Lepší je jít za sluncem, než za svým stínem.

Přátelé buďte vítáni!

Duben 2009

O čarodějnicích

30. dubna 2009 v 8:27 | Přemek. |  Objevy novin Jerevan.
Zapálil jsem si o čarodějnici
luxus cigaretu
a vydech dým vůkol
na truc světu

Vtom jiná čarodějka
na koštěti
přímo ke mně letí

Šlohla mi tu cigaretu
bez zastávky v letu
a zmizela za pohořím

Lepší je ta čarodějka
co nelétá
ale hoří





Milé čarodějky,
vzhledem k tomu, že policistky ještě navyfasovaly nová turbokošťata, dodržujte dobrovolně pravidla letového provozu, to je létat cik, cak, pod vlivem lektvarů a neomezenou rychlostí.
Děkuji za všechny neúčastníky tohoto provozu.

O výtahu k vizím.

28. dubna 2009 v 18:29 | Přemek. |  Politika.
Politika se snad v každé době bere hlavně jako výtah k penězům či moci. Ale kde zůstávají vize? Tato otázka se mi vtírala do myšlenek ve výtahu, který si nechal zhotovit Baťa ve svém "mrakodrapu" ve Zlíně. Tento výtah je ojedinělý ve světě tím, že sloužil zároveň i jako pracovna. Žádné honosné vybavení, ale jednoduchost a účelnost. Co mě v něm nejvíc upoutalo, byla mapa světa s vyznačením hustoty obyvatelstva, dopravních cest, včetně těch vodních, zdrojů surovin (kůže, gumy), vlastních skladů, filiálek atd. Prostě mapa, která sloužila k jakémusi plánování expanze firmy ve světě.
Myslím si, že Tomáš Baťa a jeho nevlastní bratr Antonín, byli nejen skvělými manažery své doby, ale i vizionáři, kteří svou práci nepodřizovali jen okamžitému zisku. Škoda, že takoví nejsou i politici...
Až budete někdy ve Zlíně, vyjeďte na horní terasu "mrakodrapu" a dobře se rozhlédněte. Uvidíte, co všechno Baťova rodina vybudovala pro lidi a jak to všechno nechávají politici chátrat..
Vypráví se jeden vtip a možná je i založený na pravdě. Ptal se Baťa jednoho politika, který se vrátil od někud z Afriky, jaké by tam byly možnosti pro jeho firmu a ten odpověděl, že špatné, protože jsou tam všichni zvyklí chodit bosky. A Baťa na to odpověděl - ale to je skvělé, stačí je přesvědčit o výhodnosti botů a víte kolik je to bosých nohou pro obutí..
To jsou ty nevize a vize...

O třídním boji

22. dubna 2009 v 22:54 | Přemek. |  Osobní.

Co je to vlastně třídní boj. Chápu ten ze školy s houbami a křídou v prostoru... Ale ten světový jaksi nechápu. Revoluce snad ještě nikdy nepřinesla nic dobrého, jen nahradila horší ještě horšími. Evoluce má svou logiku, už jenom proto, že kopíruje přírodu. Stavět se má na tom dobrém a ne na tom zbouraném. Bourat za každou cenu je plítvání nejen zdroji, ale i myšlenkami.
Tak třeba dnes. Přiznám se, že jsem volil zelené, ale už teď zelenám s myšlenkou, že bych je měl volit příště. Zklamali mě, protože si udělali z dobré myšlenky jen výtah k moci a penězům. Příště je, alespoň v současné formaci volit nebudu. A teď si představte, že by se dostali zelení ke koláči revolucí, asi bych se musel smířit s větrnou elektrárnou u domu a s poviností pěstovat biomasu, bez toho, že by mi byli schopni vůbec říct, o co se jedná.. Kdysi jsem na to téma třídního boje napsal básničku.


Horor ve včelíně


Z koňakové zvůle
vzbudil jsem se v úle

Nejhorší byly dělnice
ty chtěly píchat nejvíce

Rozdal si to se mnou celý roj
teď už chápu co je třídní boj

O prvním máji.

20. dubna 2009 v 21:09 | Přemek |  Osobní.
Abych se nevěnoval jen vážným tématům, tak mám pro vás malý úlet do minulosti. Za pár dnů bude zase začínat ten lásky čas, který má naše generace spojený s poviným prvomájovým průvodem. Přesto mám dvě pozitivní vzpomínky. Ta první už je hodně stará, ze 6O let. Právě vzcholila karibská krize. Když se průvod dostal před tribunu, naučil jsem se mimo už dnes téměř zapomenuté ruštiny i jiná cizí slovíčka, španělská, pamatuji si je dodnes, i když jen foneticky. Z tribuny někdo hřímal španělsky - Kuba ano, Amerika ne... Škoda, že výuka španělštiny zkončila tak brzo, nemusel jsem zůstat takový negramota...
Druhá vzpomínka se váže do poloviny 70 let. Vystupoval jsem tenkrát s kamarádem zpěvákem po studentských klubech.. Recitoval jsem tam svoje, jak jsem jim důvěrně říkal - Básničky - prasničky. A právě na prvního máje vznikla jedna z neúspěšnějších na tehdejší dobu.. Snad alespoň ti starší pochopí, proč se tenkrát líbila.



Prvomájový průvod.


Kápli jsme si do noty
v rámci naší nahoty

Spermie šly zvesela
pěkně z těla do těla

Byl jich celý velký průvod
dělnický byl jejich původ

Když k vajíčku přišly
až na samý kraj
to pak hrdě křikly
ať žije první máj

O osudu.

15. dubna 2009 v 11:21 | Přemek. |  Osobní.
Znáte to, otevřete noviny, časopisy a často i ty seriozní a vykoukne na vás horoskop. Moc nechápu, proč některé noviny, jako třeba Dnes je vůbec nabízí. Vždyť logicky vzato tyto horoskopy mají stejnou vypovídací hodnotu, jako kdyby si je vymyslel sám čtenář. Má to být jen balast na pohodlné zaplnění novin a nebo třeba i skrytá reklama? Jedinec podléhající takovéto manipulaci si vsadí sportku, protože mu má přát štěstí ve hře...atd. A co teprve, když si člověk zakoupí časopisy, které tyto prognozy a rady mají přímo v popisu práce. Náhodný čtenář žasne, kolik lidí se tomu věnuje, či přímo se tím živí... Kartářky, astrologové a jiní "mágové" na nás útočí svou nabídkou i na internetu.. A tak už se ani člověk nediví, když se dočte, že se s nimi radí i známí umělci, politici či sportovci. Jenom vědci jako by stáli nějak stranou. Alespoň jsem zatím nikdy neslyšel, že by se nějaký vědec radil třeba s kartářkou, jak dál ve výzkumu...
A přitom se tu právě i pro vědce nabízí přímo pole neorané... Pomiňme horoskopy a karty, které dávají našemu osudu to jisté iracionální tajemno.
Když se nad osudem zamyslíme vážně, pak musíme nutně dojít k poznání, že je nám opravdu do určité míry daný už při narození a měl by být tedy i, alespoň částečně, vypočítatelný. A jaká jsou zadání pro ten složitý algoritmus? Jistě je to doba do které se narodíme a pak je to i místo kam se narodíme. Je rozdíl narodit se v Evropě, či v Africe, do války, či do míru, do svobody, či nesvobody atd. Další důležitý údaj je komu se narodíme, zda bohatým, chudým, zodpovědným, špatným, milujícím, lhostejným, rozvedeným adt. rodičům... A co je úplně nejdůležitější, s jakou se narodíme genetickou výbavou. Vždyť ta určuje naše zdraví, nadání, povahu, přitažlivost atd. A pak jsou tu další vazby na nás, které se "vzdáleností od nás" rozvolňují. Máme své okolí - sousedy, příbuzné, spolužáky, přírodu atd. To vše na nás působí souhrně a tvoří jakési zadání i kostru našeho osudu. Zdá se mi docela pravděpodobné, že až jednou vědci proniknou daleko víc do tajů naší genetické informace a budou umět dát všechna vstupní zadání správně, lidé přestanou běhat za kartářkami a obrátí se na matematiky.
A ti jim to "spočítají"..

P.S. Vzkaz pro fatalisty. Ať už jste přesvědčení, že s osudem nepohnete, i tak je jedno jisté - každý okamžik osudu můžete prožít dobře nebo špatně. V tom máme všichni určitě na výběr...

O víře.

4. dubna 2009 v 21:18 | Přemek. |  Osobní.
Lidé mají neustále tu zvláštní potřebu se rozdělovat na věřící a nevěřící, ale logicky vzato se jedná přinejmenším o pošetilost. Věřící jsme přece všichni. Když vezmu ty dvě hlavní a protichůdné víry, pak jedni věří v Boha a druzí věří, že Bůh neexistuje. Co nemůžeme dokázat nás prostě vždy odkazuje do víry. A pak jsou tu takové ty chytré Horákyně z pohádky, kteří trochu věří tak i tak...a nebo mají k tomuto zcela jinou víru, jako třeba já. Ale o tom až někdy jindy. Vrátil bych se k té klasické víře. V mládí jsem nikdy v Boha nevěřil a to určitě ne kvůli výchově, ale protože mi náboženství připadalo vždy jako nepovedená pohádka. Ti co vedli v minulosti a mnohdy i teď vedou k víře, ať už ve jménu jakéhokoliv náboženství, se často chovali a chovaji, jako by věřili, že Bůh neexistuje. Ironicky bych řekl, že v církvích mezi její elitou muselo být nejvíc ateistů, jinak je dost obtížné vysvětlit jejich velké prohřešky snad proti všem bodům desatera.. Tak proč věřit v Boha? Jenže pak se mi stala věc, která mě posunula k víře v něco. co je zatím mimo možnosti pochopení. Ale v jednom jsem si téměř jistý, pokud něco jako Bůh existuje, nemodlíme se k němu na kolenou, ale svým životem.