Lepší je jít za sluncem, než za svým stínem.

Přátelé buďte vítáni!

Duben 2010

O letovém řádu na dnešní noc.

30. dubna 2010 v 17:49
Jak je všeobecně známo, dnešní noc bude na obloze dusno a husto, proto bych rád ctěným nakoštětovaným dámám poradil, jak se vyhnout nejrůznějším kolizím, hlavně s blbcem, co si moc vyskakuje a tak často moc, že klidně i ohrozí účastnice vzdušného prostoru.
Milé dámy í slečny, (abych nediskriminoval), co je potřeba udělat na začátek. Tak předně si vybrat vhodné rýžové koště, pozor ty umělohmotné mají původ u soudruhů v NDR a při tření ze svišťění nedrží stabilitu... Důležité také je, aby koště nebylo přetížené, takže při nadváze zvolte 2 až 5 košťat svázaných k sobě. Ženy s vahou nad 5 pometel nemají bohužel na nebe přístup. Před letem je dobré sníst mrkev, aby oči lépe viděly ve tmě. Ty odvážnější mohou sníst i teplý kmínový chleba, aby k velkému zrychlení mohly využít forsáž...
Dále je důležité si přečíst mé pokyny k vlastnímu letu.
Tak tedy, startujte zásadně až za tny, nemusí každý soused vědět, jak jste šikovná pilotka.
Ve vzdušném prostoru se vyhýbáte navzájem vpravo. Při vyhýbání v vlevo by jste se mohly srazit s hvězným diskutérem, při vyhýbání horem a spodem hrozí srážka s modrým ptákem nebo s veřejnou věcí..
Za letu nekuřte, při forsáži by mohlo dojít k neštěstí...
Pozor, neletět se stresem, to raději s opicí...do půl litru rumu..
Nelétat směrem k měsíci, mohlo by vás to tak uhranout, že by vám Číňani nikdy neodpustili, že tam nebyli oni jako druzí...
Nevkládejte křesťanská slova do nekřesťantských nadávek po havárijích..
A co je taky důležité, raději neberte stopaře, hlavně pozor na ty s rudým "řidičským" průkazem... Hned by si chtěli vyzkoušet vaše řízení..
Za porušení letového provozu budu osobně udělovat trestné body. Za každý takový trestný bod mi přistižená pilotka zaštupuje jedny děravé ponožky, a aby trest byl dostatečně výchovný, nebudou vyprané...
Tak na co ještě čekáte, leštite košťata, doplňujte protistresové tekutiny, rychle i ten kmínový chleba.!!. Večer je tu co by dup.
A pozor, všechno vidím. Ponožek mám dost. .

O PVC a barvách v Praze.

29. dubna 2010 v 21:54 | Přemek. |  Fotoblogy o městech i přírodě.
Přátelé, nikde jinde jsem to neviděl a v životě bych netušil, že se s tím mohu vůbec setkat. Až v Praze na jedné zahrádce jsem to spatřil na vlastní oči. Já myslím, že z té nádhery musí mít každý závistivý člověk deprese. Ještě, že nikomu nic nezávidím a tak se rad podělím i s ostatními o tu revoluční věc, kterou si snad dovede vymyslet jenom někdo z PVC mozkem. Přátelé podívejte se, jak se dá zajistit celorocně zelená a kvetoucí zahrádka....








V této zahrádce pouze chyběla tato kvalitní odrůda vinné révy...





A protož vím, že mnozí se rádi občas podívají i na makra, tak pro vás mám jedno umělohmotné... Je to přátelé světová premiéra...
Ale aby jste si nemysleli, že jen jedinci inklinují k "trvanlivé kráse", tak to mám pro vás malou reportáž z plastikové výstavy v botanické zahradě... Přátelé, milovníci přírody se slabšími nervovým systémem ať to raději proklikají se zavřenýma očima a ti ze silným, raději taky, aby nenabyli pocitu, že umělá hmota patří do přírody..






Ten krokodýl vypadal opravdu "nebezpečně"...

Ale opusťme svět plastikové přírody a kouknime ještě pro zmírnění deprese z té "nezničitelné" přírody na barevný svět Filipa Mráčka.
Na obrázky malované zvláštní barvou, která se rozzáří při osvětlení speciální lampou..
Snad vás obrázky po té umělé hmotě trochu odhmotní...





Tak a teď už ani muk, jdeme spát a ráno až se vzbudíme budem mít zase pocit, že nežijeme v umělohmotném světě..., že žijeme v barevném světě přírody a svých snech o kráse.

O agentovi WC7 Zdenálu Bondovi.

27. dubna 2010 v 20:52 | Přemek. |  Objevy novin Jerevan.
Přátelé, když jsem našel v poště pozvání na setkání s neodbytným čtenářem našich novin "Jerevan", nemohl jsem tam poslat nikoho jiného, než nejlepšího redaktora, tedy sebe. Náš čtenář totiž žádal o radu, za kterou byl ochotný zaplatit... Jasný případ pro mě, i když na prachy nejsem, hlavně ne na ty, co mi neříkají "pane"...
Samotnou výstavou, jak už jsem psal, cítil jsem se zklamán, pro její velkou umělohmotnost, ale teprve po setkání, na které jsem vlastně hlavně jel, mi došlo, že je to právě ta plastiková květena, co mě spojilo se štědrým agentem WC7 a pak znalosti našich novin o projektu HAARP na Aljašce.
Ale po pořádku.
Na utajeném místě u prodejny Horizont blízko Olomouce jsem se sešel s člověkem, který byl znám našim novinám pod nickem Zdenál. Přátelé myslím, že ty prachy, co mi za konzultaci dal, jsem si plně zasloužil. Uvedu vás do problému, jak mi ho Zdenál popsal.
V Rusku, pro které pracuje, se vojenská rozvědka málem podělala strachem z možností projektu HAARP vybudovanému americkou armádou na Aljašce... Okamžitě se rozhodli vybudovat něco podobného, ale ve větším utajení na Čukotce.. Ze Zdenála se vyklubal agent KGB WC7 Bond s krycím jménem Zdenál.
Nejdříve zkusila rozvědka vybudovat anténí systém tohoto radaru v jednom městečku na panelácích, aby byl prakticky úplně nenápadný. Jenže chybička se vloudila, za dlouhé polární noci zářili obyvatelé městečka jako lucerny a vykazovali "malou trvanlivost".. Proto se rozhodla KGB prověřit jiné možnosti a přišel ten nápad, vybudovat les z umělé hmoty a do něj nenápadně zabudovat potřebné antény radaru... A protože v Česku se "pěstuje" nejvíc plastikových rostlin a Flora už je tím pověstná, byla vybrána Zdenálem pro výběr možností, jak v utajení od plastikových zahradníků nakoupit potřebný "rostliný" materiál. A naše noviny se zdály agentu Zdenálovi, jako nejlepší poradce za rublíky..
V několika článcích jsme se totiž zmínili o rublu, jako o netvrdší měně. Odolala i kladivu... a srpu s přehledem... Mohu hrdě říct, že v mé osobě, noviny opět nezklamaly. Zdenál byl totiž rozhodnutý koupit do toho radarového lesa tyto PVC palny... Vypadají opravdu jako živé..

Palma.


Naštěstí jsem agentu Zdenálovi vysvětlil, že anténí tvar listů je sice pro radar jistě vhodný, ale těžko by i v případně hodně pitomým americkým analitikům družicových snímků, nedošlo, že palmy na Čukotce jsou jaksi podivnou záležitostí...
Nakonec jsem agenta přemluvil na koupi plastikových lipových stromů, které už z družic nebudou tak křičet a pak je vyrábí firma mého kamaráda... Agent Zdenál, jak jsem zjistil, i milovník lipového čaje s vodkou, byl nadšený mou úvahou a hned se mě zeptal zda chci za konzultaci zaplatit falešnými dolary či pravými rublíky... Mám raději pravé věci...

Nejlepší redaktor

Já s taštičkou plnou rublů, kterou mi Zdenál pověsil kolem krku... Ptáte se jistě proč KGB tak podivně předává peníze, no je to ryze praktické, buď spolupracujete a tašku vám pověsí na krk a nebo nespolupracujete a na popruhu tašky vás pověsí na strom.. Měl jsem samo sebou z výšky strach...
Ale jistě jste už zvědaví na agenta WC7 Bond s krycím jménem Zdenál. Tak tímhle se mi představil...

Průkaz.


A přátelé to je on... Nejlepší agent bývalé Varšavské smlouvy a dnes už i dvojitý agent... Rozhodl se pracovat i pro naše noviny Jerevan. A to je zárukou, že budeme podávat ty nejjerevanštější zprávy v této zemi... Rozhodli jsme se totiž vygumovat AHA BLESK svým ahableskovým zpravodajstvím v rytmu života...
A to je náš nový redaktor, dvojitý agent WC7 Zdenál Bond v plné kráse. Zveřejňujeme jeho foto proto, že víme, že pod svícnem, je vždy největší tma. Tak Zdenále, šup pod svícen.



Agent Zdenál Bond.

O Floře.

25. dubna 2010 v 21:32
Předchozí článeček o letošní Floře v Olomouci byl psán s nadsázkou i trochu ironicky, ale bohužel bylo v něm i dost pravdy. Naposledy jsem navštívil Floru před více, než 20 roky a musím říct, že se to nedá vůbec srovnat. Tenkrát výsadby květin, ať už venkovní či v pavilonech všude ve velkém zářily všemi barvami, radost kam oko pohlédlo.
A letos? Venku kvetly jenom ty pampelišky, pavilony poloprázdné a to výstavu ještě zachraňovaly svatební šaty...
V pavilonech celkem pohoda, žádná tlačenice, zato venku to vypadalo jako v Číně... Hlava na hlavě, činské zboží a sem tam i nějaké zahradnické přísady a stromky... Člověk si tam připadal spíš jako na jarmarku. A tak jediné, co bylo moc pěkné k prohlédnutí, byly sbírkové skleníky, ale z těch fotky až někdy příště...

Tak vás zvu přátelé na malou prohlídku beze slov.



A tohle je jedna z vítězných expozic...



Mně osobně se, ale nejvíce líbila ta následující...


Auto je auto.. :-))

A pak už se tam vše točilo hlavně kolem svadby...

Svatební stůl a dál už jen samé nevěsty i pár ženichů... Jsou bezhlaví, jako by nám organizátoři chtěli říct, že se ženíme pouze bezhlavě...
No nakonec tam bude jeden svědek s hlavou, však uvidíte.







Přátelé a tady máme toho svatebního svědka, vidíte jak má udivený čumák, já ho měl letos na výstavě udivený s ním...

O floregate.

25. dubna 2010 v 0:40 | Přemek. |  Fotoblogy o městech i přírodě.
Nedávno došel do naší redakce anonym, že v Olomouci se děje něco podivného.. Neváhali jsme a vyslali svého nejlepšího redaktora, tedy mně, aby ty "olomoucké erupce na slunci" prověřil..
Přátelé, nestačil jsem se divit, co se může v tomto státě stát, když nestojí pod mým velením.. To se jen tak připomínám politikům, až si po volbách nebudou vědět rady...
Tak předně jsem v Olomouci nenarazil na tvarůžky a přece to tam smrdělo.. Všechno zavinili zelení, kteří zakořenili u Temelína a nemohli pak v rodném Olomouci bránit přírodu..
Tak teď vám všem prásknu, jak Olomouc chátrá pod betonovou lobbi...
Když jsem vystál frontu na lístky spatřil jsem další frontu. Nebyla však na květiny, jak by člověk na Floře očekával, ale na..

na WC.... Bohužel svůj omyl jsem poznal až u prkýnka.. A jak víte z předchozích blogů, fronty nesnáším.. Ale zkousl jsem to a šel dál...



Květinová výzdoba byla ležérní, tak nějak ponechaná na přírodě...odvážný tah...



I sortiment trhovců byl tak nějak zvláštní, ale na látkách byl občas i květinový motiv...



Tyhle zdánlivé chrániče pro ženy se ukázaly rozmazlovacími polštářky pro chlapy zaseklé v pubertě...
Jejich cena mě naštěstí z puberty probrala...



Konečně jsem narazil na něco "rostliného".. Umělé bonsae vypadaly až neskutečně věrně...uměle.



Umělí ptáci skvěle uměle zpívali...



Plyšová štěňátka, no kdo by je nechtěl???



A ty krásné zahradní umělohmotné a sádrové zkrášlovače, radost pohledět...


Krikatirusta zde nabízel vylepšování ksichtů kresbou, i mě vylepšil tak, že jsem upadl na minutu do deprese... Určitě mi to pomohlo k zavěrečnému dobrání se pravdy, ale nepředbíhejme..



To kluci se nebáli pochlubit, no bodejť, oni z toho ještě vyrostou...



Přátelé, tak toto je pro letošek nutné "ohlavení", bude padat víc meteoritů...a jedovatých slin politiků...



Valašská politická strana tu propagovala svůj program... Politici jsou jako slivovice, před volbama vás ožerou a po volbách vás nechají s bolavou hlavou střízlivět...



A aby ta hlava v té bolesti nebyla tak sama, nabízely se zde i umělohmotné příčesky. Ten kohout se mi líbil...ale kokrhat peníze za něj se mi nechtělo...



Ve skleníku byla krásná palma, ta jediná nebyla umělá...



Byla suchá...



Přátelé, nakonec nejvíc mě zaujal tento obchodník. Vyprodával ortezy se slevou ze 160 na 60 Kč...
Minulý týden v SAPĚ (píši o ni v předchozím článečku) jsem si ji koupil. Úplně tu stejnou. Když jsem se ptal asijského obchodníka kolik stojí, zeptal se - vy chtít aspoň sto..a já odpověděl - jen jednu...
Tak to byt za dvacet korun...Jinak stála deset korun... No nekupte to na Floře...za šedesát a ještě s takovou slevou!!!!!



K tanci a poslechu hrála už dávno domácí "opeřená" kapela...

Jen kam vlastně zmizela ta výstava..???

A nakonec jsme se jako vždy dopátrali pravdy, holt na noviny Jerevan nikdo nemá.

Přátelé, olomoučáci neřeknou jinak zeleným, jako trdelníci... Zakořenit u Temelína, když doma jde do tuhého... Představte, co si betonová lobbi vymyslela v Olomouci...



Rozhodla se přes park vybudovat dálnici a práce už jsou v plném proudu...



Jak ironické, před dálníčním válcem jsou poslední živé květiny, které se na výstavě zachovaly...
Jo Flora už není a nebude to, co bývala...


Ale lidi se tam hrnou dál, třeba na pštrosí maso. A proč ne, koho ještě zajímají vůbec květiny..
.
Přátelé, pokud chcete být výhodně a legálně okradeni o iluzi výstavy, jeďte se tam podívat, ostatně takových "cirkusů" najdete i jinde dost. Tak je to jedno a je lepší jet tam, kde je to blíž...

O Asii v Praze, aneb SAPA.

23. dubna 2010 v 21:50 | Přemek. |  Fotoblogy o městech i přírodě.
Po pravdě řečeno, když jsem jel "objevovat" Prahu, byl jsem asi nejvíc zvědavý na fenomén SAPA. Dcera mi totiž často psala, obědváme v Sapě, nakupujeme zeleninu v Sapě, jedeme pro rýži a těstoviny atd... A protože se těžko kdy dostanu už do Asie, byl jsem moc zvědavý na tu v Praze.
A musím říct, že SAPA mě sice zklamala vzhledem, je to přece jen bývalá obrovská továrna, ale zase mě mile překvapila sortimentem, hlavně tím, co je rostliného původu.
Ale po pořádku. SAPA je rozsáhlý bývalý tovární areál, který buď mají pronajatý, či vlastní lidé z Asie, hlavně tedy z Vietnamu a z Číny. Slouží hlavně jako jakýsi velkoobchod, ale pražané i turisté tam chodí docela rádi nakupovat a přiznám se, že kdybych bydlel v Praze, tak tam občas zamířím taky. Ne kvůli textilu, ale kvůli potravinám..
Tak vás zvu na malou prohlídku.




Račte vstoupit do jiného světa... Do světa jednodenních ponožek, dvoudenních botů a třídenních košil...do světa "značkového" textilu a cetek... A to vše za cetkouvou cenu...


Obrovské tovární haly jsou zaplněné vším možným i nemožným...




Ponožky si tu můžete nakoupit na několik životů...a nejsou zase tak moc jednodenní, jak jsem se snažil rádoby vtipně napsat...


Občerstvení tu nezajišťuje jen tento pojízdný nápojový stánek, ale i dost bister a restaurací..
Narozdíl od těch co známe z našich měst, se tu nevaří ani tak pro turisty, ale pro místní komunitu a tak to nejsou jídla "jako" asijská, ale asijská... A věřte mi, je to dost podstatný rozdíl.



Tradiční vietnamské jídlo, jakásí polévko - hlavní jídlo. Dostanete polévku, k tomu rýžové nudle a velmi dobré, buď vepřové ma maso a nebo kachní, k tomu spoustu zeleniny a různých přísad.. No bylo to velmi chutné..



Pokud ještě najdete kousíček volného místa v žaludku, můžete si dát tuhle sladkou kouli.. Je to přímo zeměkoule, doporučuji toho místa víc.. Dohadovali jsme se čím je to plněno.. Chutnalo to jako sladké fazole, ale mlsná huba byla spokojená...
Ale jak jsem psal v úvodu, zvědavý jsem byl nejvíc na prodávanou zeleninu a ovoce, tak rychle do jiného velkoobchodu, než v kterém pracuji já...


Je to tu poněkud promíchané, ovoce, zelenina a krevety...




Zvláště v zelenině jsem objevil věci, které ještě neznám.. Ale největší objev jsem učiníl u prodavače. Byli totiž ze mě všichni zoufalí, moc jsem se ptal a málo nakupoval.. Pořád mi nerozuměli, co chci vlastně vědět, ale byli zase tak ochotní, že povolali specialistu na češtinu a ten se mi věnoval. To být zelenina,... to být ovoce... No to jsem určil taky, ale sem tam to pomohlo... Nejlepší popis byl - to být jako kedlubna, ale chutnat to jinak... Přátelé, koupil jsem si to a říkal naprostou pravdu...




Ty dva plody vedle melounů vlevo nahoře jsou jackfruit a durian.. Vždy jsem je chtěl strašně moc ochutnat. Jackfruit mi nabídl k ochutnání ochotný obchodník a Durián jsem si koupil sušený. Jeho pověst nejvíc chutného smradu opravdu nelhala, když jsem Durián snědl, měl jsem skoro strach jít do práce, aby se tam ostatní nepřekotili smradem. Ještě druhý den se mi brkalo, jako z chemické továrny.. Ale už alespoň vím, jako správný cimrmanolog, kudy cesta nevede...



Tak tohle jsem neměl odvahu si koupit... Šťáva z ptačích hnízd...kdyby alespoň uvedli ta vlaštovčí...



Nebyla nouze i o originální překlad... Ode dneška už kukuřici jedině péruji...



Přátelé, tak ti byli opravdu čerství neboť se ještě hýbali... Tak ty opravdu nemusím. Jsou jako politici... Nějak je nemám rád. Ale vím, že někdo je může... Proč ne?

Až pojedete do Prahy, koukněte do SAPY, je to svět sám pro sebe a stojí to za to jej vidět.

O dekadentní Praze.

21. dubna 2010 v 1:01 | Přemek. |  Fotoblogy o městech i přírodě.

Zamýšleli jsme se v redakci nad tím, proč se z normálních slušných lidí stávají v Praze politici.
Je fakt, že být politikem je velmi lákavé, vždyť takový politik lidově řečeno může "prodrbat" spousty milionů korun. Jiný by šel za to bručet a on je za to ještě dobře placený. Ale i tak není možné, aby tohle byl jediný důvod, pro tak zásadní deformaci člověka. Rozjel jsem se tedy do Prahy zkoumat, zda i to samotné město nemá vliv na lidi směrem k horšímu.
Po příjezdu do našeho hlavního města nás šokoval už všudepřítomný plakát a jak jsme zkonstatovali na závěr, naprosto pro Prahu výstižný..




Přátelé a to není zdaleka všechno, Praha nás doslova zavalila takovými, přinejmenším, podivnostmi, že jsme jen zírali... Zvu vás všechny na prohlídku města, které deformuje lidi na politiky a pochopíte proč...




Přátelé, jen se podívejte, jak se směšně oblékají... A ta vulgarita, ani jsme se raději nechtěli domýšlet, co to vlastně tomu pánovi vylézá z kalhot....




Musí mít prostě vždycky něco dlouhého, tato slečna třeba vlasy, které vtipně přechází do červených proužků na gaťatech až k zemi. Je to prý ochrana proti bleskům, jakýsi svod k uzemnění. Všiměte si, že pokud se díváte na ženu, nevidíte už téměř nic jiného...Tak to pražačky, hlavně ty z Moravy, praktikují, aby si muže a tím spíš politiky osedlaly...



Přátelé, v Praze už chodí pěšky jen turisti, pražané se pohybují zásadně na zvláštních dvoukolácích..
Děsně totiž zlenivěli...


Typická skupinka pražáků při vášnivé diskuzi, že by se hádali o Jirkovi..?



Movitější pražané jezdí luxusními auty ze začátku minulého století...



Zásobování Prahy je naprosto humorné, jak na autech, tak ve skutečnosti...



Od křováků byly výhodně zakoupeny autobusy... Jsou milé a malé, ale dá se cestovat jen ve skrčené poloze...no proč né?




Na rozkvět kriminality byla povolána zpátky VB. A budí respekt svým ceníkem...úplatků..





Podivné zkosené "šaliny" mají tak malý interval jízdy, že si musí klestit cestu v porostu, co mezi tím narostl...




Pojízdný bordel pro swingers party...statický "večírek" už prostě nestačí...


Místo paneláků se začaly stavět pyramidy pro ty nejvyšší...


Ovšem obyčejní pražané spí ve větvích a nebo i...


na lodích...


Ti mrtví spí na zvláštních hřbitovech, kde jeden hrob nelze odlišit od druhého... A tak na hřbítov nikdo nechodí.. Je to praktiké?


Těžko říct, jisté je, že v Praze je postavené všechno na hlavu a tak se nedivme, že i politici jsou z toho na hlavu... Nejvyší čas přestěhovat hlavní město na Moravu a moc ke mně... Já už s tou dekadencí Prahy zatočím...A pak bude zase pozitivní.

O lehkosti bytí.

19. dubna 2010 v 19:48 | Přemek. |  Fotoblogy o městech i přírodě.
Plachtí prostorem jako podzimní listí, jsou jako oživlé orchidee a vznáší se s takovou lehkostí, že každému musí být jasné, že je vůbec nic netrápí. Jen usednou a mlsají, jen usednou a odpočívají, jen vzlétnou a stanou se na chvíli létajícími květy..
O kom, že to je řeč, no přece o motýlech. Vždyť jsou ozdobou louky i zahrady..
A jednou za rok zdobí i nejznámější pražský skleník - Fata Morgánu.. Jenže to nejsou ti naši známí bělásci a spol., ve skleníku se na několik týdnů zabydlí motýli z tropů.. Barevní, velcí a zblblí... Klidně si usednou na vás, dělají, že je vůbec nerušíte, nechají se fotit, jako modelky... Ne, za těmito motýli nemusíte běhat se siťkou, oni přiletí klidně za vámi.. A vůbec jim nevadí, že tak podporují naše tloustnutí a také to není žádné vzrůšo je fotit.. No pravda, u jednoho to vzrůšo bylo. Usedl na zadní část jedné milé paní...Pořád nechápala, proč ji fotím zadek... A já ji prosím, nehýbejte se, ať mi neuletí...
Neuletěl a tak tím motýlem začínám jejich módní přehlídku..



















Došlo i na lásku mezi motýli...

Přátelé tihle motýli byli naprosto zkušené mediální hvězdy...
To motýl, kterého jsem honil v Praze na jedné zahrádce mi dal zabrat víc, jak všichní ti motýli ze skleníku.. Ale, ta radost, že jsem ho nakonec "odlovil" mě hřála víc, jak to práskání snímků na motýli s hvězdnými moresy..
A je taky krásný a hlavně je náš.
Tak na něho koukeněte a uvidíte, že ani naši motýli najsou žádná "ořezávátka"...
Nezdá se vám taky, že kvete se stromem???

O počítání oveček, aneb zázrak jménem Hajaja.

15. dubna 2010 v 19:38 | Přemek. |  Objevy novin Jerevan.
Asi to znáte, někoho to pronásleduje pořád a někoho občas. Jsou to ty příboje myšlenek, které se nám valí do hlavy ve chvíli, kdy je tam nejmíň potřebujeme.. Chceme prostě jen usnout a mozek si klidně pracuje, jako o život. Nehledě, že pak příští den, kdyby se měl "předvést", tak si hraje na "mrtvého brouka"...
A člověk si marně v noci říká, tak a od teď na nic nemyslím a zase se přistihnete, při tom
nechtěném...
Někdo to řeší tím, že si vezme oblbovací prášek a někdo se "zklidní" alkoholem. Najdou se i zastánci přírodních postupů a vrhnou se na počítání oveček. Po 360 ovečce pouze zjistí, že opět další hodinu nespali.. Nespavost prostě dovede být dost zoufalá... Dokonce tak, že někdo se vrhne pro zajištění spánku na "výrobu" únavy. Zakoupí si v TV schopu nějakou geniální, tělo mučící pomůcku a dře na ni do úmoru. Vysílen padne do postele a opravdu usne. Ovšem jen na chvíli, než jej probudí rozbolavělé a rozhašené tělo.. A v práci pak jede do vás jedna káva za druhou a nejste schopni vysílením ani zvednou ten šálek k ústům, tak ji pijete brčkem...Ano, nespavost je krutá.

Přátelé, ale to by nebyly naše noviny Jerevan, aby nenašly cestu, jak problém nespavosti vyřešit v naší zemi jednou pro vždy.
Po létech usilujícího hledání, objevila naše redakce HAJAJU.

Dostal od nás kulantní nabídku, která se neodmítá. A on ji určitě neodmítne, protože jej to může proslavit nejen u nás, ale i v celém světě, ba co víc i ve vesmíru..kam už měl stejně nakročeno..
Jeho uspávací síla je tak obrovská, že i pokusní studenti, kteří se kysali, že vydrží nespat při pařbě i dva dni, usnuli pa dvou minutách...
Teď už zbývá jen nahrát DVD nosiče s nejlepším Hajajou na světě a farmaceutické firmy vyrábějící všechny ty spací "oblbováky" ostrouhají mrkvičku..
Věřím, že jako národ budeme na svého Hajaju náležitě hrdí a že sochaři se porvou o možnost jej vytesat z mramoru.
Zároveň se i vysvětlilo, proč poslanci při projednávání zákonů jsou neustále polospící a dělají, tak ty paskvilové zákony, neboť už i uhrančivý pohled tohoto mága spánku, vyzkratuje jakékoliv myšlenky.
Konečně bude pracovat Hajaja na správném místě, konečně bude národ v noci spát a tak práce bude pro nás radostí.

Fotografie z pokusu na studentech ukradená s laskavým svolením od konkurenčních novin.
Je z první minuty pokusu, po druhé minutě už se poslouchal jen Hajaja.
Sám vůči sobě je totiž absolutně odolný.


O tom, jak dopadnou volby.

13. dubna 2010 v 18:33
Jistě každý z vás si více, či méně klade otázku, jak asi dopadnou volby. Noviny Jerevan už to docela přesně ví. Volby přátelé dopadnou opět špatně a nejen proto, že v nich kandidují většinou už profláknutí politici. Ale to by jsme nebyli v Česku, aby právě pro strany nedopadly nakonec dobře. Zprvu to bude vypadat i pro ně dost beznadějně, protože krajíc je malý a hladových bude moc..

Přátelé, když jsem si před týdnem opět četl v zápiscích mého předka Cimrmana a předkyně Hildy, oba v nich jaksi předvídali, že nějaký jejich zadek dosáhne toho, na co oni dva si ani nesáhli. Pouze se nemohli shodnout na tom zda budu kandidovat na prezidenta či se stanu premierem..
Za sebe mohu říct, že bych začal tím premierem. Jednak si v tom víc věřím, vzhledem k tomu, že v našem státě po řádění politiků už není prakticky, co pokazit... Taky to mé jméno mě k tomu přímo předurčuje, vždyť i Libuše mě povolala od volů k vládnutí...jen dnes to bude trochu jinak, zatím co v minulosti jsem oral já, v současnosti už všechno zvorali politici... No aspoň se tak nenadřu.
Taky můj dávný Praotec Čech, kdysi v minulosti dovedl sem vaše předky, protože věděl, že v téhle krásné zemi se bude krásně tunelovat...A protože nejlepší tunely dělají politici, mým prvním plánem po převzetí vlády je, zaměstnat ty "nejpracovitější" v dolech. Tam se budou cítit jako kapři v rybníku. A žádný výlov nebude. Všichni se bohužel k této práci nedostanou, ale budou pro ně i místa při stavbě dálnic, vždyť to "dál nic" dobře umí. Poslanci z důvodu šetření budou stejně jako ministři pracovat za minimální mzdu, konečně sami si ji tak stanovili, tak ať si ji užívají. Poslanecký bufet otevřu z důvodů sociálních cen pro bezdomovce... a na zimu i sněmovnu, je to ostatně jedno, kdo tam zrovna spí...
Zeštíhlím státní správu, budou pouze dvě ministerstva, ministerstvo pro lid a ministerstvo pro mě. Na postech už jsem se se sebou dohodl, takže nebudete svědky žádných nechutných tahanic...
Ten krajíc je opravdu malý, ale jsem vychovaný ke skromnosti, tak mi bude stačit...kor když je tak dobře namazaný...Oni mí současní "předchůdci" byly gurmáni a proč to neříct, rád si i vylepším zatím hubený průměr na důchod. Svou podporu už mi vyjádřil p. Zeman a já mu za to slíbil, že mi může pár roků hlídat ten prezidentský flek na hradě. Určitě mu tam převezu z Vysočiny i pár objímacích stromů. Pár proto, aby jsme se při projednávání důležitých věcí nemuseli v tom objímání střídat.
Přátelé, tato zem bez "umělecké tvorby" politiků musí přece prosperovat. Právnickou fakultu v Plzni pověřím sepsáním uplně nové ústavy a zákonů, opsáním třeba té rakouské... Určitě to zvládne na jedničku. Opravdu se už na tu práci doslova těším. Teď mě zrovna napadlo, že u výplat těch nejprofláknutějších politiků, bych ještě zavedl kolo štěstí... Při výplatě by si zatočili...A měli by to tunelování v dolech třeba i zadarmo...Určitě budou chrochtat blahem. No jak jsem psal na začátku, díky mně ty volby nakonec pro ně dopadnou dobře a nebudou je zbytečně deprimovat peníze.

Tak, teď se těším ještě víc. A co vy přátelé, těšíte se taky?

O hvězdách a iluzích.

11. dubna 2010 v 17:44 | Přemek. |  O vesmíru a informatice.
Asi jsem od dětství v jedné věci dost zvláštní, nepřitahuje mě až tak to, co vidím na první pohled, ale spíš to, co se skrývá někde "až za tím pohledem"... Prostě vždycky mě zajímaly věci za obzorem a nad obzorem vlastního vnímání... Samosebou, že květ se mi líbil, ale zvětšenina prašníku či pestíku daleko víc. A drží mě to dodnes, proto asi ráději fotím makra, jak normální fotky. Proto miluji pohled do mikroskopu na krásu i zvláštnosti, normálnímu pohledu uzavřené...
Ale já dnes chcí psát spíš o tom hledání - "nad obzorem"...o hvězdách. Vždycky mě ty světýlka "marnosti dohlédnout" přitahovaly. Kdysi dávno v dětství byl tuším v časopise ABC obrázkový kvíz na hledání chyb. A na jednom z obrázků byl srpek Měsíce a hvězdy. Jedna z těch hvězd byla v místě neosvětlené části Měsíce. Dost dlouho mi tenkrát trvalo, než jsem si to uvědomil. Ono je prostě iluzí oblohy, že Měsíc je každý den jiny. Stejné iluze vytváří dálka, ta hvězda schovaná za měsícem je ve skutečnosti tak obrovská, že měsíc je proti ni nicotný... Je Davidem, který na čas zastíní Goliáše a přitom se ještě tváří jako ten větší. Pohled na vesmír vytváří iluze, protože se ztrácíme v jeho čase a prostoru. Pouhým okem, nic nejde porovnat s ničím.
Když jsem dostal k vánocům první dalekohled od strýce, následovala ztráta iluzí, nic podstaně pravdivějšího jsem na obloze nezahlédl. Po návštěvě hvězdárny jsem přišel i o zbytek iluzí. Hvězdy mi v dalekohledu připadaly stejné, jen jich bylo vidět víc. A to ještě jsou to jen vzdálená slunka ale to, co by mě zajímalo víc, ty planety na kterých by mohl být eventuelně život, tak ty jsou téměř neviditelné..
Dnes už se dívám na oblohu i svým malým hvězdářským dalekohledem, ani ne tak kvůli poznání, ale spíš pro ten magický obraz noční oblohy.
Nevěřím vůbec tomu, že pozorováním oblohy, ať už opticky či radary, dojde k nějakému kontaktu s jinou civilizací. Brání nám v tom nekonečná časoprostorová zeď vesmíru. Ale, když David Měsíc dokáže zastínít hvězdu, pak i v té zdánlivě neprostupné zdi musí být brána stejně velká jako sama zeď. Já vím, že to zní nelogicky, ale právě logika je v tom, že tu zeď jsme si vymysleli jako iluzi svých smyslů. A legrační je, že té iluzi říkáme vznešeně - realita.

Vesmír nepoznáme tak, že budeme cestovat za informacemi, ale že informacím umožníme přicestovat k nám.

A pak je docela i možné, že jednou zjistíme, že ten obrázek s hvězdami a měsícem nebyl vlastně chybně nakreslený. Jde pouze o prioritu toho, co chceme vidět, zda je třeba ten Měsíc pro nás zdí a nebo bránou k té hvězdě. Funguje to tak i v životě, tak proč ne ve vesmíru.

O pampelíně a prvních jarních makrech.

8. dubna 2010 v 18:03

Tento jarní blog bych rád věnoval všem pampelínám, především té, od které jsem si vypůjčil její nick a pak všem, co bydlí u nás na Aljašce...tedy RaJi, Vysočinám, velkým vodám, nevěřícím Růženkám a podobným nešťastníkům, co bydlí v místech, kde zima přechází rovnou do léta.
Právě pampelišky jsou v rámci toho jara takové dvourozměrné... Ty první jsou nádherné, sluníčkové, pak, ale naberou ten činský syndrom a jeden neví, jak se jich zbavit... Joo, prvními jsem se kochal, dalšími jsem krmil slepice i kompost a pak už jsem je jen mlátil motykou, hlava nehlava...
V dětství jsme z pampelišek dostávali od šikovných holek věnečky, dělali si z nich hudební nástroj a mamka jako včelka vyráběla pampeliškový med do čaje. Mám větší ambice, chci se pokusit o pampeliškové víno. Pokud to přežiji, budu informovat...
Taky mám bezvadnou kamarádku jejíž mamka pracovala v hospůdce, které se říkalo - U pampelišky.. a tak ji potají, říkam taky tak....
A tu na blozích je "pampelína", jejíž blogy moc rád čtu, takže, když to tak všechno shrnu, nezbývá, než konstatovat, že její jméno "Smetánka lékařská" je velmi výstižné.
A dnes, jsem první tu "medicínskou smetanu" objevil v Bánově...Možná, že je to její letošní česká premiéra... Tak se na to zlatičko koukněte..




Pravda, včelka ji za žádnou cenu nechtěla opustit...tak byla z "zfetovaná".... Ale budiž ji přáno po té dlouhé zimě, trochu sladké drogy...
(Pro Růženku - opravdu foceno dnes.. :-))

A té první letošní pampelišce přidám i pár prvních jarních makrosnímků. No ten první jím ještě nebude, protože první krásný motýl, kterého jsem potkal, byl po zimě, tak odpočatý, že nechtěl posedět a tak jsem za ním naběhal první jarní kilometry. Po čtvrt hodině jsem to vzdal s makrem a lovil jej pomocí přiblížení optikou na dálku... Tak to není úplně ono, ale na maraton už trénovat nehodlám..


Tak to je ten jarní neposeda a můj osobní trenér běhu...


To tenhle čmelda se tak napasoval do květu, že ani vylézt nemohl...


Když se vysoukal, usadil se na barovou stoličku nějaké hluchavkovité byliny..
A pak možná navštíví...



nebo...


Tady už je obsazeno...


A tak, když se uvolnila pampeliška je rozhodnuto...


A honem, dřív, než ji obsadí tato zatím zmatená pátračka...


Možná čeká, až budu vyrábět to pampeliškové víno.. Ona ví, že mám bezvadný rodiný recept od Hildy a Járy Cimrmana. Bohužel, z hádky obou géniu o jeho autorství se nedalo vysledovat, kdo z těch dvou jej stvořil. Ale jak se zdá, té vose je to šuma fuk a mně vlastně taky. Hlavně, abych to vinko přežil.

O tom jak svátky táhnou do zahrádky.

6. dubna 2010 v 18:10
Přátelé, po kontrole oslav MDŽ, vyslala mě má vlastní redakce (nejsou lidi) zkontrolovat, jak lidé naplňují velikonoční svátek, zda jej neflákají, když už jim stát za něj platí. Kontrolu jsem uskutečnil na největší "vesnici" ve střední Evropě, v Brně, protože je to jediné velké sídlo, které jde docela pohodlně projít pěšky.
Vážení byl jsem tím výsledkem zděšen, jako by vůbec žádné velikonoční pondělí ani nebylo...A v neděli bylo ještě hůř. Lidé se rozběhli po zahrádkách, někdo na pivo, jiný se rýpat v zemi... O vrbové pomlázky neměl nikdo zájem a v pondělí odpoledne je museli trhovci odsekávat ze země, protože zakořenily i do dlažby. Nikde ani náznak mrskačky, to nám ty ženy budou rychle stárnout, to zase zatíží zdravotní pojišťovny...Tak na takové flákání svých jarních poviností jste pánové to volno určitě nedostali...
Místo kvalitní mrskačky se někteří z vás dokonce zmrskali pod obraz... Jiní teprve na to ptali peníze od kolemjdoucích...



Ženy by vám určitě rády přispěly, ale to by jste to žebrání museli jinak podat, místo modlení vzít pomlázku a trochu být aktivní... Taková panička, když si jí všimne takový švarný mládenec by se pak rozdala....




Tento se asi vrátil bez peněz z Istambulu...no víte odkud... Marně se modlí ke kelímku na drobásky... Kdyby trochu pomlázkou oláskoval děvčata jistě by naplnil penízkama i koše po své levici...


Tento se pomátl úplně a žebrá snad přímo od pána Boha a od holubů...

Přátelé je to opravdu podivný velikonoční folklor. Během mého putování Brnem mě oslovily dvě festovní ženy s tím, jestli bych jim nemohl dát peníze...
A že by měly u sebe nějaká vajíčka nebo láhev slivovičky na ulití do štamprle mrskáčovi....to tedy ne. Vajíčka měl vždy jen partner, kontrolující její činnost z decentní dálky...a láhev alkoholu už dávno kolovala v krvi... Ale jedno jsem musel ocenit. Přece jen jsme po tom listopadu morálně vyzráli a přestali jsme si lhát. Ty ženy vždy řekly přímo, abych dal. Jo to za mých mladých let, byly tyto pionýrky a pionýři alkoholové družiny daleko víc prolhaní. Nikdy neřekli, dal by jste, vždy řekli - půjčil by jste... Jeden můj známý tenkrát podlehl a dokonce předal na požádání dotyčnému svou adresu, aby mu obnos mohl vrátit. Přátelé, nevrátil ho a jako bonus ho vykradl...
Taky jsem kdysi jednou podlehl nešťastným očím takového půjčovatele a když po mě chtěl adresu na čestné vrácení, napsal jsem mu ji. Asi se divil, až si ji přečetl. Na papírek jsem uvedl - Gustav Husák, Hradčany, Praha. Do dnes nevím, zda ho tenkrát nevykradli...taky..

A tak přátelé bohužel, celé velikonoce reprezentovaly v Brně pouze polystyrenové vajíčka a molitanové slepice na Vaňkovce... Tak aby jste o tu krásu nepřišli, pár ukázek z novodobých industriálních velikonoc...

Přímo poslanecká idylka...

Poslanecký bufet...

Poslanci pilují zákony při golfu...

A to je pro změnu parlament, tady alespoň správně pojmenovaný...

Tady se vyrábí, pro nejlepšího diskutéra této země a brzo i celého světa, jeho oblíbená vajíčka...

A vrchní kohout se na tu slepičiádu dívá ze svého vaječného hradu a je mu smutno, že ten bizarní dvorek musí zanechat jinému...

Přátelé, po své kontrole jsem zjistil, že opravdu je asi nejlepší jít na tu zahrádku...

O zemanovi Zemanovi.

3. dubna 2010 v 19:18
Ve svém blogu "O vlnách a pupenech" jsem napsal, že jsem v podstatě "konzerva", která nerada mění své názory. Asi to nebude se mnou tak špatné, protože třeba právě na pana Zemana jsem změnil svůj názor hned dvakrát...
Když jsem v 88 roce, tedy minimálně rok před převratem, kdy materialisticky orientovaní komunisté vzali moc, těm ideologicky orientovaným, četl krásný článek v tehdejším T magazinu, poprve jsem se setkal virtuálně s jeho autorem panem Zemanem. Velice příjemě mě překvapila nejen jeho úvaha, či prognoza, ale hlavně odvaha to v té době napsat. Byla to v tom čase snad první veřejná kritika ekonomické politiky tehdejší komunistické nomenklatury...
Po listopadu p.Zeman hodně vystupoval v Semaforu a moc se mi na něm líbilo, že jeho názory jsou zároveň i vtipné, že ze sebe nesoukal žádnou osobní suchopárnou politickou doktrínu.
Jenže ve chvíli, kdy převzal kulhavou sociální demokracii se do jeho smyslu pro vtip vkradla jizlivost, schopnost urážet, snižováním inteligence druhých a nemuseli to být vždy ídeoví oponenti...
A to ještě podpořeno tou jitrnico - pivní lidovostí, tak na hony vzdálené jisté noblese p.Klause..
Tak jsem na p.Zemana poprve změnil svůj názor a dokonce v období, kdy jsem vymýšlel a uveřejňoval politické vtipy v tehdejší "Zlaté mříži" Nedělního Blesku, určitě nejvíc jsem jich věnoval Zemanovi... Tak moc mě tehdy štval...A to i když odešel z politiky objímat stromy na Vysočinu a kvůli volbě prezidenta se začal chovat, jako zhrzená milenka..
Ale zřejmě časem to objímání stromů přineslo ovoce a ta jeho zloba (empaticky pochopitelná, ale zbytečná) se začala mírnit...Že by ty stromy vzaly do sebe, ten jistý jed ješitného zklamání a dokonce do jeho projevu vstoupila i jistá vlídnost i k oponentům.
A když se nakonec člověk ohlídne, co po všech těch minulých vládách zbylo, tak alespoň já jsem musel zkonstatovat a to trochu trpce, že po vládě p.Zemana zůstalo nejvíc pozitivních věcí a nejméně průšvihů.
A tak jsem měnil názor na něj podruhé. Dokonce jsem si pohrával s myšlenkou jít na jeho předvolební mítink u nás v Brodě. Ale kvůli práci to nevyšlo. Tak zase nějak mě to ale nemrzelo.
Ale co čert nechtěl, nebe zařídilo. Dnes jsem jel na otočku do Uherského Hradiště no a na náměstí, kde právě probíhal velikonoční jarmark jsem p.Zemana potkal. Prohodili jsme spolu několik vět, vyfotil jsem jej, alespoň na mobil, když má skleroza bezostyšně zapoměla foťák doma a podali jsme si ruce. Ani neví, že ode mě to bylo míněno na usmířenou, že jsem do něj tak trochu "ryl"..

S hořkostí, vzhledem ke své averzi, kterou jsem k němu dlouho choval, musím konstatovat, že nakonec je snad jediným politikem, který nekradl, ani se nepřiživoval, nebyl populista a tlačil tuto zem k prosperitě. Jiní buď kradou nebo se alespoň přiživují, či jsou to populisti posedlí po moci a pokud něco tlačí, tak to je jen "výsledek" toho jejich politického obžerství...
Pane Zemane, snad příjmete jako omluvu při volbách můj hlas.