Lepší je jít za sluncem, než za svým stínem.

Přátelé buďte vítáni!

O velkém slaměném neštěstí..

Dnes v 16:07 | Přemysl Čech |  Objevy novin Jerevan.
Stala se mu opravdu tragická věc a při tom to pro něho všechno začalo docela dobře..



Narodil se jako normální vesnický balík. Pravda, měl trochu přes váhu, ale co už.. A taky rychle rostl, tak že musel mít i větší židli, jak ostatní děti v jeho věku..


Sedělo se na ni dobře a hlávně mu na ní bylo teplo na zadku.. Ale ku podivu to na něm nezanechalo žádné následky a normálně se oženil s krásnou,tedy spíš krásně žárlivou ženou.. Občas mu dělala ze života kvůli jiným babám takové peklo, až mu hořela sláma u prdele..
Jednou však jeho žena musela odejet do Františkových lázní, aby se konečně zjistilo, kdo z nich dvou je neplodný, když nemají ještě po deseti létech ani jedno dítě..


Po dvou dnech samoty a hladu vstal ze své židličky a vydal se hledat nějaké vlidné děvče, které by mu navařilo..



Když spatřil slunečník věděl, že nemůže být daleko..



A když spatřil ji zatoužil být u ní blízko.. Měla rozkošnou hlavu, vzdušné tváře a úsměv přes celou hlavu.. Postavičku se zdála být okem slaměného vdovce ham, ham, daleko lepší, než u manželky, jak už to v těchto případech bývá.. Okamžitě ji sliboval slaměné z nebe a že ji bude hýčkat po těle, když ona bude na oplátku hýčkat jeho pocit sytosti..



Láskyplně ji houpal až skoro zapoměl na hlad..



Nosil ji kytičky a stále více zapomínal na ten hlad..



Tančil s ní v kačením jezeře a hlad už téměř necítil..



Zažíval prostě pocit docela jiné, mnohem krásnější, písničky.. Najednou zcela zapomněl na ten hlad i dobré teplé jídlo. Nakonec ona ta slaměná víla také o vaření neměla ani takovou páru, co se vznášela nad tím jezerem.. A tak ač byl hubený, tak hubnul dál..
Jednou však dostal zprávu od manželky, že už se vrací z úspěšné léčby..


Pokusil se narovnat a jít manželce naproti.. Ale jeho zesláblé tělo už ten nápor nevydrželo..



Zkroutilo se a zalézalo do země, jako slaměná žížala.. A to byl jeho smutný konec přátelé..



To jeho žena se vracela zvesela i s čápem.. Však za necelých devět měsíců se bude hodit. Chlap, ale nikde. Chvíli se po něm rozhlížela, ale pak si řekla proč se tím "mordovat", nakonec to byl jen takový vesnický balík a takových se po žních zase najde..



A také přátelé, že se jich dost našlo.. Pro sichr si jich nechala naložit víc, protože jedna nikdy neví, kdy jí chlap chytne láskou a shoří u jiné mrchy..Mrkající

A to je přátelé z té smutné slaměné pohádky už fšecko..Úžasný
 

Jak jinak?

Neděle v 14:18 | Přemysl Čech |  Básničky za víčky.

O nalezení Vracova..

Pátek v 18:38 | Přemysl Čech |  Výlety.
Přátelé, malým městečkem Vracov jsem snad padesátkrát projel kdysi autem a později vlakem, ale nikdy jsem jej v podstatě "nenalezl". A to tady žil jeden vášnivý pěstitel tropických rostlin a mě právě tohle kdysi také moc bavilo a tak i častokrát jsem se chtěl za ním stavit, ale tak nějak jsem byl asi líný odbočit, když jsem projížděl a nebo jsem pořád někam spěchal.Sám už ani nevím. Ale dnes už vím, že člověk by měl dělat věci, když je vhodný čas a ne je odkládat na dobu až ten čas mít bude. Proč to píši? Když jsem se konečně odhodlal udělat si pár hodin na prohlédnutí tohoto malého města, tak jsem zjistil dvě protichůdné věci. Tou první bylo, že ten vášnivý pěstitel tropických a citrusových plodů už nežije, skleník je zbouraný a já jedno krásné poznání i setkání prošvihl, tou druhou věcí ale bylo moc příjemné zjištění, že tohle městečko je daleko krásnější a hlavně zajímavější, než jsem si myslel. Najde tu věci naprosto nečekané a hlavně tu najdete lidi plné nadšení, ochoty a vlídnosti. A to je vždycky pro mě to nejlepší zjištění..
A tak mi dovollte, abych já, ne Vracovjan, vás provedl jeho zajímavostmi.. Ty pikantnější si ponechám opět do srando blogu novin Jerevan. Dnes ale vážněji, přec s maličkým úsměvem..

Tak nejdříve se musím zmínit o vlacích.. Je to zde taková trojjediná věc.. Vlak ve Vracově zastavuje, ve městě je muzeum železnic a skupina nadšenců vybudovala na svých pozemcích železniční úzkokolejnou trať včetně nádraží, která funguje přes léto jen o některých nedělích a letos poslední jízdy budou 24.9. od 14.hodin.. Vše potřebné se dozvíte z jejich stránek na adrese-
http://www.zeleznice600.cz/

A teď už konečně k fotkám a dalším zvláštnostem Vracova.


Dominantou náměstí je radnice..



O kus dál na protější straně je opravený kostel s farou..



Za kostelem je další zajímavost tohoto městečka a to křížová cesta. Určitě nejkratší, co znám a tak jsem ji v pohodě zvládl celou prohlédnout i já ateista a rentiér z věku..



Vitráže do těchto křížů vytvořil umělecký sklář, fotograf a blogerský psavec Marek Trizuljak se svou manželkou..



Ale teď rychle ze středu obce na její více svažitý okraj, kde jsou "kaple" pro víno.. Však také Vracov patří k vinařským obcím, kde se daří hlavně bílému vínu. Tady se nachází novější sklípky na ten boží mok..



V jiné části se nachází nejstarší sklepy na víno a jsou opravdu velmi zajímavé svým složením Na začátku je jakýsi altán, který slouží ke koštování v době tepla.. Musím říct, že už jsem navštívil mnhá místa s vinným sklípky, ale tohle jsem nikde neviděl..



Za altánem následuje sklep a tohle visí nad jedním vchodem.. Jednak se dozvídáme, že se tu nekouří a to i bez nařízení vlády a také se dozvídáme, že sklep byl postavený v 16.století..



Za letním místem k posezení po vstupu do sklepa se nacházela lisovna a z ní se vchází do vlastního sklepa. A tu je několik zajímavostí.. Sklepa například nepatří jednomu majiteli, ale někdy i dvanácti vinařům a ti mají sklep rozdělený na ty dvanáctiny.. Samo sebou si musí navzájem důvěřovat. Proto, aby mohli společně koštovat, tak za sklepem se nachází tak zvaná "besednice", kde se mohli vzájemě špičkovat. Ovšem, vzhledem k tomu, že byla až na konci sklepa ve zvláštní místnosti, využívali toho po listopadu různí hajzlíci ke kradení vína, protože do předku nebylo vidět. Tak besednice se už nepoužívá a vyklizí se pro účel vzájemného stmelování lisovna, která je na začátku a tím zatrhli zlodějíčkům tipec..
Jinak je tu i zajímavostí, že cihly z kvelbení se tu natírají vápnem pořád dokola, že už to vypadá spíše, jako vytesané z vápence.. Jenom na hoře jsou ty cihly ještě k rozeznání..



Jiný typ místního sklípku, ale ojedinělý..



Jak se říká - Bůh dává a Bůh i bere, tak aby by to vinaři měli blízko, tak hřbitov s krásnou obřadní budovou se blízko jejich království.. A tak komínek z vinného sklepa před hřbitovem, tak nějak odlehčuje to smutné, co na smrti je..



Ve dvou historických domcích tu mají muzeum toho, jak se kdysi žilo..



To je ten druhý a oba jsou poměrně nově opravené..



Restaurace na náměstí cíli i na cyklisty a nesmí se tu a opět, i bez nařízení vlády kouřit, a to ani venku..



Minimálně ve dvou cukrárnách tu vyrábí vlastní zmrzlinu a jsou skvělé.. Tahle byla s příchutí špičky.. V té druhé cukrárně jsem dokonce narazil na prodejce zmrzliny ze slavností vína v Uherském Hradišti a tak jsem si mohl ověřit, že třeba burčákovou zmrzlinu tu mají v nabídce i mimo vinařské akce..



Strašně moc se mi líbila místní školka. Měla vlastní parkoviště pro auta rodičů, co přivážejí a odvážejí děti.. Nacházela se na velmi klidném místě, měla obrovský výběh, spoustu prolézaček a různých atrakcí pro děti, že by to bylo na celý blog..



To co vidíte na fotce, to je prostě tady všude přítomné.. Vracov se nachází na moravské Sahaře a všude je písek.. Na zahrádce (foto ze sklizeného záhonu) ulehčuje práci, ale běda, jak není voda, to potom není ani úroda..



Proto tu také jsou lesy převážně borovicové, protože ty jediné jsou schopné v takovém suchu přežívat hodně roků.. Ale proč to píši? Kvůli snad největší zajímavosti Vracova..



Tohle zdejší veliké jezero nevzniklo vytěžením písku, jak by se podle země člověk domníval, ale zde se těžila rašelina.. Jeden pak přemýšlí, jak v tak silně písečné krajině kdysi mohla vzniknout enkláva rostlin, že kterých ta rašelina tenkrát musela vzniknout..



A na cestě to po rašelině občas čvachtá pod nohami a občas musí být chodník zpevněný..



To, že jezero vzniklo po těžbě organické hmoty, která tam určitě i ve velké míře nevytěžená zůstala svědčí i hodně zelená barva vody. Musí to být ráj pro sinice.. Rybám se v ní asi daří, tedy podle počtu rybářů, které jsem tam potkal, ale ke koupání není ani náhodou.. Ale to Vracovským nevadí. U jezera si postavili velké koupaliště a tam je voda azurová..



Ale už má po sezoně.. I blízký kemp už byl prázdný.. Ale příští rok zde bude zase plno. Pro příští čas bude živo zase v těch sklepech, protože úroda hroznů, byť letos slabší, už klepá na dveře..

Vždycky jsem si říkal, proč se Vracov tak jmenuje. Dnes už to vím. Ten, kdo jej jednou navštíví se tam zase rád VRACÍ.
 


O upozornění na zimu..

Čtvrtek v 7:44 | Přemysl Čech |  Vejšpechty z FA.
Tak já vám jdu venčit fotoaparát a uvidím pod svahem zajímavou věc na focení, vykročím tedy k ní a po mokré trávě se mi rozjely nohy, dopadl jsem na prdel a jel ze svahu dokud to dlaně zabořený v bahně nedobrzdily.. Špinavej jsem byl, jako prase po hledání lanýžů, prdel jak podělaná a ruce hanba mluvit.. Jenže už jsem byl blíž k místu focení, jako k domovu, tak jsem pokračoval dál.. No já vím, to mě chtěl někdo asi upozornit, že se blíží kluzká zima, abych si zapnul už pro sichr do noh ABS, ESP, multi kolizní brzdu a jiné chytré asistenty, který jsem měl přes léto tak nějak ještě dnes u tý začunčený prdele.Úžasný

O tom, že není nad dovolenou v zemi odkud prchli..

Středa v 16:14 | Přemysl Čech |  Ostatní.

http://premekcech.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=623497

Další články


Kam dál