádný sebelepší řez už nevyřízne stigma, co na Novinkách ulpělo. Ale to nám už může být jedno, protože prostoru je dost.

Tak ještě, kvůli té obsazenosti rakve a jejím budoucím využítí na jiné.. bych si dovolil Novinkám nabídnout tři možnosti.

Rakev pro smutný pohřeb.

Modrá rakev.
Tato rakev může být ve všech oblíbených politických barvách....



Rakev pro veselý pohřeb...

Veselé rakve..
Dá se v ní dělat cokoliv.... 


A nakonec rakev pro sladký pohřeb...
Rakvička.
Ano, rakvičky mám moc rád taky. A díky ní jsem objevil na netu i jistou paralelu, která souvi s tím, co jsme na Novinkách na skloku roku a jeho začátku prožili... Ta fotka je z netových stránek, které mě donutily k smutnému úsměvu, ale i dobrému pocitu, že bojovníků s větrnými mlýny je daleko víc a tak si najednou v tomhle nepřipadám tak sám.


O ránu.

1. ledna 2011 v 10:54 | Přemek
Ráno jsem se vzbudil poněkud později, po trochu probdělé noci.. Kostelní holubi už dávno objímali věž...

.

Ještě ve mně dozníval sen o tom, jak světlo musí prozářit cesty, aby jsme i za tmy našli místo, kde se cítíme doma.

.

Škoda, že v tom boji za společný domov na Novinkách jsem zůstal sám. Já vím, že se mi i mnozí smějí, že bojuji s větrnými mlýny, ale já to prostě asi už jinak neumím, když mi o něco jde. Já nebojuji o ten prostor přece pro sebe, ale pro všechny a bojuji, byť určitě marně už od podzimu jen "vlezlostí" svých slov a obrázků. I když si uvědomuji, že boj proti "molochu" je většinou marný a že stejně nic nezměním, budu alespoň moci žít s pocitem, že jsem se o to pokusil, že jsem to nevzdal. A přijdou nová rána a budou se zdát stejná, ale budou jiná, jako ta rána, když se poprve probudíte v novém bydlišti a kouknete ven z okna.

.

A tak i na "novém" budeme vědět, že za mrakem se ukrývá jen na chvíli slunce...

.

Že nebudeme nikdy osamělí, když zůstaneme spolu...

.

...a budeme moci toho "spolu" vyhlížet a těšit se na něho...

.

Nebudem se schovávat před problémy....

.

a nezaujmem k nim tento postoj....

.

A mám jednu osobní prosbu, nemluvte nikdy s nikým v budoucím čase, když na něj myslíte už dávno v čase minulém, aby vám pak třeba nezůstaly v duši kříže...

Buď te si navzájem sluníčky, byť občas schovanými za těmi mraky. Člověk nemusí pořád zářit svou veselostí, ale měl by být "pravdivý"... Potom těch sluníček bude mít kolem sebe,.... kam se podívá.

.