Lepší je jít za sluncem, než za svým stínem.

Přátelé buďte vítáni!

Červen 2010

O tom, proč muži plešatí.

30. června 2010 v 10:00 | Přemek. |  Objevy novin Jerevan.
Přátelé, nic na světě na světě neexistuje bez svého důvodu, i zdobná pleš na mužích.
Ne, opravdu tentokrát nechci navazovat na svůj článeček o leninské pleši, jako známce inteligence, ale rád bych spíš vysvětlil, proč tak "ochotně" muži plešatí a ženy tomu "tlaku" odolávají. Rád bych vás všechny seznámil s dlouhodobým výzkumem našich novin Jerevan na toto téma. Tak předně se za tím rozhodně neskrývá touha mužů po zařazení se k "holým lebkám", ani lenost kvůli údržbě vlasů. A určitě to není ani kvůli "přehazovačce", která často pohodlně kyne na pozdrav, aníž by jsme museli vyndat ruce z kapes...
Ne přátelé, pleš u mužů se vyšlechtila ze zcela jiných a nebál bych se říct, z vesmírných důvodů.

Jak to všechno začalo.

Asi budete překvapeni, ale pleš se vyvinula u mužů k současné dokonalosti, díky dávným kněžím. Došlo se na to tak, že když byl některý kněz plešatý, měl větší pocit spojení s Bohem a taky i větší úspěch u svých oveček. A protože ten, kdo vystudoval na kněze, byl velmi vzdělaný a chytrý, brzo se mezi těmito zasvěcenými rozneslo, že vlasy ruší komunikaci mezi Bohem a kněžím. Proto si pastýři lidské duše začali nechávat vyholovat na hlavě kolečka, aby spojení s Bohem bylo dobré, ale, aby zase nebylo, až příliš dobré, pořídili si na tuto kolečkopleš - čepičku a díky ní mohli regulovat přísun a odsun informací do "nebe"...

Jaké však vypuklo v pozdější době u kněží zděšení, když zjistili, že nekomunikují s Bohem, ale mimozemšťany a od té doby začala jejich morálka ještě rychleji upadat a začali si užívat mezi sebou, s ženami a ti nejvíc "zklamaní" i s dětmi. Nastal jejich úpadek a to ještě víc podnítilo mimozemšťany ke svým aktivitám k pasivní zábavě. Vždyť pletky a intriky kněží se zdály být najednou velmi zábavné...

O co vlastně šlo. Obyvatelé planety X, takzvaní Ixáci jednou zjistili, že pomocí komunikační sítě antihmoty se mohou napojit na lidi a pozorovat svět země jejich očima na svých holografických televizních plazmách... Ale napojit se na člověka z vlasy bylo k vzteku, jen samá porucha, prostě špatný příjem, to u plešounů, "naleštěných" hlavně v oblasti nad zátylkem a směrem k čelu, byl přenos naprosto brilantní... No prostě lidský faktor.... A tak si začali typovat vhodné lidi se zajímavým životem a přes antihmotu je zásahy do jejich genetiky zbavovali vlasů. U těch nejzajímavějších s tím začali už od narození. (Své zkušenosti s tím má i nejlepší redaktor novin Jerevan..) A proč Ixmani preferují jako vysílač muže, prostě proto, že se rádi dívají na lepší věci....třeba na ženy a ty se Ixmanům moc líbí s bujnou hřívou, protože ty jejich "rachejtle" doma už dávno v jejich očích zvlhly a nezáří...
Přátelé, když muž šmíruje ženu nebo se dívá na porno, není to kvůli jeho chlípnosti, ale protože na to dostal jeho Ixmaň zrovna chuť. Jsou v tom chlípáci přímo nenasytní...
Promiňte, už musím s tímto blogem končit, tak nějak mám pocit, že se musím kouknout alespoň na chvilku na sex.com....

O tváři oblohy a o obloze tváře.

28. června 2010 v 19:12 | Přemek. |  Fotoblogy o městech i přírodě.
Nic nesymbolizuje víc tvář, jak obloha, protože pouze ona se na nás umí podívat našim vlastním pohledem. Umí být stejně zamračená i jasná, temná i prozářená. Umí být vlídná i zuřivá, smějící se i plačící, zná, jak hladit duši i rozdávat blesky. Obloha je, jako my ve svých emocích, jenže my oproti ní ní, můžeme svou "oblohu" tváře, alespoň do určité míry ovládat. Někomu to jde líp a někomu hůř, protože na rozdíl od nebe, máme svou, často i pekelnou povahu.
Jsou lidé, kteří rádi pozorují, jak plynou akvarely mraků i "kýčovitý" západ slunce. A právě ty nejrůznější mráčky, často zčervánkované či vyzlacené sluncem zdobí ve dne nejvíc, zvláště pak na jeho počátku i konci., jako by chtěly hned ráno upoutat a večer se vetřít do vědomí, aby jsme nezapoměli... Ale v poledne, je jejich bělost přímo svatební... A jak už to v životě bývá, může přijít i bouře na den i do konce života. Ale ať už se nám stane v životě cokoliv, vždycky budeme jako obloha,ale je na nás, jaká. Je to vždy naše volba a začíná každé ráno...

Svítá do zlatova. Na listu se objevila slza mraků...

Brzo se k nim vrátí mlžnou cestou....

Obloha vyhnala na pastvu své mráčky....

I mraky...

A dala jim podobu pro naši fantazii...

Také přikryla Bánov načechranou duchnou, aby se prohřál po tom chladném jaru...


Aby pak na večer nechala po svých mracích malovat sluníčkem jeho inspirace...

Mraky ztemňují a uzavírají drahý blankyt do svého nočního trezoru...
Večer zraje do svých snů....

Promítají se do něj mlžné obrazy fantazie a po chvíli spíme pro nové ráno...

Mraky a protemělý obzor nám přejí svou dobrou a vlídnou letní noc pro nové ráno, protože ráno ve svých emocích začínáme vždycky od nuly....

O nabídkách, které se opravdu nedají "odmítnout".

26. června 2010 v 19:17 | Přemek. |  Kdo jsme...
Přátelé, dnes odpoledne jsem se opravdu pobavil.
Nejprve mě na autobusové zastávce oslovila asi 35 letá žena a po krátkém prologu mě zaskočila otázkou přímo na tělo, jestli s někým žiji. V první chvíli se mi chtělo odpovědět, že ano...že s Frantou, ale nakonec mou rádoby vtipnostm přebila zvědavost a tak jsem po pravdě řekl, že s nikým. Hned si chtěla se mnou vyměnit číslo na mobilním telefonu, ale včas jsem ji zarazil slovy, že jsem přece úplně jiná věková kategorie. Podívala se na mě a řekla - no máte tak o deset víc jak já, tak 45. Říkám ji, vy jste si dnes zapoměla brýle, mám mnohem víc... Potom po pár letech přidávala, až jsem ji raději řekl skutečný věk a ona jako kdybych ji balil já mi pověděla - tak to by jste měl hodně mladou přítelkyni... Nakonec z ní vylezlo, že se musí odstěhovat od přítele, protože ji tam nechce jeho matka...paní je asi pěkné éro.
Pak příjdu domů, otevřu emailovou poštu a koukám, že mi píše nějaká nová láska až z Keni.
Přátelé, ještě mladší, určitě i ještě krásnější... a to telefoní číslo mi rovnou dala, abych ji mohl zavolat. No nemám já to dnes štěstí na baby...
Ten dopis stojí za přečtení a je dost možné, že došel i někomu z vás. Ale pro ty, co tolik "štěstí", neměli jej nabízím k přečtení...







Můj nejdražší.

Píši tento mail vám slzy a smutek z mého srdce. S úctou, důvěry a lidskosti, apeluji na vás, abyste výkon trochu trpělivosti a přečíst přes můj dopis se cítím docela v bezpečí zabývající se vám v tomto důležitém podnikání s prošel váš profil pozoruhodné, poctivě píši tento email, aby vám s bolestí
, slzy smutek z mého srdce, budu opravdu rád, že dobrý vztah s vámi a mám zvláštní důvod, proč jsem se rozhodl Vás kontaktovat. Rozhodla jsem se Vás kontaktovat kvůli naléhavosti mé situaci.

Mé jméno je Miss ULIA Kipkalya Kones, a já jsem z Keni ve východní Africe. Světlo v pleti, jediné (nikdy ženatý), ale v současné době jsem s bydlištěm tady v Dakar Senegal uprchlickém táboře. Můj otec pozdě Dr Kipkalya Kones byl bývalý keňský ministr silnici. On a náměstek ministra vnitra Lorna Laboso bylo na palubě Cessna 210, který byl v čele se Kericho a havaroval v odlehlé oblasti zvané Kajong'a, v západní Keni. Letadlo havarovalo v úterý 10. června 2008.
Můžete si přečíst více o srážce prostřednictvím níže stránce:
http://edition.cnn.com/2008/WORLD/africa/06/10/kenya.crash/index.html

Po pohřbu mého otce, mé nevlastní strýc a spikl a prodal mého otce majetku italské Vyslání který oni rozdělili peníze mezi sebou a žít nic pro mě. Jeden věřící rána, otevřel jsem otce aktovku a zjistil, že dokumenty, které mu byly uloženy velké množství peněz v jedné bance ve Skotsku s mým jménem jako nejbližší příbuzný, protože když byl naživu, že uloží určité množství peněz v předních bank v Evropě, které využil mé jméno jako nejbližší příbuzný. Dotyčná částka je $ 3,8 (tři miliony osm set tisíc dolarů).

Informoval jsem banku o uplatnění této peníze a jediné, co řekli mi je hledat zahraničního partnera, který mi bude asistovat při přenosu kvůli mé postavení uprchlíka zde v Senegalu. Oni také mi řekl, že mé zesnulého otce instrukcí pro banku je to, že peníze by pouze uvolnění ke mně, když jsem ženatý, nebo předloží správce, který mi pomůže a investovat peníze v zahraničí. Já jsem při hledání čestný a spolehlivý, kdo mi pomůže a stojí jako můj správce, takže jsem se dostaví do banky pro převod peněz na svůj bankovní účet v zahraničí. Rozhodl jsem se vás kontaktovat a po svých modlitbách a věřím, že nebudete zradit svou důvěru.
Ale spíše mě jako vlastní sestra, nebo můžeme vdát okamžitě jsem přijel do vaší země.

Můj nejdražší, co je velmi špatné pro mě tady v uprchlickém táboře, kde žiji dodnes. Lidé umírají tu den co den z důvodu nedostatku potravin a špatné lékařské ošetření. Dokonce i jeden z nás zemřel včera v noci a byl pohřben dnes. Bojím se toho, co jsem viděl zde. Nevím, kdo to bude jí zase zítra. Byl jsem první rok student v univerzitní studium práva, než ošklivý incident, který zabil moji rodiče, že mě v této strašlivé místo, kde jsem se ocitl patolízal. Toto místo je jako vězení, protože my jsme pouze povoleno chodit v pondělí av pátek v týdnu, jak je uvedeno Organizací spojených národů pravidla a nařízení tady v Senegalu. Je to jen jako jeden pobyt ve vězení, a doufám, že s bohy milosti přijdu sem brzy.
n tohoto uprchlíka jsme pouze povoleno chodit dvakrát v týdnu.

Její stejně jako jeden pobyt ve vězení, a doufám, že s bohy milosti přijdu sem brzy. Nemám žádné příbuzné nyní komu můžu jít. Jediná osoba, mám teď je Rev Chris Johnson, který je pastor z (Kristus pro všechny církve), zde v uprchlických byl velmi příjemné pro mě, protože jsem sem přišel, ale nejsem s ním žijí spíše Odjíždím
Ubytovna pro ženy, protože mají dvě ubytovny uprchlíka jedna pro muže, druhá pro ženy.

Prosím, chci, abys mi zavolat s našimi pastýři číslo Telefon (+221-762-977-721), pokud zavoláte, řekněte mu, že chcete mluvit se mnou pošle pro mě v hostelu, aby přišli a odpovídat na vaše volání. Jako uprchlík tady nemám žádné právo nebo výsada na jakoukoli věc, ať už je to peníze, nebo co, protože to je proti zákonu této země.
Chci se vrátit do mého studia, protože jsem jen navštěvoval můj první rok před tragickou událost, která vedla k mému je v této situaci nyní došlo

Přestože Možná se divíte, proč jsem tak brzy odhalil sám na vás bez vás vědí, tak jsem se říct, že moje mysl mě přesvědčila, že byste mohla být pravda, osoba, aby mi pomohl. Víc, budu rád prozradit hodně na vás, jestli mi můžeš pomoci přesídlit do vaší země, protože moje nevlastní matka má hrozit zavraždit mě a to je důvod, proč jsem zastavit mé studium a utéct, než jsem se konečně ocitl v Organizaci spojených národů tábor
tady v Senegal, kde žiji nyní.

Můžete také pomůže mi na místě peníze v ziskovější činnosti podniku ve vaší zemi. Nicméně, pomůžete doporučil, Nice University ve své zemi tak, že mohu dokončit své studium. Je to můj záměr kompenzovat vám 20% z celkového počtu peníze na vaše služby a zůstatek musí být můj kapitál ve vašem zařízení. Jakmile jsem obdržíme pozitivní odpověď projevení zájmu dám to do akce ihned. S ohledem na výše uvedené.
I ocení naléhavou zprávu s oznámením, schopnost a ochota zvládnout tuto transakci upřímně.

Čekám na váš naléhavý í (Senega uprchlický tábor) Děkuji Bohu za život Rev jak byl užitečný pro mě, protože jsem se stal těsně k němu po jeho vizitaci na kliniku, když jsem byl nemocný v camp.He pomáhá mi v několika způsoby odesílání e-mailů od jeho kanceláře . Mám doklady pro tvrzení.

S pozdravem
ULIA Kipkalya.




Takže, kdyby někdo (si) chtěl pomoct (od peněz), dávám to volně k dispozici a nebojte se, bude milovat i vás...

O podomních obchodnících.

25. června 2010 v 10:03 | Přemek. |  Osobní.
Předem musím říct, že tento způsob prodeje mi je dost proti srsti. A tak, když zazvoní u mých dveří jakýkoliv agent (krom WC7...) nabízející to nenjvýhodnější z nejvýhodnějšího, tak ve vší slušnosti, před ním zavřu dveře, protože všechno, co potřebuji k životu, najdu i v obchodě.
A dneska jsem se na Novinkách dočetl, že už jsme pravděpodobně z krize, protože podomním obchodníkům rostou tržby. Ale já bych to řekl jinak, podomním obchodníkům rostou tržby právě proto, že jsme v krizi a často i v krizi zdravého rozumu.
Jen na chvíli odbočím od obchodníků, kteří vždy něco nabízí, k podvodníkům, kteří nabízí pouze iluzi. Dnes ukazovali perfektně upraveného pána, člověk by podle vzhledu řekl, nějaký intelektuál a on to byl naiva s velkým N. V obchodě jej nějaký muž přesvědčil, že jeho plynový sporák je už nebezpečný a že mu ho příjdou za hodinu vyměnit a požadoval zálohu 6000 Kč. Světe div se, on mu ty peníze dal.
Ale tím nechci říct, že podomní obchodníci jsou podvodníci, chci jen naznačit, že fenomen osobního přesvědčování může lidi tak zblbnout, že koupí i to co nepotřebují, že prostě v obchodě jsou schopni odolat té reklamě "očí", ale na reklamu "vlídného nátlaku" nejsou dostatečně připravení a nedokážou "vzdorovat", i když je to třeba svým způsobem rujnuje.
Jednou, když jsem dost už zoufale hledal práci, napadlo mě, alespoň jednou tuto práci zkusit.
Bylo to pro jednu nejmenovanou mobilní společnost a šlo v podstatě o uzavírání "velmi výhodných" smluv na dva roky za nižší tarify. Myslel jsem si naivně, že mě nikdo ani neotevře dveře.
Přátelé za tři hodiny práce bez jakékoliv zkušenosti v tomto oboru jsem měl vyděláno tisíc korun.
Často se i stávalo, že lidé nabídku ani neřešili u dveří a pozvali rovnou na kávu. Jeden z kolegů už měl i v některých místech své oblíbené zákaznice a když tam zrovna pracovali, zdržel se u nich až do rána.
Už po prvním úspěšném dnu jsem usoudil, že na tento prodej nemám žaludek a hledal jsem dál nějakou normálnější práci. To zásobování lidí polopravdama, abych si, co nejvíc vydělal, nebyl prostě můj šálek kávy.
A tak na základě vlastní zkušenosti věřím, že lidé u těchto dealeru teď utrácí opravdu víc, než dřív.
Ale to ještě nesvědčí o tom, že už jsme venku s ekonomické krize, to svědčí spíš o krizi části lidí odolat v podstatě nechtěnému.

O tom, jak se proslavit svou blbostí.

24. června 2010 v 9:32 Ostatní.
Opravdu ta zpráva mi připadla neskutečně neskutečná. Pozorovat prezidenta ze střechy domu přes dalekohled pušky je nápad hodný obdivu k Doc. Chocholouškovi... Udělat to ti mladíci v Americe, tak s jistotou spáchali neplánovanou sebevraždu. Ještě, že naše ochranka je tak benevolentní a v podstatě jim zachránila život. A možná, krom ostudy i jistého upoutání pozornosti k sobě, jim zřemě ani žádný vážnější postih nehrozí. Díky tomu se najdou možná časem stejně chrabří následovníci. Vždyť hazard se životem je mezi části mladých lidí oblíbený, protože i adrenalin je svým způsobem droga.
Druhá stránka věci je v tom, že naše zem ukázala případným teroristům své slabé místo...
V zemi, kde se virtuálně trefujeme střelbou do svých neoblíbených politiků v počítačových hrách se najednou zjistí, že by to šlo i ve skutečnosti a to je dost tristní poznatek pro národ a dost "nadějný" pro fanatiky všeho druhu..

O utajovaném rozvodovém veletrhu.

22. června 2010 v 11:31 | Přemek. |  Objevy novin Jerevan.
Tak už je to tady přátelé, naše noviny Jerevan se to dozvěděly jako jediné a to díky svému agentovi WC7 Zdenálu Bondovi.
O co vlastně jde? Nedávno nám přinesla naše televize zprávu, že ve světě začali pořádat nejen svatby, ale i stejně pompézní rozvody. Ale, kde že je svět dneska? Desítky let za koumavýma hlavičkama z Česka... Ono se to má tak, že našemu "svetebnímu průmyslu" se zdály zisky z pořádání pouhých obřadů a následných hostin už dost stagnující a tak si řekl, proč neprofitovat i na rozvodech, nota bene, když po rozvodu může následovat i zase další svatba. A taky proč ziskově neoživit svatbu novými, pokud možno drahými zvyky, které nakonec ten mladý, no v současné době spíš starší, pár dovede ke kýženému rozvodu. Ten však nesmí být frustrující, ba naopak, musí být pro oba radostný a tak i finančně výživný pro svatebně - rozvodový byznys. A tak se i v jednom nejmenovaném městě konal první svatební autosalon. Myšlenka je taková, že rodiče svatebčanům zakoupí vyzdobené a předražené auto, které je k obřadu přiveze a následně odveze... To bude zisk na víc. Dalším ziskem bude v budoucnu, že se velmi pravděpodobně rozvedou, jak jim naznačila studie, kterou si zadali... Manželé, kteří používají svatební auto podléhají daleko rychleji posvatební frustraci, zvláště, když se do auta umístí nenápadně několik zapomnutých kostlivců z minulosti. Svatební agentura pak vyjde novorozvedencům vstříct a auto od nich "výhodně" zpět odkoupí, aby jej mohla uplatnit u nějaké chudší svatby s dalším tučným ziskem. A to jim ještě nabídne za výhodný peníz oslavu rozvodu. No kdo by tomu neodolal.

Tak se pojďte s redakcí podívát na několik snímků z veletrhu. První snímek je však ještě z konspirativního setkání s agentem WC7 Zdenálem a kde jinde, než přímo u radnice...



Jakmile se redakce dozvěděla potřebné informace, okamžitě jsem se rozjel osobně na ten veletrh kouknout.



Veletrh byl prostě velkolepý, organizátoři si na něj pronajali celé město. Přesto, ale nikdo z obyvatel ani netušil o co vlasně jde...



A vystavená a přímo na místě "prodejná" auta nebyla žádná ořezávátka. Všiměte si s jakým citem na autě pracovali "dizajnoví" odborníci...



Výzdoba auta nesměla odvést pozornost od loga auta...



Tady si nevěsta přímo na veletrhu vybírá s čím by chtěla jet na radnici....A hlavně, aby to bylo i praktické po svatbě...no něco na nákupy...



A vybírat bylo vskutku z čeho, vkus se tu snoubil s kvalitou...



Agentura u možnosti výběru nic nezanedbala a nabízela nejen společné auto, ale rovnou i auta dvě, jedno pro ženicha a druhé...



Pro nevěstu, ale ani tím nekončila se svou fantazií možnosti prodeje...


Nabízela auto i rodičům svatebčanů...

A k tomuto autosalonu patřil i bohatý doprovodný program.... Nás v redakci, tedy mě, už tak moc nezaujal, tak snad jen na ukázku...


Byly tam ukázky historických svatebních dopravních prostředků....


A taky třeba kurzy přípravy na manželský život.

Prostě veletrh byl pestrý, ale i tak doufám, že neobohatí váš život novými zážitky... Každé takové obohacení znamená zchudnout a nechat zbohatnout ty druhé na vás. Vzpomínám, že v 68 roce se staly oblíbené mezi některými mladými takzvané "úsporné svatby"... To se dva rozhodli, zapsali si termín, v něm šli na radnici, cestou poprosili dva ochotné, zda by jim neodsvědčili a po obřadu si dali u pouličního stánku párek s hořticí a rohlíkem. Svatba bratru za deset korun.

O tom, jak se v dešti oči leští...

20. června 2010 v 20:24 | Přemek. |  Fotoblogy o městech i přírodě.
Tak mě dnes ráno vzbudili ptáci (néé ti z ODS), zpívali pěkně, ale u špatné ložnice, já si je rozhodně neobjednal. Otevřu oči a vidím. Sláva, včerejší "čistění" očí Pulirapidem nakonec nakonec naštěstí se obešlo bez následků, okamžitě jsem to, ale pro jistotu zaklepal na noční stolek. Vstávám a zjišťuji, že problém z levého oka se mi zřejmě přestěhoval do pravého kolena. Ta práce v chlaďácích vám v šedesáti už nachladí, kde co..., dnes to bylo naštěstí jen to koleno. Tak jsem to ještě rozespalý zkonzultoval s antihmotou, poradila, aplikoval jsem a podíval se z okna. Ach jo, pršelo a to jsem měl v plánu jít fotit makrobrouky. A najednou mi přátelé došlo, proč nespojit nevyzkoušené s levným a vyzkoušeným?? Vždyť potřebuji vyplachovat ještě ty oči a "Vodovodům a kanalizacím" jsem už účet zvýšil, tak proč nevyplachovat oči zadarmo? A pak, ještě nikdy jsem nefotil v dešti!!
Bylo rozhodnuto, půjdu fotit do deště. Koleno polevilo a oči se těšily. Tak po obědě začalo mé kličkování mezi kapkami z nebe.
Přátelé podařil se mi jeden snímek, jaký člověk asi vyfotí jen tak třitisicepětkrát za život, ale i tak jsem na něj svým způsobem hrdý a považuji to za malý zázrak, něco jako vyhrát třetí cenu ve sportce. Vyfotil jsem kapku, ve které je jako v objektivu obrácený strom. Vím, že už se mi to nikdy v životě nepovede, právě tak jako, že už nevyhraji nikdy tu třetí cenu ve sportce. Ale tu kapku si hodnotím víc,... tady holka je. Tak koukněte.

A i když se vám nebude líbit, jsem na ni pyšný. Skápla i se stromem hned po mžiknutí uzávěrky foťáku. Modlil jsem se, aby neskápla dřív, aby byla ostrá a ten strom tam byl vidět. Modlil jsem se asi dobře. To na druhé kapce je už jen rozplizlá krajina...

Ale je pěkná, mám ve zvyku spíš chválit, než hanit...samosebou ty kapky.
Ale od začátku. Vzhledem k dešti a rozmáčeným polním cestám, vydal jsem se po staré nepoužívané silnici směrem do kopce. Koleno se tvářilo, že je hrdina, oči v dešti se přímo zmladily a bunda vsakovala kapky deště jako polibky.
A tak se podívejte chvilku beze slov na to, co můj foťák po cestě viděl. Kdyby tam sem tam nějaké slovo bylo, vězte, že to je pouze kvůli mé ukecanosti... Tak pojďte přátelé do čistého vzduchu a křehkých krás.





Tak, tady musím promluvit, pršelo možná proto, že sluníčko se schovalo pod list kopřivy...


Přátelé, tak to je orosený kopr, já vím, vy radějí orosené pivo...


Tento brouk si našel suchý apartmán..



Tak tihle se rádi fotí za každého počasíů....
To ale včelky nebylo vůbec vidět. Nepotkal jsem vlastně ani jednu. Asi nevyfasovaly žádnou pláštěnku a tak...


čekaly na převoz do lepšího počasi u televize ve včelíně...


To tahle slíva už na nic nečeká a zřejmě z ní kapá slivovice už dnes... Nezkusil jsem, nerad bych přišel o pěšácký průkaz.... A měl jsem recht. Když jsem se vracel, co mé bystré oči nevidí?

Jsou dva a kontrolují alkohol...
Bože, jsou tři, ach ty mé oči, utíkám z deště rychle domů si aplikovat na své, Pulirapidem vyčistěné oči, heřmánkovou mast.
Ještě, že to pravé koleno přestalo bolet. Ovšem začíná bolet to levé. Přátelé v šedesáti létech se stává bolest velmi zábavná. Hlavně je potřeba ji tak brát. Ona mrcha, když zjistí, že na ni kašlete, jde otravovat někoho, kdo to "ocení".

O čistění očí přípravkem na rez a vodní kámen.

19. června 2010 v 20:02 O zdraví a "léčení"..
Přátelé, dopoledne nás zahalily v Bánově mraky, tak jsem se rozhodl rozjasnit domácnost úklidem. Už vím, že jsem to neměl dělat, neboť se potemnilo i v ní. Do této chvíle vlastně nevím, jak se to stalo. Máme u nás v Bánově strašně tvrdou votu, tak tvrdou, že nejde někdy ani pokousat. Ale na druhou stranu společně s výtečnou bánovskou slivovicí zabraňuje prý sklonu k infarktu i jiným chorobám.
A tak tu díky ní umírají lidé často úplně zdraví. Ta voda má ovšem jeden velký neduh, tak jako pomáhá nezanášet srdce, o to víc zanáší bojlery, trubky a ty usazeniny prostě "kvetou" všude...
Tak jsem vzal na pomoc jeden nejmenovaný, ale o to víc u mě oblíbený přípravek na rez a vodní kámen.
Opravdu nevím vůbec, jak se to mohlo stát, ačkoliv jsem ten přípravek aplikoval směrem od sebe, najednou mi skončil v očích. Pravda, v pravém míň, protože jsem jej instinktivně zavřel dřív, jak levé..(jestli to není tím, že s ním mrkám na holky...). To levé ovšem dostalo přímý zásah na bělmo, zornička se i přes zpomalenost víčka nedostala naštěstí do nejprudší palby. Bylo to, jako by mě zasáhl plamenomet. Okamžítě jsem běžel do koupelny hasit. K radosti firmy -Vodovody a kanalizace-, jsem spotřeboval alespoň hektolitr vody. I tak mi v očích "hořelo", zvláště v tom šuchtavém. Opravdu mě po dlouhé době svíral pocit vyhruzenosti.. K radosti "Vodovodů" jsem proplachoval dál, až do odjezdu autobusu, ve směru naší okresní nemocnice. Před cestou jsem si mázl oči hežmánkovou mastí na opruzeniny, neb jsem nic jiného doma neměl. Už v té veřejné dopravě si oči asi uvědomily, že je vezu do nemocnice a začaly pro jistotu méně štípat. Znám své tělo, jak vidí bílé pláště, zázračně podstupuje sebehojení... Kdysi před léty, v dětství trpěl můj krk tak, čtyřikrát do roka angínou a mamce se jistě zdálo, že je to ještě víckrát, tak mě objednala na trhání mandlí. Musím říct, že slíbená zmrzlina, jako následná léčebná péče, mě vůbec nezklidnila. Na předoperačním vyšetření řekl lékař mé mamce: "Ale on ty mandle už má vyoperované"..! Načež mu maminka odvětila, že je zdravotní sestra a určitě by to věděla. Faktem je, že od té doby už mě angína netrápila. Mé tělo bylo asi vystrašené ještě víc, jak já a mandle si odoperovalo samo.. :-))
Faktem taky je, že když jsem dnes vstoupil do ordinace na pohotovosti, oči mě přestaly pálit. Najednou se tvářily, že jsou v pohodě. Lékař ve snaze mi zachránit peníze řekl, že není očař, ale pokud ho dobře vidím, tak že si mám v lékárně koupit mastičku. Zachránil mě tak od pohotovostního poplatku, mé tělo bylo spokojené, že jsem něco pro něj chtěl udělat (je děsně ješitný) a mé oči přátelé, po vyčistění přípravkem na rez a vodní kámen se tváří, že líp vidí. Ale raději svou ostrozrakost tímto způsobem už zlepšovat určitě nebudu.

O tom, že rok 2012 se bude konat v roce 2013.

18. června 2010 v 17:43 | Přemek. |  Objevy novin Jerevan.


Tak nám vědci z NASA oznámili, že už se nemusíme bát roku 2012, ale roku 2013. Pravda neudali, žádné přesnější datum, jako ti "čekatelé" na ten předchozí rok. Ti jsou ostatně přesvědčení, že žádný tradiční rok už v tom 13 už vůbec nebude a vlastně v tom 12 nebude ani Ježišek.
Redakce Jerevanu se osmělila a zeptala se skrze antihmotu Ježiška, zda tedy bude či ne. Jeho odpověď byla značně lakonická.
Pouze odvětil - budu, ale nadělím vám právě ten příští rok a znělo to, jako by to měl být danajský dar... A bude??
Naše redakce zjistila, že zvláště diváci nekonečných seriálů pokleslé kulturní úrovně, ukončí jejich sledování a to zcela dobrovolně, protože na obrazovky se nám vrátí oblíbené zrněnění z pionýrských dob televize. Blondýnky nebudou moci sledovat tenis na domácím kině, při kterém se učí mlčky říkat ne. Černovlásky neuvidí svou oblíbenou černou kroniku ve zprávách komerní televize a chlapům přestane chutnat pivo v hospodě, bez možnosti sledování masového sportu... Dětem bez večerníčku se bude špatně usínat a budou nutit mámy blondýnobrunetky i nezpivené táty k povídání pohádek. Pak dospěláci při svíčkách či petrolejce rozdají karty, či rozehrají "Člověče nezlob se." Děti budou později vstávat, aby se učili jen za denního světla. Po škole si budou hrát venku na honěnou a schovku, jako kdysi jejich prarodiče, v dobách netelevizna a nepočítačovna... Národ zhubne, ubude obezity, protože potraviny se stanou vzácnějšími. Konečně zjistíme, jak vlastně jsou dobré a výživné kopřivy i jiný plevel. Také se i zvýší porodnost, protože ji bude předcházet jedna z mála radostí, která zůstane neb není naštěstí závisla na elektrickém proudu. A to všechno proto, že nám prý umřou družice a rozvodné sítě.
Jerevan také zjistil, že ČEZ má tak drahý proud proto, že chce ještě co nejvíce vydělat, než se stanou jeho akcie zcela bezcené.
Ovšem, co je úplně nejhorší, poslancům ve sněmovně přestane fungovat hlasovací zařízení a budou muset opět zvedat ruky...Kvůli té dřině naštěstí ubude dost zmršených zákonů...
V Praze z metra se stane spleť dlouhých podchodů a Pražané sem budou chodit na vycházky s baterkou na kličku... Obyvatelé a zaměstnanci z výškových domů prodělají schodolezecký trenink a po roce bude pro ně hračkou zdolat kdejakou zdolatelnou horu. Kola ovládnou ulice a vzduch bude mít parkovou vůni.
A hlavně to bude čas na investice. K šedesátinám jsem dostal prozíravě pokladničku. Začínám do ní házet korunky. Je právě tak velká, abych si po velkém zlevnění mohl koupit celý ČEZ. Konečně nebude ČESKÝ, ale ČECHUV.

O politické prostatě a její podstatě.

17. června 2010 v 13:00 | Přemek. |  Politika.
Přátelé, tyto volby se nám vyvedly, zvláště kroužkování ptáků dopadlo skoro na výbornou, na světlo parlamentní se dostalo křoví z konce kandidátek a přišly nové, kosmeticky vylepšené strany, dokoce i se zářivým make upem žen, aby zavedly staré pořádky. Voliči zametli několik politiků pod koberec a několik jich naopak z podkoberce vymetli. Těm zameteným se jistě bude stýskat i po "desinfikovaných" diskuzích v poslanecké kantýně, kde by si cenově užil i nejeden bezdomovec...
A protože mi je líto těchto nešťastníků, posílám jim kratičkou básničku, jako návod, jak s tou nespravedlností voličů naložit.


Ouřední žádost bývalého poslance

Po státu
žádám novou prostatu

Abych vydělal si "many"
musel jsem být hezky vyčuraný

O hmyzounech - hezounech.

16. června 2010 v 19:10 | Přemek. |  Makra.
Já vím, že teď možná ve vrcholící komáří invazi do našeho soukromí, svým názvem nikoho moc nenadchnu, ale hmyz není jen ten obtížný, ale i ten, který si nás vpodstatě nevšímá, ba naopak, když se k němu chceme přiblížit, uniká, dokonce i před našim zkoumavým pohledem. Jeho lov fotoaparátem mi z koníčka udělalo přímo koně. Člověk často musí, jako myslivec číhat na svou kořist, dělat, že tam vůbec vlasně není, no prostě být "neviditelný".. O to větší je radost, když z počítače se pak vyloupne byť jediný povedený záběr. Focení a zvětšování hmyzu mi přináší radost z objevování toho, jak je ten hmyz vlastně zařízen, kolik zázraků nam příroda skrývá, když se díváme na její "dětičky" jen velmi povrchně.. Tak, kdo má zájem, zvu jej do galerie hmyzu od našeho potůčku. Račte vstoupit.

Já vím, tohle není hmyz, to jen mě právě takhle přivítal hned na začátku tento šnek. Myslím, že nemohl vyjádřit přesněji, co si o mém focení myslí....


I na jaře to vypadá někde, jako o podzimu, ale brouci to neřeší...



Tak nevím, že by vážka na vážkách...? A k tomu detail křídla...

Že by krajka?

Tak to, že je kraj světa??? Bojím, bojím....

To já se ani na houpajícím stéblu nebojím... Mám "elektrikářské" nožky...

Ani já se nebojím...

A já už se teprve nebojím, vždyť se držím "káči"...

I já jsem se svými "chůdy" pevně na zemi...vlastně na listu...


To já jsem štíhlá blondýnka a ráda se fotím...určitě chci být modelkou...

To já klamu seštíhlujícími proužky, ale žádná blondýnka nechce u mě uváznout, i když bych ji láskou snědl... Ach ty blondýnky, vůbec mě nemají rády...

Ale i konkurence spřádá sítě lásky... Ach jo, proč jsem se raději nenarodil, jako Pišta Huftnágl??...

A jak to u těch nezamilovaných a odmilovaných nakonec dopadne...no vidíte, na jednom písečku a přece každý na svém....


A nakonec všem zůstane jen prázdná makovice....s obsahem opiátů...
Ale my hmyzouni nedrogujem, my jsme všichní sladkožrouti, bože ty blondýnky musí být sladké nejvíc....

O tom, co je nic.

14. června 2010 v 17:37 | Přemek. |  O vesmíru a informatice.
Když jsem psal na konci listopadu článeček o tom, co převažuje ve vesmíru, zda hmota, jak soudí někteří vědci a nebo antihmota, jak soudí vzdálený potomek Jary Cimrmana, tedy já. dostalo se mi v diskuzi zajímavého názoru. Jako protiklad hmoty, že není antihmota, ale prázdno.

Zde je onen příspěvek.


[25] Brandis, 3.6.2010 11:49

Docela sem sem zasmal. Dekuji. Ve fyzice a dnesni teorii "hmoty a antihmoty" se vubec nevyznam, presto si k tomu dovolim rict svuj skromny nazor.
Vse se da vyresit "selskym rozumem" a proto je dnes to co je nazivano "antihmota" nejspis chybne pojmenovano, ci se tomu priklada jiny vyznam.
Na zacatku skutecne vzniklo stejne mnozstvi hmoty a "antihmoty" ale z jednoho prosteho duvodu: v cem by vznikla ona hmota, kdyz by nebylo "prazdneho prostoru" kde by se tak uskutecnilo, tedy skutecne "antihmoty(nehmotne, neexistujici veci)" ? Jak by se sirilo "hmotne svetlo" bez nehmotne tmy, kdo by poznal rozdil? Jak by fungoval zvuk bez ticha? hmota jako fyzicka struktura ke sve existenci bezpodminecne potrebuje svuj opak a to ve stejnem pomeru (1:1) jinak prakticky nemuze existovat...opak hmoty je prazdnota, chceteli prostor - ani jeden nemuze existovat bez druheho.
To co je dnes nazivano "antihmotou" musi tedy zakonite byt neco jineho a musi mit i svuj vlastni jiny protiklad v pomeru 1:1
Mejte se krasne!!!




Jsem moc rád, že se nick Brandis docela zasmál a určitě bych mu přál i zasmátí úplné... Ale názor do diskuze je to zajímavý, tak proč se u něj nezastavit, protože tápání vědců je v tomto naprosto úplně stejné s tápáním laiků... Je pouze rozdíl v tom, že vědci vytváří nejrůznější teorie, které se časem navzájem popírají, jsou často těmi slepými uličkami z odkazu mého předka Cimrmana, kdežto laici si na to nevytváří žádný názor a tak jsou paradoxně i blíž k pravdě. A co, že to mám na mysli, no přece ten odvěký problém - Co bylo dřív, vejce nebo slepice? Těžko to může v rámci vzniku vesmíru vysvětlit, protože vejce a slepice jsou stejně jako vesmír cyklickým jevem. Pořád v něm v jakjési vzájemné návaznosti něco vzniká a něco zaniká. Pokud se člověk, bez toho, aby zešílel něčeho dopátrat, musí vzít prostě za fakt, že "vejce i slepice" jsou nám nějak dány a zabývat se problémy našeho vesmíru až od této reality. Tedy musíme se smířit s tím, že tu bylo nic a něco. Pochopit, že tu bylo to NIC by se asi dalo, ale kde se vzalo to NĚCO? To obrovské množství energie ze, kterého vznikla hmota a antihmota. Dalo by se to vysvětlit docela lehce - vzniklo anihilací hmoty a antihmoty... Jenže, kde se vzala ta hmota a antihmota? Je to prostě ten slepičí problém se kterým nemá cenu se zabývat, protože nemá žádné řešení. Musíme to prostě připustit, jako fakt a odrazit se od něj.
Nick Brandis vyjádřil názor, že opakem hmoty je prázdno. Ale prázdno nemúže být opakem hmoty, je to spíš jakýsi domov hmoty... Řekl bych, že to prázno je lépe vystihnutelné slovem - NIC.
Nic je svým způsobem opakem bodu, vždyť to NIC je tím příslovečným nekonečnem. Ač se to zdá jakkoliv paradoxní, pak jedině NIC splňuje požadavky pro nekonečno, tak jako něco, pro konečno. Tedy to něco, náš známý vesmír se rozpíná do ničeho a vlastně tím stanovuje hranice něčeho. Nechci teď vůbec spekulovat o tom, zda náš vesmír je jediný, či vesmírů je více, či dokonce nekonečno.Důležitější je to, že ono nic, tedy to prázdno nemůže být protipolem hmoty, protipolem může týt pouze to, co s hmotou reaguje, byť jen ve známých schématech, ak jsou popsána fyzikálními zákony pro hmotu. Existuji ale ve vesmíru i zákony pro antihmotu a ty zatím lidstvo neobjevilo už jenom z toho prostého důvodu, že po nich ani nepátrá.. Tedy až na Cimrmana, Hildu a mě.

O nejlepší dietě pod sluncem.

12. června 2010 v 10:44 | Přemek. |  O jídle.
Přátelé, jestli myslíte, že chci psát o sexu či radách typu - nežrat, o přípravcích na hubnutí, po kterých spolehlivě hubne jen vaše peněženka, o sebetýrání jakoukoliv fyzickou námahou ať už s lopatou či mučícím strojem v posilovně, pak jste na hlubokém omylu.
Velkou část roku své pochablé vůle, kdy mé tělo se dostává až k váze 9 beden řeckých mandarinek se těším na tu hnusnou, ale jedinou účinou dietu.
Ta dieta se jmenuje - DUSNO.
Přátelé, když je dusno, ztrácím chuť na všechno, krom tekutin. Nejraději bych byl stále napojený hadicí na hydrant, pokud možno s brkavou vodou, nealko pivem či ředěným vínem. Při pohledu na suché potraviny se mi dělá mdlo a ty co už jsem na těle uložil do zdánlivě nedobytných zásob, nechávám odcházet s potem a splachuji je aspoň třikrát za den ve sprše do odpadu.
Po dvou týdnech dusna, jsem opět na své osmibedinkové mandarinkové váze...a tukem mám ucpaný odpad... Ale na to jsem připravený s hydroxidem...
Akorát, jak se blíží ta Anna - chladno z rána, už vím, že lineární graf mé váhy v závislosti na čase, začne mít ty nenápadné, ale o to častější vertikální schůdečky a další dusno už bude na dost měsíců v nedohlednu....a trávit život v sauně určitě nehodlám. Tak se jen snažím domlouvat svému tělu, aby si to dusno představovalo po celý rok, tak nějak virtuálně, ale ono je sobecké vůči mým pocitům a rozhodně si nechce nic odpírat. Co nadělám, musím to s ním, než přejdu svou myslí do antihmoty, nějak v pohodě vydržet...
A jákou zkušenost s dietou "dusno" máte vy přátelé?

O největší vesnici v Evropě.

10. června 2010 v 12:11 | Přemek. |  Fotoblogy o městech i přírodě.
Škodolibí Pražáci už jistě ví o čem bude řeč, no samosebou, že o Brnu. A já, protože je mám rád...(tímto zdravím všechny emigranty z Moravy) nebál bych se i napsat, že je to největší dědina na světě. A proč se to o Brnu říká, no prostě proto, že se tam dá pohodlně dojít všude pěšky, všichni se tam skoro navzájem znají, mají své "vesnické" nářečí, tak zvaný hantec..(mimochodem, já pocházím z části - Oltec) a jsou hrdí na své město i ve chvíli, kdy odjíždí "tunelovat" Prahu. A taky my
(ka)brňáci máme zvláštnosti, co nenajdete možná jinde na světě, ne nadarmo se říká, že Brno je zlatá loď a kotví na priglu...což je přehrada, která ještě do nedávna sloužila k asimilaci vodních řas...
Tak se pojďme podívat očima hrdého brněnského vesničana na ty zvláštnosti...


Tak tomuhle přátelé říkáme brněnský drak ač víme, že se jedná o vycpaného krokodýla, ale my vesničané na rozdíl od městských panáčků máme fantazii... A náš drak je všude...


Ve fontánce...


Na hřišti a v každé dobré nálevně i v hlavě....

A chtěli po něm pojmenovat i nejmodernější brněnský vlak jezdící do Ostravy...
Nakonec, ale se vžil zlidovělý název - "Brněnské pendolíno"...

Opravdu rychlá lokomotiva 433 001....několikrát využil jejich služeb i agent 007, zvaný WC7 Zdenál Bond, ale časem zjistil, že jej jízda na této lokomotivě vysiluje... A proč?


Posádka si musí totiž v Ostravě nakopat uhlí do tohoto zásobníku na cestu..

A tak Zdenál už cestuje pohodlnými, okny klimatizovanými, vagony..

Ale vlak není to jediné, na co jsme v Brně oprávněně pyšní...

Tak třeba jakou péči věnujeme reklamě a pro světové prvenství ve velkoplošnosti jsme schopni jakýchkoliv obětí...

Tak tento dům jsme schválně nechali vyhořet před mnoha léty jen, aby mohl sloužit užitečné reklamě....

Tento se nedostavěl, aby mohl být pro reklamu využitý... A má to přátelé výhodu, ta reklama financuje další stavbu...pravda však je, že ji financuje asi pomalu, ale zase se máme na co koukat....

A tak, když se vynadíváme, můžeme zajít do útulného Everest baru, co se krčí v jejím úpatí...

Tady si snad musí vybrat každý... :-))

Ale rychle za nákupním prostorem, který nemá na světě obdoby a je tak typicky vesnický...

To je vchod do slavné brněnské myší díry.....Ještě je zavřeno, ale za chvíli můžeme vstoupit a nechat oči přecházet...

Přátelé, tento obchod podporuje zdravou a dietní stravu, protože vstoupit tam mohou pouze hubení lidé...no stejně, do té myší díry hlavně chodí kočky... Pro pivní pupíky máme v Brně jiné obchody...

A na závěr něco, co opravdu jinde, než v Brně nenajdete. Sama firma IBM si všimla skvělé vypočítavosti brňáků a postavila na tomto principu první osmibitový pojízný počítač na světě..


Ano, svět může být chytřejší s brněnskou šalinou...IBM.. Čím více je šalinový prostor zaplněný matematicky nadanými obyvateli Brna, tím je jeho výpočetní koeficient lepší...
A věřte mi, že nám s počítáním chodí rádi pomáhat už i Pražané.

Přece všichni chceme, aby ten náš svět už byl ksakru jednou chytřejší..

O nemám čas a těším se.

8. června 2010 v 11:11 | Přemek |  Objevy novin Jerevan.
Nevím, jak vás, ale mě dokáže docela vytočit, když mi někdo řekne, že nemá čas. Jako kdyby čas bylo něco, co lze vlastnit či nevlastnit. Já vím, samosebou, že když zrovna pracuji a vydělávám na "přežití" nebo se mi chce spát jako medvědovi v zimě či tulit se ke svému krásnějšímu opaku, pak se nemohu věnovat jiným věcem. Ale to není o čase, ale o prioritách, o tom, co je pro nás zrovna v té chvíli důležitější.
Čas máme totiž vždycky, jen s nim musíme umět žít.
A tak ještě víc mě irituje, když mi někdo řekne, že se "pokusí udělat si na mě čas." Pokud nejde zrovna o úřední, zdravotní či pracovní věc, pak dotyčného většinou odkážu do chemické laboratoře, protože, ta je na pokusy určitě lépe vybavená. Nemám potřebu se potkat s někým, kdo si na mě ten čas musí "pokusit vyrobit"..ˇ
Náš život není o čase, ale o chtění. A pokud něco chceme, věnujeme tomu kus svého já a pokud to nechceme, pak většinou se vymluvíme na čas, ale on je v tom opravdu nevině.
Znal jsem jednoho člověka, co taky neměl pořád čas. Pak přišla náhlá mozková příhoda a on měl najednou spoustu času, ale nebyl nikdo, kdo by měl čas na něj. To jsou ty paradoxy života, které nás dovedou zaskočit.

A co k tomuto témátu vyšťouraly mé noviny Jerevan?

Když Libuše poslala "sms" zprávu po poslech Přemyslovi na pole a v ní bylo jen stručné - "Těším se na tebe".., pak v ní určitě nic nechybělo a určitě byla pro něj tím nejkrásnějším vzkazem, který se vyrovnal i dlouhému dopisu, plnému kulantních a sladkých slov.
Když se na někoho či na něco těšíme, pak si nemusíme vytvářet čas, ani jej hledat, prostě ho máme..
Těšit se znamená i příjemněji stárnout.
Pro mě osobně je těšení zdrojem životního optimizmu a vždycky se těším na všechny, co se těší na mně. A jsem rád, že to tak tenkrát už viděla i Libuše.