Lepší je jít za sluncem, než za svým stínem.

Přátelé buďte vítáni!

Prosinec 2010

O tom, co vám přeji a nepřeji...

30. prosince 2010 v 16:13 | Přemysl Čech |  Osobní.

Kdybych měl k něčemu přirovnat život, nejvíce mi připomíná řeku. Má svůj čistý pramen, své koryto, své přítoky a hlavně své břehy. A taky se rozlije do moře zapomění. Nikdy by jsme na to neměli zapomenout, že naše voda je na počátku průzračná, tak jako u řeky, ale na rozdíl od ní, záleží na pouze nás, jak čistá zůstane na konci své pouti...
Čistá voda, to je i naše čisté svědomí a já bych vám moc přál, aby vás nikdy netížilo. A co bych vám nepřál, tak to, aby jste se nikdy neocitli mezi ploty...


A co bych vám naopak ještě přál...?

Aby jste si poradili s každým břemenem, co vám život postaví do cesty...

Aby ten pytel znamenal, že něco pěkného vám bylo v něm přineseno a ne odneseno...

Aby, když vyjedete nahoru jste nezapoměli včas vystoupit...Výtah se totiž vždycky vrací dolů...

Aby jste mohli vykročit pravou nohou....


Aby vám nezůstali pouze loutkoví lékaři...a ještě líp, aby jste si s nimi vystačili..


...a necítili se nikdy v životě, jako krávy..

..a taky vybouraně, jako já před rokem...

A přitom se nebáli pokoušet osud novými zážitky...

Všem těm, co mi nevěřili, že jsem se přes svůj známý "odpor" k lyžím postavil na běžky a 5 krát boural....důkaz...že jsem opět přežil. Potomky Cimrmana holt jen tak něco neskolí...




Můj optimizmus je založený na tom, že po každém špatném zážitku musí zakonitě přijít zážitek dobrý a vždy je veká naděje, že bude i skvělý.

O tom, jak se správně dívat ze starého do nového roku.

30. prosince 2010 v 15:57 | Přemek
Přátelé, už nám končí starý rok a pomalu mu dáváme poslední pomazání... Někdo si říká, kéž by ten příští rok byl stejně, tak výtečný, jako ten předchozí... Ale to asi jen opravdu někdo, protože jsme většinou nespokojení a přejeme si, aby ten příští rok byl pro nás lepší.. Jenže, kdyby měl být každý rok lepší, kde by to asi zkončilo? Nejspíš v nebi...
Ale možná by jsme měli být osudu vděční za to, že naší největší životní jistotou je nejistota....
Kdyby jsme vždy věděli, co nás čeká, tak by jsme asi ani nikdy nebyli překvapení a život by se stal nudným. Pravda, někdy ta překvapení nás obvzláště překvapí nemilým způsobem, ale po každém kopanci je ta naděje na pohlazení odjinud.. A tak, když se budete snažit nahlédnout do příštího roku, zavřete raději oči a nechte se do něj vtáhnout svým životem. Kopanec i sladká naděje, či přímo to pohlazení, budou číhat za každým rohem.. Člověk to musí brát, tak, jak to příjde, nejlépe s humorem a nenechat se "rozhodit" ani v dobrém ani ve zlém. A taky si musíme uvědomit, že život je takový, jaký si ho sami uděláme, jak ho prožijeme. Život už je holt tak bezvadně postavený, že to, co do něho dáme, to se nám jednou vrátí..

A tak vám ze všeho nejvíc přeji, aby jste do toho příštího roku vložili to, co by jste sami od něj, či od těch dalších roků, chtěli.

A když všichni budeme do svého okolí dávat lásku, dostane se jí všem, tedy i vám, i mně...

A jak se tedy vlastně správně dívat ze starého roku do nového?
Prostě jen svým životem..

O Čunkově městě.

26. prosince 2010 v 19:13 | Přemek |  Fotoblogy o městech i přírodě.
Přátelé, návštěvu města, kde se tak krásně zapsal jeden politik tím, že přepsal film - "Cikáni jdou do nebe" na "Cikání jdou do buňek".. jsem si prostě nemohl nechat ujít a ještě vám předložit zvláštnost toho, že paradoxně přece jen "nební" záležitosti se tu více cení jako ty přízemní. Místní čunkolidová strana je prostě v oblibě místních a v neoblibě nemístních lidovců. A přitom právě tu ve Vsetíně všechno směruje a závisí na nebi.

Všiměte si, že i nejvyšší budova ve městě ukazuje směrem k nebi....

Praktikují se tu přímo nebeská povolání...

Dovolil jsem si to uveřejnit i s telefonem, kdyby to nějaký čtenář potřeboval využít i jako službu..

Chrámy duchovní a nákupní tu žijí ve vzácné symbióze...

A protože je tu všechno ošetřeno nadpozemskými silami, stačí malá hasičská auta bez stříkaček...

Umístění sovětských osvobozeneckých vojsk na "parním válci" se opravdu povedlo, válcovat uměly vždy, zvláště v 68 r.

No já "valím", prostě vás oblbuji, tak izvinite... Je to jen jinak foceno, správně realistická fotka je tahle...

Ještě jednou...Izviníte..

Jdeme na náměstí... Je tam něco zajímavého..

Šutr a v něm meteorologická stanice... Kouknime jaké máme izobary....

No asi dobrý, protože u mě taky dobrý... Jdu se kouknout z druhé strany a jsem tam...

A o co tu vlastně jde?

Jde o vsetínskou planetku... Zjistíte tu spoustu užitečných věcí, jako třeba tlak, vlhkost a trochu i čas... To na rozdíl od planety brněnské....

Tady nezjistíte vůbec nic.... Jen ženy se tu s obdivem zastavují..
Taky míří k nebi, ale čunkovci jsou pohoršení.... Bůh ví proč?

O tom, co bylo a co nebylo, protože jsem to zatím nestihl.

25. prosince 2010 v 23:04 | Přemek

Přátelé, co bylo, to bylo, nehodlám zde šířit nostalgii, jako nový druh českého bolestinství... Ovšem i něco nebylo, prostě jsem nestihl všechno, co jsem chtěl, napsat. A možná už ani mnohé nenapíši, protože čas ty věci, tak pozměnil, že ztratily na "životě".. Ale možná se k některým tématům ještě vrátím, k těm obecnějším, či svým způsobem unikátním...

...

Třeba o podivném Brně 2....

Ptáci..

nebo o ptácích....

...

či o Velehradě....

...

nebo o vlnícím se Uherském Hradišti.....

...


...o krásných květech přírody...


...

..o fyzické terapii...

...

...o mechu....

...


...o strukturách rostlin...

...

...o výzvách...

...

...o mamlasech... A k tomu bych měl jistou prosbu. Chtěl bych soustředit ty mamlasy do "mamlasova".. Takže bych byl vděčný za zaslání jakéhokoliv mamlase (mimo politických), zvláště pak z míst mimo Moravu.. s označením místa odkud jsou.

Dva...

...o tom, jak jsou spolu a přece prázdní....

Kachny..

..taky jsem chtěl psát o novinářském rybníčku... Jedna kachna lepší, jako druhá...

,.

...no to Brno 2 je téma...raději dnes rozostřené... Je to prostě odraz Česka...bordel????



A kdo vám to všechno chtěl ještě napsat?

Já.
Já ve své hmotné podobě....

Já ve své antihmotné podobě...

Ale i tak jsem někým úplně jiným, jsem tím, koho jsem si pro sebe stvořil před desítkami let, někdy ve dvaceti... Tak to jsem já už asi 40 roků..

Já.
Ze všeho nejvíc vám přeji do nového roku, aby jste byli sami sebou... Aby jste byli Mira, Ivana, Václav, Matka, Vysočina, Aljaška, Houda, nar.soc., PH, hvězdička, WC7, WC 1 až 10, Zdeňka, sdr, Kunc, Ella, Lada, velká voda, Demokritos, Paolo, Saltos Alim, caracola, rucuk, Věra, Pich, naviian, tenzulice, glosbloger, zpoplatník, člověk, život, Pedro, Hanako, spasso, zpoplatník, Zbyš, Bog, Blanka O., Sedláček a mnoho jiných... Asi se už takhle po hromadě nikdy nesetkáme, protože nás Novinky rozprášily po internetu. Ale možná je to tak dobře. Možná, ti, co rozhodovali o naší "kremaci" netuší, že tím rozhodují i o té své. Jít proti času je sice odvážné, ale zbytečně luxusní. A luxus se v naší zemi se neodpouští. A docela mě štve, že za pár roků budu mít zase pravdu. Já vím, provokuji. Ale, co jiného mi zbývá, než provokovat...Škoda, že zdejší blogeři to vzali, jako fakt a fakticky se tváří, jako děti komunismu... Nikdo se nepřidal k žádnému protestu. Ani pobitevní bijec komunismu Václav a tak má i asi proto velkou čtenosti. Větší, jak všichni ostatní včera dohromady. Tak si říkám zda vůbec má cenu psát.

O tom, že se máme vlastně dobře.

25. prosince 2010 v 23:01 | Přemek
Je to zvláštní, ale stalo se mi to jaksi pravidlem v posledních 10 letech, kdy v podstatě vedu docela spokojený život, přec někdy i méně spokojenější, pak si trochu zažehrám na osud a dojde na to "pravidlo"... Potkám slepce, či v televizi uvidím postižené lidi, jak s nasazením hrají na vozíčcích třeba košíkovou a já si najednou říkám, ty blbče na co ty si zrovna můžeš stěžovat, když jsi zdravý a v podstatě nic ti nechybí..
Je to asi tak trochu národní vlastnost stěžovat si na nepřízeň osudu, ale je fakt, že to "bolestivění" nikam nevede a ničemu nepomůže. Stejně ve většině případů, si za své problémy můžene sami. Někdo se kvůli zbytným věcem zbytečně zadluží, někdo se prokouří či propije nejen ke "ztrátě peněz", ale i zdraví a někdo třeba peníze prosází a někdo má jen vyšší vnitřní nároky, než příjem peněz... Ano, pak můžeme lamentovat hlavně sami na sebe.
Ale za normálních okolnosti, se zdravý člověk má v podstatě dobře. Může si třeba koupit banány, protože jsou v podstatě levné. A proč? Protože tam, na druhé straně světa se tak dobře, jako my nemají. Nízká cena pro nás je vykoupená mnoha životy lidí, díky kterým si tohle ovoce můžeme dopřávat. Pracují za směšnou mzdu a umírají po tisících v důsledku pracovních podmínek, pro masové používání pesticidů, převážně aplikovaných letecky a často v důsledku větru i na jejich příbytky.
V podstatě se ale jedná o začarovaný kruh - když lidé přestanou kupovat banány, ztratí ti, co se tím živí i ten mizerný, přec nějaký zdroj obživy, když je budeme kupovat, v podstatě se podílíme na jejich okrádání a umírání..
Ve světě existují organizace zasazující se o férové pěstování banánů a ty jsou pak dražší. Myslím, že je to jistá cesta, jak věci napravit.
A co z toho plyne pro nás?
Uvědomit si, že nepřízní osudu není to, že si nemohu zrovna koupit banány, abych měl na potřebnější, nepřízní osudu je pracovat na banánových plantážích. A tak, až budeme u svátečního stolu jíst banány, snad dojdeme na to, že se máme vlastně dobře.

O drobcích Drobila.

25. prosince 2010 v 22:58 | Přemek
Už od dob, kdy náš současný prezident se "přiznal", že nepozná špinavé peníze od těch čistých a ODS žila z "Kajmanských" zdrojů, je jaksi u našich politiků IN hledat jakékoliv možnosti, jak do stranické pokladny i do svých kapsiček "nalít" nějaké prašule, už jen za to sebeobětování, co pro voliče musí vykonat.
A tak, jak se dozvídáme, pro jistotu musela vypadnout ze zákona i trestnost přípravy pletichy při veřejné soutěži. Prostě, člověk, který se "poctivě" snaží zajistit straně, či svému "guru" penízky tím, že zmanipuluje veřejnou soutěž, tak, aby byla spokojená vybraná firma, politická strana, či její představitel, na úkor občanů, pak tento člověk, dokud to nedotáhne do konce, je nepostižitelný. To je v podstatě, jako by se vědělo, že někdo chce vykrást banku, či ještě húř někoho zabít a čekalo se na to, až to provede, aby jej mohli obvinit. A v ODS se hlava její ryby současná i ta skrytá, oprávněně "zlobí"... Vždyť, co by se stalo se stranami, kdyby se odstranilo toto vícezdrojové financování?
I umělohmotná strana VV to ví, ale klesají ji zrovna preference a tak se rozhodla pro "kontrolovaný vabank"... Vždyť se tak může ukázat voličům v hezčím světle a zároveň se zbavit někoho nepohodlného. Dobře ví, že současná koalice je na ni závislá. Na druhé straně zase její partneři ví, že zlobit může jenom chvíli, neboť je s nimi spojená pupeční šňúrou. A tak dropky pana Drobila přispívají pouze k tomu, že nás politici učí lhostejnosti k jejich smetí.

O mostech.

19. prosince 2010 v 22:53 | Přemek
Na světě jsou různá technická zařízení, ale od pradávna nic nespojuje lidi víc, jako mosty. Vždyť ony jsou tím, co je mezi námi a něčím.. Zdají se být našim vlastním vesmírem, od hvězdě k hvězdě, od srdce k srdci, od duše k duši. Bez nich by jsme se stali Robisony ve vlastním, i vnějším světě. Mosty nám dávají naději, že není jen náš břeh.

Mosty.

Někdy zdánlivě nikam nevedou, ale jen proto, že to sami nechceme....

Mosty.

Jindy se pod námi houpají, ale proč?....

Mosty.

Vždyť mohou být pevné...jen to chtít...

Mosty.

A můžeme z jednoho břehu na druhý, i vrátit se zpět...

Mosty.

Můžeme po nich najít i krásno umění...

Mosty.

Umění lidí a přírody tvořit...

Mosty.

..tvořit i zvláštní křižovatky...

Mosty.

Mosty prostě mohou být poslem lásky a tak si jich važme, mosty mají v sobě vždycky naději.



Mosty


Mosty se skláněly pro vodu
a dávaly ji k políbení
tu snítku osudu
tu chtivou náhodu
kdy neměnné náhle se změní

Mosty se skláněly pro slunce
co chlubilo se na hladině
jako by v proudu
jako by na tůňce
a najednou se houpá v klíně

Mosty se skláněly pro kroky
co převádí nás mezi lidi
mezi ta objetí
i mezi ty útoky
když každý v každém něco vidí

Mosty se sklání pro vodu
a já ji dávám k políbení
nebráním osudu
beru tu náhodu
jen ať si neměnné v dobrém změní

O turistice po "černé kronice".

14. prosince 2010 v 21:44 | Přemek

Přátelé, dnes mě jedna zpráva celkem dostala. Opravdu dostala. Nedělám si iluze o zájmech lidí a vím, že někteří mají rádi, když vidí místa neštěstí, či přímo to neštěstí, aby si dodali optimismu v tom, že oni měli to štěstí a nestalo se to právě jim. Prostě potřebují vidět neštěstí, aby si ujasnili, že jsou přece jenom na tom líp. Konečně na této lidské vlastnosti jsou založené i bulvární noviny. Ale, aby na tom stát založil cestovní ruch, tak to je hodně přinejmenším podivné. A ještě turisty vystavoval jistému nebezpečí? Opravdu podivné.


Ona zpráva, jako by z onoho světa.


Z Černobylu bude od příštího roku atrakce pro turisty

Třetí a čtvrtý blok černobylské jaderné elektrárny (vlevo je čtvrtý, který explodoval)



Přátelé, dovedu si představit, jak cestovní kancelář podpoří vzrušení turistů z nebezpečí, tím, že jim rozdá osobní dozimetry a pak je bude naoko "pečlivě" kontrolovat. Jak jim stoupne adrenalin, když si prohlédnou místa, kde umírali lidé, kde se lidem měnila "vnitřní informace" a narodili se jim, pak postižené děti... Turistika po neštěstí si určitě najde své zájemce i obdivovatele. Ale jsou turisté zrovna ti nejvhodnější, co by tam měli jezdit, je získání peněz na takové turistice opravdu tím nejlepším? To by mělo být spíš zaslíbené místo pro odborníky a výzkumníky. Může to pak pomoci k tomu, aby se to nikdy neopakovalo, či kdyby náhodou ano, tak jak se, co nejefektivněji bránit většímu poškození životního prostoru.
Tak mě napadá, že kdybych chtěl hodně vydělat, tak si založím cestovní kancelář - "Černá kronika"...

O "stávce" na stávku.

8. prosince 2010 v 10:51

O "stávce" na stávku.

8. 12. 2010 |
Možná to už někdo ani neví, ale docela kuriozně slovo stávka znamená ve slovenštině sázka, to jen pro ty, kterým by nebyl jasný můj dvojazyčný titulek. Připadl mi ale docela výstižný. Nechci polemizovat vůbec o tom, na kolik je stávka oprávněná a nakolik ne. Právo na stávku snad zaručuje za jistých předpokladů i ústava. Otázkou ovšem je, co přinese zúčastněným. Mám obavy, že nic moc nevyřeší... Snad jen, že některým se nakonec neubere a některým možná i přidá... Ale v podstatě to nic do budoucna neřeší. Zakopaný pes je totiž úplně někde jinde a to v tom, že státní správa je přebujelá a krize nekrize, nabrala další tisíce lidí a vždycky si to dovede zdůvodnit. Je prostě předimenzovaná a je známo, že každých deset úředníků nutně musí zplodit úředníka dalšího, aby se dala vykázat činnost. A tak se vyplňuje zbytečně mnoho formulářů a jiných nepotřebných věcí, které většinou upadnou v zapomnění, ale musí se skladovat, tak se pro ně musí budovat archivy a pro ně přijímat další úředníky.
O tom, že je potřeba zredukovat státní správu se ví už dlouho, ale ona si klidně na vzdor všem slibům minulých i té současné vlády bobtná potvůrka dál... No a připadá mi, že současná vláda se rozhodla, pro snížení jejího stavu tím, že větší části sebere nějakou tu korunku a bude čekat až sami dotčení začnou pod vlivem malých platů státní správu opouštět. Ale to je pak nekontrolovatelný úprk, kdy se může stát, že ti schopní a důležití utečou a ti, co jsou tam jaksi na víc a uvědomují si to, tak ti tam zůstanou dál. Daleko lepší podle mě by bylo, aby si stát stanovil, bez čeho se obejde, přinejmenším v době krize a zredukoval stavy svých zaměstnanců přímo a těm stávajícím by pak nemusel platy snižovat, či by je mohl případně i zvýšit. A redukovat jde i lidsky a to tak, že za odchozího do důchodu se nepříjme žádný nový člověk, ale hledá se nejdříve náhrada ve vlastních řadách.

Zda pomůže stávka zaměstnancům nevím, ale možná donutí vládu provést tu redukci státní správy rychleji, než by musela a spousta těch stávkujících nepříjde jen o část platu, ale o celý... Možná, nevím. A právě v den stávky se stalo dobrou ironií, že právě učitelé, kteří dostali přidáno a nemají si ekonomicky pohoršit, si pohoršili jinak.
Titulek v MF DNES hlásá - "Čeští školáci propadli, umějí toho stále méně." A jak se přímo v článku říká, nemohou za to školáci, ale systém českého školství. I to je o těch lidech navíc ve státní správě, co vymýšlí blbiny, jen aby si udrželi teplé místečko. Není pane Nečas už čas konečně něco dělat s těmi "inovátory" směrem k horšímu? Ušetřil by jste si spoustu zbytečných nepříjemností se stávkou "vlastních" lidí.

O Paroubkovic bulváru.

7. prosince 2010 v 11:33 | Přemek
Kdysi mě pan Paroubek fascinoval větou, v které jaksi naznačoval něco ve smyslu, že se cítí předurčen nějakou vyšší mocí k tomu, aby se stal vůdcem.. Určo antihmotou. Stal se jím na čas v v ČSSD, na kratší čas (naštěstí) i v našem státě. Chtěl se stát sjednotitelem, ale jeho ego a namyšlenost mu to tak nějak nedovolili. Stal se spíš tím příslovečným "buldozerem", jak jej novináři nazývali... Sjednotit něco tak, že to nahrnem na jednu hromadu, asi opravdu příliš nefunguje. A tak náš buldozérový sjednotitel odešel i se svou ženou do opatrného ústraní, aby odtud mohli vyhlížet svou další šanci. Aby se na ně náhodou příliš nezapomělo začali se věnovat bulváru. Petra Paroubková napsala bulvární knihu a její manžel ji mediálně podporuje...

Paroubek v rozhovoru pro MF DNES hájí knihu svojí ženy Petry, v níž líčí svoje setkání se světem politiky. O Karlu Schwarzenbergovi se Paroubková vyjadřuje nelichotivě: není mu prý rozumět, neumí vařit, na motýlku má drobky, měl "pobryndanou bradu".

Podle Paroubka se to muselo zveřejnit, protože to novináři před národem zatajují....



Opravdu myšlenky hodné vůdce národa a konečně mi došlo, proč si Petra vybrala právě Jirku. Neměl na motýlku drobky a pobryndanou bradu. Dobře mu rozuměla a tak asi nechápe, proč mu neporozuměl i národ. A určitě to nechápe ani "buldozer".


O sněhových kalamitách.

6. prosince 2010 v 10:39 | Přemek
Kalamity byly vždycky, i za socialismu, kalamity si totiž nevybírají režim, ale svůj prostor. Ale jinou otázkou je, jak se společnost proti nim brání a jakou má prevenci. Musím uznat, že ta prevence před listopadem 89 byla na daleko lepší úrovni. Sněhové zábrany, které silničáři začali stavět již na podzim měly svůj význam a měly by ho jistě i dnes. Jde o to, že po listopadu se tak nějak ty zábrany vytratily, ty dřevěné byly nejspíš rozkradeny na topení, ale co se stalo s těmi novějšími, více méně plastovými, je mi záhadou. Prvotním cílem proč je nestavět, bylo nejspíš, aby se ušetřilo za "zbytečné" mzdy. Jenže se tak nějak nedomyslelo, že to co se ušetřilo na mzdách, se promarnilo jinde. Vždyť o kolik víc práce mají auta s radlicemi a sypači ... O kolik se víc propálí nafty a nasype soli..? A často ve větru protahování silnice je úplně neúčinné, protože hned za autem vzniká díky větru nová závěj... Kolik už možná bylo i zbytečně rozbitých aut i zmařených životů. Já si prostě myslím, že pokud se něco dělalo za socialismu, tak to nemuselo být nutně špatné, ba naopak. Je mi jasné, že dřevěné zábrany by asi nebyly tím pravým řešením, zřejně by byly "ztopené" a ztopené, dřív, než by mohly prospět. Ale ty, co se dělaly z umělé hmoty, by se snad k silnicím mohly zase vrátit. Nebo naše životy a příroda za to nestojí?

P.S. Když jsem jel posledně vlakem, všiml jsem si po dlouhé době na Zlínsku jakýchsi dost jednoduchých zábran na kousku jedné silnice... Doufejme, že s tou první vlaštovkou se vráti silničářům rozum a obnoví to, co se po desítky let osvědčovalo.

O s.r.o.

4. prosince 2010 v 11:46 | Přemek.

Přátelé, opravdu nechci psát nic o ekonomice, ale o nadstandartním přátelství, které by podle mně mělo předcházet partnerství. A teď nemám na mysli jen partnerství citové, ale i třeba pracovní, prostě si myslím, že ty lidi by mělo spojovat něco víc, než jen emoce. Hlavní rozdíl mezi mužem a ženou je asi v tom, že muží uvažují víc rozumově a snad i víc kalkulují, kdežto ženy jsou daleko víc emoční a třeba právě pro ten citový vztah a tedy i pro partnerství, potřebují tu jiskru, která přeskočí, tu zamilovanost. Muži jsou v tomhle asi praktičtější a tu jiskru až tak nehledají, ale to nevylučuje, že jim ta žena nemusí být přitažlivá vzhledově a tak je celkem nemožné rozhodnout, co je větší povrchností, zda ta jiskra, či ten vzhled. Proto je dobré, když dojde k tomu, že ti dva, co si připadnou nějakým způsobem sympatičtí, začít přátelstvím, nejlépe nadstandartním přátelstvím. Pod tím myslím takové, že se budou vzájemě, co nejvíc vyhledávat a poznávat. Přátelství má totiž jednu velkou výhodu. Přátelé se malo kdy rozchází, partneři dost často. A tak pokud se z přátelství stane partnerství má daleko větší šanci na úspěch. A já jsem přesvědčený, že partneři by po celé to společné údobí měli víc, jak emocím, naslouchat těm přátelským vazbám, tomu, co je spojuje a to nesmí být povrchní a lehce zatracené časem. Myslím si prostě, že pokud nějakému partnerství předchází to nadstandartní přátelství, zakládá to na dobrou "firmu", pokud mu, ale předchází hlavně emoce, tedy jen ta zamilovanost, co často i oslepuje, pak se stává s partnerství s.r.o.


O žehlení.

3. prosince 2010 v 23:04 | Přemysl Čech |  Jára Cimrman a Hilda

Přátelé, naše mateřština je na tolik mnohoznačný jazyk, že stojí se za to, nechat jím každý den okouzlovat.
Třeba takové slovo žehlení, vždyť to je jedna z nejčastějších partnerských činností, která přichází po drobných průšvizích... Ale často musíme i něco "žehlit"v práci, v rodině i v okolí..
Mám v současné době docela štěstí, že žiji s těmi nejbližšími, tak nějak v rovnováze, dokonce i s antihmotou a tak nemám potřebu nikde nic žehlit.
Horší je to s tím žehlením skutečným. Kdysi jsem to tady už psal, že tahle činnost určitě nebyla vynalezená pro mě, neb k žehlení přistupuji s naprostým odporem, až takovým, že nemám rád, snad ani jakékoliv hladké povrchy. Trochu nedbalého pomačkání by přece někdy mohlo přijít do módy a jestli ne, budu se toho muset nejspíš ujmout sám. Naštěstí mi jedna kamarádka v minulosti poradila dobrý fígl s natřepáním prádla před pověšením na šňůru. Od té doby třepu fest a žehličku nechávám klečet v koutě, aby mě hloupě neprovokovala. Ale nedávno jsem k ní přece jen získal jakýs, takýs vztah, to když jsem si přečetl o zlepšováku žehličky, dle návrhu mého předka Jary Cimrmana.. Ostaně, víte proč se nechal ve středním věku přejmenovat na Cimrmana, protože většinu svých vynálezů "objevil" v cimře...jeho jméno mělo evokovat něco, jako "pokojový muž"... A právě i tento skvělý vynález objevil při žehlení Hildiny hladké sukně. Prostě se mu najednou zdálo, že pro vyhlazení takového rozsáhlého kusu prádla (Hilda měla kolem metráku), by se lépe uplatnila velkoplošná žehlička. Tenkrát se ještě nepoužíval k vyhřívání tohoto domácího přístroje elektrický proud, ale dřevěné uhlí. Jára nechal žehličku ihned zkonstruovat u pana Kolbena. Když v ní poprve zatopil, bylo to jako v krbu. Tato žehlička měla obrovskou výhodu v tom, že díky velkému topeništi, se dal do ní použít i ostravský koks a tak mohla být bezúdržbově dlouho v provozu. Také sukně Hildy vyžehlila velmi rychle. Bohužel měla jednu necnost a tak se nakonec neujala... Ženy ji neunesly a muži odmítali tímto způsobem posilovat. A je fakt, že i Jára ji více používal na topení, než na žehlení, to hlavně po tom, co se mu díky koksu jednou, tak rozhajcovala, že z Hildiny sukně se staly bikiny.. Tedy ta spodní část, což Jára okamžitě uložil do své knihy nápadů.. Škoda, že se mu ztratila a tak si na tom namastil kapsu nějaký nálezce.... Musím říct, že nápad Járy používat žehličku i k topení se mi zalíbil a dotáhl jej do vítězného konce. Vyrobil jsem odkládací část na žehličku, k ní instaloval silný plech, který po odložení žehličky, se opřel svou plochou o plochu žehlící. Tím se plech ohříval a stal se tak rychlým přímotopem, vybaveným dokonce i kvalitním termostatem.. Tím dostalo odkládání žehličky i praktický význam - topila. Později jsem to vylepšil o žehličku napařovací vyvrtáním v plechu několika děr a kromě velmi levného topidla jsem získal i zvlhčovač vzduchu. Je fak, že mnoho lidí, co vyzkoušelo můj vynález raději topilo, jak žehlilo...Ale jen do doby, než vyhořeli...
Co říci na závěr, cesta žádného vynálezu nemá před sebou ustlanou cestu a dokonce v tomto případě, přímo vyžehlenou. Prostě někdy a někde, je invence skoro trestná.