Lepší je jít za sluncem, než za svým stínem.

Přátelé buďte vítáni!

Říjen 2009

O mravencovi bez politické příslušnosti.

30. října 2009 v 19:50 | Přemek. |  Politika.

Ve svých článcích o mravencích bez politické příslušnosti jsem vždy psal o tom, jak je potřebná pro naši zem vláda nepolitických odborníků, zvláště teď v době krize. Myslím, že čas mi dal za pravdu. Vláda, která vznikne po budoucích volbách bude stejně asi v patové pozici. Dost těžko se jí bude situace řešit, už jenom kvůli populistickým slibům, které strany před volbami vysílají ke svým potencionálním voličům. Myslím, že Jan Fischer, nejen nezklamal, ale i naplnil očekávání v rámci svých možností. Mnohé možná i příjemně překvapil. A tak je spravedlivé, že v popularitě předstihl i zdánlivě neotřesitelného prezidenta. Co bude ovšem teď zajímavé, jak jeho popularity budou chtít využít politické strany v předvolebním boji. Myslím, že bude o něj velký zájem a doufám, že pan Fischer nepodlehne tomu, dělat někomu vějičku a zůstane tu pro naši zem jako nepolitická pojistka při neschopnosti politiků o rozdělení žvance, o který jim stejně nejvíc jde.
Ale jak se ukázalo, už jedna strana určitě p.Fischera lanařit nebude. Ta Paroubkova. Žárlivost na úspěch věcné práce, na popularitu, na slušnost i odbornost není pro jejího ješitného šéfa tím pravým ořechovým. Řekl bych, že největším lanařem bude "šedá eminence" p.Kalousek. Je jedíným v naší politice, kdo pro své zájmy dokáže na vrchol postrčit "slušnou návnadu"..

O dušičkách.

29. října 2009 v 18:40 | Přemek. |  Osobní.
Celé dětství se mě držela jako čert kříže mírná fóbie z kříže. Přiznám se, že někdy v sedmi létech pod vlivem informací mého kamaráda, co navštěvoval náboženství, mě pronásledovala hrůza, že by mohl ukřižovaný Ježíš i se svým křížem vlétnout do pokojíku, kde jsem spal. Zavíral jsem raději okno a kontroloval pro jistotu i prostor pod postelí... Můj děs časem "vyléčila" materialistická výchova na škole, ale i tak, hřbitov a kostel zůstával mnou celkem neposkvrněn...až na pohřby v rodině a právě ty dušičky. Jednou za rok jít na hřbitov se prostě nedalo odmítnout a tak časem tato povinost trochu obrousila hrany mého dost nepochopitelného strachu.. Ironií osudu se stalo, že otec mé bývalé manželky byl kameník a tak se to u něj doma pomníky a kříži jen hemžilo. A musím říct, že tohle řemeslo zvládal s uměleckou nóblesou. A já najednou, aniž bych si to uvědomil, přestal v těch věcech vidět děsivé církevní symboly, ale i umění... Velmi, velmi mi imponoval a tak trochu jsem mu i záviděl tu uměleckou zručnost... Pracoval i s architekty a podle jejich návrhu realizoval dílo... Snad každý bratislavan musí znát plastiku v hodinách na tehdejším Prioru. Ale jednou se i mitr tesař utne...
Rozhodl se vybudovat si hrobku a pomník, což není v těch místech nic tak neobvyklého.. Na pomník vysekal jméno, rok narození a částečně i rok úmrtí - 199 s tím, že poslední číslice se po jeho smrti doseká..
Jenže přišel rok 2000 a pomník se stal neaktuální. Musel jej rozebrat, celý přebrousit a sekat znovu. Tentokrát už se nedalo splést...
Díky němu zkončily mé hřbitovní fobie a naopak se ze mě stal pozorovatel jejich vlídnosti a klidu. Kolikrát už jsem pochoval své chmury právě tam. I letos. Pak se může narodit něco nového a plné života.

Před vstupem na hřbitov vás vítá záplava květin, věnců, svíček i "praktických" umělohmotných kýčů..

A pak už tichá cesta v podzimních šatech..

Okolo ní nejrůzněji ztvárněné pomníky...


i rostlinné kompozice...


I tohle najdete na hrobech...


A na to vše se dívá po opadu listů jmelí s příslibem vánočních svátků...

Odcházím a ještě se ohlížím. Na hřbitově se rozsvítil strom báječným sluníčkem. Mám příjemný pocit, že chmury zůstaly tam, kde je jim nejlíp...

O syndromu malých lžiček...

27. října 2009 v 17:54 | Přemek. |  Osobní.
Nevím jestli máte i vy ten poznatek, že váš domov musí nutně v utajení obývat i nějací neviditelní trpajzlíci...
Koupili či dostali jste kdysi nějaký příbor a po čase zjistíte, že zatím, co ty větší kusy nemizí, malé lžičky se prostě postupně vytrácí z vašeho života... Pravda, semtam se na chvíli ztratí i nůž či vidlička, ale časem se najdou třeba zapíchnuté do koberce vedle stolu a to zejména v dětském pokoji. To velké lžíce už mají více míst na schovku, už jenom proto, že jsou univerzálnější v použití na cokoliv. Ale také se nakonec vždy najdou. To malé lžicky jako by měly buď svůj vlastní život a nebo je kradli ti trpajzlíci. Nedal mi ten problém spát a tak mě napadlo, že nejlepší bude dál je nedokupovat a sledovat podrobně "životní dráhu" těch zbylých. A když vám zbydou poslední tři, čtyři, už je to snadné, to se ztráta hned provalí... A tak má "šedá kůra mozková" po Poirotovsku začala bezodkladně pátrat. A slavila hořký úspěch. Jedna lžička v dětském pokoji pod knížkama, druhá malá lžička v sypkém cukru a třetí malá lžička v kelímku od jogurtu v koši. A ten jogurt, tak dobře chutnal mně....
Tak to vidíte, žádní trpaslíci, u nás malé lžičky likvidovaly kelímky od jogurtu.. Potvory jedny umělohmotný..Mrkající

Poznámka po létech.. Od té doby, co se u nás třídí odpad, malé lžičky se přestaly definitivně ztrácet..

O globálním oteplování.

25. října 2009 v 22:40 | Přemek. |  Objevy novin Jerevan.
Noviny Jerevan opět poznaly chuť vítěztví a tak si to přátelé jejich objevů, jako první na světě můžete vychutnat, mít prostě náskok před ostatními. Takže, jak to doopravdy je s tím globálním oteplováním.
Všechno to začalo v naší zemi na bývalém ústředním výboru KSČ. Tehdejší mocipán z Kremlu zaslal Novotnému supertajnou zprávu o setkání politbyra s mimozemšťany. Varovali prý soudruhy před globálním oteplováním. Tehdejší ústřední výbor jednal velmi rychle a ku podivu i s praktickým výstupem. Hned příští rok byla u nás, pro nezasvěcené nepochopitelně, na VŠZ v Praze v Suchdolích založena katedra tropického a subtropického zemědělství. Celé to proběhlo, jako že pomoc spřáteleným zemím... Zatím se však zde vědci začali připravovat na příchod globálního oteplování, aby, až to příjde, socialismus uštědřil kapitalismu lekci v plánování... Naštěstí pro zasvěcené soudruhy 68 rok nepřerušil přípravy a ve sklenících se už chystaly nové odrůdy tropických plodin pro naše družstva... Zároveň začala podpora ZOO zahrad, kvůli budoucí živošišné výrobě... Konspirační výzkum byl naprosto geniálně organizován a nikdy nepronikl na veřejnost až do tohoto článku. A proč ne i po listopadu? První polistopadový prezident Havel se o zemědělství nezajímal, maximálně tak, o to slušovické. To tehdejší předseda vlády a pozdější prezident p.Klaus nebyl tak roztěkaný amorem a koloběžkami. Objevil ve své pracovně spis o varování mimozemšťanů před globálním oteplováním a okamžitě pochopil, že se nejedná o oteplování na zemi, ale o oteplování politické... Červené makovice tehdejších i pozdějších soudruhů to prostě nemohly pochopit, že jim zvoní hrana... A protože je pan Klaus králem analitiků, celý spis stopil a pustil se odvážně do boje proti teoriím o globálním oteplování. Dobře ví, že před tím soudruzi varováni vůbec nebyli a kdo by to neměl vědět lépe, jako mimozemšťané...
A tak nám tu po Novotném, Jakešovi a ostatních "chytrých hlavách" přece jen zůstalo něco pěkného. ZOO zahrady a malý kousíček globálního oteplování ve sklenících..

Pokud budete mít možnost, běžte se do Suchdole do skleníků podívat. Budete si na chvíli připadat jako v tropech. Mají tam krásné tropické a subtropické rostliny, které jinak neuvidíte bez tučného bankovního konta. Mívají tam někdy dny otevřených dveří. Já to tam miluji.
Tak jen malá ukázka mé netradiční pozvánky na to, co se mi líbí a co by se třeba mohlo líbit i vám.






No, netěšíte se už teď na globální oteplení..?

O řidičském průkazu.

23. října 2009 v 22:54 | Přemek. |  Osobní.
Dnes jsem frčel se svým boubelatým autem po mikrodálnici u Vsetína a mé oči ani nestačily zaregistovat předjíždějící a to jsem to hnal maximálkou. Ta "dálnice" je tu dlouhá asi jako ranvej na letišti, tak jsem čekal, kdy první auto vzlétne... Nevzlétlo žádné, na konci "dalnice" auta prostě zbrousily brzdy až na doraz a pokračovaly svým vyváženým tempem pro silnice první třídy, ve zdejším podání - okreska nejhrubšího zrna... Jinak, asi všichni víte, jak vzniklo slovo dálnice. To prostě byl malý kousek a DÁL NIC. Tak to je přesně u Vsetína. Jak mě tak ti nadržení ruští ruleťáci předjížděli, tak mi v mozku docvakla vzpomínka na dobu, když byl u Prahy otevřený první úsek dálnice a F1 embéčkáři se snažili pokořit své rychlostní limity. Nikdy neměla odtahová služba takové žně, jako tenkrát. Akorát je muselo děsně štvát, že je ještě socializmus a na penězích se to moc neprojeví. A těch zadřených motorů, co musely servisy opravit... To by byl dnes byznys.. Jenže dnešní auta...no, ne nadarmo se jim říká "děla".. To se spíš majiteli zadře sedadlo do zadku při vytůrovaném odpichu...
Tak mě napadlo, kdyby lidi měli dělat řidičák pro život. Aby dodržovali jistá pravidla slušnosti. Konečně schválně, když si vezmete některé značky... Povolená maximální rychlost, zákaz odbočení doleva či doprava, slepá ulice, stopka, dej přednost v jízdě (ženě), zákaz stání a zastavení (v práci), jednosměrka (manželka), jízda ve více jízdních pruzích (milenka + manželka)atd. Mám obavy, že ten řidičák by nám říkal pane až těsně před smrtí a stal by se pouze vstupním dokladem do nebe či pekla... A čím víc trestných bodů, tím dřívější návrat z ráje do školy, pro nový průkaz..
Pěkné cestování mezi českými kamikaze..

O roku 2012 ještě jednou.

21. října 2009 v 23:31 | Přemek. |  Objevy novin Jerevan.
Dnes mě velice pobavila jedna zpráva, která se snad opravdu nemohla stát nikde jinde, než v USA. Nebo mohla? To, jak jistý Američan nechal fiktivně uletět své dítě balonem, za pozornosti nadržených novinářů na jakoukoliv katastrofu, která by lépe prodala jejich noviny... No novináři si nakonec svým způsobem na tom smlsli, ale ten "ušlechtilý" důvod, proč to ten "prozíravý" rodič udělal, byl přímo fantasmagorický... Chtěl získat peníze na vybudování betonového bukru u domku, aby s rodinou přežil r. 2012...
Noviny Jerevan začaly mít pocit, že ten "osudový" rok rozviřuje po světě betonová lobby.
Jejich šťouralové zjistili, že i jistý betonářský podnik u nás se na zvýšený zájem o beton připravuje. Vyslal své pracovníky, aby studovali geniální kontrukce těchto staveb, které prozřetelně pro ně postavili naši předci před druhou světovou válkou... Stačí je zařadit do katalogu a byznys může zkvétat.


Nejlevnější kryt pro jednoho člověka...pro koho asi..


Bunkr pro jednoho člověka s desetičlenou obsluhou...zájem mají poslanci..


Rodiný, starší, levnější, ale zato lépe maskovaný kryt...není to vidět, ale z jedné střílny kouká nějaký p.Člunek..

Další bunkry v katalogu přibývají. Tak neváhejte ani vy, betonu zase není tolik...Slíbili nám na beton dobře placenou reklamní kampaň v našich novinách.

O zvlčení z mlčení..

20. října 2009 v 18:01 | Přemek. |  Ostatní.
Někdy se uzamčem sami do sebe a nikdo nemůže najít klíč. Ono se to pěkně říká - mluviti stříbro, mlčeti zlato... Ale cožpak se může člověk zlatě promlčet životem?
V kolika manželstvích se stane mlčení jediným "dialogem".. Mlčí jeden a mlčí i oba.. Protipolem je "Itálie" včetně ufologických katastrof. Pravda, házet se dá i něčím jiným, než talíři... Házet se dá i vina a mlčící či křičící, se většinou cítí tím navinným... Těžko říct, co je horší, zda kosmické ticho, či světová válka. Vaši sousedi v tom budou mít ovšem jasno.
Mlčení však může být i formou protestu, který se ale stejně míjí účinkem. Jako zde, na blogu Novinek, se rozhodl jeden skvělý blogista mlčet, protože se nemohl smířit s anonymitou diskutujících. Doufám, že najde klíč a vyjde zase mezi nás.
Mlčení ani frenetická hádka málo kdy něco vyřeší. Stane se jen ztraceným časem pro vzájemné pochopení. Mlčení se stává cestou pro vlky samotáře.

A dnes zase po čase básničku.



Mlčení


Stůl půlí naše dotyky
a na svém těle mísí dech

Je řekou dubovou
s gondolami zakletými v rohlíky
a my jsme dva rybáří
a každý má svůj břeh

O sklizni teplomilek.

18. října 2009 v 21:24 | Přemek. |  Osobní.
Je to zvláštní jev, na jihu Evropy začínají zrát mandarinky a nám začínají "zrát" vánoce... Alespoň v podniku, kde pracuji. Mandarinky to prostě vždy odstartují. Ale nebojte se, nechci tu dělat skrytou reklamu. Jde o o to, že i u mě doma začíná i končí sklizeň a to na vzdor sněhánkového počasí.. Taky to vždy tak nějak odstartuje předvánoční čas. Ne, mandarinky už opravdu nepěstuji, ani pomeranče. Pěstovat něco, co si mohu v lepší kvalitě normálně koupit, mě nebaví. I když je fakt, že vůně květů citrusů, hlavně pak mandarinek a k tomu v ložnici, je omamná...Zvláště pak s tím, co v ložnici děláme..
Tak že mandarinky už nemám a co mi dozrálo letos naposledy je Psídium nebo-li Kvajáva o kterém jsem již psal.


Tak to je letošní poslední plod. Zítra z něj bude zdravá snídaně...

Začaly mi však konečně zrát fíkovníky. Ty pěstuji už poměrně dlouho. Nikdy mi nechutnaly sušené fíky, ale ty čerstvé zbožňuji. Pokud je neznáte z jižní Evropy, občas jdou koupit v obchodě. Ale ty doma vypěstované, tak to je rajská chuť a vynikající je, že jdou u nás pěstovat i ve volné půdě venku. Chce to jen umět se o fíkovník trochu postarat a on vás odmění. Vysadil jsem fíky třeba u kamarádky v Lednici na Mor. a lepší jsem nejedl ani v Chorvatsku. Dokud mi zahrádka v Bánově říkala pane, i tu mi uzrály v pohodě. Teď mám vhodné odrůdy bohužel jen v květináči, ale i tak plodí.. A před týdnem mi začala sklizeň...


Ten už je ve mně...


A tyhle čekají...

Kdysi před léty mě upoutala tropická rostlina - Rajčenka. Nasadil jsem ji a ona mě potvora málem vystěhovala z bytu. Žádnou jinou rostlinu, kterou bych měl kdy v bytě, jsem neviděl tak rychle růst.
Její plody trochu chutí připomínají rajčata, asi proto se ji říká Rajčenka. Mým dětem velice chutnala, nejspíš pod dojmem toho, jak rychle rostla... Protože byla opravdu svéhlavá na prostor, zkoušel jsem ji v dobách zahrádky pěstovat i venku a odměna mě neminula v podobě úrody. No v bytě bych těžko ten strom vysoký přes tři metry mohl mít.. Zase ovšem za tu cenu, že venku zimu nepřežije...


Teprve se začíná vybarvovat... Ale dobarví se, neb je doma v teplučku...


Tak to je rajčenka z dob mého experimentování na zahradě, někdy ze srpna roku xxxx... Okolo mě keře fíkovníků... Když mě navštívil jeden vášnivý tradiční zahrádkář, zeptal se mě- A pěstujete tu i něco normálního... No pravda, já si do té doby myslel, že pěstuji jen samé normální věci... A kdybych tu zahradu "provozoval" dál věřím, že bych na ní sklízel i ty mandarinky...
Ale život mění a mandarinky mě obklopují v práci. Však se říká - Život tropí hlouposti... A já dodávám - my je realizujeme. Pěkné sny o životě.

O galerii podzimu na zahradě..

15. října 2009 v 18:10 | Přemek. |  Makra.
Je sklizeno, nastal čas odpočinku. Podzim mění paletu barev a mlhy jim dávají nostalgický nádech... Jen plevel jako by o podzimu nic nevěděl a stále se vnucuje s mladistvým elánem. Ale motyka už je ukryta a teprve rýč jej trochu přidusí.. Galerie podzimu, jako by se nesla na vlnách kýče. Asi proto, aby nám barvy vynahradily bílou zimu. Přímo nám říkají, nezapomeňte... Uchovejte nás ve své duši, v každém úsměvu a v každém slovu..


Slza podzimu jako briliant kane po listu...


Dopadá na list, aby zaostřila jeho podzimní barvu..


Poslední květ láká k hostině před půstem zimy...


Pavučiky vytváří podivné artefakty prostorových textilií...


Po práci mistr odpočívá chvilku na prosluněném listu..


Některé rostliny umělce ke své výzdobě nepotřebují...Stačí, když uschnou do podzimní krásy...


A ze stromu tu podzimní romaci pozoruje hltík "zapomenuté slivovice"... Tak pojďme z plískanice a chladu domů a barvy podzimu ohřejme douškem té "nazapomenuté"...

O tom, zda "nepostavit" raději les..

13. října 2009 v 19:48 | Přemek. |  Ekologie.
Každá krize má své nepříjemné stránky v podobě zvýšené nezaměstnosti, ale má i pozitivní vlastnosti. Předně nutí šetřit víc se zdroji, díky nenadhocené spotřebě. Omezuje investice do "betonování" přírody a snad nás k té přírodě i víc vrací. Vždyť je to vlastně to nejlevnější a nejpozitivnější krásno, které je na dosah i bez peněz. Možná, že právě v krizi by se mohly uplatnit jiné investice. Co tak místo betonových skladů a nákupních center, mnohde už teď zejících prázdnotou, "postavit" les.. Když se dívám mnohde na krajinu zarůstající plevelem a náletem houževnatých keřů, říkam si jaká škoda, mohl by tu být krásný les, něco, co by bylo vkladem do budoucnosti. Copak už s ní nepočítáme? Vždyť les je nejcenější obnovitelná surovina - sám roste, sám se skladuje a taky zlepšuje ovzduší, umravňuje vítr, léčí naše stresy, zadržuje vodu, vrací nám sílu, a nejen z vitamínů svých lesních plodů.. Znáte někdo na této planetě něco pozitivnějšího? Proč nepostavit tuhle hráz větrné erozi, plevelu, vysýchání země, proč nepostavit pořádné "plíce" země pro naše děti?
Na procházce mě upoutalo, jak jeden chlapec po svém s tou stavbou úsměvně začal..


Ale naše zem má snad i teď mnoho šikovných "stavitelů" lesa, jen jim dát proto podmínky..

Tak jak stavitelé??? Není čas stavět pro budoucnost?

O podzimu u potůčku.

11. října 2009 v 19:04 | Přemek. |  Fotoblogy o městech i přírodě.
Nemáme v Bánově žádnou říčku, natož řeku, jen malý potůček.. V létě nic moc, ale na podzim si to vynahradí.. To totiž rozkvetou topinambury a najdou se i jiné podzimní kouzlítka s barvami.. Tak se pojťe se mnou podívat...


No je to jenom strouha, ale zase u nás nebývají povodně..


Tak to jsme my, americké brambory a vůbec nejsme špatné na jídlo. Naše hlízy obsahují krom jiných cenných látek též inulin a tak mohou chutnat i lidem s cukrovkou.. Ostatně naše "brambory" šmakují syrové, vařené i pečené... Jenom hranolky raději nééé. Ale tady u potoka by moc velká úroda nebyla. A tak jenom po odkvetení mých sestřiček slunečnic, vracíme vnímavým lidem do duše slunce i teď na podzim. A taky krmíme každého, kdo přiletí... Ne, letadlo opravdu nééé.
Tak už pojďme blíž...


Vidíte, tenhle přichází s bílým srdíčkem nebo, že by to bylo véčko??


A tento už po hostině odchází... Úplně mě vycucl.. No kouknite jak jsem dopadl...


I sestřička.. Ale ne, to jen ten čas..

Já vím nemáte moc v oblibě vosy, ale copak nejsou v našich barvách a krásné??

Vidíte tu, jako by skleněnou kapku, co by za ni v poušti dali... Jako by byla mezi listem a větvičkou.. Takhle kouzlit umí jenom příroda...

Ale tak nežárlite, i vy jste krásně naducané a křišťálově čisté...ne,ne, žádné grossovňačky..

Tak teď schválně jestli tu naši kámošku uvidíte... To je téměř vojenská vážka z nějaké "vrtulníkové" základny u potoka...Je v maskovacím...

Tak jako po létu přichází podzim, tak po dnu vrací se večer... A tak i ptáčkovi se pomalu zavírá pohled na potok. Dobrou noc a ráno na viděnou...

O právech a neprávech.

10. října 2009 v 10:47 | Přemek. |  Politika.
Myslím si, že v žádné civilizované zemi na světě se nevyplatí kličkování, a to nejen mezi paragrafy, tak jako u nás. Kličkuje prezident, kličkují politici, kličkují zbohatlíci.. Udávají trend pro celou společnost. Vymahatelnost práva u nás je na zoufalé úrovni. Hochštapleři se nepropojili jen s politiky, ale i s institucemi a vybudovali u nás atraktívní cestovní ruch. Vždyť, kde jinde by tak dobře fungovalo praní špinavých peněz, potratová turistika,předávání zkušeností z tunelování, rychlovzdělávání "potřebných" a hra na schovávanou? Mafiánům se u nás říká slušně "investor" a když už se náhodou někdo rozhodne, že se stal "investorem" hodně profláknutým, i tak nemusí mít obavy. Buď uteče i jednotce rychlého nasazení při zatýkání a když ne, tak tu máme právníky, kteří ví, jak na to, aby ve vazbě dlouho nestrádal. A že máme právníky šikovné. No bodejť, když studují na takových prestižních právnických fakultách jako je ta plzeňská s třídou pro "investory" a politiky.. Jen v takovém Absurdistánu, jako je naše zem jde vystudovat práva přes léto a není právních nástrojů, jak to změnit. Ale hlavně není vůle s tím cokoliv dělat. Část politiků a "investorů" se už navzájem prokořenila svými mocenskými a finančními zájmy a jen těžko se budou chtít vzdát své živné půdy...rozpočtu, zbylého majetku.. Snad až nebude z čeho "přečerpávat" budou se z Floridy, Baham i od jinud koukat, jak se v tom marastu plácáme.

O společné cestě.

7. října 2009 v 18:42 | Přemek. |  Politika.
Možná si ještě vzpomínáte na to úderné heslo z minulosti - "Kdo nejde s námi, jde proti nám". Ve slušné společnosti však platí - Kdo nejde s námi, jde svou cestou.. Evropská únie jde ve slušnosti ještě dál a je ochotná počkat, než se vymaníme z vlastních zmatků.. Jenže, nic netrvá věčně, ani trpělivost. A tak jsme se stali s Polskem prozatím nechtěnými hrdiny, kdy jejich prezidenti vztyčili jako svou vlajku varovný prst.. Škoda, že náš prezident ještě nepochopil, že učitelem národů byl Komenský a určitě jim není on. Tvrdit, že se ztratíme v EU a že tam budem mít malý hlas je jen výrazem stigmat často nesvéprávného národa, který si chce svou svobodu ještě chvilku užít...jako ženich před svadbou...Pokud je z toho jen malá kocovina, tak budiž.. Jenže z malé, může být taková ta pernamentní...
Samosebou, že je legitimní i ta druhá varianta, a to, že společnou Evropu odmítneme a půjdem svou hrdou cestou. Pak ovšem musíme počítat s tím, že po pár letech u nás zase může začít platit ono zažité -
"Kdo nejde s námi, jde proti nám!"..


Reportéří novin Jerevan přistihli při tajné schůzce dva euroskeptiky... Jenom zaslechli - Jen ať si jdou společně, však my je nějak "doběhnem"...

O nadčasovém myšlení.

5. října 2009 v 17:54 | Přemek. |  Objevy novin Jerevan.
Redaktory novin Jerevan překvapilo, že pan prezident, tak minimálně reaguje na docela urážlivou kampaň, kterou proti němu vedou pseudoseriozní noviny.. Vždyť z něj musí přímo kapat voda, když na něm nenechaly ani niť suchou. A taky se jim zdálo divné, kdo že tu kampaň organizuje?? Vždyť jen závistivý blázen by mohl kárat nejpopulárnějšího a nejchytřejšího člověka...Musí jít přece o nedorozumění. Vždyť prezident uvažuje značně nadčasově.. Vysvětlením by mohlo být, že novináři uvažují podčasově a tím se nejsou schopni s myšlenkami génia setkat a nebo, že pan profesor rozehrál jednu ze svých skvělých partií.
Noviny Jerevan se rozhodly tomu přijí na kloub. Podařilo se jim proniknout na utajenou oslavnou párty k svátku Václava a za pomoci elixíru pravdy (kopaničářské lavorovice) přemluvili jednu blízkou sekretářku k vykecání utajovaných skutečností... A zírali až do nebe..


V době před nasazením lavorovice.



Věc se má tak, že již po zvolení prezidentem si pan profesor uvědomil, že je to jen na 8 rokú a co pak..??.
Ministrem už byl, předsedou strany už byl, předsedou vlády už byl, prezidentem Česka je...No vyšší meta už je jen prezident Evropské únie...(No ona je ještě větší meta a tou jednou bude prezident naší sluneční soustavy, ale tam ho už bohužel předběhl šplhoun ze sociální demokracie, když se vlichotil do přízně Marťanům. Ale p.profesor je na rozdíl od předbíhače realista, a ví, že až příjde za dlouho na tuto věc, tak si zase geniálně poradí.)
A právě svou strategii na pozdější získání nejvyššího evropského postu založil na - NEŠPLHAT A KRITIZOVAT.
Dalším tahem se stalo - ZDRŽOVAT. Je to pochopitelné zatím je prezidentem tady a i když by si na souvládí troufal pravou-zadní, tak přece jen chtěl vstřícně navodit trochu skromnosti do svého jednání.. Dalším krokem bude udělat se VZÁCNÝM a velmi POTŘEBNÝM. Jeho geniálním plánem je, aby celá Evropa ho nakonec přemlouvala,že když to nejde jinak, tak aby to vzal..
A on to vezme, to si pište.

Stane se prvním narcizidentem Evropy.

O blbovi z Horní Dolní..

3. října 2009 v 21:52 | Přemek. |  Objevy novin Jerevan.
Tak noviny Jerevan opět "zabodovaly".. Tentokrát jejich bystří novináři objevili, jak moc se propojila příroda s politickou stranou. A komu za ten objev vděčí? No přece známému zoologovi Topolánkovi. Ten ve chvíli, kdy se mu zkřížilo v hlavě víc myšlenek, nechtěně naznačil něco z temného zákulisí ODS. Po té své oblíbené zbrklosti doufal, že hloupí novinář tu nejzávažnější informaci jako obvykle z jeho slov nevyčetli. To ale hluboce podcenil chytrolíny z "Jerevanu". Ti neváhali a vydali se hledat blba do Horní Dolní. Nemusím snad ani říkat, že slavili tradiční jerevaní úspěch a objevili hořké tajemství ODS.
Je pravda, že jim v tom pomohl jistý Vodrážka, když prohlásil - p.Topolánek o mně v této souvislosti nemluvil. Oddaní členové strany v Horní Dolní však reportérům zase až příliš nápadně tvrdili opak - blbem myslel Vodrážku. Naštěstí pro naše noviny se mezi nimi našel tlustý zrádce a prásknul novinám, kde hledat.. V domku pod hradem objevili voliéru... Kdysi v ní piplal otec ptáků své modré posly.. Pak je vypustil, by šířili modrou víru proti blbé náladě... Jenže většina proškolených ptáků, jen co se nažrala doma zrní, odlétla trávit vydatnou stravu do ciziny... Zbyl jediný, hrabavý, nelétavý a už jen modrošedý ptál...BLBOUN NEJAPNÝ.


Nevěřte nikomu, že už dávno vyhynul. Naopak, každá strana si naklonovala toho svého a tak máme blbouny i zelené, oranžové, topikové, rudé.. Nikdo se s nimi, ale nechlubí a zvláště pak ODS. Vždyť kdo by volil stranu, která ho má, byť nepřízní osudu, ve znaku.