Lepší je jít za sluncem, než za svým stínem.

Přátelé buďte vítáni!

Květen 2010

O antihmotě ještě jednou.

31. května 2010 v 20:38 O vesmíru a informatice.
Ti, kdo čtou můj blog pravidelně ví, že mám dost svérázný názor na fungování hmoty a antihmoty v rámci našeho vesmíru. Většinu myšlenek k tomto problému jsem publikoval na blogu loni v listopadu.
Včera jsem na netu narazil na zajímavý článek o možné disproporci hmoty a antihmoty ve vesmíru. Bohužel musím konstatovat, že vědci se při hledání paradoxu poměru hmoty a antihmoty opět vydali slepou uličkou A to mi věřte, že jako "potomek Járy Cimrmana" o slepých uličkách vím své.


Tak nejdříve onen zmiňovaný článek.


Podle teorie vzniklo při Velkém třesku stejné množství hmoty i antihmoty. Ale, jak se může každý z nás snadno přesvědčit, svět kolem nás je tvořen obyčejnou hmotou, antičástice pozorujeme jen na urychlovačích, při jaderných reakcích anebo v kosmickém záření.
Takže vědci stojí před otázkou, kam se všechna ta antihmota poděla. Převahu hmoty nad antihmotou ve vesmíru je možné vysvětlit jen za předpokladu, že v chování částic a antičástic existují významné rozdíly.
Fyzici odlišnosti mezi hmotou a antihmotou skutečně již léta pozorují, uvedený jev označují jako narušení CP-symetrie, což je zcela v souladu se Standardním modelem, dosud převažující teorií elementárních částic. Jenže na to, abychom jimi mohli vysvětlit převahu hmoty ve vesmíru, jsou tyto rozdíly příliš malé.

Hmoty je víc než antihmoty, ale proč?

Musí za tím být ještě něco jiného. Možná, že na to "něco" narazil fyzikální tým experimentu DZero. Jeho vedoucí totiž nedávno oznámili, že ve svých datech našli důkaz významného narušení symetrie mezi hmotou a antihmotou.
Konkrétně jejich výsledky ukazují, že při rozpadu mezonů B se množství vzniklých párů mionů a antimionů liší asi o procento, a to rozhodně není zanedbatelné. Částice hmoty tedy skutečně převažují nad antihmotnými.

"Když jsme uviděli výsledky, mnohým z nás naskočila husí kůže," říká Stefan Soldner-Rembold, mluvčí skupiny DZero. Není divu, vždyť něco podobného dosud nikdo nezaznamenal. A navíc pro to není žádné teoretické vysvětlení.
"Nové výsledky nám ukazují, že v současné teorii rozpadu mezonů B jsou nesrovnalosti," tvrdí další člen týmu DZero Dimitrij Denisov. Podle vědců je pravděpodobnost, že by se daly jejich výsledky spojovat s nějakým známým fyzikálním jevem, menší než 0,1 %.

Nová fyzika na obzoru?

Vše tedy naznačuje tomu, že stojíme na prahu nové, dosud nepoznané fyziky 21. století, která bude pojednávat o jevech, které byly fyzice minulého století zcela neznámé.

Toliko, onen článek.


Vědci se bohužel stále dívají při hledání antihmoty do onoho příslovečného zrcadla a hledají ji sice tam, kde taky je, ale jen ve velmi malé míře a netroufli si zatím podívat se za zrcadlo.. Neuvědomují si totiž, že všechno ve vesmíru má svůj význam a skoro se mi chce i říct, i svůj úkol. Nic nevzniklo jen tak a tudíž není ani zbytečně. Antihmota je od prvopočátku souputníkem hmoty a slouží k informatice vesmíru. Ale o tom už jsem psal na svém blogu v několika příspěvcích v listopadu loňského roku.

Dnes bych chtěl spíš reagovat na ten článek.
Z hlediska hmoty, tak jak nám ji popisuje současná fyzika, došli vědci nejspíše ke správnému závěru.
Ale z hlediska vesmíru se mýlí, protože v něm nepřevažuje hmota nad antihmotou, ale je tomu právě naopak. Antihmoty, byť jen mirně, je víc, než hmoty. Může za to rozpínání vesmíru a má to proto i svou logiku. Zatím co hmota, jako nositel analogové informace se může v prostoru "ředit", u antihmoty to nejde. Jako nositel něčeho, jako je specifická digitální informace, musí zachovávat svou síť, pro integritu vesmíru, na stále stejné úrovni, to znamená, že když vyčerpala své zdroje a hmota stále "expanduje", musí tato hmota, pro tuto síť poskytnout antihmotě i "materiál"...
Čerpání hmoty je ale tak malé, že se určitě nemusíme několik milionů roků o tento vesmír bát..

Takže o příštích volbách se můžeme opět dohadovat, zda vyhráli ti lepší či horší.

O Pyrrhovu vítězství.

29. května 2010 v 19:01 Politika.
Tak, jak se čekalo Paroubkova strana zvítězila a zároveň i sama nabídla, díky svému leaderovi, pravici vládu na pozlaceném podnose.. Sama si nahnala své voliče do "Věcí veřejných" a k Zemanovcům a dokonce možná i ke straně TOP, do stran, které se nesnažily o negativní kampaň. Sociální demokracii by nejvíc pomohlo, kdyby pan Paroubek rezignoval, jak se o tom neoficiálně šušká. To on zajistil sociální demokracii ono Pyrrhovo vítězství. Snad si konečně uvědomí, že není tím, co je "nad námi" pro vládnutí vyvolený...
Ano, vůdci musí mít tah a zdravé sebevědomí, ale i pokoru. Tam, kde je nezdravé sebevědomí, chybí právě ta pokora. Přál bych té straně, aby si našla lepšího vůdce, který zpátky sjednotí levicově smýšlející lidi na principu normální lidské slušnosti, schopnosti se domluvit. Nikdo není jen pravý nebo levý, všichni jsme hlavně občany této země.

O taky nákaze.

27. května 2010 v 23:20 Ostatní.
Tak jsem se dnes dozvěděl opravdu převratnou věc, na světě už existuje první člověk, kterého nakazil počítačový vir. Opravdu žijeme va světě, kde nic není nemožné?
Nějaký Brit si nechal voperovat do těla čip, aby za něj odemykal dveře, odblokovával zámek mobilního telefonu a podobně. Ale ouha, nefungovalo to tak, jak mělo... Ten čip se totiž zaviroval. Tak si představuji, co všechno by se dalo v budoucnosti takhle ovládat a nenapadlo mě nic "vtipnějšího" jako, jak by to asi fungovalo mezi manželi. Co všechno by vzájemě mohli přes své čipy ovládat.... Ani raději nechci domyslet, ale třeba by to mohlo i úplně vymítit nevěru...
Teď mi přišlo taky na mysl, když odjížděli rytíři do křižácké výpravy a zamykali svým dámám "ty plechové kalhotky" zbytečně těžkým zámkem... Kdyby měli tenkrát patentní zámeček na čip..... Akorát by se jim nesměl na výpravě zavirovat.....
Ovšem v Česku by s tím asi neuspěli, tady byli lidi odjakživa koumáci a jistě by se pro každou takovou "uzamčenou" ženu, našel šikovný "programátor".
A co myslíte vy, jak by se ty čipy v lidech daly využít...či zneužít.

O třešních a jejich červivění.

27. května 2010 v 11:00
Ze třešně z místní farské zahrady je zřejmé, že příroda se nám oproti loňsku o dva týdny zpozdila. No pohleďte sami, tento snímek jsem fotil loni 11.května..




A ten druhý letos, až 25.května...


Tak nevím, buď bylo loni globální oteplení a nebo letos globální ochlazení, ale možná je to i tak, že ti, co chtěli kdysi poručet větrodešti...posunuli jejich zrání na konec své předvolební kampaně...a spoléhají se na to, že první ovoce může chutnat. Snad ale nemají lidé tak krátkou paměť a vzpomenou si, jak rychle umí i zčervivět.
Já vím, že možná pro nás starší už by mohlo být pohodlnější dožít v tom jejich "jistém" světě, ale my už nevolíme pro sebe, ale pro své děti a jejich děti, pro jejich svět, pro svět, který není seříznutý do roviny, aby si někdo náhodou nechtěl vyrůst výš, kde existuje tolerance k jiným názorům a kde člověka od člověka neodděluje ostnatý drát. A já těm třešním už prostě nevěřím, protože zatím vždy bez "ochraného postřiku" zčervivěly... A našim jediným legálním ochraným "postřikem" jsou volby...
A nic na tom nemění fakt, že i ten ostatní výběr je dost bídný.


A tak snad na závěr, co vyšťouraly noviny Jerevan z minulosti...

Když našli poslové Libuše Přemysla, jak doorává poslední brázdu, vyřídili mu její vzkaz:
Vydej se s námi k Libuši, protože se "potřebujete" a vem sebou ZEMANY, tu nižší šlechtu, protože ta současná vysoká, už je zdegenerovaná penězi a mocí. A o zem se musí starat ten, co se nechce starat jen sám o sebe.

O makrobroučcích a co mi vykukala kukačka.

25. května 2010 v 9:50 Fotoblogy o městech i přírodě.
Tak v neděli, v tomto "splachovacím" jaru, se mi podařilo vystihnout kousek vlídnějšího počasí a vydal jsem se k nejbližšímu lesu nafotit pro radost pár fotek havěti... Znalý toho, jak rychle se letos vyvíjí počasí směrem ke sprchování, vyrazil jsem velmi "zvostra" a nalehko...tedy bez peněz. Ostatně tihle broučkoví manekýní ještě nikdy po mně za pozování nic nechtěli. Ale prostě mi to v hlavě nějak neseplo a teprve u lesa mi došlo, že tento rok zase zůstanu chudý. Kukačka, jako by věděla, že mám prázdné kapsy, kukala tak zběsile, až mi z toho jejího ironického až cynického tónu kukání bublala žluč a bylo mi jasné, že jsem to letos opět dost zoral. Tak jsem o té orbě napsal Libuši a ta se mě snažila uklidnit tím, že poslové už jsou na cestě, akorát asi vyrazili špatným směrem. Taky prý na tu bezočivou kukačku najala nějakého "kalouse" a ten dravec si s ní jistě poradí...
A já na to Libuši smskuji...
To by neudělali ani ti moji volci....Když ten tvůj "kalous" zabije kukačku, tak to už nebudem mít příští rok ani tu naději... Raději ho dej da voliéry k ostatním ptákům, tam nenadělá škodu...
Naštěstí Libuše je chytrá a "poslechla" mé argumenty. To mě i v té další roční chudobě tak uklidnilo, že jsem mohl začít fotit něco pravdivějšího, než politiky. Tak se broučci ukažte.


No pardon, tohle ještě brouk není, to mě ještě ve vesnici kontrolovala veverka zda nemám nějaký oříškový úplatek....politička jedna rezavá..



A na louce mě už jen kontrolovali ti hmyzí manekýni, tak na ně koukněte...


A předváděli se ze všech stran...


A chlubili se svou obratnosti... I stébla se dokázali zachytit...


Vykračovat si po chmýří jako po kamené cestě.....


Na té žluté, jak vyniká má temnota, jsem prostě takový malý černoprdelníček...


Tak to jsem zvědavý, kdo vyhraje ty volby, když ten hokej vyhráli Češi....


Ať si je vyhraje, kdo chce, nám ty sladkosti z louky pořád zůstanou...


A zůstanou i mravencům jejich družstevní mšicárny....

Nezdá se vám, když se podíváte na ty zvětšené mšice, že vypadají trochu jako UFOuni??



Musím říct, že tento nenápadný brouk mi dal nejvíc zabrat. Když jsem se k němu blížil, okamžitě mizel v praklině cesty... Tak jsem mu hajzlíkovi řekl, uvidíme, kdo to dýl vydrží...a čekal jsem až vyleze... Povedlo se po deseti minutách...blikl jsem a už byl zase v trapu..

A po téhle chodící bramboře jsem zamířil k domovu...

Zdalipak veverka ještě opruzuje?

Kdepak, přímo letěla směrem vzhůru, snad až ke hvězdám, které se za chvíli začaly tlačit na oblohu...

Počkala jen ještěrka, která před spaním vcucávala poslední sluneční paprsky.
Tak výlete ahoj a zase někdy příště...

O schválnosti i podrazu.

23. května 2010 v 21:56
Původně jsem dnes už nic nechtěl psát, naopak, v mém plánu byla jen procházka na Šumák, nejblížší to les a louku, kde si chtěl můj foťák trochu "zařádit"... Nakonec přece jen spolkl pár okamžiků ze života hmyzu a rostlin do snímků, na nějaký příští blog...
Šumák je náš nejbližší les a chodí tam spousta lidí z Bánova. Kdysi se tam provozovala i motokrosová závodní trať. Ta zanikla s listopadem 89.. Už na to nebyly prostě ty prachy, co vydělají další prachy. Peníze prostě ovládly náš žívot víc, jako normální radost ze života. Nejsem motorkář, ani příznivec, ale chápu, že někomu to tu radost přináší, stejně jako mně procházky do lesa. A někteří časem navázali na tradici a začali opět s tím ježděním po bývalé trati. Alespoň se v těch místech trasy přestal šířit plevel a "agresivní" keře.
Ale společnost, která ovládla družstvo se rozhodla, že jedinou cestou na Šumák není potřeba chodit na vycházky a mladí ať tam nejezdí trápit motorky, ať je trápí v dědině... Rozorali cestu a s přilehlým polem oseli kukuřicí... Po deštích je všechno rozbahněné a tak lidé, kteří pochopitelně dál do svého jediného lesa chodí, musí šlapat po oschlých částech pole.. Až oschne ještě víc, rozjezdí ho motorkáři ve snaze dostat se na svou oblíbenou trať. Vůbec nechápu, co tím kdo chtěl dosáhnout... Zničenou část osetého pole?



Když jsem přišel domů, měl jsem tam čerstvě donesený leták, který, kdyby nebyl míněný vážně, tak mě spíš rozesmál svou blbostí. Ale nebezpečnou blbostí. Kdo čte mé blogy ví, že zrovna nemusím tu současnou soc.dem pana Paroubka, ale ten útok, proti této straně, co byl v tomto letáku, tak to už bylo hodně silné kafe.
Nebudu spekulovat o tom, kdo to vymyslel, ale myslím, že to je zřejmé...
V letáku se vzpomíná, že jeden poslanec ČSSD se v parlamentu v r. 2008!!! přimlouval za eutanatii a je k tomu napsaná opravdu úderná myšlenka: " Opravdu nemáte strach dát ve volbách hlas těm, kteří považují zabíjení druhých za správné?"
Dále se tam tento poslanec přirovnává ke Goebbelsovi a socialisté k fašistům.
A že přikázání nezabiješ stále platí.
Škoda, že na to příznivci církve i samotná církev uvědomují jen ve chvíli, kdy se jím to hodí. V minulosti to této ideologii nebránilo vyvraždit statisíce lidí.. Fašisté a komunisté měli v církvi zářný příklad a zároveň i odpustku. Vždyť, když mohla církev, tak proč ne.....

O Matějské a kavárně Cross.

23. května 2010 v 12:13 Fotoblogy o městech i přírodě.
Když jsem "s Jerevanem kontroloval" Prahu dovedla nás dcera do známé pražské kavárny...CROSS CLUB.


Musím říct, že mě až tak příliš nezaujala cenami, poněkud pražskými, ale tím jaký nabízela program, což je k přečtení z této tabule. Ale ještě víc mě oslovila svým venkovním exterierem, který nejen poutal, ale sloužil jako letní zahrádka. A co že je na ní tolik zajímavého?.. No posuďte sami...

Vše je vykouzleno z odpadového železa, prostě ze šrotu... A takové zvláštnosti dávají podniku jistou přidanou hodnotu, něco co člověka v té spoustě kaváren, restaurací a vináren, zaujme a přitáhne k tomu si tam zajít, zvláště, když kavárna nabízí i program a výstavy. Ale vlastně i ona sama je svým způsobem výstavou.

Tak už nebudu zdržovat a pro nepražáky nabízím pár obrázků.









Nepřipomíná vám ta zahrádka trochu horskou dráhu na pouti...

No však ta pouť byla nedaleko odtud a ne ledajaká, přímo Matějská.
Nevýhodou poutí pro otce několika dětí je, buď ratolesti hluboce zklamat a nebo si vzít celou výplatu...(se sociální dávkou by tu neuspěl), protože jednotlivé atrakce měli opravdu "atraktivní" vstupné...a pochybuji, že by se potomci spokojily se srdíčkem z lásky...


Ale pravda, byly tu i levnější hejblata, ale v moderním věku už děti nemohou nadchnout... Už jen adrenalin, jediná legální dětská droga...




A tak nevezměte je třeba na takovouhle atrakci...i když peněženka hubne..



A určitě to není jenom pro děti, řekl bych, že je to ideální místo pro jednání politiků v utajení...
Sedí při tom zády k sobě, ale proč ne... Vždyť se často k sobě takhle točí í na zemi..



A každý si kecá na svou a pro svou stranu... Možná by neškodilo je tam nechat trochu dýl, aby se slovně vyprázdnili tam nahoře a dole se z nich stali slušní lidé...

Asi si říkáte, co vlastně tu kavárnu s tou poutí, krom toho "horského" posezení spojuje.

Tak asi tahle "kasiča".


Byla na pultu kavárny, ale abych se přiznal, i když pana Paroubka nemusím, zrovna tohle mě nepřipadlo moc vtipné. Ač je to myšleno s nadsázkou, tak myslím, že je to s tím únosem přinejmenším dost nevkusné...
To už mi přišlo víc humorné to, co mi došlo v poště.


Je vidět, že autorům jde o úsporu elektrické energie....

O tom, proč Itálie je na tom líp, jak Řecko.

20. května 2010 v 18:14 Ostatní.
Proč je na tom špatně Řecko??... Tak dnes jsem pochopil "všecko".... Honila mě mlsná a tak jsem si koupil ke kávě mimo obligátních novin i sladkou rakvičku. Jak víte z mého blogu o kávě, mám ji rád přeslazenou, ale dnes mi zhořkla i s tou rakvičkou v ústech. Způsobila to úderná zpráva v novinách, že v Itálii pečou sem tam pizzu na dřevě ze starých vykopaných rakví... Člověku se při pomyšlení na takovou "dobrotu" udělá i špatně od žaludku, ale pak si uvědomí, že vlastně žije v době, která preferuje snižování nákladů, aby zajistila koupěschopnost pro široké vrstvy. Jo kde jsou ty doby, kdy šlo jen o chuť a do vína se pro jeho lepší prodejnost přidával fridex... Tam se tenkrát spojila přímo snová chuť s praktickou stránkou věci. Konzumenti tohoto vína mohli odpadnout do spánku na lavičce i do 20 stupňového mrazu a byli v pohodě, nezmrzli.
To na pizze pečené na rakvích si sice nikdo nějak líp nepochutná, ale zase si ji mohou koupit i ti, co mají kapsy až po boty a skoro prd v nich,a nebo milovníci "černé" stravy.
Přátelé, blíží se nám volby, myslím, že by nám politické strany měly vyjevit trochu podrobněji, jak si to snižování nákladů na nás, představují....
Zvláště pak panu Kalouskovi bych rád poradil po přečtení jeho myšlenky, že lidé u nás chtějí kvalitní placenou lékařskou péči a ne, tu méně kvalitní, zadarmo, aby to doplnil o výrobu úsporných papírových pytlů na místo rakví. Jednak po zaplacení lékařské péče už na tu rakev jistě nezbude..., zamezí se tím i její zneužití v pizzerii a nemocnicím to ušetří náklady se skladováním.
A jeho spojenci zelení budou spokojení, že chrání naše lesy.

Jo Řecko, ještě neumíš "všecko"...

O spoření směrem dolů.

19. května 2010 v 21:52 Ostatní.
Není to už vůbec nic překvapivého, že si zahraniční banky v našem absurdistánánu udělaly z lidí dojnou krávu. A možnosti se jim skýtají skutečně neomezené, hlavně díky neschopnosti, všehoschopnosti a částečně i naivitě bývalých i současných politiků.
V málo právním prostředí, padlé a vytunelované banky, které kdysi lákaly své oběti na vysoký úrok, způsobily, že ty jisté a pevné v kramflecích, si mohly začít diktovat podmínky... Podmínky na tolik nevýhodné pro klienty, že peníze ukryté v kredenci se i pří dobré odborné zdatnosti zlodějů, neztácí tak rychle, jako v bance. Teď už dokonce i u spořících účtů je někde úrok nula a u těch běžných, poplatky požírají naše peníze jako nenasytná hydra...A to přitom ubývá kredencových zlodějů a přibývá těch, co kradou přímo z účtů.
Kdysi za dob Slušovic si místní družstvo půjčovalo od svých zaměstnaců peníze s tím, že platilo menší úrok, jako kdyby si je půjčilo od banky a při tom lidem mohlo platit vyšší úrok, jako kdyby oni peníze svěřili bance. Možná, že kdyby i soukromé podniky takhle pustily peníze do svého rozvoje a obešly bankéře s "vyžranými" platy, mohlo by to pohnout s bankami rychleji, jak státní zásahy. Chce to jen dobrou legislativní vůli a vrátit se ke kořenům p.Bati. Vždyť ty Slušovice, v rámci tehdejších možností, z něj tenkrát vycházely. Myslím si, že myšlenky a ekonomické výstupy p.Bati a jeho vedení jsou stále bohužel na vyšší úrovni, než ty, co nám tu předvádí, ti co se předvádí zleva i zprava.

O štěstí ze života a smrti ze štěstí.

17. května 2010 v 18:29 | Přemysl Čech |  Osobní.
Dovolte mi vyprávět příběh z naší rodiny, příběh o dvou mužích, kteří žili v různé době a tak je zdánlivě krom chromozonů, nic nespojuje. A přece tu něco je, něco co není sice uchopitelně a při tom všichni po tom toužíme. Mluvím o štěstí. Jednomu přneslo život a tomu druhému smrt. Jak paradoxní.
Tím prvním byl francouzský voják z napoleonovi armády, přálo mu štěstí v tom, že si v bitvě u Slavkova zachránil život a pak se nějak kvůli lásce zapoměl vrátit zpátky a tak díky němu mám tedy i já v krvi krom občasné trochy alkoholu i nějaké to promile francouzské krve... Ostatně právě tyto promile se vzájemě vůbec nevylučují, zvláště, když je obstarává zdravotní dávka vína. A možná i díky tomu předkovi se stal ze mě frankomil.
Tím druhým z naší rodiny je profesor Hádlík, bývalý významný psychiatr, který se zasadil o vybudování první moderní psychiatrické kliniky v tehdejším Československu v Brně a byl zároveň i jejím přednostou. Stál mimo jiné i u zrodu "Linky Naděje"...
Ale nechci psát o jeho práci, ale o jeho smrti ze štěstí. Profesor Hádlík pocházel z Velkých Pavlovic a obec byla na svého známeho a úspěšného rodáka hrdá. Proto byl na slavnostním večeru na jeho počest i zapsaný, jako čestný občan Velkých Pavlovic. Při děkování za tu poctu, ve stavu dojetí ze štěstí zemřel na podiu.

Všichni si přejeme vždycky moc štěstí, ale každá emoce má svou lepší i horší tvář, proto je i život plný paradoxů.
A tak mám pocit, že vlastně ani nechci být šťastný, že ze všeho nejvíc toužím být spokojený a tu spokojenost přenášet dál.

O stárnutí a politice.

15. května 2010 v 10:55
Tak jsem se stal včera po 22 hodině čerstvým šedesátníkem. Žádný důvod k oslavám, ale snad ani ke skepsi. Vzpomínám si, že když jsem byl malý, vůbec jsem si takovou "cifru" nedokázal představit.
Měl jsem tenkrát pocit, že v tom věku už budu pošilhávat po rakvi...
A taky, že v šedesáti budu buď prduch nebo neprduch, tedy v každém případě důchodce... Ještě, že nám minulé vlády prodloužily o nějaký ten rok "mládí" a tak můžeme "okorávat časem" v práci.. Teď bych měl asi závistivě dodat, že ti mladší si prodlouží to mládí ještě dýl a už se mluví o ještě větším prodlužování...jak jim závidím...vůbec se pak už toho potupného stáří a důchodu nemusí dožít....
Už teď lituji ženy, které jak známo se dožívají vyššího věku jako muži... Mladí a ramenatí manažeři budou na ně hledět nejspíš jako na příživníky...a my muži na ně budeme hladět s lítostí z nebe. Čekám kdy nějakého šílence napadne, že kvůli tomu, že se délle dožívají, by měly i déle pracovat. V teto zemi omezených politiků a jejich neomezených možností, by mě už nic nepřekvapilo..
V týdnu nám všem došla složenka, jako že něco dlužíme státu. Je to typický příklad toho pořekadla, kdy zloděj křičí - chyťte zloděje. A ještě tím straší starší lidi, kteří si na ty chudé penze spořily celý život a nemohou za to, že politici společné peníze rozfofrovali, jako by patřili jim. To oni by měli ty složenky zaplatit, na rozdíl od nás, mají z čeho.
Proto budu volit určitě pana Zemana, ne proto, že máme podobný věk, právě naopak, volil bych jej tím spíš i jako mladý, protože on je snad jediný z politiků, který se na té cifře ze složenky nepodílel. Není populista jako levice, ani asociál jako pravice, je tak nějak akorát.

O zvláštnostech Přerova.

13. května 2010 v 11:27 | Přemek. |  Fotoblogy o městech i přírodě.
Přátelé, k Přerovu mám přímo citový vztah, jednak jsem tam chodil ve čtvrté třídě pár měsíců do školy, napsal jsem tam v téže době svou první básničku a pak tam bydlí nejlepší teta na světě.

Ale jak jste už asi u mě zvyklí, nechci se zabývat Přerovem svýma citově předpojatýma očima, ale z pohledu mých novin Jerevan. A ty mají to vidění úplně jiné.

Co říci o Přerovu, než jen to, že naši redakci přímo šokovalo svým nekonvenčním životem. Tak jestli jste alespoň trochu zvědaví, zveme vás na prohlídku zvláštností, které možná nenajdete na celém světě.

O dopravě.


Přátelé to nejsou sekačky české televize na likvidaci tv antén neplatičů konsecionářských poplatků, to je městká i dálková doprava v Přerově... Je to naprosto geniální a rychlé vzhledem k situaci na silnicích. Asi si říkáte, jak se vystupuje... Je to jednoduché...


Vystupuje se padákem přímo na střechu domu, kde bydlíte. Když se pořádně podíváte do spleti antén systému HAARP, nenápadně umístěného na střeše obytného domu, uvidíte, jak s padákem právě přistává do práce agent Zdenál Bond...

Asi se ptáte, proč doprava vrtulníky... Vidíte to sami, silnice jsou ucpané policisty, kteří jsou přesvědčení, že otevřené dveře od auta jsou křídla...a už několik let nemohou vzlétnout....
A to ani ke kontrole vrtulníkového provozu...

A tak i radnice podporuje krádeže kol, aby ti méně majetní, co nemají na zakoupení drahého Kalouskova padáku, měli jak cestovat do práce.
Politici ve městě jsou toho mínění, že až si všichni jedno kolo ukradou, přestanou se krást...a lidi se budou mít jak dostavit třeba k volbám..

O tom co se dělá pro lidi.
Tak tahle si představují v Přerově holobyty a vesele je nabízí k prodeji pod vznosným názvem - "Vzdušné byty"...
Ale tím péče o občany nekončí.
Aby si měli kam skočit na "skleničku" a zároveň ji měli kde vyčurat, stavějí ke vzdušným domům tyto jedinečné WCbufety, nikde jinde na světě neviděné... I WC7 sem občas zajde po tvrdé práci mezi anténami..
Pro "vrtulníkový proletariát" byl zachovaný asi poslední PRIOR na světě...s vlastní rozvážkovou službou..
No nesbíhají se vám také sliny???
To si můžete dát i pizzu, kterou vozí z Romy a nebo od Roma,.. čert, aby se v tom teď vyznal...
Ale politici tu nepečují jenom o lidi, dokonce i o novinářské kachny...
Dali jim vybudovat vodácké hřiště ať si zakličkují...Vždyť pro bulvár musí být stále v dobré kondici...
Ale přátelé, to co jsme v Přerově objevili nejzvláštnějšího, tak to nám doslova vyrazilo dech. No pohleďte...
Na celém světě namají pedofilové tak krásnou nástěnku, jako tady. A je úplně veřejně přístupná..
Když jsem šel kolem, zrovna ji kdosi "mlsal" očima... Tak tedy nevím, ale mi připadlo až moc ujeté..

Stejně jako to, že politici tu nechali vybudovat maketu atomového reaktoru, prý aby si lidi zvykali...

Myslí si, že až si lidi zvyknou, tak nebudou mít lidi takový strach bydlet blízo ČEZu.. Však už tu zelení splynuli s trávníkem a nejsou vidět...
A na závěr, jako na Nově něco milého...
Ta jedovatě rozesmátá "busta" nám pořád připomínala nějakého známého politika, jen jsme se nemohli v redakci dohodnout kterého... Poraďte milí čtenáři..
Děkuji za redakci.

O podpírání.

11. května 2010 v 11:32


Mám doživotní sklerozu na vtipy, ale když někde ve městě uvidím podobné sochy, jak něco jako by podpírají, vždy si vzpomenu na dva vtipy. Ten jeden vyprávěl Lasica se Satinským kdysi v 68 roce.. Zněl nějak takhle :
Jaký je rozdíl mezi podprsenkou a konferenciérem. Prý žádný. Oba nemusí být, ale, když jsou tak pozvednou celkovou úroveň...
Vlastně ji tak nějak podepřou... Ale nepodpírají ji stále, koferenciér vždy na čas odejde a ženy (předpokládám :-)) nechodí s podprsenkou spát. Jen ty sochy jsou jaksi vytrvalé, asi proto, že mají kamenou výdrž.
V životě často podkáme někoho, kdo potřebuje podepřít a v rámci možností by jsme měli pomoci. Ale nemáme ty kamené svaly a nemůžeme podpírat stále, protože by se mohlo stát, že sami to podepření budeme potřebovat. Od toho by tu měl fungovat stát, který by měl pomáhat lidem, kteří se NE vlastní vinou dostanou do svízelné situace. Jenže stát v tomto jaksi selhává, místo toho podporuje politiky a jiné šíbry. Za státní peníze se vyrábí jen tuny bezcené reklamy, která jen stála životy stromů a plní sklády s odpadem. Jinde stát vynakládá peníze na nesmyslné projekty jenom proto, že se část peněz z nich vrátí těm, co je přiklepli... A ti slabí, nemocní a tělesně postižení na úplatky holt nemají a tak i mají smůlu.
Problémy lidí pak řeší různé, už i přebujelé nadace, ve kterých už je i těžko se orientovat. Většina těch známějších v podstatě dělá to, co by měl dělat stát a některé jen tunelují důvěru sociálně cítících lidí. Dobře si z toho žijí. Nejde projít městem, aby vás někdo nezastavil s žádostí o příspěvek na to či ono. Stala se z toho úplně módní záležitost. A stát má dál hlavu strčenou v písku a sype peníze do černých děr... A na tom sypání se politici vždycky dohodnou. Proto jsme na tom tak bídně. V tomto státě se stala politika, která nic nevyrábí a pokud ano, tak jen zmetky, tím nejlukrativnějším byznysem. Nedivme se pak, že na to podpírání už jaksi není moc, co dát.

Abych pro samou sklerozu nezapoměl na ten druhý vtip, co se mi vždy vybaví... Vyprávěla ho u večeře několika rodin hluboko v minulosti má, tenkrát asi osmiletá, sestřenice. V době, kdy ještě "netrhaly" dětem oči ty nejrůznější "škváry" v trafikách... Vtip byl krátký, ale úderný, všichni jsme po něm oněměli, než nám to došlo, že to myslí vážně... Tak tedy ten vtip.

Přišla paní do obchodu se spodním prádlem a chtěla po prodavčce podprsenku. Ta si ji změřila pohledem a odvětila: "Stany nevedem".

Kdybych měl toto přirovnat ke státu, pak asi v Řecku ty stany vedli, ale u nás to budou tak na nejvýš nulky.

O předvolebním boji.

9. května 2010 v 22:05 | Přemek. |  Fotoblogy o městech i přírodě.
Přátelé, po tom co mě trojitý agent (přibyla CIA) WC7 krycím jménem Gargamel, informoval o tom, že v jednom městě zorganizoval předvolební bitvu mezi ČSSD a ODS, vydala se naše redakce zjistit, jak to celé dopadlo... Bohužel či bohudík (dle politické orientace) se projevila i vojenská natrenovanost ODSáckých "kuličkových" vojáků... Ale.... Ale po pořádku, nebudu předbíhat.
Tak předně malé strany se z možnosti boje muže proti muži staly stranami velkými, tím, že se předem podělaly... Omezily se jen na slovní podbízení..

Jako třeba..



Tahle doktorka se rozhodla místo lidí uzdravovat politiku....tudíž i politiky?? Ale to měla být snad raději veterinářka...no opusťtme to dobře placené stádo a podívejme se na jinou, z předvolebního boje předem podělanou, stranu...



To lidovci konečně odhodili pokrytectví a řekli, jak to cítí.... Že chtějí, naše potraviny na jejich stůl...
Ale ponechme tyto dvě strany ještě úvahám s kým půjdou, protože neví, kdo vyhraje volby a věnujme se vlastní bitvě. Největší bitva se strhla jako vždy před bitvou... ODS i ČSSD odmítali bojovat v německých uniformách a všicni chtěli být civilní partyzáni.. Naštěstí pro ODS slizký L.se od kamarádů z tajných služeb dozvěděl, že Němci mají lepší výzbroj a přesvědčil Nečase, že tu vřavu přežije jedině s německou výstrojí... A tak mohla začít bitva.






Občas ODS střílelo i do vlastních řad, aby ta porážka socdemáků nevypadala, tak zase moc krutě a nevzbudila u obyvatel lítost.. Tady zrovna klesá na zem po skvělém zásahu ze zadu Topolánek...



Je po boji, padlí sociální demokrati se válí na cestě s místními bezdomovci..



Jediný socdem v uniformě, sám galaktický kamarád a diskuter, byl zatčen modrými ptáky a odvezen do klece...



Petra v riflích a s bílou kabelou mu donesla proviant, aby ji náhodou v zajateckém lapáku nezhubl...



A pak se rozhořel boj v ODS o koryta... Přežil to jen na autě svázaný šéf socdem...



Komunisti, co tu vřavu pozorovali v poklidu z okna pak sešli na zem, aby ji ovládli..

Když rozvázali šéfa, stali se sociálními demokraty pod jeho vedením..



A zbylí ptáci byli okroužkováni, aby byli pod kontrolou. ODSácké členky a příznivkyně pro jistotu kroužkoval KAPOUN. Jeho záliba v 7 pramenila z toho, že miloval neděli. Jako i jiní poslanci ji ctil každý den.



A všichni občané museli bydlet v oranžových domech...


Po ODS tu přátelé zbyl jen smutný pes se stranickým vodítkem. Noví vládci si jej ponechali. Byl totiž slepecký.

Zdenále, nezvoral jsi to trochu?

O tom kam, do nebíčka nebo do peklíčka?

7. května 2010 v 21:02 | Přemek. |  Kdo jsme...

Přátelé zvolil jsem rubriku "cestování", protože i my všichni vlastně cestujeme celý život svým životem.
Snad každý z nás si přeje být pro druhé sluníčkem a mít sluníčka kolem sebe, ale občas máme pocit, že jsou to pouze sny, co se nám zdály v noci a při tom je to na nás, co si sami vybereme, zda ty sny či nesnovou skutečnost.
Člověk nemůže žít pomalu, protože nám život uteče strašně rychle. Paradoxem je, že stačit tempu života není v tom pořád někam utíkat a za něčím se štvát, ale naopak, je o tom zastavit se tam, kde to za to stojí. Jen proběhnout pro "nedostatek" času kolem místa, události či člověka je právě o té pomalosti, o té neschopnosti rychle se rozhodnout. Vždyť často na jediné vteřině může záviset celý život. Je to jak v autě, když nešlápnete včas na brzdu.
Jindy zase vjedeme na slepou kolej a stále se snažíte marně pokračovat dál. Ale ta slepá kolej nikam nevede a život jako vlak uhání dál. Ze slepé koleje se dá pouze vrátit na tu správnou.

Jako děti, ještě s těmi čistými a krásnými sny, pro které čas teprve tikal, dokázaly jsme se radovat intenzivněji, protože jsme ještě nevěděly, že ty sny se mění časem v prostou i tvrdou realitu. Ale pokud si zachováme v sobě kosek té dětské duše, dokážeme si vytvořit z každé té reality, alespoň kousíček splněného snu.
Vzpomínáte, jak jsme měli Sluníčko sedmitečné na prstu a ptali jsme se - "Do nebíčka nebo do peklíčka.."



Ale sluníček jsme měli vždycky v zásobě víc...třeba..



nebo...


Jooo, vyhřívat se na sluníčku to je "bago"...


A prozáření...sluncem...


A mlsat přímo ve sluníčku....

Život se s námi opravdu nemazlí, ale my se můžeme mazlit s ním. Je náš a podle toho s ním musíme zacházet.
A tak nejhorší, co nás může jednou potkat je zjištění, že jsme si nedokázali udělat čas na život.

Tak kampak poletíme - "Do nebíčka nebo do peklíčka??"

????????????