Lepší je jít za sluncem, než za svým stínem.

Přátelé buďte vítáni!

Srpen 2009

O točení hlavy.

31. srpna 2009 v 17:26 | Přemek. |  Fotoblogy o městech i přírodě.
Snad každému z nás se v životě "točila" hlava a to z nejrůznějších příčin. Ať už třeba z nemoci, z vína či z výšky... Ale, kterým směrem se vlastně hlava točí... Že by levičákům do leva, pravičákům do prava a lidovcům všemi směry?? Znám jedno místo, kde si to může každý vyzkoušet, tam se vám hlava roztočí jako kolotoč...
Stačí zajet se podívat na rozhlednu do Velkých Pavlovic a zvláště teď v době burčáku. Vsadím se, že při vhodné kombinaci pití a stoupání k oblakům zapomenete, kterým směrem se vám hlava vlastně točí...
Jen se koukněte na tu rozhlednu...

Celá se kláti někam bokem, z této strany do leva, opačné do prava... Schody nahoru jako by byly zavěšeny jen na vzduchu a celé to budí dojem definitívního odchodu do nebe... Při stoupání a hlavně klesání nedoporučuji se dívat na zem, vypadá hodně tvrdě a magneticky... Musím říct, že i žalůdek kopíroval mou cestu - nahoru, dolu... Říkal jsem si, proč tak prazvláštní konstrukce (prý to má synbolizovat révový keř), ale zpátky na pevné zemi mi to došlo...když jsem vešel do informačního centra..



Jen co se mi dotočila hlava, mohl jsem ji roztočit na novo... Bylo to nejkrásnější informační centrum, které jsem letos viděl, plné lahví vína v pěkném a příjemném kvelbeném sklípku... Tam by se koštovalo, to by se zase točila hlava... Pravda, našly se tam i tiskoviny, zejména o vinařských stezkách... Po návštěvě rozhledny je skoro nutno tady něco vypít, by se točení hlavy zpříjemnilo.. Pro méně odolné je vedle sklípku i kamené nezničitelné WC... My nestezkoví silniční turisté jsme mohli však stejně jen zatočit klíčkem v autě a slíbit, že příště pěšky či na kole... Přátelé, pokud si někdy zajedete do Velkých Pavlovic protočit hlavu, tak si pamatujte, nejdřív adrenalínová rozhledna, pak teprve informační sklípek s lahodným mokem.. Nikdy ne naopak.. Kor teď v burčákové sezoně...aby vás nemusel sundávat vrtulník...

O novinách a titulcích.

28. srpna 2009 v 17:37 | Přemek. |  Ostatní.
Přiznám se, že i v době internetu a přímých televizních přenosů (dokonce i z války), stále nedám dopustit na noviny. Není lepšího relaxu, než si udělat dobrou kávu, pohodlně se posadit do křesla a číst si ty " čerstvé dějiny"...
Před listopadem se v podstatě dala číst jen Mladá fronta, ostatní deníky za moc nestály, ovšem suveréně nejhorší byla Práce (tedy jako deník, ne činost).. Ty noviny se nedaly koupit ani z čirého zoufalství. Ale jak jsme s kamarády jednou zjistili, tak právě Práce a Rudé právo se nejlépe hodily pro specifickou četbu. Starší ročníky si na to jistě vzpomenou. A v čem to čtení těchto "uhrančivých" novin spočívalo. Čtenář si představil obrázek souložící dvojice a jako text pod obrázkem si četl titulky z těchto novin... Tak třeba - Soudruh Bilak navštívil hlubiný důl... Brigáda soialistické práce v akci... Oslava MDŽ... Július Fučík, navždy ve mně atd.. Tak polovina titulků se hodila a hlavně ve větší skupině vždy vyvolala bujarý smích.. Kdeže ty časy jsou. Když jsem si na to před nedávnem vzpoměl a zkoušel to uplatnit na současných novinách, nebylo to už ono. Jednak je daleko míň debilních titulků neb emigrovaly v trochu jiné formě do bulváru a jednak nám věci už tak, jako dřív nejsou směšné. Ani o pěkný politický vtip už člověk nezavadí. Pořád mám takový nepříjemný pocit, že jsme se dřív dokázali skroměji, ale o to i líp pobavit. Ale okurková sezona končí, příjdou na řadu předvolební klání a třeba i nějaké titulky pro zasmání. A smíchu není nikdy dost.

O kočkování.

26. srpna 2009 v 17:33 | Přemek. |  Politika.
Říká se, že co se škádlívá, to se rádo mívá... Naši politici se ovšem neškádlí. To se naposledy ještě tak trochu škádlili Klaus se Zemanem a snad i proto se dokázali sem tam domluvit. To u současných partajníků je v módě kočkování. Politickou scénu přímo ovládla "Matějská pouť" i se všemi kolotoči i veletoči.. Politici už nejsou ani schopni předstírat, že přichází s nějakým, pro lidi srozumitelným a hlavně proveditelným, programem.. A protože není nic, co by za něco stálo, přichází s divadlem plným náznaků.. A tak se dozvídáme, že slepice nejspíše snáší vejce se štěrkem, že dělo se zachovalo jako ten, co ho obsluhoval a nečekaně bouchlo, že politická turistka se rozhodla dodat chlorofil do oranžové růže, že předseda téže partaje posílá manželku pro své papuče, jiný předseda sbírá lodičky, aby jen mohl věnovat dětem, i když ony by jistě uvítaly spíš výlet na jachtě.. Šedá eminence TOPu v ústraní počítá preference své průhledné politiky.. A modří svatí slibují peníze na děti ač díže je prázdná. Možná uvažují, že porodnost by pak zachránila zpětná emigrace z Kanady... Je to vše takové okurkové a jalové, tak snad tomu dá to dnešní kočkování s Kočkou zase nějakou šťávu, aby se národ nenudil..

Milí politici, chléb a hry jste nám už poskytli, co kdyby jste už konečně přišli i s něčím pozitivním a realistickým. Třeba začněte s tím, že nalejete čistého vína. Pohádky a pověsti probůh nechte na čtení dětem.

O Robertkovi.

24. srpna 2009 v 16:50 | Přemek. |  Ostatní.
Kdeže už ty sněhy jsou, ale vzpomínám si na to jako dnes. Vždyť to byla snad první srandovní bulvární zpráva v našich kostnatých novinách od "vítězného února". A kde že se objevila? V novinách, které se četli snad jenom na vesnici. Ale tato událost to pro jednou radikálně změnila. Tyto noviny se slehly ze všech stánků, jako by k nim dávali banány zadarmo. Rudé Právo jen červenalo závistí... Ano, Zemědělské noviny dobyly tenkrát "Olymp" zájmu o tisk a nechtěně nám poprve načrtly možnosti soukromého podnikání...a těm hloupějším, jako třeba mně, i doplnilo znalosti o možném sortimentu erotických pomůcek, které před námi socialismus tak pokrytecky ukrýval.
V podstatě šlo o celkem čtivě napsanou soudničku o ženě, která dostala na tu dobu dobrý nápad. Ze západu do našeho "bezvědomí" propašovala několik vibrátorů pro potěchu žen a založila si na nich "černou živnost"... Půjčovala je za úplatu paničkám, které bohulibě nechtěly být manželúm nevěrné... Z konspirativních důvodů začala říkat tomuto "kapitalistickému mechnickému džigolovi" Robertek...
Ze začátku byznys dobře klapal, ženy, zvláště ty, kterým odjel manžel na služební cestu, se cítily spokojené.. Pak se ale do podnikání začaly vkrádat mrzutosti... To, když jedna z vášnivějších žen strhala kapitalistického Robertka a když postupně několik žárlivých pánů se začalo zajímat o to, kdo že je to ten Robert... Nakonec jeden z nich to práskl policii a naše nápaditá podnikatelka byla odsouzená za nedovolené podnikání... Tenkrát se tou smutnou zprávou bavila snad celá republika, dnes už je to jen úsměvná historka o tom, že pravděpodobně jsme byli první zemí s mechanickým prostitutem...a která mu dala i jméno.

O "Betlémské" zahradě.

21. srpna 2009 v 22:24 | Přemek. |  Fotoblogy o městech i přírodě.
Pokud se Štramberku říká - Moravský Betlém, pak jeho botanická zahrada je o to víc "Betlémská"... Zrodila se totiž na bývalém vápencovém lomu (přestal se těžit v r.1920), který pak prakticky až do roku 1998 sloužil jako hřiště, po předchozím zavezením komunálním odpadem a sutí. Aby tohle ojedinělé arboretum mohlo vzniknout, bylo nutné celý prostor opět pracně vyčistit až na samé dno vápencového podkladu. Celá zahrada byla navržena, na rozdíl od jiných, bez záhonů jako "kamená zahrada". Rostliny zde byly vysety a vysázeny více méně chaoticky, aby časem vytvořily přirozená společenstva. A tak, co je na zahradě nejkrásnější, že se každým rokem proměňuje. Roste doslova do krásy. Na dně lomu na několika místech vznikly mokřadly se svým typickým společenstvem jako kontrast k bílým skalám a suchomilným rostlinám koukajícím skromě z puklin...
Pokud máte zájem, zvu vás na virtuální prohlídku...



Na začátku zahrady nás vítaly kozy s pěkně zakroucenými rohy. Když jsem tu byl naposledy, ještě tu "nepracovaly"... Zřejmě si vedoucí arboreta řekl, že nejlepší je mít kozla zahradníkem... A těch zahradníků v barvě vápencových skal hned najal víc...




Po vstupu se naskytl pohled do skal jako z časů Vinnetua...jen, kde je to "Stříbrné jezero"?


No vida, ne jezero, ale jezírko a v něm po kolena "Ribana"... Tichoučko, nerušit, je to studentka a v rámci své diplomové práce zde počítá vážky.. No má se napočítat, víte kolik jich tu je..?? Hodně, úplné "eldorádo"... Tak ji trochu pomůžeme..

Koukejte na mršku, je vodní a mlsá na suchém květu, tak se nedá vážně počítat..


A tahle se klidně dopuje kamenem, že by ten vápenec byl tak chutný...?


Konečně vážky, které se dobře počítají...dva, čtyři, šest.. To hned rychleji přibývá.... A kdeže to vlasně holky bydlíte??

Tak to ano, v leknínech může být parádně..

A tady přímo božsky, ale šli jsme přece do skal, tak honem z vody do bílého sucha...

Už je máme na dohled, ale kouknite na toho motýla, křídlo u květu ožloutlé, křídlo u skal bílé, zřejmě nějaký politický chytrolín...


To tohle Saranče modrokřídlé, to je přímo politický taktik, dokud je na kameni je nenápadné, šedobílé, jako kámen, ale když vzlétne, roztáhne svá modrá křídla...no, říkal jsem mu kalousek..

Tak tohle byla absolutně apolitická a vápencem zfetovaná vosa....a nebo, že by ji jen pálila žáha..??


To netřesky vládnou skalám...

Zelení začínají být skromní...

A kozy nám dávají tentokrát už z vrchu své - naschledanou...

Tak poslední pohled a slib, příští rok...určitě..no skoro určitě..

O "Moravském Betlému".

19. srpna 2009 v 19:02 | Přemek. |  Fotoblogy o městech i přírodě.
Když jsem před léty poprve vstoupil do tohoto městečka, byl jsem okouzlený jeho zvláštním půvabem. Dovolím si říct, že něco podobného se u nás jinde nenajde. Zasvěcení už ví, že píší o Štramberku, podle Leoše Janáčka - o nejkrásnějším místě na světě. Městečko s dřevěnicemi zasazenými do vápencových skal, kde každý kousíček je využitý smysluplně neb bylo těžké jej získat.
A pak to není městečko pro lenochy, každý nákup se stává malou horskou túrou... Kdysi tu musel být těžký život,to dnes tu je hlavním zdrojem příjmů turistický ruch. Co taky jiného ve skalách, kde už se vápenec dávno netěží. Shodou okolností se mi podařílo do městečka přijet vždy o pivních slavnostech. Nebylo tomu jinak ani teď. Parkoviště plná, místo až někde dole, ale "túra" do kopce, krásnou uličkou domků, to vynahradila.

Všude tu najdete schody a vedou snad až do nebe...

Domky sousedí přímo se skalami..


Konečně blízko náměstí..!

Tak podle guláše jsme asi přišli pozdě...ale ne...to jen byl tak dobrý..a strávníků mnoho..

Tak rychle po guláši do městského pivovaru na místní skvělé pivo Trubač..

Ale protože na pivních slavnostech nemohly chybět ani speciality, nabízely pivovary třeba i pivo puškvorcové, vanilkové a jiné. To vanilkové speciálně pro ženy..

Ale pokud máte víc chuť na místní specialitu - Štramberské uši, tak to místo pivečka zajděte do kavárny "Perníkovky".
A víte proč se tu vyrábí...? To na památku poražení přesily Tatarů, kteří byly místními obránci, díky důvtipu, zahubeni. Po vítězství se našly v jejich ležení nasolené uši, které odebírali poraženým křesťanům a posílali svému chánovi.. Ale dost už dějin, zpátky do přítomnosti..

Místní informační centrum, muzeum i lapidárium..

Jeden z místních hotelíků..za ním všudepřítomná "trúba"..

V tomto domě najdete - světe div se - malou zoo... Ve vitrině se nabízí masožravky, tak snad nám ty zvířátka nesežerou dřív, než si je prohlédneme...
A pod touto zajímavou živou expozicí se nachází dům v jehož kamených chodbách byla vybudovaná jedna z největších solných jeskyní v Česku, která bude v blízké budoucnosti spojená s pivními lázněmi..
Karlovi Vary třeste se...

Konečně u "Trúby"... Ježišmarja těch schodů dalších na vrch.. Malý chlapec právě přemlouvá tatínka, aby ho tam vynesl. Tatínek řekl, jedině, když půjdeš po svých. Dítě souhlasilo, tatínek už modral únavou.. I já už modrám, tak alespoň pohled od "trúby"...

Krásný výhled najdete i odtud a pak, musíme šetřit síly, to hlavní nás teprve čeká, ale o tom až příště.

O utajovaném politickém jarmarku.

17. srpna 2009 v 15:21 | Přemek. |  Výlety.
Tak už je to tady, politici, kterým se nepodařilo prosadit, aby se v Brně konal jejich první politický veletrh, nakonec přece jen slavili úspěch. Díky pomoci Valacha s gulama uspořádali alespoň 1. politický jarmark v Rožnově. Pro jistotu zatím v utajení, ale příště už to bude jistě veřejně známé předem a hlavně v modernějším stylu. Hodně se v tomto směru mezi nimi mluví o Toskánsku. Ale zanechme budoucnost budoucnosti a pojďme nahlédnout do fotodokumentace úspěšného jarmarku.



Na úvod musím říct, že většina politiků tento úvodní stánek zcela vynechalo, aby nevypadali blbě, že si nevěří... Co dodat, jak je na první pohled zřejmé, poslali tam své ženy...



Na jarmarku politiky nejvíce zajímaly domy, které si po volbách budou moci koupit..


Také, jako pilné včeličky vybírali banku, kam budou ukládat sladkou odměnu...


A aby těch penízků nebylo málo, zapojili i děti do výběru hrabí...


Zkušený politický instruktor všem nezištně radil, jak co nejlépe pro ně řídit stát...


Jediný prodejce, který se dostal na jarmark jaksi nedopatřením, nakonec způsobil největší poprask svými výkřiky, že dá ten největší kaktus z bedýnky zadarmo... Politici se kolem něj rojili jako včely..
Až však prodejce dopověděl, že dá kaktus zadarmo tomu, kdo si na něj sedne..jako když do nich střelí... Jak vidíte kaktus se nového majitele nedočkal...Asi zase zbude na voliče...



To vedoucí poslanecké kantýny utratil v zájmu voličů spoustu penízků na hlavolam, který uzavírá láhev alkoholu. V praxi to přinese "čistější" hlavu poslanců při tvorbě zákonů...prostě dokud nevystřízliví nedostane se k další láhvi...


Také topinkovač se mu bude za pár roků do kantýny hodit.. To až..

To až na konci volebního období... Jinak pro nezasvěcené, vidíte propagační stánek jedné nejmenované strany, která chtěla názorně ukázat, kam nás to Valach z Toskánska dovede, když mu dáte hlasy... Její lidé udělali však fatální chybu, když si zapoměli převléci své vlastní červené kazajky za modré...
A tak nechtěně přesvědčili ostatní, že to myslí upřímě na sebe...


To jiná strana zahájila svou ukázku předvolebního boje střelbou na modré ptáky.. Do poslední chvíle nebylo jasné a kterou že to stranu jde...

Teprve, když se dostavil šéf strany, byť ikognito a v přestrojení v modrém tričku, Valaši pochopili... I já pochopil.
A tak, když jsem přišel ke stánku Valašské všechápavé strany...

bylo rozhodnuto.


Vážení voliči, není jenom Valach Topolánek, jsem tu i Já.

O výletu do "kolemzámčí"

14. srpna 2009 v 19:52 | Přemek. |  Výlety.
Asi proto, že během školních let se většina výletů konala na naše hrady a zámky, přestal jsem mít nějak chuť v dospělosti si nadále prohlížet jejich interiery. To však neplatí o okolí, zvláště pak o parcích, sklenících a jiných doprovodných stavbách. Prostě mám teď větší zájem o to, co jsme o výletech jaksi míjeli. A je to škoda míjet, protože zámky a hrady u nás nabízí často venku víc, než by se na první pohled zdálo.
Jeden z takových zámků je v Buchlovicích. Generace sadovníků kolem něj vytvořily nádherný park, jak v anglickém romantickém, tak barevném francouzském stylu. A právě na okraji toho francouzského ve sklenících a vedle nich se nachází stálá sezoní výstava květin, zejména Fuchsií. Květiny si zde můžete nejen prohlédnout (i se jmenovkami), ale můžete je i zakoupit. A těžko někde budete mít u Fuchsií větší výběr.
Zejména děti potěší místní záchraná stanice pro zvěř, hlavně ptáky. Sovy, krkavci, kavky a jiní handicapovaní ptáci.. A samo sebou, že nechybí "zámecké slepice" pávi. Ani bych o nich už nepsal, ale líbilo se mně upozornění z letáčku - "Pozor na nebezpečnou sebeobranu pávů v případě jejich pronásledování.." Pronásledovat opravdu není třeba, pokud v klidu sedíte na lavičce, příjde vás okouknout sám, tedy spíš mlsky, co máte...
Mimo květin si můžete odnést domů i výborná vína z vinotéky, vždyť docela blízko parku se na slunci vyhřívají vinohrady, tak proč si kousek toho "tekutého" sluníčka nevzít sebou domů.. Zvláště, když se prodává v zámeckém, stavebním umem klimatizovaném, sklepě. Ale pozor, to nejsou vína na "opicu", ty mají jen podtrhnout pěknou vzpomínku na výlet.



Tož zámek alespoň z venku...





Tak to je pár snímků urostlých stromů s parku. Je výborné, že v pokladně si můžete zakoupit plánek s rozmístěním těch nejkrásnějších (a to jsou skoro všechny).... A pak se jen učit a učit...poznávat.



Čáp vypadal velmi smutně, ale určitě vyzdraví a hodně dětí přinese...

To sova přemýšlela, jak nakrknout krkavce...

Ale kdo má na krkavce... Pořád ve smutečním... Tak rychle za barvami Fuchsií..







Tak to je jen maličká ochutnávka těchto vděčných květin a na závěr krásný květ Ibišku..


No není to hezký radar na zachycení pohledů.. Třeba by se uplatnil i Brdech...
Přeji pěkný víkend, třeba právě v Buchlovicích..

O historkách.

11. srpna 2009 v 17:39 | Přemek. |  Kultura.
Za celý život člověk vyslechne spoustu "zaručených" historek, většina je jich už po lidové úpravě během přenosu, ale jsou i historky, které aktéři vyprávějí s tím, že se staly právě jim, nebo někomu blízkému. Když tu story pak slyšíte od pátého člověka, nezbývá, než konstatovat, že jsme tu všichni asi jedna velká rodina sedmilhářů, ale je to taková ta neškodná lež za účelem zřejmě větší zábavnosti či zaručenosti historky. Úplným prototypem se stala historka o budlikách... Pro ty mladší ji zopakuji, ti starší ji budou asi znát. Vyprávělo mi ji několik lidí a pak ji dokonce vyprávěl jeden herec, že se to stalo jeho kolegovi.
Situace - doba pár let před listopadem, pánové nosí trenýrky podobné si jako vejce vejci a rodiny vyráží na výlety převážně se škodovkami v barvách trenýrek... Lampasy má jen VB..
Pani xx jde v autokempu nakoupit rohlíky k snídani a když se vrací záplavou stanů a škodovek vidí manžela jen v trenýrkách, ohmutého nad autem. Trenýrky byly vzdušným prádlem, ale měli jednu necnost, špatně chránily "měšec na spermie".. I její manžel v tom ohnutí s ním právě hrál "loutkové divadlo"...
Manželce se zaleskl na očích zlověstný úsměv a se slovy - "budliky, budliky, neseme vám rohlíky", poškrabala od spodu to, co tak provokativně na ni koukalo.. Jenže pak se nestačila divit a zrudla do barvy spartakiádních trenclí.. Když se její manžel otočil, už to nebyl on, ale docela jiný a hlavně cizí pán...u cizího auta...

A pak tu mám dva ještě dávnější černé příběhy ze Starého Brna - jinak "oltecu", které se "zaručeně staly" známým..
Jeden pán chodil do hospody pouze dvakrát měsíčně a to po záloze a po výplatě. Jak už se to někdy stává, slinu měl vždy větší, jak výplatu a tak domů nosil jen prázdné kapsy. Manželka časem řekla - dost, ještě jednou a jdu od tebe. Pán to nebyl zlý a život bez své ženy si ani nedovedl představit, ale ta mrcha slina tak dotírala, až podlehl zase. Doma dostal strach, že až to manželka zjistí, tak opravdu sbalí kufry.. Přemýšlel jak z toho ven a nenapadlo ho nic lepšího, jako v ní vzbudit lítost. Našel provaz a naaranžoval se na kliku, jako oběšenec. Když přišla žena ještě vyplázl jazyk, aby to bylo věrohodnější..
Manželka vešla do bytu, uviděla ho, a s mohutným výkřikem z úleku letěla hledat pomoc... Nezavřených dveří využila vlezlá sousedka a vešla se podívat co se stalo. Když uviděla oběšence, zareagovala hnusně... Začala prohrabovat šuplíky a hledat peníze. Prý.. Už to nikdo nezjistí, protože to tvrdil jen domělý oběšenec. Prý ho ta zlodějka tak vztekla, že ji kopl do zadku, no a ta z úleku dostala infarkt...Ale kdo ví, třeba se jen zvědavě rozhlížela...
Ten další zaručený příběh je ze stavby. Zedník spadl z lešení z velké výšky a prakticky nic se mu, až na pár šrámů, nestalo. Napadlo ho, to své druhé narození oslavit. Pozval kamarády a rozjeli "pařbu".. Oslavenec se v radostném i pivním opojení pohupoval na židli. Ta mu však náhle podjela, spadl na hranu a na místě byl mrtvý..
No jak se říká - pořád se něco děje.

O výletu na Pulčín.

8. srpna 2009 v 11:02 | Přemek. |  Výlety.
V rámci naší výletománie nás autíčko dovezlo do Pulčína zrovna v den Pulčinského jarmarku a znovuotevření Školícího a informačního centra Hornolidečska. A tak původní záměr podívat se na Pulčínské skály se rozšířil o pastvu očí na jarmarku i ve výstavní síni infocentra, kde byla krásná výstava fotografií Petra Tomáše. Tak jen pár snímečků z jarmarku, než se vydáme do skal..



Tak tohle je ono informační a výstavní centrum v Pulčíně.





Jarmark se zbožím neasijského původu...




K vidění byly ukázky lidových řemesel...



Se zájmu hočičky je vidět, že i stará řemesla dovedou upoutat nejmladší generaci..



Mě osobně se nejvíc líbila ukázka pasení hus...



Ten pes byl přímo famózní a husy ho poslouchaly "na pohled".. A pes zase poslouchal pánička na píšťalku. Hůře proběhla ukázka s ovcemi, ty se shlukly kolem mě, pes je obíhal, aby se pohnuly kýženým směrem... Tak není žádná fotka, zato jsem měl pošlapané nohy..



Hudba na chvíli dohrála, ale už zjevně společenský unavený pán, pokračoval ve svém tanci s pivem.
Nejvyšší čas vyrazit do skal. Od Pulčína jsou tak hodinu cesty, naschle autíčko, vyrážíme po svých..



Pulčinské skály - krásný kamený masiv v lese..



A my nehorolezci se psem s hodně křížky ve věku.. Což o to, vylézt by jsme si to i troufli, ale ty cesty dolů jsou horší.. Sebekriticky jsme na skály udělaly jen mlsné oči a ponechali je mladším.. Ostatně po cestě nás za Lidečkem upoutaly Čertovy skály, tak hurá na ně spravit si své sebevědomí...A čert, aby v tom byl, abych je alespoň já nezdolal... Autíčko upaluj, slunko už vypadá ospale..


Na první pohled Čertovy skály připomínají ponorku, která se omylem vynořila se země...



Ouha, o skálu se tu pokoušejí začínající i pokročilí horolezci...



Tak takhle ji rozhodně nezdolám, ale my Češi si snad umíme poradit i jinak..



Stačilo skálu obejít a po kořenech stromů jako po schodcích se dalo celkem pohodlně vylézt až na vrchol..



Odměnou byl krásný výhled na krajinu..i skály z druhé strany.. Pak už zbývalo jen zamachřit, nechat se vyfotit nad pachtícími se horolezci, bych mohl budoucím vnoučatům vyprávět, jakej jsem byl v 59 letech ještě chlapák...
Tak zase někdy naschledanou přátelé výletů u nás v Česku...

O špionománii.

6. srpna 2009 v 11:10 | Přemek. |  Politika.
Tak jsme se to dnes z DNESu o "špionské akci v Itálii" dozvěděli - politici dvou největších stran se nedrží už jenom navzájem pod krkem, ale ukazují na menší strany, které se zřejmě pro ně, až nebezpečně rychle, šplhají na výsluní... Zajímavé je, že vůbec nejsou v podezření "tradiční přátelé" z parlamentu. No bodejť, Komunisté a Lidovci mají své skalní voliče a nové jen obtížně získávají a Zelení už zahájili rozptyl do větších stran. Jenže ty nové strany, ty by mohly škodit daleko víc. Vždyť každý hlas pro ně ochudí pokladny velkých stran a když vstoupí do parlamentu, budou se ti velcí s nimi muset podělit o lukrativní místa v různých dozorčích radách, státních institucích a nakonec i v tom parlamentu. A tak možná ti političtí vodníci, nevyhlášeně vyhlásili akci, - TOP VĚCI VEŘEJNÉ.

O budoucnosti r.2012.

4. srpna 2009 v 10:50 | Přemek. |  Osobní.
O konci roku 2012 jsem toho slyšel a četl hodně a myslím, že s tím, jak se to bude blížit, bude i "zaručených zpráv" přibývat. Zatím to většina lidí bere jen jako nějakou zajímavost, ale jsou tu i lidé, kteří se na to cílevědomě připravují. Ono těch teorií - co bude, je tolik, kolik jich lidé ve své fantazii dokážou vymyslet a pak to pro jisté skupiny může být i dobrý byznys. Na ničem se tak dobře nevydělává, jako na strachu. Vzpomínám si z dětství, že se říkalo o kuchyňské soli, že má schopnost pohlcovat radioaktivní záření. No a pak, když umřel nějaký pán, našli u něj dědicové na půdě rodiného domku půl metrovou vrstvu soli. A kdo ví, zda takových domácností nebylo víc..
Teorii je hodně, ale většinou jdou dvěma směry. Jedna říká, že půjde v podstatě o konec světa jako takového a druhá, že půjde o konec světa v současné podobě, čili jde zde teorie totální proti teorii výběrové. A právě na základě teorie výběrové se organizují početné skupiny lidí, které se na tento rok téměř konspirativně připravují.
Mě osobně ze všech "zaručených možností" zaujala jen jediná, neboť mi připadá naprosto reálná, vzhledem k tomu, že v relativně nedávné minulosti k ní na zemi došlo. Současná nízká aktivita slunce je doslova něčím, o čem se dá říct - klid před bouří. Pokud by došlo k nějakým větším excesům na slunci, tedy k prudkému zvýšení jeho aktivity, mohlo by dojít k tomu, co už se stalo, byť v menším, v minulosti a to k rozpadu informační a energetické sítě. Pokud by k tomu došlo, mělo by to asi nedozírné, nikoliv však apokalyptické, následky. Docela by mě zajímalo, zda třeba v USA se tím zabývají, zda budují záložní nouzové energetické a informační zdroje, protože je na snadě, že čím více technologicky vyspělý stát, tím větší následky. A pak také - "Mayové přece žili na americkém kontinentu.."

O výletech.

2. srpna 2009 v 14:20 | Přemek. |  Výlety.
Možná to taky znáte - někdy se z nouze stane cnost. Po listopadu 89, kdy u nových špiček nebyl zájem, aby družstva prosperovala, se u nás přestávala velkovýrobně pěstovat zelenina, postihlo to i družstvo, kde jsem pracoval. Nezbylo mi, než se dát bláhově na soukromé podnikaní. Bohužel po zbytečně douhé době iluzí mi nezbylo, než si přiznat, že bývalý pseudosocializmus mi dostatečně nenaostřil lokty a taky, že starého psa novým kouskům nenaučíš. Proč se o tom zmiňuji, jednak proto, že jsem přestal mít peníze na cesty za hranice všedních dnů a jednak taky díky práci obchodního zástupce na živnostňák, že jsem projel velkou část míst na Moravě. Ale doslova jen projel. Krásné přírodní lokality mě míjely za okny auta a stejně hloupě se ke mě chovaly všechny hrady, památky i drobné detaily lidského umu. A tak, když mě ukončené podnikání osvobodilo od nedostatku času na zastavení, začal jsem objíždět a procházet ta dříve jen "proletěná" místa. A není to vůbec z nouze cnost, když tvrdím, že u nás je spoustu krásných míst, co stojí za neuspěchanou návštěvu a že se mi vůbec nestýská po krajích za hranicemi všedních dnů.
O některých výletech už jsem na svém blogu psal v jiných souvislostech. Dnes tedy vlastně jen navazuji a to výletem Brumova - Bylnice na jeho hrad. Nemám v úmyslu psát o dějinách hradu, to jistě najdete na netové adrese - www.brumov-bylnice.cz/hrad
Mám spíše jen pár postřehů. Nejdříve se musím zmínit o tom, že i tento hrad je v podstatě postupně rekontruovaná zřícenina. Nemá vůbec žádné nadzemní prostory a celá expozice je umístěná ve sklepeních. Momentálně tam žádné další rekontrukční, ani průzkumné práce neprobíhají neb město nemá peníze, jelikož investovalo do sportovně rekreačního areálu, který nabízí i spoustu vodních atrakcí. Na jednu stranu je to škoda pro hrad, na druhou stranu si zde mohou turisté příjemně odpočinout.


Tak tudy se vstupuje na hrad. Zároveň prostor po levé a pravé straně slouží ke kulturním akcím. V srpnu tu probíhá nejoblíbenější akce Kralování na Brumově.


Nad zemí se prakticky nachází je vyhlídka, v tomto případě i na město. I z druhé strany je vyhlídka..


Z opačné strany, až ny ty dráty elekrického vedení, je zajímavý pohled na nádrže z nichž jedna je takhle zvláštně porostlá lekníny. Alespoň mně připomínaji člověka ležícího na boku... A stojí za to seběhnout se podívat na lekníny z blízka, je to úžasná kvetoucí plocha...

Krom výstavních sklepeních prostor najdete tu zbytky zděných kamených částí hradu..
Taky dělo a třeba i pranýř ve kterém se můžete nechat vyfotit...
Některým turistům však chyběl na hradě výčep, mě a této "chlastající" vose určitě ne. Ale oběma by jistě bodla točená kofola. Tak rychle zpátky kouknou i na město..
Občerstvovna kvůli mohutnému stromu není moc vidět, ale já to stejně fotil kvůli krásně opravenému domu hned vedle. Necítíte taky jak z něho sálá sluníčko..
Tak naschle a opět někdy na viděnou...Brumove-Bylnice..