Lepší je jít za sluncem, než za svým stínem.

Přátelé buďte vítáni!

Listopad 2009

O antihmotě jenom v dobrém.

26. listopadu 2009 v 20:02 | Přemek. |  O vesmíru a informatice.
Není, co bych o ni mohl napsat špatného. Stále hledáme ve vesmíru jiné civilizace, ale co víme sami o sobě, co víme o tom , proč tu jsme.? Je to jako neznat naši kásnou zem a trmácet se do ciziny, aby jsme unavení a oškubaní od cestovky celý rok zase dřeli v práci na dalších 14 dni této exotiky...
Jsem přesvědčený, že vše, co vzniklo po velkém třesku, celý ten vývoj vesmíru, galaxií, sluneční soustavy a naší planety, že to od počátku mělo a stále má nějaký hlubší smysl. Určitě se nemůže jednat o žádnou nahodilost, protože i v chaozu objevili vědci jeho vnitřní řád... Vše co ve vesmíru po miliardy let vznikalo a vzniká žije spolu v sounáležitosti. Není lepšího příkladu, než podívat se na naši sluneční soustavu, jak je všechno "echt". A i proto si nedovedu představit, že v tak geniálně "zastavěném" prostoru by se tomu antihmota vymykala... Ve vesmíru i v přírodě vždy spolu plus a mínus spolupracují... Představa, že antihmota je v našem vesmíru vyděděná někam mimo dění hmotného světa, je pro mě osobně více nepochopitelná z hlediska logiky, jako ta možnost, že od prvopočátku zůstala souputníkem hmoty. Co pak by se asi dělo v tom antihmotném antisvětě, v té "Atlantídě" vesmíru? I tam by byly antihmotné planety, antihmotná příroda a antihmotní lidé? Představa, že by se sešel hmotný muž s antihmotnou ženou a vzájemě anihilovali, tedy to by byl sex plný uvolněné energie...
Není daleko víc k představení, že hnota se stará o anagolický sběr a vývoj informací a antihmota o jejich zpracování a ditribuci vesmírem. Pokud si připustíme, že lidé nežijí na této planetě kvůli poživačnosti, tak proč? Na rozdíl od ostatní přírody, nejsme součástí žádného potravinového řetězce. Jsme tu snad jen proto, aby jsme se množili a vycucávali tuto planetu? Tak to by určitě z hlediska evoluce vesmíru by bylo hrozně málo.
Jako Člověk myslící máme informační poslání pro vesmír.. Odtud pramení všechna náboženství - pojmy jako duše, nebe, peklo, přikázání... To vše jsou pouze do srozumitelné řeči podaná lidem fakta o tom, co se ve vesmíru ještě mimo ně děje a co, je od člověka očekávané.. Jen tak může být informace kvalitní. Je potřeba žít v lásce, vzájemnosti a v pokoře před každým životem. Myslím, že je na čase, aby materialismus a idealismus odhodily zbraně, vždyť podle mě nejsou v protikladu. Existuje přece hmota i "myšlenka"...a tvoří jeden celek.
A na závěr ještě to slíbené z minulého blogu o komunikaci mezi hmotou a antihmotou, mezi těmito zdánlivými "anihilisty"... Přenos informací a to v obou směrech je umožněn specifickou magnetickou rezonancí. Hlavní tok informací jde ale od hmoty k antihmotě. Ovšem díky té méně využívané zpětné vazbě mohlo dojít v rámci evoluce minimálně ke dvoum revolucím. To když došlo v evoluci k tomu známemu poskočení z neživího na živé a ze zvířete na člověka. Tato magnetická rezonance je patrně jediným pojítkem světa před zrcadlem a za zrcadlem.

O tom, na čem "ujíždím"...

23. listopadu 2009 v 19:02 | Přemek. |  Fotoblogy o městech i přírodě.
Když jsem si v práci stoupnul na digitální váhu, s údivem konstatuji, že vážím už víc, jak 9 beden mandarinek a vážit mám při tom jako 8. Snad proto mi ten samý den v obchodňáku padla do očí osobní digitální váha za akční cenu. Pocítil jsem tu akčnost i v sobě, zakoupil váhu a vynechal své milované koutky s lahůdkami...na kterých tak "ujíždím"...
Abych si spravil chuť svého narušeného sebevědomí nepříznivou zprávou digitální váhy, rozhodl jsem se "ujíždět" na Luhačovicích... A věřte mi Luhačovice, to nejsou pouze lázně a léčivé prameny. Tam se dá "ujíždět" na tolika potěšeních... Ne, teď rozhodně nemyslím na lázeňské paničky, konečně, ty tam mají své lázeňské páničky. A protože cesta po lázních nám ukradne pár kalorií, nejlepší je hned na počátku se zastavit v cukrárně na tamní zmrzlinu. Pro mě je to ta nejlepší na střední Moravě..


Tak tohle je netříštivá kalorická bomba, která dodá sílu tělu i duši..


A tohle jsou zmrzliny na kterých "ujiždím", zvláště pak Piňa Coláda a Mojito...
Po těch zmrzlinách člověk omládne a může se vydat na cestu...
A jako já "ujíždět" na Jurkovičových stavbách i na lázeňských domech od jiných architektů, které mají jeden spojovací prvek a to zdobné použití dřeva...

Pohádkový lázeňský Jurkovičův dům..

Další z kouzelných lázeňských domů...


Tento byl tak obklopený zelení, že jsem skoro marně hledal místo odkud jej vyfotit...

No, není ta vila Světlana kouzelná...?

Vedle těch starých "malovaných" domů se staví stále nové moderní lázeňské domy s balneoprovozy, protože lázenští hosté prostě nechtějí za vodoléčbou přecházet "přes ulici"..

Ale "neujíždím" tu jen na svérázné pohodové architektuře, stejně vlídná je i tvář parku..


Socha budovatele lázní MUDr. Veselého je překrásně zarámovaná stromem a ten rám se mění s ročním obdobím...

Promenáda kolem říčky s nezbytnými kačenami...

"Nekonečné množství procházkových tras s obrazy, jaké umí namalovat jenom příroda...

Kolik karátů má asi tato zlatá krása..

A když se vám z ní nezatočí ještě hlava, ...

...tak pohled do korun vzácných Sekvojí vás vtáhne až do nebe...

Ale už je na čase vrátit se, než se setmí...

Vcházím do lázeňské nákupní a kavárenské uličky...
Dva kozlíci, jako by chtěli pokračovat se mnou. Říkám jim, nejste kozy, aby jste byli mlsní...jako třeba já. To už mířím do pasáže...
a přede mnou lázeňská čokoládovna... Neměl bych, ale jdu dál... Vždyť čokoláda je vlastně balneoprovoz na léčení pocuchaných nervů... A jsme přece v lázních...
A tady se přátelé nerozloučím jenom s vámi, ale i s trpkým pomyšleném, že vážím víc jak 9 beden mandarinek a s rozhodnutím, že tu cynickou novou váhu vybalím pro jistotu až zítra. Horká čokoláda s chilli za to stojí...

O informatice vesmíru, aneb o světu za zrcadlem.

19. listopadu 2009 v 22:07 | Přemek. |  O vesmíru a informatice.
V minulém blogu na tohle téma jsem konstatoval, že pokud při velkém třesku vznikla hmota, musela zákonitě vzniknout i antihmota. Došlo tak ve vesmíru na rozdělení "ministerstva informatiky" na "rezort" analogické informace, který byl svěřen hmotě a na rezort digitální informace, který se ukázal velmi vhodný pro antihmotu. Za normálních "politických" okolností by mělo dojít ke sloučení, tedy anihilaci obou rozortů a přece k tomu zjevně nedošlo. Jako důkaz tu máme svůj krásný hmotný svět. Ale co se to stalo s antihmotou, že se k hmotě chová tak málo vášnivě, přímo netečně?
Podle mé spekulace to umožnilo mimo jiné, zcela jiné uspořádání antiatomů, v tomto případě spíše - neatomů...
Pokud bych měl přibližně říct, v jaké formě se antihmota vlastně nachází, pak asi nejbližší přirovnání by bylo k plazmě.. Na rozdíl, však od té, jak ji zmáme z hmotného světa, nikam neproudí a vůči vesmíru je téměř statická. Jejím jediným pohybem je digitální chvění.. Zjednodušeně popsáno, záporné jádro - nukleon (já mu říkám "pozicion", protože drží svým způsobem stále stejnou pozici), tedy kolem tohoto nukleonu neobíhá ani jediný kladný pozitron. Naopak, tyto pozitrony kmitají rychlostí světla mezi nukleony a to v takové souhře, že v jednom a tom samém okamžiku antiatom existuje a neexistuje. Z pohledu antihmoty existuje, z pohledu hmoty neexistuje. Dochází tak k paradoxu, že se na antihmotu díváme, jako by do zrcadla a vidíme v něm pouze hmotu. K tomu, aby nedošlo k anihilaci musí existovat jistě i jiné zábrany a pojistky.
Tím, jak pozitrony kmitají mezi zápornými nukleony, dochází k chvění...Chvění jako zvláštní způsob přenosu, kumulace a hlavně zpracování informace. Na rozdíl od digitální informace používané v hmotném světě, nepracuje pouze se dvěma stavy - zapnuto: 1, vypnuto: 0. Pracuje s prostorovými stavy a ty umožňují pohltit a zpracovat prakticky nekonečné množství informací. Přenos informací se děje na základě využití "dominového" efektu o kterám jsem psal v první části. U takto organizované antihmoty nelze mluvit o šíření informace nějakou rychlostí, tato informace je, na místě vzniku a dejme tomu i na místě potřeby, v tom samém čase v rámci celého vesmíru. Prostě informace vzniká i tam, kde nevzniká, a to paralelně..bez ohledu na vzdálenost.
Antihmota na rozdíl od hmoty nevytváří shluky, ani "prázdná místa. Je všude kolem nás, je ve vzduchoprázdnu, je prostě ve vesmíru velmi rovnoměrná.. Antihmotou procházíme jako "Matrixem"..
Každý náš pohyb, myšlenka, každé slovo, se zároveň zobrarí i mimo nás. Naučili jsme se tomu říkat duše, ale není to přesný výraz.. A proč to všechno a jak antihmota přebírá z hmoty informace?
Tak o tom zase příště.

O 17.listopadu skrze Uherský Brod.

17. listopadu 2009 v 19:55 | Přemek. |  Fotoblogy o městech i přírodě.
Původně jsem chtěl psát jen o svém momentálně nejoblíbenějším městě, ale když jsem si přečetl některé příspěvky, měl jsem najednou pocit, že se musím vyrovnat i s tímto tématem, ale tak nějak po svém.
Každý zlom v dějinánách přinese vždy něco negatívního, ale přinese i pozitivum. Je na člověkovi, aby si vybral to, co jej osloví víc, raději to lepší, byť to může být maličkost. Nebudu tu rozpitvávat, co jsem všechno ztratil a co málo získal právě já. Jen jednu věc. Před listopadem jsem nemohl cestovat kam bych chtěl a tak jsem cestoval tam, kam jsem mohl. Teď mohu cestovat, kam bych chtěl, ale nemám na to prostředky. Ale pro mě je to naprosto pozitívní věc, protože vlastně stejně ani nemám pocit, že bych za hranice všedních dnů chtěl cestovat, vždyť mám teď vše tady. Jenom slepý nemůže nevidět, jak zkrásněly naše města i vesnice, jak se vrací do krajiny život. Jak se lépe dýchá, kolik je zábavných věcí kolem nás, jak svobodně si můžeme třeba tady stěžovat i radovat se. Život není černobílý, ale barevný a je na nás, kterou z barev si vybereme. Tak už dost kecání, zvu vás do Uherského Brodu, do mého zamilovaného města. A právě až po listopadu...
Tak předně se rozkládá na kopci a to je velmi pozitivní, stará se všem občanům o jejich fyzickou kondici. Je to moc dobré místo pro život, však pojde kouknout se mnou.


Komenský tu vládne "pevnou rukou" jak v názvech, tak ve svých sochách, ale myslím, Broďané jsou na něj právem pyšní...

Na dvoře muzea vytvořili Japonci z družebního města svou zahradu přátelství...

Většina historických domů je krásně opravena...


Ze zchátralého prvorepublikového hotýlku se stal opět krásný hotel...


Opravené městké hradby a jejich průchod, jako by vedl ke slunci...


Nová zástavba vlídně zapadá do koloritu města..


Tady stála kdysi stará hospoda u Hanáka, později nová resturace u Hanáka, dnes obchodní dům s asiiskou kvalitou...Mám pro tyto obchodňáky jediné jmeno - "No nekup to".


Na radnici pod hodinami je černý Janek - na památku obléhání města hordami, kdy jejich velitel v tichosti vylezl na hradby a chystal se ze svými bojovníky v tichosti překvapit obránce města, ale zavrávoral a chytil se lana. To bylo ovšen od zvonu k svolávání vojáků... Tím vlastně zachránil město před sebou samým. Šťastná ironie osudu pro Brod.


Má oblíbená kavárna...a nic nedejte na ten zákaz vjezdu, já do ní chodím...


Jeden z mála kulturních domů před listopadem, co má i po létech zajímavou tvář..


Kulturnost města i restaurace se pozná podle záchodků... Dobrý, né?


Klášter, co slouží ku podivu řádu i světské hudební škole...vlastně všem.

Když zhasne ráno lampa, svítí stromy svou zlatou vlídností..


Bronzový obelisk - Via Lucis věnoval v roce 1992 Uherskému Brodu přední světový sochař Yvan Theimer.

Detail obelisku, jako by nám říkal, že některé věci jdou pomalu a život utíká holt rychle..

A do téhle moderní budovy půjdu za pár let "hledat" svůj starobní důchod...


Tak jak, ještě jsem vás nepřesvědčil, že je ten náš svět po listopadu i při všech těch špindírech politiky a zlodějích vlastního svědomí, je lepší? Tak těm poslední důkaz. A je to důkaz s vekým D.

Za socializmu nebyl v Uherském Brodě nikdy Tuzex. A TEĎ HO TU MÁME. A ukážu vám jej ať "závidíte".. A máme ho jen díky listopadu, tak už na něj prosím tolik nežehrejte,režim je jen takový, jaký si ho ve volbách děláme...

To koukáte, že?

Snad nám ho nebudete závidět. Závist to je nemoc z před listopadu a nejsou na ni jiné léky, než pozitivní přístup k životu. Přijeďte se podivat k nám do Uherského Brodu a pochopíte, že menší zlo je často lepší, jako kruté dobro.

O informačním médiu vesmíru.

15. listopadu 2009 v 22:41 | Přemek. |  O vesmíru a informatice.
Vím, že všichni, kdo jen trochu rozumí fyzice si pomyslí, ten Přemysl se definitivně zbláznil. Možná budou mít pravdu, ale na svou omluvu - už dávno jsem se zamiloval do fenomenu, který vám dnes zase chci spekulativně předložit.. Do života vesmíru.
Pokud připustíme, že informace ve vesmíru mohou mít stejně nekonečný objem a rychlost, tak jako je on samotný, pak je potřeba stanovit dvě základní podmínky.
1) Přenos informací se uskutečňuje okamžitou rychlostí v rozsahu vesmíru.
2)Kapacita informační paměti musí odpovídat kapacitě vesmíru.

Pokud si stanovíme tyto podmínky, vyplývá z nich, že hmota nemůže být ani náhodou nositelem těchto vlastností. Pro hmotu platí zákon maximální rychlosti a na rozdíl od šílených šoférů se chová uvědoměle a nepřekračuje ji.
Nemůže taky plnit úlohu uložiště a zpracovatele informací. Má totiž ve vesmíru jeden průšvih - někde jí je víc a pak všude málo. Taky v ní neustále probíhají procesy začátku a konce. Vrchol přírody na zemi - člověk - to je z hlediska vesmíru v digitální řeči jen pouhá 1 a 0 - narození a smrt. Jsme pouze takovým pidistavem vesmíru v jeho digitální řeči.
Ne, hmota opravdu logicky vzato nemůže mít vlastnosti, které by ji předurčovaly k intengraci vesmíru. Ale co pak je tím nositelem, když ne hmota???
Pro vyřešení této detektívky se musíme vrátit na místu činu. Co se stalo po velkém třesku?
Po jeho "zmediálnění prázdna", se do volného prostoru začala šířit hmota a stejným dílem i antihmota. Ano i antihmota. Pokud připustíme, že ve vesmíru máme pouze hmotu a antihmotu, pokud řekneme, že hmota to nemůže v žádném případě být, pak nám nezbývá nic jiného, než připustit, že nositelem informace vesmíru - o vesmíru, je právě antihmota.
Já vím, že všichni, co jen trochu rozumí fyzice se teď musí dusit smíchem. Vždyť přece antihmota okamžitě anihilue s hmotou.. Proto ji přece fyzici zametají někan neznámo kam do vesmíru, do antisvětů z antihmoty... Jenže po velkém třesku se musela hmota i antihmota miliony let držet v anihilační vzdálenosti a přesto k anihilaci nedošlo.
Problém našeho materialistického uvažování je v tom, že si zjednodušeně řečeno představujeme antihmotu, jako hmotu s obrácenou polaritou. Ale, co když právě tohle vedlo k úplně jinému uspořádání a co když toto uspořádání umožňuje nemožnost anihilace? Co když žijeme s antihmotou v takovém souladu o jakém nemáme ani tušení? Prostě, když uvažujem o tomto hmotmo-antihmotném problému, diváme se při tom pouze do zrcadla. Ale, co je za zrcadlem??
Tak o tom až zase příště.

O věcech na kličku.

13. listopadu 2009 v 19:38 Ostatní.
V dětství, kdy nás ještě doma neoblažovala televize, ani tím svým jediným programam, já miloval rádio, zvláště to tranzistorové. Na povinných nedělních vycházkách pozitivně doplňovalo negativní vjemy z toho, že se nacházím v jiném prostoru, než v tom, který určovaly moje kamarádské zájmy. A tak se nedivte, že když této pozitivní věci došla šťáva,tak k negativním vjemům přibyl ještě vztek na neschopné baterky. Už tenkrát jsem si říkal, proč někdo nevynalezne hodinnový strojek s dynamem do rádia. Prostě bych jej natáhl a ono by chvíli hrálo a zase bych natáhl ten zdroj a nezůstal bych tak bez tak "zásadní" informace , jako třeba, kdo vyhrál etapu v "Závodě míru"... Jak šel čas a ním nám rozkvétala všelijaká načančanější média, rádio se stalo jen nemluvným doplňkem bytu.. Ani už si nevzpomínám, kdy bylo naposledy puštěné a ono si to jistě nepamatuje taky.. Ale osud chtěl, abych k němu opět zahořel láskou... A jak se o to zasloužil? On mrcha dobře ví. jak miluji ty věci, které se nemusí krmit ze zásuvky, nebo kde se věčně nemusí vyměňovat baterie, které jen stejně hnusně zatěžují životní prostředí.
A tak, když jsem v našem obchodňáku uviděl rádio, spojené dokonce s baterkou a na kličku, za cenu 99 Kč, no to se prostě nedalo nekoupit. Doma, s mazlivým pohledem, jsem tu hračku láskyplně a nedočkavě vybalil a po intenzivním "plzeňském" studiu návodu, roztočil jsem dynamo a nabil akumulátor v rádiu. Hrálo i svítilo, co víc si přát. A od té doby zase poslouchám přičesané vlny z éteru a moc si to točení kličkou užívám. Pravda, ze začátku mi mělo odpadnout zápěstí, ale tento ruční rotoped mi jej už zpevnil na přijatelnou únavu.. Tak si říkám, nebylo by dobré k různým těm posilovacím, hlavě šlapacím strojům, sloužícím k vyhřeznutí svalové hmoty z trubkovité struktury těla, přidat taky to dynamo a před sportujícího dát televizní obrazovku a... Chceš vidět "Ordinaci v růžové zahradě", tak šlapej a makej...ať víš, že to dopadlo, tak jak jsi doufala...Jooo to by se pak hublo, to by se poulily svaly.. To by byl prodejní hit - "samohecovací" stroj na svaly... Pardon.. Musím končit... Přestává mi hrát tranďák, musím ho jít nakrmit dřív, než zdechne... a to si pište, že ho zdechnout nenechám...

O informačním životě vesmíru, aneb spekulace autora.

11. listopadu 2009 v 22:36 O vesmíru a informatice.
Když vznikala kdysi hluboko v minulosti planeta Země, vznikala souběžně o ní informace. Z hlediska vesmíru je docela čerstvá. Informace o složení neživé hmoty, později rostlin, zvířat a "pýchy" informace - člověka. Fyzikální, chemickou a genetickou stopu doplnila "mamutí" stopa myšlení a jeho výstupů v podobě činů. Všechny tyto informace můžeme souhrně nazvat jako analogové. A člověk k nim v docela nedávné době vymyslel informace digitální. Ta zrychlila a rozšířila možnosti analogových vstupů a hlavně výstupů. Stala se rychle dominatní technologií pro svou kapacitu, rychlost a variabilnost zpracování vložených údajů. Není ale schopna sama sebe vyvíjet a v podstatě je závislá na analogických zdrojích informací. Je to důležité pro pochopení vesmíru, jako živého organizmu..
Pro nekonečný oceán všehomíry se zbytnělými ostrůvky hmoty by však digitální informace, jak ji známe nebyla vůbec k ničemu. Má totiž své rychlostní a kapacitní limity. Rychlost světla je v nekonečném prostoru pouze plíživá a příliš konečná... "Internet" vesmíru musí být založen na "okamžité" rychlosti, jinak by pozbyl svůj smysl. A vesmír si proto takovou přenosovou síť začal budovat od chvíle "velkého třesku". Díky ní dokáže uchovávat a přenášet informace v takovém množství a v takové rychlosti, která je úměrná jeho velikosti.
To, že informace mohou putovat vesmírem vyšší rychlostí, než jakou jsme limitováni (rychlost světla), je známo z paradoxu přenosu informace mezi dvěma fotony.
Ale jak vesmír provozuje vlastně ty své sítě a co jim dává křídla nepředstavitelné rychlosti? Těžko to někdy vysvětlím sám sobě, natož vám. Ten princip jen tuším, ale vůbec nechápu jak ho je možné naplnit... Jde o princip dominových kostek. Zkusme si představit známý dominový efekt. Kostky můžete klást od sebe třeba na 2 cm nebo jen na jeden. Čím je vzdálenost mezi kostkami kratší, tím rychleji spadne ta poslední... Vždy ale spadne s určitým zpožděním.. Pokud je ale poskládáte těsně za sebe, při převrhnutí první kostky padá teoreticky zároveň ta poslední. Informace k ní dorazila současně s jejím odesláním. Vím, že je to neskutečně hodně zjednodušené, ale tak nějak by to mohlo třeba ve vesmíru fungovat. Neuplatňují se při tom samosebou žádné kostky, snad jenom ty, kterými slovy klasika fyziky hraje Bůh. Uchování a přenos informací ve vesmíru obstarává něco, čemu říkám - "digitální chvění". O mé představě jak a kde vzniká, zase někdy příště.

O narození na třech místech.

9. listopadu 2009 v 18:45 | Přemek. |  Kultura.
Nevím, zda o tom víte, ale z minulosti do současnosti se nám táhne jedna tajemná kuriozita... Uherský Brod, Nivnice a Komňa se přetahují o to, kde se vlastně narodil J.A.Komenský. Obec Komňa se chlubí tím, že rodina Komenských je vlastně po Komni pojmenovaná a tudíž se tam i musel narodit. Postavila mu proto i pomník.



Nivnice přímo ví ve kterém domě se u nich Komenský narodil...





To v Uherském Brodě, neví o žádném domě, ani se Komenský po Brodě nejmenuje, zato údaje z historických pramenů dokládají, že se nejpravděpodobněji narodil zde. V zámecké budově vybudovalo muzem tohoto světového velikána. Město s muzeem pořádá nejrůznější akce a doslova Komenským žije.

Pomník a vhod do "zámeckého" muzea.

Z expozice - knihovna.

Do téhle třídy už asi těžko někdo usedne..


Tak nevím, asi to už nikdo nezjistí, kde se Komenský narodil, jedině, že by se nějaký spiritista na to Ámose zeptal. Ale myslím, že místo narození není tak důležité, jako to v co Komenský věřil a v co usiloval. Chtěl zlepšit evolučně lidstvo výchovou vedenou účině od nejútlejšího věku. Bohužel jeho krásná myšlenka je asi v současném světě nerealizovatelná.. Ne ani tak proto, že by selhávaly školy, myslím, že Komenského myšlenku hlavně málo naplňují rodiče. Ale ani ti nejsou tak úplně na vině..
Vždyť často chodí vystresovaní z práce a neustále žijí ve strachu ze ztráty práce. Jiní zase pracují dobrovolně i dvanáct hodin denně. A tak co nejvíce dětem schází, je čas rodičů. A s tím bohužel Komenský ve svých snech po nápravě lidstva výchovou, tak nějak tenkrát nepočítal..
A pak, o kolik by se prodalo méně piva, vína...kdyby se někteří otcové a poslední dobou i matky více věnovali dětem. Jenže to by zase stát vybral méně peněz na daních a tudíž i na školy.. Je to začarovaný kruh a Komenský nám už víc neporadí..

O uklízení MADE IN ČESKO.

7. listopadu 2009 v 10:11 Politika.
Tak už se nám asi blíží to, čeho jsem se nejvíc obával. Politici, jinak neschopní jakékoliv smysluplné dohody, si v jednom začínají rozumět. Toho Fischera se musíme zbavit a nejraději co nejdál z očí národa. Jeho popularita, schopnost se dohodnout, věcnost, racionálnost a pracovitost se stala trnem v očích obouch současných "buldozerů politiky". A tak už kují plány, kují pikle, jak Fischera dostat z židle.
Kdysi hodně dávno, ještě v socialismu, jsem napsal posměšnou básničku... Hodí se asi stále.


O českém Honzovi.


V práci
dřeli jako draci

Honza řek´si
já budu ten pravý
a pro lepší koryto
šel těm drakům sekat hlavy



Noviny Jerevan se zeptali nešich uklízecích politiků, jaký mají vzkaz pro národ. Tady je jejich odpověď na které se lehce dohodli...


O industriálním humoru.

5. listopadu 2009 v 18:48 | Přemek. |  Ostatní.
Továrny a zemědělské provozy, pokud nejsou zrovna úplně nevzhledné, tak i pak se nepyšní ničím, co by zaujalo. A přece, kdo jezdí českou krajinou určitě zná dva podniky, které své spíše škaredé provozy, alespoň oživily humorem. Určitě to nemusely dělat, protože to jistě stálo dost peněz. Ale možná, že reklamní efekt těchto "artefaktů" je k nezaplacení...
Už dlouho ozvláštňuje betonárku postavenou blízko bojiště u Slavkova obrovské dělo s vojáky. Z dálky ani není poznat, že v "děle" je vlastně míchačka a "vojáci" skrývají ve svých útrobách cement...

No nevyhlíží to lépe, jako tradiční škaredá šedivá betonárka. Ale firma nezůstala jenom u tohoto. "Vyzdobila" všechny své provozy a dokonce i domíchávací auta. Pár obrázků z jejich netu.




Pěkná betonářka, ne???



To jiná firma začala stavět u svých provozů maják, který samosebou i zakomponovala do svého reklamního sloganu. Ale nezůstala jen u majáku, objevila se loď, prostory pro děti a skulptury vyrobené z odevzdaného starého železa.. Ano jedná se o kovošrot, tak opět pár obrázků z výzdoby nevyzdobiteného...


Maják slouží jako rozhledna...


Loď, která jako by čekala na novou biblickou potopu, také slouží k návštěvám...


Žirafa tam konkuruje majáku..


Krokodýl vypadá, že už je po "železném" obědu..


Že by mládě brontosaura..?..


"Lokotka" a jiné atrakce...

No uznejte sami, není to nutné zlo takhle přece jen o trochu vlídnější.?..

O kauze Kindl a český ksindl.

3. listopadu 2009 v 16:56 | Přemek. |  Politika.
Opravdu někdy nevím, kde že to vlastně žiji. Ráno se probudím a říkám si, to se mi snad muselo jenom zdát. V celé civilizované Evropě, když někdo vyštráchá vykutáleného podvodníka, tak ten dotyčný zaleze někam do ztracena a čuší. Ale to zde ne, v této zemi, čím uděláte větší ránu, tím větší si užíváte mediální pozornosti... Snad jenom u nás se z těchto lidí stávají celebrity. To že se jich ujímají různé bulvárky bych ještě pochopil, ale aby dostávali prostor ve veřejnoprávní televizi, to už je přinejmenším zvláštní... Pověřil jsem tedy své novináře z "Jerevanu", aby se na to podívali blíž.
Přátelé dovolte, abych se tímto omluvil p. Kindlovi, že jsem ho podezříval z nekalostí. A co mě na něm nejvíce pozitivně překvapilo, tak jeho skromnost. Nebo se možná jedná i o strach, aby mu někdo neukradl jeho know how. Pan bývalý profesor totiž zjistil svým empirickým výzkumen zajímavý vztah - Čím kratší je studim budoucího právníka, tím i rychleji je potom schopen řešit kauzy, na kterých pracuje. Protože jej osobně velmi trápilo, jak se soudní pře u nás táhnou, jak naše zem prohrává jeden spor za druhým u soudního dvora, rozhodl se nebojácně pro experiment u pečlivě vybraných studentů.
Už z těch známých jmen vidíme, že volil skvěle. Někteří z nich, aby naplnili společenské konvence, se bohužel rozhodli školu si obyčejným způsobem dodělat.. Přátelé, ale takhle se nám ty soudní pře opravdu nezrychlí...

O křišťálovém ránu.

1. listopadu 2009 v 18:49 | Přemek. |  Makra.
Někdo křišťál miluje a někdo ho dostává... Křišťálové soupravy, lustry, ozdůbky... Většinou jsou pro krásno, ale jen do té doby, než se má člověk stěhovat, či je jako dědictví vyklidit... A pak přemýšlí so s tím, budu to vůbec potřebovat? Dá se to prodat..? A vyhodit to je každému líto.. A přece existuje křišťál, který dokáže udělat možná ještě větší radost. Umí se proměňovat s časem, mizet a zase se objevovat. Okuzlí krásou a nezatíží žádnou starostí...
V sobotu ráno mi příroda ukázala opět ty mé křišťálové zázraky a já vám malinkatý kousíček ze svých souprav, lustrů a ozdůbek nafotil, ať vidíte jak může být člověk bohatý, byť někdy jen na několik minut.








Až z fotky jsem zjistil, že jsem se tou zimní krásou nekochal sám... Po hodince nám slunko křišťálové království rozpustilo, ale nevadí, jiné ráno bude třeba ještě blýskavější...a pak ta moderní doba... Uvěznil jsem si ho do počítače... S tím se bude případně i dobře stěhovat..